Ony

Ony

Alena Šlingerová

okres Olomouc
Brouk & Šváb

homepage

111 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 23.7.2008  21:30

    Tak jsem si pořád říkala, jestli je Jimmy spíš labilní chudáček, protivný hnusák nebo postavička s teatrálními manýry. Samozřejmě existuje jediná odpověď: angry young man. A Richard Burton ho zahrál skvěle. Je to dobrý film, ale nezdál se mi vztah s Helenou, nezdál se mi konec a do takové Osamělosti přespolního běžce to má ještě hodně daleko.

    • 21.7.2008  21:59
    Bathory (2008)
    ***

    Jsou osobnosti, o kterých bych si sama natočila film, kdybych mohla. Erzsébet Báthory k nim patří. A musím uznat, že Jakubisko se (obsazením Anny Friel počínaje) do mých představ o této paní strefil. Jste krásná, chytrá, bohatá a osamělá. Společnost vám dělají povětšinou hloupé děvky, úlisní šlechtici a podobná sešlost. Doba je extrémně napytel. Máte svou hrdost a odpovědnost a zároveň prosté lidské touhy. Občas musíte jednat trochu radikálně, sem tam samozřejmě i selžete. A ještě dlouho po smrti se o vás bude tradovat, jaká jste byla svině. To všechno lze z filmu pocítit a je i celkem jedno, jak to vlastně bylo doopravdy. Vše mimo hlavní hrdinku už jsem trávila hůř. U některých komických pasáží jsem si vzpomněla na starý dobrý slovenský kus Majster kat. Jenže to je velmi suverénní film, zatímco Bathory působí místy až moc dětinsky a naivně. Především na pozadí svého rozpočtu a očekávání, která vzbuzovala, vypadá skoro trapně. Ale úplně špatné to nebylo no.

    • 20.7.2008  20:44
    Svědkové (2003)
    ****

    Liják, opadávající omítky, nemocnice, márnice, utrhané nohy, kamenné herectví s přidušenými emocemi, skrovný hudební podkres. Kameraman by pro studené barvy i přes plot skočil. Trošku to zavání jednotvárností, přehnanou stylizací i patosem, ale pořád je to hlavně výjimečně pečlivě natočený a dostatečně působivý film.

    • 14.7.2008  19:26

    Nejdřív se tváří jako násilně vykonstruovaná nenáročná komedie. Pak ale mile překvapí nápaditostí, myšlenkou i poctivostí zpracování. Ani parafráze a citace Starého zákona, několik morálních poselství a odkrývání pravých životních hodnot nebrání dojmu naprosté idylky. Prostě roztomilost sama.

    • 3.7.2008  23:30

    Nijak velkou díru do hlavy mi konkrétně tento film neudělal, ale pokusím se shrnout, co mě u něj napadalo. A nebude to asi nic moc zajímavého. Už jako dítě jsem podobné záběry viděla v odpoledních pořadech na ČT a dále, aniž bych to vyhledávala, jsem se takto zprostředkovaně setkala s lecčíms. Nemá to znít zvrhle ani hrdinsky, když řeknu, že jsem si na nepříjemný pohled zvykla. Ale to neznamená, že přestal být nechutný a nepříjemný, a už vůbec by to nemělo znamenat, že jsem si zvykla na utrpení druhých. A jsme u toho. Bohužel jsem taky člověk. A nic lepšího ze mě nedělá to, že se dívám na Earthlings, ani to, že si na ohníčku radši opeču doma vypěstovanou brambůrku než flák krkovice. Dokonce ani to, že se štítím kožešin a že neholduji cirkusům nebo býčím zápasům, mě nezbavuje příslušnosti k lidskému rodu a odpovědnosti, kterou nese za deformaci světa. Jenže kdo sebere odvahu něco změnit a kdo vůbec ví jak na to? Já ne. Cokoli, co se snaží naši zaslepenost, naivitu a pasivitu podkopat a vyburcovat nás alespoň k zamyšlení, soucitu a proslulému „začni u sebe“, je chvályhodné. Earthlings se tváří komplexně, ale samozřejmě těžko za nepříjemným pohledem ukáže celou nepříjemnou pravdu. Nemluvě o tom, že víra v jedinou pravdu mě opouští. Léta jsem byla v docela úzkém kontaktu s jednou přírodovědkyní. Sice omdlévala, když zaslechla slovo „žíla“, ale ceknout před ní něco proti pokusům na zvířatech, GMO nebo praktikám na jatkách bylo jen pro nejodvážnější. Čemu věřit? Kde jsou (především ve vědeckém úsilí) hranice morálního chování? Zase nevím._____ Ještě bych měla obhájit své zděšení z filmu Le sang des bêtes, protože kdo ho viděl, asi si na něj v souvislosti s Earthlings musí vzpomenout a mohlo by vypadat divně, že na mě zapůsobil o tolik silněji. Zásadní rozdíl je ve zpracování. Le sang des bêtes je především dechberoucí surrealisticko-dokumentární filmařina. Nachází zvrácenou estetiku zabíjení. Podává to prostě jinak než s alarmující nabádavostí. (Ne)lidská lhostejnost, která je společnou rovinou obou filmů, zde spoluvytváří děsivou kompozici uměleckého díla. I Le sang des bêtes můj útlocit (vím, že se nerovná morálce) ponechal bez hodnocení hvězdičkami. Dále třeba u Renoirových Pravidel hry scéna masakru divokých králíků zapříčinila, že se nakonec nemůže jednat o můj nejoblíbenější film. A mimochodem ve stejném snímku zazní i slavná věta: „Na světě je hrozné, že každý má své důvody.“

    • 1.7.2008  16:48
    Wanted (2008)
    *****

    Jestli je možné mít radost z vlastní prohry, pak je to ve chvíli, kdy nade mnou vítězí film. Wanted mi doslova dalo do těla. A vůbec to neudělalo hned na začátku nebo v první polovině. Ó ne. Nechalo mě opájet se představou, jak vyjdu z kina a řeknu: „Jo, pěkná akce, místy vtipné, sakra stylové, ale vyšinuté kulky nejsou nic pro mě. Časem se začala jen lepit jedna scénka na druhou, začalo to nudit…“ Pěkně na mě nechalo zaschnout tuhle masku dospělého nepřekvapitelného diváka a pak mi ji nemilosrdně strhlo i s kusem ksichtu. Během závěrečných titulků a celé cesty z kina jen velmi pomaloučku vyprchávala euforie. Ano, tento film je zábavný, stylový a akční, ale také je to neuvěřitelná burcující vzpruha, něco víc, něco extra!

    • 27.6.2008  22:58
    Camelot (1967)
    ***

    Předsevzetím zhlédnout všechny filmy s Richardem Harrisem jsem si na sebe ušila pořádný bič. Ovšem zrovna v tomto případě bych nemusela moc lamentovat, protože Camelot je úlet, jaký bych jinak viděla asi těžko. Má sice řadu kladů, ale v celkové rozvleklosti a divnosti se ztrácejí. Tak tedy první předností je sám Artuš. Vtipný zoufalec. Legenda jak noha. Jeho milovaná Jenny (ta mě tak prudila!) to táhne zároveň s Lancelotem a jeho ideály jsou příliš ušlechtilé, a tak zůstávají v temném středověku nepochopeny („Jak mohou být spravedliví, když jsou nezaujatí?“). A v závěru se tyto dvě roviny střetávají a jsou opravdu překvapivým způsobem zakončeny. Richard Harris má krásný hlas. Ale zpívá se tu nějak málo. Čekala bych více muziky od muzikálu. Choreografie spočívá hlavně ve válení se po zemi. A vůbec mizanscéna je občas až anarchistická (zakopávající koně apod.). Dobré je brnění. Srandovní je umělost výpravy. Fakt netuším, jak s tímhle zážitkem naložit. Chvílemi je to slušná komedie připomínající Monty Python and the Holy Grail, chvílemi opravdu muzikál, chvílemi nuda, chvílemi nevím. Každopádně působí nesourodě a přeplácaně a je to za 2 a půl a už o tom nechci slyšet.

    • 21.6.2008  20:35
    Gummo (1997)
    ***

    Napadlo mě trochu nerovné srovnání s Černou kočkou, bílým kocourem. Oba filmy prezentují nedonošený svět, plný zažitých defektů. Ovšem jak mě Kusturicovy fyzicky i psychicky neúplné postavy, různé nedodělávky, feťáci a auta ožraná od prasat nabíjejí optimismem! Gummo má opačný efekt. Zatímco Kusturica maluje svůj bláznivý kus země spíš nadzemsky, takřka utopicky, američtí tvůrci se tady se svou syrovou dokumentárností drží hodně dole. Ani těm kočkám se tu moc nedaří. Hrdiny jsou děsivě reálné kreatury, mezi kterými marně hledáme nějakou záchytnou výjimku. Ani prostředí, kde se pohybují, není zrovna utěšující. V jejich beznadějné letargii, směšnosti a nechutném jednání je jistá síla vyjádření. Svět je prostě hnusný a hnusný i bude. Je to opravdu celkem působivé, ale tím to hasne. Od něčeho, čemu se říká film, bych přece jen čekala víc.

    • 21.6.2008  13:03
    Grandhotel (2006)
    *

    Fleischman mi svým stylem života okamžitě někoho připomněl. Mám říct koho? Asi ne. A stejně je to jedno. Každopádně mě tato postava díky tomu dost zajímala. Stejně interesantní je i myšlenka situovat film do nějakého konkrétního českého města (a ne Prahy) a obkroužit kamerou Ještěd. Ale pak už se všechno mocně vzpírá mým zkušenostem s reálným životem a dobrými filmy. Scénář je napytel, o dialozích darmo mluvit, nad chováním postav jsem si mohla hlavu ukroutit. No prostě uf.

    • 10.6.2008  21:58

    N-o, já vůbec nevím. Na jednu stranu je to S o H, na stranu druhou film, který mě nenudil, nenaštval a ve kterém hraje Jude Law.

    • 3.6.2008  23:00

    Věděla jsem, o čem to bude, věděla jsem, že to nechci vidět, ale stejně jsem se podívala. Nechápu se. Nechápu nic. Lhostejný komentář a surrealistické kompozice v okolí jatek mi připomněly Buñuela. Ovšem hlavně jsem viděla jeden z nejpůsobivějších dokumentů ve svém životě. Nemám šanci zapomenout.

    • 27.5.2008  22:20

    Výborně! Neříkám, že bych se smála všem vtipům od začátku do konce, ale žádný nebyl křečovitý, trapný ani otřepaný. Pořád si říkám, čím vším se tenhle film nesnaží být, co nekopíruje, které chyby neopakuje. Až mi připadá podezřele výjimečný. Zas to ale nesmím přehnat. Příběh včetně vedlejších linek je vlastně dost slabý a posuny vpřed bývají krkolomné (parte, metro atd.). Ovšem díky příjemnému působení jednotlivých malých situací, kdy se stane, co bych nečekala, a nestane, co bych čekala, si tyto slabiny uvědomuju až teď zpětně. Vyzdvihnout musím taky hudbu. Písňové texty teda občas zbytečně doslovně souzní s děním na plátně, ale jsou moc dobré. Stejně tak hlavní hudební motiv, který se podílí na specifické atmosféře, jež není násilná, a přitom sama o sobě je docela výmluvná.

    • 26.5.2008  14:23
    Pozdní máj (1934)
    *

    Hmmm, to je materiálek. Kamera se snaží o ozvláštňující kompozice se zrcadlem, herci se motají jako těla bez duše, a jak a po čem se asi motali režisér se střihačem, bych si nepřála vidět. Ani bych neřekla, že má tenhle film špatný scénář. On nemá scénář vůbec. Vystačí si se sestavičkou typů, jako je nedostatkem lásky churavá aristokratka, sličný adjunkt, nadlesní a jeho dcera, zamilované služebnictvo, svérázný hajný, světák s automobilem a v neposlední řadě samozřejmě pytláci v revíru. Vyprávění je pak založeno především na dialozích, které svou toporností, bezobsažností a přetaženými záběry na tváře protagonistů vyvolávají nesnesitelný pocit trapnosti. Představitelka paní Almy asi neuměla mluvit vůbec, takže je většinou při hovoru snímána zdálky nebo zezadu a její hlas se ozývá odněkud z neznáma. Jako by se pak ta křeč chtěla rozplynout v rádoby lyrických intermezzech. Ta ale spočívají v kýčovitých statických záběrech přírody a jsou tedy křečovitá neméně. Co mě však dokázalo rozehřát, byl pěvecký výstup Emana Fialy a Máni Hankové, protože to bylo jedno z mála míst, kde film upřímně přiznal svou bezduchost a debilitu a přestal předstírat srdcervoucí drama. Celkově jsem jako milovník prvorepublikových kýčů spokojena, normálnímu člověku ale nejspíš vytečou nervy ušima.

    • 24.5.2008  17:19
    Paisa (1946)
    ***

    Smazání hranice mezi fikčním světem filmu a reálem a natáčení v autentickém prostředí se v poválečné Evropě jistě nabízí a určitě ho filmaři chápali nejen jako příležitost, ale i povinnost. Povinnost zanechat nám svědectví, a to samozřejmě děsivé a zároveň co nejobsáhlejší, protože těch hrůz přece bylo tolik. To s sebou často nese angažmá neherců, strohé výrazové prostředky a distancovanost od postav. Ovšem pro člověka, jako jsem já, je těžké se s tím vyrovnat. Já nechci jen náhledy do osudů nepřehledného množství lidí a dialogy, do kterých se lze zaposlouchat jen výjimečně, jelikož většinou jsou naprosto bez barvy. Je tu pár působivých míst a také hezký hudební motiv, ale jako celek na mě Paisa působí příliš vlažně. Ano, patří právem k (po)válečným kánonům, ale já mám radši, když se kanonizaci trošičku vzdoruje.

    • 21.5.2008  23:04

    Z tohoto miniaturního křížence domácího videa a animovaného filmu (animace má navrch) jde strach. A to šeredný strach ze závazků, konkrétně manželství. Škoda, že se tvůrci omezili jen na náznaky a konstatování známých pravd a nepojali to trochu šířeji.

    • 18.5.2008  19:08

    Ježišmarja, já snesu, pokud jde o trampoty jézeďáckých věrozvěstů, opravdu dost, ale ten Martin Souček byl, nezlobte se, prostě neuvěřitelnej debil. Toho neomlouvá ani rok vzniku filmu a nakonec ani jeho poněkud odvázanější ladění (to právě snad klade na charakter postavy trochu vyšší nároky). Takového hlavního hrdinu neberu. Naopak ta ožralecká vesnička, která mu dlouho roztomile vzdoruje, je sympatická. Má výbornou atmosféru a záběry na její bláto a mlhu jsou nádherné. PS: Ještě musím připomenout tematicky i atmosférou příbuzný film Pouta. Není sice dokonalý, ale pro mě o dost přijatelnější. Tam mi hlavní necharakter vyhovuje.

    • 11.5.2008  17:12

    Vlastní životopisná linka se mi líbila dost, a to Högera nijak zvlášť nezbožňuji. Mám ráda tenhle Krškův styl, jeho roztomilé herce (Cupák, Rybářová), roztomilé dialogy, Pečenkovu kameru, přes značnou idealizaci a naivitu citelné napětí i smyslnost. Dlouhé ukázky z oper jsou sice obohacující a jejich výprava velkolepá, ale přecejen příjemné plynutí filmu svou statičností zbrzdily.

    • 26.4.2008  21:46
    Kratki stiki (2007)
    odpad!

    Na Festivalu slovinského filmu dostaly Kratki stiki pět cen a byly vyslány do boje o Oscara. Ou. Nerada beru někomu iluze, ale vždyť je to něco hrozného. Scénář je neuvěřitelně banální (a kolikátou už?) variací na to, kterak se díky několikavteřinovému zkratu střetnou osudy cizích lidí a jak každý z nich má svůj "úhel pohledu". Z nudy mě vytrhovaly pouze náznaky zajímavé hudby a pak scéna s valčíkem. To byl vrchol filmařské invence... demence. Označení "nízkorozpočtový" je silným eufemismem. Spíš se totiž jedná o takový sociální případ. Třeba obsazení jedné herečky (nic moc Tjaša Železnik) do tří rolí najednou je fakt dobré zoufalství. Jestli jsem v tom přehlédla nějaký tvůrčí záměr, tak sorry.

    • 22.4.2008  23:03

    Ono je to hezké. Na prvním místě je u mě hudba. A pak kamera. Velkolepé jízdy střídá kamera plíživá, sugerující přítomnost čehosi (hladu, hladového zvířete, zkrátka nebezpečí). Film drží pohromadě motivicky. Až mě popadla skoro posedlost víceznačným motivem kříže, v rámci záběrů i naznačeným pomocí střihu. Ale postupně ve mně sílil pocit, že si vymýšlím. No to by bylo jedno. Ovšem stejně jsem musela vzdát i svou obhajobu sestry-vypravěče. Bylo jejich sourozenecké pouto tak silné? Když už jsem se rozhodla, že natolik ne, aby to fungovalo ve filmu, pokusila se mi ségra vypálit rybník tou svou poslední větou. Ale marně. Stejně zbytečná byla vlastně celá rovina rodiny a vůbec všechny kontrasty divočiny a civilizace. Pardon, ale zrychlený záběr městského ruchu nebo scény z mekáče už vyloženě mlátily do očí. Naštvalo mě samo vyznění příběhu, které pohřbilo veškerou romantiku světa. Raději zůstaňte doma, protože vaši rodiče, ti, kdo chtějí být vaši rodiče, a ti, kdo s vámi chtějí souložit, vás mají rádi. Když to shrnu, je to film velmi poctivý (Fyzická proměna Emila Hirsche je vážně až k pláči.), nápaditý a efektní (Při porcování losa a obcházení medvěda mě zamrazilo.), ale přesto působí neohrabaně a škodlivě bohabojně.

    • 19.4.2008  18:19
    Planeta opic (1968)
    *****

    Dost mě štve, kolik lidí tento snímek spojuje se svým dětstvím, prohlašuje ho za zásadní a formující dílo svého života. Ne. Tenhle film je přece jenom můj! Do značné míry utvářel celé moje vidění světa, moji představu o vesmíru, čase, charakteru lidí, životě a smrti i o tom, jak je to všechno asi složité a děsivé. Navíc k nám na základku jednou za čas docházely takové doktorky, které nám, svlečeným do spodního prádla, kontrolovaly křivé páteře, ploché nohy a podobné defekty. Humus. Mojí postavičce už zřejmě nebylo pomoci, ale jedna z těch paní mi definitivně stvrdila, že Planeta opic není pouhá fikce. Vypadala totiž přesně jako Zira. Ovšem víte, co je úplně ze všeho nejlepší? Že když se dívám ta tenhle skvost dneska, jsem z toho snad ještě víc na větvi než tenkrát.

    • 8.4.2008  22:11
    Úhel pohledu (2008)
    odpad!

    Tak on už námět je napytel, ale bylo hned jasné, že tady jde o vyprávění an sich. A byla jsem připravená si to vyprávění užít opravdu ze všech úhlů pohledu, se všemi poletujícími auty, rozstřílenými lebkami i padajícími sanitkami. Jenže ono rozmáchnout se kamerou a pak film rozstříhat na cucky samo o sobě nestačí. Co vám budu povídat. Demence. Tohle na mě nemohlo zafungovat. Chování a dialogy lidí jsou tak strašně hloupé, až to bolí. O spoustě postav jsem vůbec netušila, o co jim jde. Jejich angažovanost v dané situaci, vzájemné vztahy, náhodná setkání, kontakt s rodinou atd. atd. jako by se snažily být klišé. Ale dokonce ani to nevychází. A hlavně je to tak zoufale jednotvárné! Škoda je tu některých scén se slušným potenciálem parodie. Kdybych viděla jen ten hláškovací konec, neuvěřím, že nejde o komedii. Nejdřív jsem se smála jen, když někoho zabili (a vůbec mi to nebylo blbý), ale v závěru už mi smíchy tekly slzy. Doprčic to ani nebyl patos, to byl zas jen pokus o patos. „You´re welcome.“

    • 31.3.2008  00:40
    Armin (2007)
    *****

    Žádný vyumělkovaný art ani laciný doják. Působí profesionálně po formální stránce a přitom je tak ohromně lidský. Nemám slov. Až na úplné výjimky, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky, se mi u filmů nedaří plakat. Ale teď brečím i při psaní komentáře. Zásah.

    • 29.3.2008  22:07

    neškodná artová sériovka

    • 28.3.2008  22:19
    Bobule (2008)
    *

    V létě se mi špatně dýchá a po víně je mi blbě. Ovšem to je můj problém a jsem ochotná si to u filmu odmyslet. Jenže! Prožila jsem něco daleko horšího. Z té zoufalé topornosti, nudy a přearanžovanosti mi praskaly nervy a kameněly vnitřnosti. Oceňuji snahu o vkusný žánrový film, to ano. Jenže ta snaha je příliš viditelná a její výsledky nepatrné.

    • 27.3.2008  19:57

    Leccos jsem v sobě dusila, octla jsem se nevyspalá a hladová ve veřejné videotéce a chtěla jsem si ukrátit čas nějakým starším Paskaljevićem. Tak jsem požádala o Pana Hrstku, pak jsem všechny okolo zprudila svým "nejde mi zvuk", "teď mi nejde obraz", "teď mi běží jinej film". Pak jsem se konečně usadila k Hrstkovi, nečekala jsem žádný epos, ale že trval cca 4 minuty, mě přecejen zaskočilo, ale po všech těch předchozích peripetiích mi bylo blbý se zas zvednout a jít pryč nebo dokonce žádat o další film. Tak jsem chvíli seděla a uvažovala. A hle! On je na té kazetě ještě jeden studentský Paskaljević! A tak jsem viděla Několik slov o lásce, velmi vtipný rozhovor s velmi vtipným chovatelem plazů. Když vysvětloval, že lidi nemají rádi hady, protože je vídají jen pomlácené kolem silnic, veškeré mé nahromaděné emoce letěly ven. "Ono koťátko by se vám taky nelíbilo, kdybyste mu rozbila hlavičku a utrhla nožičku." Bylo to úžasné. Jsem ráda, že Goran už tehdy myslel na svoji zásadu "každým svým filmem musím udělat Ony radost". Děkuji, dlouho jsem se tak nesmála, dlouho mi nebylo tak volno.

    • 25.3.2008  23:54
    Až na krev (2007)
    ****

    Hned na úvod si odbudu chválu mistrovské formální stránky. Obraz i zvuk jsou zkrátka frajeřina, ojedinělý požitkek. Jinak je tento snímek vrcholnou ukázkou toho, co mám ve filmech snad ze všeho nejraději, tedy dokonalého herce v roli, kterou si netroufám popsat. Přívlastek "kaneovská" se mi docela líbí, ale raději to zatím nechme... Dál mě fascinuje, jak mě There will be blood intenzivně zaměstnávalo, dokonce bych z pohodlnosti uvítala, kdyby bylo ještě delší, ještě epičtější. Zkrátka to zdaleka není přímočará pohádka o tom, že ropa kazí charakter. Během filmu jsem měla silné pochybnosti, především mi nedocházelo, proč tolik prostoru dostává ta trhlá církev třetího zjevení. Ale posledních pár minut mi dalo za vyučenou. Konec je skutečně skvostný a připadám si hrozně malicherně, když si ještě vzpomínám na nějaké vady, jako zbytečný flashback, ne úplně uspokojivé skoky v čase, které narušují plynulost vyprávění, apod. Ještě pár maličkostí by se dalo vytknout, ale ty vážně vem čert, protože jsem na ně byla upozorněna až po filmu.

    • 23.3.2008  23:58
    Na souši (1944)
    ****

    Nebyl to pro mě takový nášleh jako Meshes of the Afternoon, ale pořád je to úžasně funkční, a to i bez hudby. Čím to sakra je? Podobné hrátky s prostorem nejsou nic nového, samotný vizuál by se mnou tolik neudělal, o příběh evidentně nejde. Provokuje mě to, děsí mě to. A to se mi líbí.

    • 21.3.2008  16:55

    K westernu to má docela daleko. Atmosféra se pohybuje spíš někde mezi anglickou detektivkou a procházkou v KRNAPu. Když jsem shledala, že má oblíbená scéna z Fullerova I shot Jesse James (Jesseho koupel) je tu jen lehce naznačena, těšila jsem se, kdyže tedy tentokrát nastane ta velká chvíle. Ale bylo to čekání dlouhé a marné. Předání koltu proběhne tak, že by si ho člověk pomalu nevšiml. Sama vražda je na tom jen nepatrně lépe. Spíš než o silných momentech a žánrových kreacích je tento film o umění dlouhých záběrů a výborné hudbě (a Nick Cave je ve své miniaturní roli snad z celého filmu nejstylovější). (hodnocení zatím spíš 3 a půl)

    • 11.3.2008  00:27

    Předem se musím přiznat, že jsem ignorant, který slyšel např. jméno Vojislav Šešelj poprvé právě tady. Oceňuji tedy hlavně to, že jsem se poměrně snadno zorientovala, ač k polopatičnosti má tento dokument velmi daleko. Z 2000 hodin materiálu dostáváme, zdá se, jen to nejabsurdnější. Třeba ten moment, kdy se Slobo ohání fotkou zkrvavených těl a říká, že je to zinscenované, protože tam nevidí krev, je opravdu... srandovní.

    • 1.3.2008  00:15
    Guča! (2006)
    **

    Až příliš nenáročná (od)dechová zábava s protirasistickým přesahem a "shakespearovskou" zápletkou. Hlavně šlo o to ukázat nějaké ty trumpety a festival v Guče. OK. Nemám z toho ani špatný pocit, je to mile debilní. Romeo je velmi ambiciózní a talentovaný svirač (vždyť ho taky hraje Marko Marković) a nosí tepláky s lampasem.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace