Ony

Celý děj je odvyprávěn v hudebním podkresu (ze kterého mi bude hučet v hlavě ještě asi týden). Obraz a dialogy jsou tu jen tak mimochodem, čemuž odpovídá jejich kvalita a důmyslnost. Herci, když už je jim rozumět, mluví v pořekadlech, prokládaných "vole" a "kurva". Bavilo mě sledovat kulisy a rekvizity (kancelář Alexe Holého je hotový Rudův byt ze Zítra se bude tančit všude), ale jinak to nemá v kinech co dělat.

V podstatě příjemné překvapení. Jako milovnice Čepa, postrašená pověstí tohoto filmu, jsem se připravovala na nejhorší. Kamera, atmosféra nebo třeba ztvárnění retrospektiv vůbec nejsou marné. Bohužel jsem nedokázala skousnout ty neherecké snahy. A hudby nemuselo být tolik.

Začátek vypadal dost vtipně a slibně, ale pak to šlo do háje. Slavná verze s Maraisem je taky celkem o ničem, ale má svoje kouzlo a švih.

Kromě dílu Když vraždí ženy, který se na mně mimořádně významně podepsal, tento cyklus raději minimálně do jeho zopakování nehodnotím. Má paměť je totiž zlá. Ovšem mám pocit, že co se píše tady v prvním odstavci Obsah/Info, je pravda, tudíž si troufám doporučit.

Snad nikdy se mi nepoštěstilo pocítit takovou poctivou hrůzu při pouhém sledování televize, tím méně dokumentu ČT.

Kromě dílu Když vraždí ženy, který se na mně mimořádně významně podepsal, tento cyklus raději minimálně do jeho zopakování nehodnotím. Má paměť je totiž zlá. Ovšem mám pocit, že co se píše tady v prvním odstavci Obsah/Info, je pravda, tudíž si troufám doporučit.

Válečný film na sněhu. Ty roláky s norským vzorem, kulichy na stranu a revolvery zastrkané do šponovek jsou ukrutnej diktát. Ale přesto výsledný dojem není nic moc. Napětí je chatrné, akce nijak oslnivá a třeba Arneho příběh je klišé jak Brno.

Bundesarchivní klenot natočený v mém rodném kraji. A krásně, vrcholně víchovsky. Byl to pro mě nejromantičtější zážitek za posledních x let. Ústřední mužská trojice mi tedy zas tak moc neříkala, jisté sympatie budil jen odstrčený Fred (kterého rozhodně nehraje Fjodor Šaljapin st., jak se tvrdí na imdb, nýbrž jeho kučeravý syn), ale celkový dojem je fakt mimořádný.

Na rozdíl od filmů s císařovnou Sissi, které jsou na mě poněkud zu viel, je toto skutečně docela milé. Naivní, sladké, ale i vtipné. A v tom pečivu čuju Freuda.

Tento film je zřetelně rozdělen na dvě poloviny jednou perfektní scénou (ano, Bogdanův příchod domů). První polovina je ukecaná, prázdná a nudná a druhá pro změnu ukecaná, prázdná a nudná. Ovšem Bregovićova hudba je jako vždy skvělá a povznášející.