Ony

Ony

Alena Šlingerová

okres Olomouc
no tak!

homepage

110 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 21.6.2008  13:03
    Grandhotel (2006)
    *

    Fleischman mi svým stylem života okamžitě někoho připomněl. Mám říct koho? Asi ne. A stejně je to jedno. Každopádně mě tato postava díky tomu dost zajímala. Stejně interesantní je i myšlenka situovat film do nějakého konkrétního českého města (a ne Prahy) a obkroužit kamerou Ještěd. Ale pak už se všechno mocně vzpírá mým zkušenostem s reálným životem a dobrými filmy. Scénář je napytel, o dialozích darmo mluvit, nad chováním postav jsem si mohla hlavu ukroutit. No prostě uf.

    • 10.6.2008  21:58

    N-o, já vůbec nevím. Na jednu stranu je to S o H, na stranu druhou film, který mě nenudil, nenaštval a ve kterém hraje Jude Law.

    • 3.6.2008  23:00

    Věděla jsem, o čem to bude, věděla jsem, že to nechci vidět, ale stejně jsem se podívala. Nechápu se. Nechápu nic. Lhostejný komentář a surrealistické kompozice v okolí jatek mi připomněly Buñuela. Ovšem hlavně jsem viděla jeden z nejpůsobivějších dokumentů ve svém životě. Nemám šanci zapomenout.

    • 27.5.2008  22:20

    Výborně! Neříkám, že bych se smála všem vtipům od začátku do konce, ale žádný nebyl křečovitý, trapný ani otřepaný. Pořád si říkám, čím vším se tenhle film nesnaží být, co nekopíruje, které chyby neopakuje. Až mi připadá podezřele výjimečný. Zas to ale nesmím přehnat. Příběh včetně vedlejších linek je vlastně dost slabý a posuny vpřed bývají krkolomné (parte, metro atd.). Ovšem díky příjemnému působení jednotlivých malých situací, kdy se stane, co bych nečekala, a nestane, co bych čekala, si tyto slabiny uvědomuju až teď zpětně. Vyzdvihnout musím taky hudbu. Písňové texty teda občas zbytečně doslovně souzní s děním na plátně, ale jsou moc dobré. Stejně tak hlavní hudební motiv, který se podílí na specifické atmosféře, jež není násilná, a přitom sama o sobě je docela výmluvná.

    • 26.5.2008  14:23
    Pozdní máj (1934)
    *

    Hmmm, to je materiálek. Kamera se snaží o ozvláštňující kompozice se zrcadlem, herci se motají jako těla bez duše, a jak a po čem se asi motali režisér se střihačem, bych si nepřála vidět. Ani bych neřekla, že má tenhle film špatný scénář. On nemá scénář vůbec. Vystačí si se sestavičkou typů, jako je nedostatkem lásky churavá aristokratka, sličný adjunkt, nadlesní a jeho dcera, zamilované služebnictvo, svérázný hajný, světák s automobilem a v neposlední řadě samozřejmě pytláci v revíru. Vyprávění je pak založeno především na dialozích, které svou toporností, bezobsažností a přetaženými záběry na tváře protagonistů vyvolávají nesnesitelný pocit trapnosti. Představitelka paní Almy asi neuměla mluvit vůbec, takže je většinou při hovoru snímána zdálky nebo zezadu a její hlas se ozývá odněkud z neznáma. Jako by se pak ta křeč chtěla rozplynout v rádoby lyrických intermezzech. Ta ale spočívají v kýčovitých statických záběrech přírody a jsou tedy křečovitá neméně. Co mě však dokázalo rozehřát, byl pěvecký výstup Emana Fialy a Máni Hankové, protože to bylo jedno z mála míst, kde film upřímně přiznal svou bezduchost a debilitu a přestal předstírat srdcervoucí drama. Celkově jsem jako milovník prvorepublikových kýčů spokojena, normálnímu člověku ale nejspíš vytečou nervy ušima.

    • 24.5.2008  17:19
    Paisa (1946)
    ***

    Smazání hranice mezi fikčním světem filmu a reálem a natáčení v autentickém prostředí se v poválečné Evropě jistě nabízí a určitě ho filmaři chápali nejen jako příležitost, ale i povinnost. Povinnost zanechat nám svědectví, a to samozřejmě děsivé a zároveň co nejobsáhlejší, protože těch hrůz přece bylo tolik. To s sebou často nese angažmá neherců, strohé výrazové prostředky a distancovanost od postav. Ovšem pro člověka, jako jsem já, je těžké se s tím vyrovnat. Já nechci jen náhledy do osudů nepřehledného množství lidí a dialogy, do kterých se lze zaposlouchat jen výjimečně, jelikož většinou jsou naprosto bez barvy. Je tu pár působivých míst a také hezký hudební motiv, ale jako celek na mě Paisa působí příliš vlažně. Ano, patří právem k (po)válečným kánonům, ale já mám radši, když se kanonizaci trošičku vzdoruje.

    • 21.5.2008  23:04

    Z tohoto miniaturního křížence domácího videa a animovaného filmu (animace má navrch) jde strach. A to šeredný strach ze závazků, konkrétně manželství. Škoda, že se tvůrci omezili jen na náznaky a konstatování známých pravd a nepojali to trochu šířeji.

    • 18.5.2008  19:08

    Ježišmarja, já snesu, pokud jde o trampoty jézeďáckých věrozvěstů, opravdu dost, ale ten Martin Souček byl, nezlobte se, prostě neuvěřitelnej debil. Toho neomlouvá ani rok vzniku filmu a nakonec ani jeho poněkud odvázanější ladění (to právě snad klade na charakter postavy trochu vyšší nároky). Takového hlavního hrdinu neberu. Naopak ta ožralecká vesnička, která mu dlouho roztomile vzdoruje, je sympatická. Má výbornou atmosféru a záběry na její bláto a mlhu jsou nádherné. PS: Ještě musím připomenout tematicky i atmosférou příbuzný film Pouta. Není sice dokonalý, ale pro mě o dost přijatelnější. Tam mi hlavní necharakter vyhovuje.

    • 11.5.2008  17:12

    Vlastní životopisná linka se mi líbila dost, a to Högera nijak zvlášť nezbožňuji. Mám ráda tenhle Krškův styl, jeho roztomilé herce (Cupák, Rybářová), roztomilé dialogy, Pečenkovu kameru, přes značnou idealizaci a naivitu citelné napětí i smyslnost. Dlouhé ukázky z oper jsou sice obohacující a jejich výprava velkolepá, ale přecejen příjemné plynutí filmu svou statičností zbrzdily.

    • 26.4.2008  21:46
    Kratki stiki (2007)
    odpad!

    Na Festivalu slovinského filmu dostaly Kratki stiki pět cen a byly vyslány do boje o Oscara. Ou. Nerada beru někomu iluze, ale vždyť je to něco hrozného. Scénář je neuvěřitelně banální (a kolikátou už?) variací na to, kterak se díky několikavteřinovému zkratu střetnou osudy cizích lidí a jak každý z nich má svůj "úhel pohledu". Z nudy mě vytrhovaly pouze náznaky zajímavé hudby a pak scéna s valčíkem. To byl vrchol filmařské invence... demence. Označení "nízkorozpočtový" je silným eufemismem. Spíš se totiž jedná o takový sociální případ. Třeba obsazení jedné herečky (nic moc Tjaša Železnik) do tří rolí najednou je fakt dobré zoufalství. Jestli jsem v tom přehlédla nějaký tvůrčí záměr, tak sorry.

    • 22.4.2008  23:03

    Ono je to hezké. Na prvním místě je u mě hudba. A pak kamera. Velkolepé jízdy střídá kamera plíživá, sugerující přítomnost čehosi (hladu, hladového zvířete, zkrátka nebezpečí). Film drží pohromadě motivicky. Až mě popadla skoro posedlost víceznačným motivem kříže, v rámci záběrů i naznačeným pomocí střihu. Ale postupně ve mně sílil pocit, že si vymýšlím. No to by bylo jedno. Ovšem stejně jsem musela vzdát i svou obhajobu sestry-vypravěče. Bylo jejich sourozenecké pouto tak silné? Když už jsem se rozhodla, že natolik ne, aby to fungovalo ve filmu, pokusila se mi ségra vypálit rybník tou svou poslední větou. Ale marně. Stejně zbytečná byla vlastně celá rovina rodiny a vůbec všechny kontrasty divočiny a civilizace. Pardon, ale zrychlený záběr městského ruchu nebo scény z mekáče už vyloženě mlátily do očí. Naštvalo mě samo vyznění příběhu, které pohřbilo veškerou romantiku světa. Raději zůstaňte doma, protože vaši rodiče, ti, kdo chtějí být vaši rodiče, a ti, kdo s vámi chtějí souložit, vás mají rádi. Když to shrnu, je to film velmi poctivý (Fyzická proměna Emila Hirsche je vážně až k pláči.), nápaditý a efektní (Při porcování losa a obcházení medvěda mě zamrazilo.), ale přesto působí neohrabaně a škodlivě bohabojně.

    • 19.4.2008  18:19
    Planeta opic (1967)
    *****

    Dost mě štve, kolik lidí tento snímek spojuje se svým dětstvím, prohlašuje ho za zásadní a formující dílo svého života. Ne. Tenhle film je přece jenom můj! Do značné míry utvářel celé moje vidění světa, moji představu o vesmíru, čase, charakteru lidí, životě a smrti i o tom, jak je to všechno asi složité a děsivé. Navíc k nám na základku jednou za čas docházely takové doktorky, které nám, svlečeným do spodního prádla, kontrolovaly křivé páteře, ploché nohy a podobné defekty. Humus. Mojí postavičce už zřejmě nebylo pomoci, ale jedna z těch paní mi definitivně stvrdila, že Planeta opic není pouhá fikce. Vypadala totiž přesně jako Zira. Ovšem víte, co je úplně ze všeho nejlepší? Že když se dívám ta tenhle skvost dneska, jsem z toho snad ještě víc na větvi než tenkrát.

    • 8.4.2008  22:11
    Úhel pohledu (2008)
    odpad!

    Tak on už námět je napytel, ale bylo hned jasné, že tady jde o vyprávění an sich. A byla jsem připravená si to vyprávění užít opravdu ze všech úhlů pohledu, se všemi poletujícími auty, rozstřílenými lebkami i padajícími sanitkami. Jenže ono rozmáchnout se kamerou a pak film rozstříhat na cucky samo o sobě nestačí. Co vám budu povídat. Demence. Tohle na mě nemohlo zafungovat. Chování a dialogy lidí jsou tak strašně hloupé, až to bolí. O spoustě postav jsem vůbec netušila, o co jim jde. Jejich angažovanost v dané situaci, vzájemné vztahy, náhodná setkání, kontakt s rodinou atd. atd. jako by se snažily být klišé. Ale dokonce ani to nevychází. A hlavně je to tak zoufale jednotvárné! Škoda je tu některých scén se slušným potenciálem parodie. Kdybych viděla jen ten hláškovací konec, neuvěřím, že nejde o komedii. Nejdřív jsem se smála jen, když někoho zabili (a vůbec mi to nebylo blbý), ale v závěru už mi smíchy tekly slzy. Doprčic to ani nebyl patos, to byl zas jen pokus o patos. „You´re welcome.“

    • 31.3.2008  00:40
    Armin (2007)
    *****

    Žádný vyumělkovaný art ani laciný doják. Působí profesionálně po formální stránce a přitom je tak ohromně lidský. Nemám slov. Až na úplné výjimky, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky, se mi u filmů nedaří plakat. Ale teď brečím i při psaní komentáře. Zásah.

    • 29.3.2008  22:07

    neškodná artová sériovka

    • 28.3.2008  22:19
    Bobule (2008)
    *

    V létě se mi špatně dýchá a po víně je mi blbě. Ovšem to je můj problém a jsem ochotná si to u filmu odmyslet. Jenže! Prožila jsem něco daleko horšího. Z té zoufalé topornosti, nudy a přearanžovanosti mi praskaly nervy a kameněly vnitřnosti. Oceňuji snahu o vkusný žánrový film, to ano. Jenže ta snaha je příliš viditelná a její výsledky nepatrné.

    • 27.3.2008  19:57

    Leccos jsem v sobě dusila, octla jsem se nevyspalá a hladová ve veřejné videotéce a chtěla jsem si ukrátit čas nějakým starším Paskaljevićem. Tak jsem požádala o Pana Hrstku, pak jsem všechny okolo zprudila svým "nejde mi zvuk", "teď mi nejde obraz", "teď mi běží jinej film". Pak jsem se konečně usadila k Hrstkovi, nečekala jsem žádný epos, ale že trval cca 4 minuty, mě přecejen zaskočilo, ale po všech těch předchozích peripetiích mi bylo blbý se zas zvednout a jít pryč nebo dokonce žádat o další film. Tak jsem chvíli seděla a uvažovala. A hle! On je na té kazetě ještě jeden studentský Paskaljević! A tak jsem viděla Několik slov o lásce, velmi vtipný rozhovor s velmi vtipným chovatelem plazů. Když vysvětloval, že lidi nemají rádi hady, protože je vídají jen pomlácené kolem silnic, veškeré mé nahromaděné emoce letěly ven. "Ono koťátko by se vám taky nelíbilo, kdybyste mu rozbila hlavičku a utrhla nožičku." Bylo to úžasné. Jsem ráda, že Goran už tehdy myslel na svoji zásadu "každým svým filmem musím udělat Ony radost". Děkuji, dlouho jsem se tak nesmála, dlouho mi nebylo tak volno.

    • 25.3.2008  23:54
    Až na krev (2007)
    ****

    Hned na úvod si odbudu chválu mistrovské formální stránky. Obraz i zvuk jsou zkrátka frajeřina, ojedinělý požitkek. Jinak je tento snímek vrcholnou ukázkou toho, co mám ve filmech snad ze všeho nejraději, tedy dokonalého herce v roli, kterou si netroufám popsat. Přívlastek "kaneovská" se mi docela líbí, ale raději to zatím nechme... Dál mě fascinuje, jak mě There will be blood intenzivně zaměstnávalo, dokonce bych z pohodlnosti uvítala, kdyby bylo ještě delší, ještě epičtější. Zkrátka to zdaleka není přímočará pohádka o tom, že ropa kazí charakter. Během filmu jsem měla silné pochybnosti, především mi nedocházelo, proč tolik prostoru dostává ta trhlá církev třetího zjevení. Ale posledních pár minut mi dalo za vyučenou. Konec je skutečně skvostný a připadám si hrozně malicherně, když si ještě vzpomínám na nějaké vady, jako zbytečný flashback, ne úplně uspokojivé skoky v čase, které narušují plynulost vyprávění, apod. Ještě pár maličkostí by se dalo vytknout, ale ty vážně vem čert, protože jsem na ně byla upozorněna až po filmu.

    • 23.3.2008  23:58
    Na souši (1944)
    ****

    Nebyl to pro mě takový nášleh jako Meshes of the Afternoon, ale pořád je to úžasně funkční, a to i bez hudby. Čím to sakra je? Podobné hrátky s prostorem nejsou nic nového, samotný vizuál by se mnou tolik neudělal, o příběh evidentně nejde. Provokuje mě to, děsí mě to. A to se mi líbí.

    • 21.3.2008  16:55

    K westernu to má docela daleko. Atmosféra se pohybuje spíš někde mezi anglickou detektivkou a procházkou v KRNAPu. Když jsem shledala, že má oblíbená scéna z Fullerova I shot Jesse James (Jesseho koupel) je tu jen lehce naznačena, těšila jsem se, kdyže tedy tentokrát nastane ta velká chvíle. Ale bylo to čekání dlouhé a marné. Předání koltu proběhne tak, že by si ho člověk pomalu nevšiml. Sama vražda je na tom jen nepatrně lépe. Spíš než o silných momentech a žánrových kreacích je tento film o umění dlouhých záběrů a výborné hudbě (a Nick Cave je ve své miniaturní roli snad z celého filmu nejstylovější). (hodnocení zatím spíš 3 a půl)

    • 11.3.2008  00:27

    Předem se musím přiznat, že jsem ignorant, který slyšel např. jméno Vojislav Šešelj poprvé právě tady. Oceňuji tedy hlavně to, že jsem se poměrně snadno zorientovala, ač k polopatičnosti má tento dokument velmi daleko. Z 2000 hodin materiálu dostáváme, zdá se, jen to nejabsurdnější. Třeba ten moment, kdy se Slobo ohání fotkou zkrvavených těl a říká, že je to zinscenované, protože tam nevidí krev, je opravdu... srandovní.

    • 1.3.2008  00:15
    Guča! (2006)
    **

    Až příliš nenáročná (od)dechová zábava s protirasistickým přesahem a "shakespearovskou" zápletkou. Hlavně šlo o to ukázat nějaké ty trumpety a festival v Guče. OK. Nemám z toho ani špatný pocit, je to mile debilní. Romeo je velmi ambiciózní a talentovaný svirač (vždyť ho taky hraje Marko Marković) a nosí tepláky s lampasem.

    • 28.2.2008  21:28

    Když se jedenáctiletý Slavko Štimac v kožíšku a beraničce rozběhne po lese a zavolá "chuuunt!", odtávám po kilech.

    • 25.2.2008  22:23

    Není to špatné a ten chlap byl nepochybně frajer, ale já jsem přecejen prosťáček, kterého takový snobský film vůbec nedojme. Spíš jsem se chvílemi docela nudila. A tak mě napadá, že bych Vám měla doporučit k četbě Housenku, jednu z raných próz Fráni Šrámka.

    • 23.2.2008  16:31
    Závěť (2007)
    ***

    Kusturica jede na svůj setrvačník pořád slušným tempem. Je milé, že se stále ještě dočkáme i originálních drobnůstek a především vražedně rozjeté muziky (původní od Emirova syna Stribora + nějakých těch vykopávek). Slova "Srce je moje violina" se mnou budou cukat ještě dlouho a dojem je rozhodně pozitivní, ale nějak tomu tentokrát chybí duše a tmel.

    • 17.2.2008  17:28

    Docela nářez, řekla bych. Nejdřív mě dost rušil kontrast rozevláté nápadité formy a poněkud hloupějšího vyumělkovaného obsahu, kterému herecké výkony na věrohodnosti nepřidávají. Ale jak příběh gradoval, vadilo mi to čím dál tím méně. Postavy jsou sice trochu loutkovité, pořád nastrkávané a popostrkávané, kam se to zrovna hodí, ale stejně se mi postaraly o slušné pnutí - femme fatale Tereza, která je tak zklamaná, až jí je všechno jedno, Albín v podání uhrančivého Miroslava Svobody,... I když mě tedy nakonec příběh ani charaktery rozhodně nenudily, hlavní podíl na mé spokojenosti má přecejen výborná kamera v exteriéru, hudba a nespočet krásných detailů. Třeba to jablko padající do tůňky! Haha. Dialogy nikdy neprobíhají jen tak, i v rámci statického záběru se dají pozorovat nejrůznější nejen pracovní činnosti. Ha, sbírání drobků ze stolu! Nebo jak Jiřina Štěpničková drží toho kohouta... Možná jsem se nechala příliš unést, ale udělala jsem to ráda. Užila jsem si objevování skoro jako u Buñuela. Mimochodem mravenci tu jsou taky. A spousta dalšího. Tenhle film má na to, aby mě zaměstnal ještě několikrát.

    • 10.2.2008  16:59
    Kudy kam? (1956)
    **

    Staré dobré Machovo Vzbouření na vsi s podobným námětem zachází mnohem obratněji. Kudy kam? je odfláknuté scenáristicky i herecky. Mojí paměti hodné jsou barvy, hláška o kostře z uzenáče a samozřejmě proslulá poučka o Marxově manželce. "Pane předsedo, byl by Marx napsal to, co napsal, kdyby musel pomáhat v domácnosti?"

    • 9.2.2008  21:12
    Lude godine (1978)
    **

    Lehkovážné mládí, veliká láska, přes všudypřítomné přednášky o prašnících se stane malér. Bohužel jsem se s tímhle filmem nějak nesladila, místy jsem ho možná brala zbytečně vážně. Ale zas tolik mě to netíží. Blbost je to totiž každopádně. Ovšem najdou se výrazné klady. Především návštěva "gynekologa" na konci je naprosto strhující. A mnohé v sobě má i krásná věta: "Nevím, jak se to řekne německy, ale vím, jak se to dělá srbsky."

    • 24.1.2008  16:21

    Dramaturgie kina Ponrepo ráda žertuje. Anotace k tomuto filmu, kde se mimo jiné píše, že Čengićův "syrový realismus obstojí i dnes", ve mě vyvolala představu zaprášených sarajevských ulic, kde lehkovážný chlapec bezradně tápe, živoří a dostává do držky. Tedy ne že by to ve filmu nakonec nebylo. Ono je tu vlastně úplně vše: Boro Stjepanović vyskakuje ještě výš a ještě o něco ladněji než ve Vzpomínáš na Dolly Bell? (Ano, i to je možné!) Je to hrozné, ale mně se takové filmy líbí. Nepotřebuji hlavu ani patu. Stačí porouchané míchačky, halenka slečny Finky a vše s přehledem korunující závěr. Zkrátka, ač se nejedná o nic extra chytrého, několikrát jsem se málem zlomila smíchy. Uvedený žánr drama je taky dobrý joke. Podobný luxus jako např. Revue na zakázku.

    • 19.1.2008  20:06
    Království (TV seriál) (1994)
    ****

    To bylo radosti na starym bělidle.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace