Ony

Čekala jsem prostoduchý humor a hodně sokolporna a přesně to jsem také dostala.

Předem jsem se nejvíc bála těch nahrávaných pasáží, ale nakonec dopadly příčetně. Film působí celkem kompaktně, neokázale a nedojímavě. Chápu, že nebylo cílem zfilmovat celé Doležalovy knihy, ale trochu delší a "rozměrnější" to být mohlo.

Má to silné momenty, například leknutí v temné komoře.

Stalo se něco docela nečekaného – nejvíc se mi z celého filmu líbil výkon Michala Suchánka. Dánova předloha je sice překombinovaný brak, ale je příjemně svižná a vtipné průpovídky v ní vyznívají opravdu vtipně. Redukce děje, k níž ve filmové adaptaci došlo, by byla super, kdyby se při ní nerozpadl rytmus vyprávění. Některé indicie jsou odhaleny příliš brzy a jednoduše, jiné pro změnu vůbec. Ty vyzvracené barvy mě osobně moc nenadchly a službu atmosféře ani dobovosti jsem v nich nenašla, ale dejme tomu. Dabing je tragédie.

Tento film mě přivedl do stavu, kdy jsem nevěděla, jestli brečím smíchy, nebo prostě brečím. Tomu říkám katarze.

Cokoli se Zátopkem mě vždy baví, dojímá a motivuje. Tento film není výjimkou, ale od téměř hodinového dokumentu z roku 2016 jsem si dovolila očekávat něco komplikovanějšího.

Rozhodně jde o nejsilnější článek celého Křižkova "projektu", ale to mnoho neznamená.

Z filmu čiší bezradnost, jíž člověk před Dolečkovou démonickou osobností pochopitelně propadá. Režisérka zašla do několika slepých uliček (k nimž počítám i cestu do Srebrenice), ale pozorovat její pokusy a vývoj vztahu s protagonistou a k tomu poslouchat Dolečkovy bizarní výklady je fascinující i zábavné.

Kolečko se definuje kruhem. A zase tam má jeleny. To by mi ani tak nevadilo, vlastně by mi ten výchozí koncept vůbec nevadil, ale podobně jako v případě Zakázaného uvolnění z něj vznikl divadelně-filmový hybrid s nevtipnými dialogy a ubíjejícím řetězcem jakože nečekaných zvratů.

Film otevírá hned několik důležitých témat, historických i aktuálních, což oceňuji. Ale vadilo mi, jak se namísto jejich rozpracování urputně snaží dojmout.