Ony

A sakra. Je mi to vrcholně trapné, ale přiznám se, že ač jsem věděla, kdo film režíroval, nepoznala jsem herce v hlavní roli. Nejdřív jsem měla dokonce pocit, že je to nějaký americký Bruno S. To by hovořilo jasně v Thorntonův prospěch. Jenže postupně na mě Karl začal působit jako robot a v některých těch vypjatějších okamžicích to byl hotový Simple Jack. Asi tak mě dojímal. Příběh mi připadal moc utahaný a chování Karlova okolí bylo pramálo uvěřitelné (něco jako idylka v Lars and the Real Girl).

(Jen tak na okraj: nejen u Kusturici, ale už tady se kouká na Casablancu...) ...Sestry Tanja, Ana a Milica, ale hlavně jejich rozvedená matka se opřou do letní romantiky. Vlastně je to film dost pitomý, to komediální je hodně rozpačité a to romantické ještě rozpačitější, prostě po celou dobu na hranici trapnosti. Ještě mnohem víc než atmosféra parného léta z filmu od počátku čpí ovzduší 80. let, přirozeně vygradované ve scénu na diskotéce. Nic proti 80. létům, každá doba má svůj styl, ale hudba v tomto filmu mi připadala odporná. Ale měla bych se dostat k tomu, za co nakonec dávám ty svoje hvězdy. Tak třeba oceňuji, když je blbá scéna dokonale blbá, nikoli nepovedená, ale prostě krystalicky blbá. Dále uznávám, že je to film celkem zábavný. No, ale především: Stanislav!!!!!! Památná scéna začínající slovy: "Mami, tohle je Stanislav." mě shodila z křesla. To byste museli vidět.

Chudák Pavel Kohout tehdy ještě netušil, že se za pár let v tom neonovém pekle octne taky. Ta emigrace musela být hrozná nemoc.

Televizí poměrně málo omletý film se stejně málo okoukanou Ellou Šárkovou v jedné z hlavních rolí. Jako takový působí mezi ostatními komediemi 30. let docela svěže. Jindřich Plachta jako vždy nezklame. A časopisy Eros a Intim mi vyrazily dech:-)

V býčích zápasech fandím zásadně bejkům, takže jsem opravdu viděla trochu jiný příběh a nesnášela všechny lidské postavy včetně Sněhurky. Líbily se mi ty trefné vniky reality a banality na místa, kam v klasickém pohádkovém syžetu patří typicky pohádkové motivy. Nemyslím jen dominu místo zlé královny, ale taky třeba bulvární tisk místo kouzelného zrcadla. O tom, proč a jak to bylo němé, se mi moc přemýšlet nechce, ale jsem za to ráda. Obraz, pohyb a hudba stačily vrchovatě.

Z Chvilek jsem sice nebyla nadšená, ale byla v nich opravdovost, jaké Sněží! podle mě nedosáhlo. Líbí se mi název.

Úžasně nenápadný a uměřený debut. A já mu přes nějaké ty rozpaky nakonec fandím, a to nejen pro silně znepokojivé téma. Jeho skromnost, slabý scénáříček a pomalé tempo jsou, pravda, trochu na hraně a Hadžihafizbegovićův švestkový přeliv taky, ale ta melancholicko-ovocná atmosféra mě dostala. Navíc ve srovnání třeba s takovým Jas sum od Titov Veles působí Snijeg velmi lidsky a upřímně. Plus slušné herecké výkony.

Zkoušela jsem rozdělit banán na třetiny, jako to v Snílcích dělal Michael Pitt. A ono to fakt šlo! Teda šlo to o něco líp než koukat na tenhle film. Mně se strašně líbilo, o čem je, ale vůbec se mi nelíbí, jaký je. Nemyslím si, že by to bylo něco extra intelektuálního a filosofického. Vždyť mluvili většinou úplně o ničem a na nic nepřišli! Možná, kdyby se to trochu zhustilo a ubylo těch sexuálních hrátek, mohli jsme se někam dostat. Ale bohužel.

Vzhledem k tomu, že jsem byla připravená na nejhorší, byla jsem příjemně překvapená. Vlastně to byla spíš parodie na film, který jsem očekávala. Místy docela vtipné, místy docela trapné. Především nenáročné.

Scoop (bohužel) naprosto splnil má očekávání. Místy pořád nějaká ta allenovská jiskra, docela zarážející závěr, ale jinak spíš jedno velké déjà vu. Přesto ty konečné 3* dávám s těžkým srdcem.