Japonská mafie

„Co udělá Američan, když se zblázní? Otevře okno a všechny zabije. Když se zblázní Japonec, okno zavře a zabije sám sebe.“ Ano, začátek je pomalý a utahanější, ale vykupuje to zbytek. Hrozně se mi líbí, jak se film zejména v akčních pasážích zaměřil na kontrast právě západního přístupu, který tkví v zběsilých přestřelkách, a toho Japonského, kde naopak převládá rozvážnost, úcta a převážně kontaktní souboje s meči (katanami, budeme-li korektní). Dá se říct, že jde o téměř dokonalé propojení obou kultur bez toho, aniž by kterákoliv byla znevažována. Boje samotné nebyly nijak dlouhé, nehrály na nesmrtelnost a spoléhání na štěstí ať už kladných, či záporných postav. Ústřední zápletka nešetřila někdy až nečekanými zvraty a situacemi, ve kterých převládlo neuvážené a chybné jednání nad perfektně provedenými tahy. Film rozhodně není na pět hvězd, má své mouchy, ale jako celek funguje dobře a po dokoukání zanechává hořkosladkou pachuť na jazyku. (23.06.2023)

NA svou dobu docela otevřená noir kriminálka s prostředí Japonska a hlavně japonské mafie. Drsný scénář Paula Schradera a standardně pomalá Pollackova režie, která unavuje hlavně v první polovině, která sice ukazuje krásné exteriéry a interiéry a seznamuje s japonskou kulturou, ale diváka spíše nudí. Akční závěr však výsledný dojem zachraňuje. (16.03.2014)

Tak tohle setsakramentsky bolelo, a to jsem se docela těšil. Jediné klady tohoto filmu jsou samurajské souboje a působivá hudba, pokud se nebojuje a nic nehraje tak film značně nudí, což je od mistra přes podmanivé filmy velkým prohřeškem. Japonská mafie je určitě nekonvenční podívaná, jejíž scénárista nebyl žádný chorý vyždímanec, bohužel ale není tento film určen pro mě. Jednou ho vzhledem k mé úctě k Pollackovi přehodnotím. (14.06.2011)

Najst skutocne dobru gangsterku, ktora by nielen dodrziavala pravidla dobreho znaru, ale aj mimozanrove pravidla dobreho filmu je skutocne tazka uloha. The Yakuza dobrou gangsterkou je. Natocil ju S. Pollack tesne predtym, nez natocil spionazny thriller Tri dni kondora. Povodne boli planovani rozni ini reziseri, scenarista tuzil po mladikovi Scorsesem, ale producenti nakoniec zvolili v tej dobe uz prevereneho Pollacka. A dobre urobili, namiesto nervozneho zacinajuceho scorseseho je tu pevna filmarska ruka. Naviac, scenar napisal clovek, ktory v japonsku skutocne zil a yakuzacke filmy mal dokladne napozerane. Tak vznikol US film odohravajuci sa v japonsku ktory je, na pomery zanru, velmi realisticky. Existencionalna gangsterka s moralnym posolstovom osobnej zodpovednosti podana klasickou pomalou vystavbou deja, spinavymi farbami, melancholickym hudobnym sprievodom a lenivym hercom v hlavnej ulohe. Akcnych scien je malo, o to brutalnejsie a realnejsie posobia. nejde sice o medznik zanru, ale tak zabudnuty ako tento film je, si veru nezasluzi byt. (02.07.2007)

Vše, co je nádherné na letech sedmdesátých, vecpané do jedné skvostné dvouhodinovky, která mě vehnala do intenzivní multižánrové divácké extáze. S mírným znepokojením jsem si následně uvědomil, že jsem po dobu několika dlouhých měsíců zabředl do vyčpělé filmové současnosti a bezbožně opomíjel onu báječnou dekádu, v které si to mistr Pollack cválal pěšinkou mrazivější než psí čumák vymáchaný v tekutém dusíku a vršil na sebe suché masterpiecy s kadencí přežraného grizzlyho se střevní chřipkou. The Yakuza je zkrátka parádní flák precizní filmařiny. Atmosféra houstne s přesností na molekuly, v závěsu rezonují dynamické dialogy ve jménu japonska obecně, k tomu parádně vypilovaná zápletka, těžce frajerská část mužského osazenstva a vše grandiózně podtrženo závěrečným akčním infernem, v kterém sedmdesátkově vyblitá blažka stříká do všech stran a žádná stěna nezůstává suchá. Víc takových. (10.11.2013)