Ony

Ještě jednou mi podstrčte něco takového s označením komedie/drama a pak řekněte, že už jsem byla stará a čirou náhodou to se mnou seklo zrovna během projekce.

Začátek byl strašidelný. Bála jsem se, v jaké beztvaré monstrum tahle kameramanská etudka může přerůst. Byla jsem připravena na sled konvenčně nasnímaných bitev všichni stejní vs. všichni stejní a okázale podaných klišé. Naštěstí bylo to válčení neskonale elegantní, film jakž takž graduje, v nedostatcích jsem si našla cosi familiérního a sem tam je zakomponován přijatelný vtip. Stručně řečeno mě to, ač ne úplně ideálním způsobem, bavilo (a na nesestříhanou verzi celkem navnadilo).

Přesně tenhle film mi chyběl ke štěstí :-)

Liberté, égalité, fraternité, homosexualité! Musím říct, že něco takového jsem dosud neviděla. Viděla jsem sice řadu poctivých a uctivých biografií, několik snímků o homosexuálech, pár laciných erotických filmů a téměř všechny hry Járy Cimrmana, ale všechno dohromady? Nikdy. Respektive právě teď. Nechybí ani gore. A těch falů! Přestože je tenhle film zralý na FOD, může posloužit i jako spolehlivá didaktická pomůcka (potvrzeno sexuologem). Jsem nadšena.

Určitě i ve vaší ulici žije alespoň jeden pedofilní psychiatr, nepodceňujte to.

Upřímně řečeno, je to trošku dementní film, ale je v něm Hladno pivo a chlapské přátelství.

hyperbolická variace na věčné eticko-psychologické téma v pevném objetí striktní kauzality klasického Hollywoodu

Čekala jsem, že Tabucchiho halucinogenní kniha nakopne tvůrce filmového zpracování trochu víc (předem jsem si vysnila pár odvážnějších scén a střihů). Ale nakonec je dobře, že to dopadlo právě takhle. Requiem je sice adaptací až otrockou, ale ne zbytečnou. Rozhodně ne. Totiž ta atmosféra, to je něco neuvěřitelného. A obrazem a hudbou se do mě dostala hlouběji než textem. Takhle to vypadá, když něco vzniká z lásky k Němu (k tomu, jenž je na plakátě). Mé duši už dlouho nebylo tak dobře.

Když se na začátku objevil titulek, že vznik filmu podpořil Ústav pro výzkum totalitních režimů, otřásla jsem se hrůzou. Ale nakonec to šlo. Historky jsou to moc zajímavé a vtipné, pokud je těm, kdo je vyprávějí zrovna rozumět, což není úplně vždycky. Ale zůstává to jen u těch historek a u "estébáka" trapně mezi dveřma. Nejvíc mě naštvalo to omílání pointy Audience v závěru filmu. Ne proto, že by to byl spoiler, ani proto, že by mi vadil ten vulgarismus, ale proto, že jsem to chtěla po projekci slavnostně vybalit sama.

Všichni jste na mě zlí a pak ze sebe ždímete slzy u takových kýčů, abych si myslela, že já jsem ta bez srdce. Kašlu na vás, neřádi, a jdu si radši pustit starou dobrou Kes, ze které je mimochodem minimálně polovina Billyho Elliota (špatně) obšlehnutá.