Ony

Staré dobré Machovo Vzbouření na vsi s podobným námětem zachází mnohem obratněji. Kudy kam? je odfláknuté scenáristicky i herecky. Mojí paměti hodné jsou barvy, hláška o kostře z uzenáče a samozřejmě proslulá poučka o Marxově manželce. "Pane předsedo, byl by Marx napsal to, co napsal, kdyby musel pomáhat v domácnosti?"

Svým prostředím netypická česká filmová pohádka, jednoduchá a průhledná a zároveň chytře vypointovaná, jako ostatně většina pohádek. Moje guilty pleasure.

Herci jen pózují před kamerou, jako by stáli modelem nějakému kresliči plakátů. Proto jsem se nad osudy hrdinů nedokázala ani trochu dojmout a taky úvahy o tom, jak moc je děj historicky (ne)pravděpodobný, podle mě nemají smysl.

Byla jsem napjatá, až jsem málem popraskala.

Daly by se v tom objevovat skvělé věci, jako třeba odkaz na Klémovu univerzitu pod kandelábrem, ale mě už to nějak netěší.

Uznávám, že jako komedie to není vůbec dobré, ale já jsem z toho celá šťastná. Na tom se v diplomce popasu.

Pokud neznáme nebo si na chvíli odmyslíme husitskou historickou tradici a její postavení v socialistickém dějepise, ocitáme se ve slušném ideologickém zmatku. Všichni se tu totiž chovají stejně, mají šílené výrazy, fanatické řeči a třískají do všeho, co se hýbe. Zkrátka nemám komu fandit, což mi připadá zajímavé. Velkolepé pojetí, obzvlášť záběry bitvy na Vítkově, je taky nesporným kladem. Přesto se vám svěřím, že postupem času se s Vávrovou trilogií srovnávám stále obtížněji. Herci jsou nesnesitelně teatrální, milostná zápletka s panicem a novickou trapná a celé mě to hrozně nudí. (3. hvězdička je za adamity a za to, že co do operní stylizace je to pořád o poznání únosnější než Borského Roháč.)

Režisérka papundeklových televizních pohádek Vlasta Janečková natočila na FAMU koncentrované drama s poselstvím, že příliš mnoho soucitu a poctivosti škodí. Jméno autora předlohy Adrián del Valle mi nic neříkalo, ale nakonec nebylo tak těžké dohledat, že právě Strach vyšel v češtině minimálně dvakrát časopisecky už před válkou. Film vyznívá v podstatě stejně jako povídka, ale přesun děje na český venkov padesátých let mu dodává ještě nečekané vedlejší významy. V neposlední řadě oceňuji vydařenou temnou atmosféru.

Komedie s Marilyn Monroe mám ráda, ale neučarovala mi až tak, aby se mi líbila tahle hovadina. Párkrát jsem se usmála, líbilo se mi, jak Don Murray loká mléko, ale scénář je prostě špatný, bez nápadu, i v rámci žánru romantické komedie hodně podprůměrný. A smysl "zábavy" zvané rodeo jsem nikdy nepochopila.

Na rozdíl od filmů s císařovnou Sissi, které jsou na mě poněkud zu viel, je toto skutečně docela milé. Naivní, sladké, ale i vtipné. A v tom pečivu čuju Freuda.