Stanmi

Stanmi

Michal Staněk

okres Opava
Fimový konzument


4 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 11 16 21
    • 25.5.2019  06:41
    Pašerák (2018)
    ****

    Earl Stone (Clint Eastwood) se celý život věnoval hlavně své práci a výsledkem toho je to, že s ním jeho vlastní rodina nemluví a navíc jeho dům kvůli dluhům zabavili exekutoři. Proto, když se naskytne možnost, pracovat jako kurýr, ihned ji přijme. Zdánlivě ideální situace má však jeden háček, jeho zaměstnavatelem je mexický drogový kartel... Tak jednu věc je třeba si vyjasnit hned na začátku - Clint Eastwood je prostě frajer. Natočit v 88 letech film a ještě k tomu si v něm zahrát hlavní roli, to chce mít pořádné cojones a ty Clint pochopitelně má a k tomu ještě pořádnou dávku zarputilosti, tvrdohlavosti a odhodlaní. Zkrátka Clint ty své postavy nemusí ani moc hrát, je to prostě v něm. Každopádně o Clintovi by se dalo psát ještě dlouho, takže se raději zaměřím na samotný film. Ten je v zásadě prostý, a to jak ve svým příběhem tak i zpracováním, ale v tom je právě jeho síla. Prostě starý chlap nemá prachy, tak začne převážet zásilky pro mexický drogový kartel a v mezičase se snaží napravit pošramocené vztahy se svou rodinou, nic víc, nic míň. No abych nezapomněl, ještě tu máme vedlejší linku s agenty DEA v čele s Bradleyem Cooperem, Michaelem Peñou a Laurencem Fisburnem, kteří kolem Earla pomalu stahují smyčku, ale marná snaha největším tahounem filmu je sám Clint. Ten už sice je vetchý stařík, který se pomalu pohybuje a jeho hlas už není tolik jasný, ale i tak pořád umí hrát jako pán a především má skvělý timing na hlášky a ty správné grimasy. Jasně nebyl by to Clint, aby nemoralizoval a nezanádával si na mladou generaci (mobily asi vážně nemá moc v lásce), ale od někoho jako je Clint to nezní otravně, ale člověk spíš souhlasně pokývá hlavou, protože to co říká, dává smysl. Co si budeme povídat, Pašérák určitě není Clintův nejlepší film, ale je to velmi sympatický snímek, kterému nechybí vtip, který nám připomene, co je v životě opravdu důležité. Nevím jak vy, ale já odcházel z kina spokojen.

    • 21.5.2019  17:10

    Uvězněnému černokněžníku Gellertu Grindelwaldovi (Johny Depp) se podáří uniknout během jeho převozu ze Spojených států do Evropy a vydává se do Paříže, kde se chystá shromáždit své spojence. Mlok Scamander (Eddie Redmayne), který asistoval při Grindelwaldově zajetí je požádán svým bývalým učitelem Albusem Brumbálem (Jude Law), aby zastavil Grindelwaldovy plány dřív, než bude pozdě... Když jsem se před pár lety dozvěděl, že se chystá adaptace knížky Fantastická zvířata a kde je najít, tak jsem jen nevěřícné kroutil hlavou a říkal si, jak sakra chtějí vytvořit podle fiktivní kouzelnické učebnice funkční příběh? J. K. Rowling mi však ukázala, že to jde a vytvořila poutavý a zábavný příběh o mládem magizoologovi Newtovi Scamanderovi, který si prostě nešlo nezamilovat. K tomu je třeba připočíst kvalitní zpracování, zajímavé prostředí New Yorku dvacátých let a sympatické obsazení v čele s Eddiem Redmaynem a příjemné filmové překvapení bylo na světě. Ovšem producenti z Warner Bros si řekli, že když už, tak rovnou plnotučný pětidílný prequel k Harry Potterovi, protože prachy. Takže dva roky nám utekly jako voda a máme tady první pokračování s názvem Grindelwaldovy zločiny. No už z trailerů bylo jasné, že tentokrát už nepůjde jen o uprchlá magická zvířátka, ale o temnější kouzelnické dobrodružství. Což o to, nic proti tomu, ale bohužel tentokrát J. K. Rowling vzala za ten horší konec. V rámci klasického "syndromu druhých dílů" tak v rámci filmu vrší stále nové a nové postavy, vedlejší zápletky a šokující odhalení, čímž tříští celou hlavní příběhovou linii, která však i sama o sobě za moc nestojí. Jasně svým způsobem musela nějak zabydlet svůj magický svět, ale celé je to takové uspěchané, mnohdy nadbytečné a třeba finální odhalení Creedencovy minulosti (no jo náš obskuriál to přežil), tak spíše naštve, než překvapí. Eddie Redmayne je v roli podivína Mloka opět výborný a je jen škoda, že tentokrát vlivem přílivu nových postav a podzápletek dostal v konečném účtování méně prostoru než minule. To samé se dá říct i o Danu Foglerovi, který je zde v jistém smyslu trochu nadbytečný. Bohužel co se týče ženských hrdinek tak z Alison Sudol respektive její postavy Queenie udělala J. K. víceméně naivní blbku a Katherine Waterston je stejně nezajímavá jako v jedničce. Johnny Depp jako záporák Grindelwald se sice snaží, ale co naplat, stejně působí jen jako vlasatější kopie Voldemorta. To Jude Law má síce poměrně malou avšak významnou roli samotného Albuse Brumbála, kterou mimochodem zvládl naprosto s přehledem a opět tak dokázal, že umí velice elegantně přebíhat mezi kladnými a zápornými postavami. Ani tomuto snímku se nedá upřít jisté kouzlo, pár zajímavých scén a celkové zpracování je pořád na vysoké úrovni, ale jako celek to prostě moc nefunguje. Grindelwaldovy zločiny jsou tak pro Warnery, Davida Yatese i samotnou J. K. Rowling varovně zdviženým prstem, který jasně naznačuje, že takhle by to nešlo, jakožto fanoušek potterovské série upřímně doufám, že to příště vyjde lépe.

    • 12.12.2018  18:55

    Dobrácký pekař Matěj Kotrba (Jan Werich) jednoho dne rozdá chudým lidem rohlíky, které byly určeny na císařský stůl. Za trest je uvězněn do hladomorny, ze které se mu podaří uprchnout. Ocitne se v paláci, kde ho všichni považují za zázračně omládnutého císaře Rudolfa II. (taktéž Jan Werich), který mezitím odjel z Prahy a Matěj se rozhodne této situace využít pro dobro všech… Jó ne každý film se může pochlubit tím, že je historickou veselohrou, pohádkou a budovatelským filmem v jednom, ale pokud se jmenujete Martin Frič a máte k ruce Jana Wericha, tak to nemusí být zase takový problém. Tito dva velikáni filmu a divadla spojili síly a natočili ne jeden, ale hned dva filmy odehrávající se v rudolfinské Praze, které tedy známe jako Císařův pekař - Pekařův císař. Scénaristicky se vsadilo na osvědčenou komediální zápletku, a to záměnu, tak trochu ve stylu Prince a chuďase a aby toho nebylo málo tak se přidalo také pár vedlejších zápletek, jako je patrání po Golemovi, nalezení elixíru mládí, stvoření "umělé" ženy Sirael magistrem Kellym nebo nepěkné zákulistní pletichy císařových dvořanů. No je toho docela dost, ale osobně si myslím, že kdyby film nebyl rozdělený na dvě části a měl by tak stopaž kolem dvou hodin, tak by byl ještě údernější, protože takhle mi v hlavně v první části přišly některé scény spíše navíc. Film vznikal na začátku padesátých letech, takže ani on se nevyhnul budovatelskému nadšení (bez toho by nejspíš ani nevznikl) a ačkoliv se Jan Werich hodně snažil, tak přece jen hlavně v druhém díle je to už silně znát, hlavně u notoricky známé pisníčky "Ten dělá to a ten zas tohle". Jedno se ovšem musí snímku nechat, a to, že se na něm rozhodně nešetřilo, protože výprava, kostýmy, rekvizity, interiéry, to vše vypadá honosně, tak jak se na dvůr císaře sluší a a patří. Největší devízou snímku vedle scénáře je bezesporu herecké obsazení, které prostě nemá chybu, film je sice koncertem Jana Wericha, ale i ostatní od komořího Bohuše Záhorského, přes Sirael Nataši Gollové až po alchymistu Františka Černého, nikdo z nich nic nevypustil a na snímku je to znát. Musím se přiznat, že Císařův pekař/Pekařův císař asi nikdy nebude moji srdcovkou, ale pořád je to velmi povedená historická veselohra, na kterou stojí za to se kouknout, a to nejen o Vánocích.

    • 7.12.2018  09:25

    Vesmír již po tisíciletí chrání skupina mezihvězdných strážců známých jako sbor Green Lantern. Poté co jeden ze strážců Abin Sur havaruje na Zemi, vyšle svůj prsten vůle, který je hlavní zbraní Green Lanternů, aby vyhledal vhodného nositele. Volba prstenu padne na testovacího pilota stíhaček Hala Jordana (Ryan Reynolds)... Na konci minulé dekády se Marvel naplno opřel do budování svého filmového vesmíru, což samozřejmě pečlivě sledovali také jejich konkurenti od DC, takže zatímco v roce 2011 se Marvel vytasil s Thorem a Captainem Americou, tak DC prostřednictvím Warner Bros odpověděli Green Lanternem… a prohráli. A osobně se ani příliš nedivím, protože Green Lantern sice není vyloženě špatný film, ale nemá v sobě nic, čím by se výrazně odlišil od jiných komiksových filmů. A přitom jejich tematický výběr nebyl úplně mimo mísu, protože příběh o sboru mezihvězdných strážců pořádku není sice extra originální, ale to, že mají prsten, díky kterému můžou zhmotnit vše, na co pomyslí, to už se jen tak nevidí. Já jsem sice díky tomu měl s Green Lanternem vždy trochu problém, protože byl na můj vkus až moc fantaskní, ale minimálně musím tvůrcům filmu přiznat, že celou tu mytologii kolem sboru Green Lantern, vysvětlili dobře a rychle, takže to, že tady poletuje chlápek v zeleném kostýmu, který si s pomocí zelené energie udělá třeba gatling mi přišlo naprosto v pohodě. Tím se dostávám k samotnému příběhu, který je bohužel až příliš „klasickým“ heroickým originem. Osobně jsem si myslel, že nosná část příběhu se bude točit kolem Halova výcviku na planetě strážců Oa, ale chyba lávky, na planetě strávíme jen nezbytně nutnou dobu, což chápu z hlediska náročnosti produkce, ale na zajímavosti tak film pomerně ztrácí. Snímek mě překvapil také v dalších ohledech, jako byl třeba výběr záporáka, kde už na začátku je nám představen prakticky nezastavitelný požírač světů Paralax, který ale po většinu času zůstane v pozadí, což zas tak nevadí, protože tady máme přece Sinestra, jednoho z nejikoničtějších DCčkových záporáků, ale u něj je jasně, že tvůrci měli velké oči a počítali s pokračováním, protože Sinestro (v zásadě digitální Mark Strong) tu má úlohu v zásadě protivného kolegy z práce, který Hala aspoň trochu vyhecuje, nakonec tak hlavním záporákem je vědec Hector Hemmond (hraný vskutku odpudivě nalíčeným Peterem Sarsgaardem). No a to je asi ta nejhorší možnost, protože celá zápletka kolem Hemmonda působí nadbytečně a film by se bez ní v pohodě obešel. Co se hereckého obsazení týče, tak Ryan Reynolds je jako lehkomyslný frajírek Hal celkem v pohodě, stejně tak jeho budoucí manželka Blake Lively, která ovšem má tu smůlu, že její postava je prakticky jenom tou pověstnou „dívkou v nesnázích“, Peter Sarsgaard odpuzuje více než dobře a docela mě překvapilo, že se tady objevil i samotný Tim Robbins, ovšem na druhou stranu žádný extra výkon nepodal. Green Lantern je tak veskrze průměrná komiksová adaptace, kterou pokud už si znovu nepustím, tak se o nic moc neochudím, ale i přesto je to celkem koukatelná akční sci-fárna.

    • 21.11.2018  10:45

    Vězeňský autobus je kvůli sněhové vánici nucen zastavit u takřka opuštěné stanice v detroitském 13. okrsku. Mezi vězni je také místní zločinecký šéf Marion Bishop (Laurence Fishburne). Netrvá dlouho a na stanici proniknou maskovaní útočníci. Ti jsou sice zahnání, ale všem je jasné, že nepřestanou, dokud nedostanou Bishopa ven... John Carpenter za svou režisérskou kariéru natočil hned několik povedených filmů, proto není divu, že se po roce 2000 svých moderních verzích dočkaly klasické horory Halloween a Mlha, ale kromě nich se dostalo i na Přepadení 13. okrsku. Hned na úvod se musím přiznat, že jsem původní verzi neviděl, takže se tedy zdržím jakéhokoliv srovnávání, snad jenom s vyjímkou hereckého obsazení. Nová verze na hercích rozhodně nešetřila, takže tady máme solidní sestavu ve složení Ethan Hawke, Laurence Fishburne, Gabriel Byrne, Maria Bello, John Leguizamo nebo veterán Brian Dennehy. Je tak trochu škoda, že v zásadě pořádně tu hraje jenom Ethan a snad ještě zábavně maniakální John Leguizamo, ostatní buď nemají příliš prostoru, nebo se nepřehoupnou přes svůj standard (ale minimálně na Marii Bello se pěkně kouká, to zase jo). Samotný námět o malé skupině ne zrovna elitních policistů, kteří se společně s vězni brání přesile vypadá na papíře dostatečně atraktivně, ale provedení už trochu pokulhává. Pokud pominu fakt, že útočníci, kteří jsou profíci a mají i potřebné vybavení se chovají jako naprostí amatéři, tak filmu jakoby chyběl pořádný spád a tempo, protože místy se film neuvěřitelně vleče až mě chtě nechtě začal nudit. Na druhou stranu se musí tvůrcům nechat, že měli odvahu sprovodit ze světa i postavy, které by v tradičním akčňáku tutově přežily. Přepadení 13. okrsku tak má díky svému předchůdci zajímavou zápletku a nabízí i solidní herecké obsazení, ale ani jedno není zcela využito, proto nakonec snímek působí jako víceméně průměrné akční béčko, na které se sice dá v klidu kouknout, ale výraznější dojem v člověku nezanechá.

    • 20.11.2018  17:38

    V blízké budoucnosti se z ostrova Manhattan vinou vysoké kriminality stalo vězení s maximální ostrahou. Právě tam však ztroskotá letadlo s prezidentem Spojených států (Donald Pleasence). Jediný kdo ho může dostat z ostrova živého je válečný veterán Snake Plisken (Kurt Russell)… Hned na úvod se musím přiznat, že pro filmy Johna Carpentera mám slabost, protože ačkoliv ne vždy jsou bez chyby, nelze jim upřít jistá osobitost, což je také případ Útěku z New Yorku. Zde si John na chvíli odpočinul od hororového žánru (ale na dlouho, protože za rohem už číhala Věc) a nabídl jednoduchý, avšak chytlavý příběh z blízké budoucnosti, která rozhodně není nijak růžová, ale je temná, špinavá a lehce fašistická. Do hlavní role Snakea Pliskena obsadil svého (budoucího) dvorního herce Kurta Russella, což je na první pohled poněkud zvláštní volba, protože Snake narozdíl od Gabea Cashe, Jacka Burtona nebo kapitána Rona není příliš ukecaný (role byla psána pro Clinta Eastwooda takže proto), ale Kurt to zvládl s přehledem, takže jeho mlčenlivý, pokuřující bývalý voják, o kterém si všichni myslí, že je mrtvý, je prostě ten správný frajer (aspoň měl v Žoldákovi: Legii zkázy z čeho vycházet). Ale co si budeme povídat, ono celkově se při natáčení sešel slušný herecký ansámbl: Lee Van Cleef, Ernest Borgnine, Donald Pleasence, Isaac Hayes, Harry Dean Stanton a pochopitelně nesmí chybět ani Johnova manželka Adrienne Barbeau (mimochodem na ten dekolt by měla mít zbrojní pás), ti všichni tvoří svérázné a barvité postavy, které Snake na své cestě potká. Co se samotného příběhu týče, tak jak už jsem výše napsal, není vůbec špatný, ale přece jenom je to v zásadě takové sci-fi béčko, ale co se povedlo na jedničku, kromě ryze osmdesátkové stylizace (všemožné high-tech udělátka, účesy, tílka, kozačky, no však to znáte), je právě atmosféra, kterou John prostě umí a přidává tomu také jeho typická minimalistická hudba. Jasně z dnešního pohledu působí Útěk z New Yorku přece jenom trochu vyčpěle, ale já osobně ho mám rád a nemám problém, ho zařadit mezi ty nejzásadnější sci-fi filmy 80. let.

    • 15.11.2018  12:25
    Taxi 5 (2018)
    ***

    Sylvain Marot (Franck Gastambide) je elitní pařížský policista, ale také potížistka, který je za své prohřešky přeložen do Marseille k tamní městské policii. Ve městě právě řádí banda lupičů klenotů, kteří jezdí ve Ferrari a aby je Sylvain dostal musí se spojit s Eddym (Malik Bentalha), synovcem legendárního taxikáře Daniela, protože jedině se strýcovým Peugeotem 407 může nebezpečné zločince chytit… Jeden by ani neřekl, jak ten čas běží, ale od prvního dílu populární série Taxi už uběhlo dvacet let. A Luc Besson si nejspíš řekl, že v době, kdy i osmý díl Rychle a zběsile vydělá v kinech více než miliardu dolarů, by nebylo špatné zkusit nějaké to pokráčování/restart/remake, koneckonců posledně jsme bílý Peugeot 407 viděli v kinech před dlouhými jedenácti lety. Režisérské otěže tak po Gerardu Krawczykovi přebírá většinovému publiku (takže i mě) prakticky neznámý Franck Gastambide, který si rovnou uzmul i hlavní roli. Těžko říct jestli on, Luc Besson nebo někdo jiný se vzhlédl právě v sérii Rychle a zběsile, protože mnohé trademarky téhle miliardové série vcelku úspěšně kopíruje. Takže máme tady atraktivní prostředí, rychlá auta, hezký holky, kamerové nálety a holohlavého hlavního hrdinu, který háže skoro ty samé pohledy jako Vin Diesel (Franck zdá se poctivě trénoval). Na druhou stranu pořád je to francouzská komedie, ve které nechybí neschopný řidič Uberu (inu moderna), policejní stanice plná pochybných existencí, kde je nejschopnějším policistou liliput (tedy člověk malého vzrůstu, abych byl korektní) a nechybí také stálice série Bernard Farcy (jehož komisař Gibert to dotáhl až na starostu) a Edouard Montoute (který je v průběhu filmu, poněkud necitlivě odhozen do pozadí). Jasně nové Taxi lze určitě vnímat jen jako další Lucův pokus jak vyždímat úspěšnou sérii, ale aspoň za mě musím uznat, že film byl mnohem lepší, než jsem čekal (i když pravda skoro nic jsem od něj nečekal). Taxi 5 je určitě filmem, u kterého se člověk zasměje (u některých vtipů se celkem dlouho smálo celé kino), ale rovnou je třeba dodat, že vtipnost jednotlivých gagů a hlášek je značně proměnlivý a bohužel si tvůrci neodpustili gagy se zvracením (to sice má v této sérii určitou tradici) a psími exkrementy, což jinak vcelku pozitivní dojem z tohoto filmu poněkud kazí. Hlavní dvojka Franck Gastambide a Malik Bentalha k sobě pasují, sice ne tolik jako Samy Naceri a Frédéric Diefenthal, ale není to špatný, Bernard Farcy nezklamal, Edouard Montoute byl fajn i na omezeném prostoru, Sand Van Rooy a Sabrina Ouzani jsou fakt pěkný holky, akorát italští záporáci v čele se Salvatorem Espositem byli takoví nemastní, neslaní. Taxi 5 je tak v zásadě zcela zbytečný film a pokud by nevznikl, asi by se nic nestalo, nicméně pokud vám nevadí poněkud jednodušší, hrubozrný humor, tak vás tento výlet do prosluněné Marseille nezklame.

    • 9.11.2018  11:13

    Pistolník Bud (Bud Spencer) se společně se svým „pokrevním“ bratrem, Indiánem jménem Orlí oko (Amidou) toulá krajinou, až jednoho dne Orlí oko ukradne tašku jednomu doktorovi. Buda tak podle ní všichni považují za doktora a následně se dvojice dostane až do městečka Yucca, kde se Bud stává místním doktorem a také bojovníkem proti zločinecké bandě Colorado Slima (Ricardo Pizzuti)… 80. léta klasickému spaghetti (nebo spíš fazolovému) westernu příliš nepřála, to však Budu Spencerovi evidentně nijak nevadilo a tak se svým věrným režisérem Michelem Lupem natočili tento snímek a dobře udělali, protože ho lze bez větších problémů zařadit mezi Budovy nejlepší „sólové“ filmy. Což je trošku paradoxní, protože samotný koncept příběhu není nijak objevný. Máme tady samozřejmě Buda, který opět hraje toho svého typického bručouna s prázdným žaludkem a dobrým srdcem a malé městečko plné (víceméně) dobrých lidí, kteří jsou ohrožováni ziskuchtivými bandity, takže není v zásadě nic, co už člověk neviděl v jiných snímcích dua Hill a Spencer. Tady však přichází ke slovu samotný scénář z pera Sergia Donatiho (to je pán, co spolu se Sergiem Leonem napsal Tentkrát na západě, nebo taky Vůni cibule Enza G. Castellariho, takže žádný scénáristický nýmand to není), který na základní kostru narouboval vtipnou zápletku se záměnou neotesaného Buda za váženého doktora, přidal k tomu úderné a zábavné dialogy, gagy a scénky, z nichž mezi ty památné rozhodně patří Budovo léčení nemocného starce, doslova žrací souboj se šerifem nebo lékařská debata o hygieně s Renatem Scarpem. Navíc se podařilo přizvat ke spolupráci i samotného Ennia Morricenoho, který do filmu dodal jak bezstarostně hravou melodii, tak i tu správně osudovou, za kterou by se nemusel styděta ani Hodný, zlý a ošklivý. Samozřejmě to co, mimo jiné dodává filmům Buda a Terence potřebnou šťávu je také osvědčený tým hereckých parťáků, jako je Ricardo Pizutti, bratři Dell´Acqua nebo Joe Bugner. Pokud Vám tedy slapstickový styl našeho statného Neapolitánce příliš není po chuti, Bud mířící na Západ na tom těžko něco změní, ale já jakožto letitý fanda jeho tvorby jsem byl s filmem spokojený, protože co jsem očekával, to jsem dostal a dokonce i nějakou tu porci poctivé fazolové zábavy navíc.

    • 22.10.2018  16:44
    Hrbáč (1959)
    ****

    Rytíř Lagardère (Jean Marais) je svědkem vraždy vévody Filipa de Nevers (Hubert Noël), kterou má na svědomí hrabě Philippe de Gonzague (François Chaumette). Lagardére umírajícímu slíbí, že se postará o jeho malou dcerku Auroru, o jejíž život hrabě také usiluje. Lagardère s Aurorou unikne do Španělska, kde ji vychová jako vlastní. S Aurory vyroste krásná mladá žena a Lagardère se rozhodne pro jejich návrat do Francie, aby se konečně mohla shledat se svoji matkou, ale protože je Lagardére stále hledán, rozhodne se přestrojit za starého hrbáče... Jean Marais už pro mně asi navždy zůstane především hrdinným novinářem Fandorem z Fantomasovy trilogie (kterou stejně jako Hrbáče natočil šikula André Hunebelle), ale pravdou je, že si zahrál také ve spoustě historických filmů, jako je právě Hrbáč. Ten vychází ze stejnojmenného románu Paula Févala a nabízí prakticky vše, co by člověk od dobrodružně-romantického příběhu čekal, ať už je to udatný hrdina, lstivý padouch, krásná "dáma v nesnázích", napínavé souboje muže proti muži, atraktivní prostředí šlechtických sídel a všechny tyto ingredience jsou okořeněné také špetkou lásky a humoru (a také naivity, ale to už k tomuto žánru a také době vzniku filmu tak nějak patří). Jean Marais je jako rytíř Lagardère (a zároveň záhadný hrbáč) výborný (pro tyhle role se prostě narodil), stejně jako Bourvil v roli lehce natvrdlého, ale dobráckého sluhy Passepoila, Sabine Sesselman v dvojroli matky/dcery svou krásou pochopitelně potěší nejednoho muže (včetně mě) a zajímavý výkon podává také François Chaumetter jako intrikánský hrabě de Gonzague. Hrbáč tak je historickým filmem ve stylu Tří mušketýrů, který v sobě má akci, napětí, humor i romantiku, navíc v tom správném poměru, takže za sebe můžu jenom dodat, že se tento filmový výlet do doby Ludvíka XIV. prostě povedl.

    • 18.10.2018  17:20

    Země čelí invazi mimozemských bytostí vedených nelítostným Steppenwolfem (Ciarán Hinds). Batman (Ben Affleck) a Wonder Woman (Gal Gadot) dají dohromady tým, který jako jediný má šanci tomuto nelítostnému nepříteli čelit. Jeho členy se stanou Aquaman (Jason Momoa), Flash (Ezra Miller) a Cyborg (Ray Fisher)… Co si budeme povídat, filmový vesmír DC se zatím Warnerům moc nedaří. Na jedné straně máme solidní sólovky Supermana a Wonder Woman a na straně druhé průměrné Suicide Squad a značně rozporuplného Batmana versus Supermana (aby bylo jasno, já patřím k těm pár fandům, kterým se film líbil). Jestli si tedy chtěli konečně diváky naklonit na svou stranu, tak měli jedinečnou šanci právě v podobě Justice League, nebo chcete-li Ligy Spravedlnosti, která sdružuje ty nejznámější superhrdiny světa DC. Po zhlednutí ovšem můžu s klidem konstatovat, že filmová pecka z ranku Avengers se (opět) nekoná. Proč se to ani tentokrát nepodařilo? Důvodů je hned několik. Jedním z hlavních je určitě post režiséra, kde není žádným tajemstvím, že původní režisér Zack Snyder natáčení opustil z rodinných důvodů a štafetu tak po něm převzal Joss Whedon, což se na první pohled jeví jako dobrý nápad, realita je však jiná. Oba režiséři mají totiž naprosto odlišný styl a ve filmu se tak jejich odlišné pohledy často mezi sebou bijí, takže místy je film vážný a zasmušilý pokračovatel Batman vs Superman (krásnou ukázkou jsou úvodní titulky), ale o pár chvil později je to rádoby vtipná týmovka ve stylu Avengers (osobně teda beru raději Snyderův přístup). Bohužel ani scénář a příběh jako celek filmu příliš neprospívají. Vše se točí kolem mimozemské invazi na Zemi (ehm Avengers?), kterou vede "ničitel světů" Steppewolf, který patrá po jakýchsi mateřských krychlích, které když se spojí tak přetvoří Zemi na jeho rodný svět. No nevím, mně to zase tak moc nechytlo, mimozemská invaze není příliš originální , celá mytologie kolem těch krychlí je taková podivná a především Steppenwolf je naprosto nezajímavý CGI záporák, který je tu prostě jen, aby bylo do čeho mlátit. Co se naopak docela povedlo je uvedení všech nováčků, tedy Aquamana (Jason Momoa), Cyborga (Ray Fisher) a Flashe (Ezra Miller). Všichni dostanou svůj prostor, všichni vypadají dobře (hlavně Cyborg mile překvapil), takže jsem neměl problém jim fandit. Snad jenom u Flashe, jakožto hlavního vtipálka, šla většina hlášek prostě mimo, což je celkem škoda. Co se starých známých týče, tak Gal Gadot se prostě v roli Diany našla, Ben Affleck sice působí krapet unaveně, ale jeho pojetí Batmana mi naprosto sedí, akorát bylo celkem vtipné, že jeho hlavní vychytávka byla pistole s vystřelovacím hákem. No a samozřejmě zde dojde také k návratu Vy-víte-koho (a ne není to Voldemort) a jediné co k tomu dodám je, že mi to vyzmizíkování kníru přišlo naprosto v pohodě. O hudbu se tentokrát postaral (vlastně svým způsobem navrátivši se) Danny Elfman, který sice neměl při komponování špatný den, ale hned několikrát jsem si vzpomněl na Hanse Zimmera, jehož práce se mi v předchozích snímcích Muž z Oceli a Batman vs Superman líbila přece jen o něco víc. Ale abych jenom nekritizoval, pravdou je, že si neumím vybavit, žádnou pasáž, u které bych se vyloženě nudil. I proto nepovažuji Ligu spravedlnosti za vyložený průšvih, ale je to opět další DC film, který nevyužil svůj potenciál, takže vznikl další dobrý, nikoliv však skvělý film. Což o to, já Warnerům dám klidně ještě další šanci (a pak nejspíš další a další a další...), ale je jasné, že každý tak shovívavý nebude (což se potvrdilo i u Ligy), tak snad to tedy příště už bude lepší dámy a pánové, a to nejlépe hned u Aquamana.

    • 17.10.2018  18:22

    Do vesnice neporazitelných Galů přijela na návštěvu krásná náčelníkova neteř Falbala a jejímu půvabu ihned propadne silák Obelix. Jeho láska však není opětována, protože Falbala miluje bojovníka Tragikomixe. Když jsou poté oba dva uneseni Římany, jejich jedinou nadějí na záchranu je Asterix s Obelixem… Náš malý galský válečník s okřídlenou čapkou se sice už dočkal čtyř hraných celovečerních filmů, ale marná sláva, na ty kreslené to prostě nemá (čestnou vyjímkou budiž Mise Kleopatra). Krásnou ukázkou převedení komiksu do filmových okének je právě Překvapení pro Césara. Scénář tohoto snímku už sice neměl na starost samotný Asterixův tvůrce René Goscinny, ale Pierre Tchernia, který vzal dva komiksové příběhy, a to Asterix gladiátorem a Asterix legionářem, smíchal je dohromady a překvapivě to bylo to nejlepší, co mohl udělat. Snímek totiž získal opravdu strhující tempo, ve kterém Asterix s Obelixem (a Idefixem) pro záchranu Falbaly a Tragikomixe nejdřív procestují takřka celou Galii, stanou se legionáři, odplují do Afriky, a to jen proto, aby se dostali do Říma a bojovali jako legionáři ve slavném Koloseu (mimo jiné se zde dozvíme jak získalo svou současnou podobu). Příběh je tedy opravdu výživný, protože se pořád něco děje, osobně mám nejraději pasáž, kdy se oba galští hrdinové stávají legionáři, ale i jinak je tu spousta vtípků, hlášek a narážek, tak jak je u této dvojice zvykem. Snímek je o něco mladší než jiné Asterixovy snímky, takže kresba i animace jsou zase na lepší úrovni. To samé platí i o hudbě, o kterou se postaral Vladimir Cosma a nechybí ani chytlavá ústřední píseň v podání Plastic Bertranda. Pochválit je třeba také český dabing, ačkoliv Asterixe a Obelixe mluví trochu netradičně Stanislav Fišer a Jiří Lábus, tak oba pánové odvedli velice dobrou práci, jak se na takové zkušené dabéry sluší a patří. Asterix a překvapení pro Césara je tak dalším velmi povedeným snímkem tohoto udatného Gala, na kterého je opravdu radost se dívat.

    • 15.10.2018  15:34

    Alfons Karásek (Miloš Kopecký) už sice má nějakou tu vrásku, přesto je stále znám jako pověstný svůdce a znalec žen. Toho využije jeho švagr (Bronislav Poloczek), který přesvědčí Alfonse, aby své letité zkušenosti předal nezkušenému synovci Lojzíkovi (Jiří Langmajer)... Série hudebních komedií Zdeňka Podskalského o proslulém milovníkovi Alfonsovi Karáskovi se nakonec přece jen dočkala čtvrtého dílu. Miloš Kopecký tak dostal ještě jednu možnost zahrát si tohoto proutníka, za kterého byl paradoxně jen v prvním díle a je třeba uznat, že svůj part opět zvládl na výbornou. Přesto je trochu škoda, že pan režisér s dalším dílem otálel více než deset let, protože mi zde trochu chyběla taková ta osobitá a příjemná atmosféra, kterou byly prodchnuté předchozí díly. Samozřejmě mistr Kopecký již není nejmladší, což bylo zřejmé i tvůrcům, proto je zde Alois "pouze" mentorem svého synovce. Inu doba pokročila, což jde vidět i na rekvizitách (Jirka Langmajerů nám tady regulérně paří videohru), na postavách (hlavně tedy co se odhalené Jany Paulové týče) a především na repertoáru písní, takže nám tady herci a herečky pějí hity od Olympicu, Dalibory Jandy nebo Míši Davida. Hereckému obsazení, pokud pominu Miloše Kopeckého, naprosto kraluje nádherně střelená Jiřiná Jirásková, která si pro sebe krade každou scénu, kde se objeví a tu doplňují již zmíněný Jři Langmajer, Bronislav Poloczek, Petr Nárožný nebo Josef Langmiler. Obsazení to není vůbec špatné, ale přesto mi zde chyběli herci jako Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová, Vladimír Menšík nebo Vlastmil Brodský, protože i když to třeba nebyli nejlepší zpěváci, tak uměli aspoň zpívat vtipně. To se bohužel nedá říct o všech interpretech v tomto filmu, hlavně Miroslava Pleštilová a Libuše Geprtová mají ve zpěvu značné rezervy, takže jejich hudební čísla jsou menším utrpením. I po scénáristické stránce jakoby už to nebylo úplně ono, ne, že by se člověk nebavil, ale tam, kde by měl být smích je spíš jen pousmání (čestnou vyjímkou budiž repliky Miloše Kopeckého a Jiřiny Jiráskové). Poslední leč Alfonse Karáska tak pro mne sice není nějakou obzvlášť vydařenou hudební komedií, ale i tak se přes její chybky jedná o důstojné rozloučení s jednou legendární postavou televizní zábavy.

    • 8.10.2018  15:30

    Osamělý kovboj Lucky Luke putuje na hřbetu svého koně Jolly Jumpera Divokým Západem. Jednoho dne se dostane do městečka Daisy Town, které je plné banditů a desperátů, Luke je vyžene a stává novým šerifem, poté však do města dorazí obávaní bratři Daltonové... Francouzský spisovatel René Goscinny je znám především jako "otec" neporazitelného Gala Asterixe, ale mimo jiné je také autorem Lucky Lukea - pistolníka, který je rychlejší než vlastní stín. Luke se podobně jako jeho "bratr" Asterix dočkal v sedmdesátých letech svého vlastního animovaného filmu, jehož režie se ujal sám Goscinny a je dlužno dodat, že na výsledku je to znát. Samotný příběh je typická westernová klasika, kde osamělý muž brání město před bandou zloduchů, ale přesto je funkční a obstál by i sám o sobě. Goscinny ovšem stokrát viděný příběh zabydlel pestrými postavičkami ať už svéráznými obyvateli městečka, kde prostě nemůže chybět vychytrálý hrobník, fešný holky ze saloonu, nebo pochrupující Mexikán, a všemožnými zloději dobytka, bankovními lupiči falešnými hráči, Indiány, kavalérií, prostě na co si člověk vzpomene, to tady najde. No a pak tady máme samozřejmě eastwoodovsky nemluvného (a neustále pokuřujícího) Lucky Lukea a jeho nesmiřitelné protivníky bratry Daltonovy (hezky seřazené podle výšky a inteligence). Nebyl by to Goscinny, kdyby zde nepřidal svůj typický humor, takže každou chvíli se stane nějaký gag, vtípek, hláška nebo popkulturní narážka (předpověď Joe Daltona o osudu Indiánů je prostě nejlepší). Velký René si navíc obratně pohrává se všemi stereotypy a klišé typickými pro westernový žánr, ale nakladá s nimi laskavě a s patřičnou úctou, což dokladá i melancholický závěr, který se prostě nedá nazvat typickým happy endem. Kromě krásné animace, která vychází z Morrisových kreseb, je třeba pochválit i hudbu, především Lukova ústřední píseň "Lonesome Cowboy" je prostě skvělá. Lucky Luke je i přes své stáří, které čítá přes čtyři desítky let pořád velmi povedeným filmem, kterému člověk v klidu odpustí nějakou tu vrásku, protože stále dokáže spolehlivě pobavit.

    • 13.9.2018  11:07

    Občanská válka sice Avengers rozdělila, ale brzy se budou muset opět spojit. Titán Thanos (Josh Brolin) se totiž rozhodl uvést do pohybu svůj dlouho připravovaný plán na nastolení rovnováhy v galaxii, k tomu však potřebuje šest mocných Kamenů nekonečna… No sice to trvalo deset let, ale nakonec jsme se dočkali. Infinity War jsou totiž skutečně prvním filmovým crossoverem, který je jako vystřižený z komiksových stránek a je opravdu radost na něj pohledět. Hned na úvod musím dodat, že film rozhodně nevychází vstříc běžnému divákovi, ale naopak je určen pro ty, kteří už nějakou tu marvelovku viděli (osobně doporučuji především Občanskou válku, Ragnarok a aspoň jedny Strážce galaxie), protože na nějaké dlouhé objasňování tady prostě není prostor. Samotný příběh je totiž jedna velká jízda, kde se pořád něco děje, objevují se staré známé postavy (ale i zbrusu nové), díky kterým se příběh rozdělí do víceméně třech samostatných liní, které však mají jedno společné a to, že všichni se snaží zabránit Thanosovi v získání všech kamenů (snad nebudu příliš prozrazovat, když napíšu, že se sice snaží, ale moc jim to nejde). A to vše spěje k velkému finále ve Wakandě, kde příběh vyvrcholí a závěr prostě člověku vezme dech a to moc nepřeháním, protože tvůrci se s tím opravdu nemazali (no však se podívejte sami). Ale pořád je to marvelovka, takže nechybí i onen pověstný humor, kde si většinu hlášek i vtipných situací berou pro sebe Strážci galaxie (ale jedním dechem je třeba uznat, že si pro sebe berou i ty vážnější chvíle, především tedy Star-Lord a Gamora). Tím se dostávám k postavám, kde si dovolím předně zmínit toho nejdůležitějšího a to samotného Thanose. Je trochu nezvyklé začínat hned záporákem, protože ti u Marvelou jsou (až na pár výjimek) jen takoví generičtí panáci na jedno použití, ale Thanos je úplně jiná liga, protože je naprosto plnokrevnou postavou se vším všudy, což je zásluha nejen Joshe Brolina či trikového oddělení, ale také scénáristů, kteří mu poskytli velice kvalitní péči a může se tak pochlubit příběhovým pozadím jako málokterý padouch z poslední doby a tak je to správně, protože díky tomu jsou třetí Avengers skutečným zážitkem na který se jen tak nezapomíná. No a pak tady máme samozřejmě naše staré známé hrdiny, kterých tu je bezmála dva tucty, což. také znamená, že ne každý dostane stejnou porci. Z těch, kteří si rozhodně nemůžou stěžovat na nedostatečnou stopáž, jsou především Iron Man (heh vzhledem, že to Tony před deseti lety rozjel tak není divu), Thor (inu proti mocnému mimozemšťanovi je třeba nasadit jiného mocného mimozemšťana) a Strážci galaxie (což vzhledem k tomu, že je Gamora „dcerou“ Thanose není zase tak překvapivé), v těsném závěsu za nimi jsou pak Dr. Strange, Spider-Man, Vision, Scarlet Witch a Bruce Banner (schválně nepíšu Hulk, protože…no to už by byl asi spoiler). Co mě naopak překvapilo bylo upozazdění Capa a Black Widow, kteří ze všech původních Avengerů mají nejméně prostoru (heh ano Clinte já vím), snad tedy dostanou více prostoru v dalším díle. Když už jsem u těch postav tak hned zmíním pár slov i o hereckých výkonech, které prostě mají pořád tu stejnou úroveň jako prakticky ve všech marvelovkách, na Oscara to není, ale každý ze zúčastněných od Paula Bettanyho přes Stana Leeho po Benedicta Wonga odvedle velmi dobrou práci. Pochválit musím ještě hudbu, tu má na svědomí samotný Alan Silvestri, který se musel popasovat se spoustu superhrdinských znělek, ale zvládnul to na výbornou a díky němu tak Avengers znějí správně heroicky, monumentálně a osudově, jak se na takový snímek sluší a patří. Režisérští bratři Russové měli před sebou nesmírně obtížný úkol, ale zvládli ho s přehledem. Jasně, můžeme klidně říct, že třetí Avengers z hlediska filmového umění nejsou žádný zázrak, ale z hlediska čisté filmové zábavy jsou naprosto luxusním kouskem a na poli komiksových adaptací (ale nejen u nich) se jedná bezpochyby o jeden z nejvýznamnějších filmů, které kdy byly natočeny.

    • 21.8.2018  22:28

    Bývalý voják Frank Martin (Ed Skrein) se živí jako šofér, který je schopen dovézt cokoliv kamkoliv, pokud je klient ochotný respektovat jeho pravidla. Po setkání s tajemnou Annou (Loan Chabanol) však musí na svá pravidla zapomenout, protože je v sázce život jeho otce Franka (Ray Stevenson)… Všemožné remaky, restarty a rebooty jsou ve filmovém světě (a v hlavách producentů) stále velmi oblíbené a tentokrát padla volba na Kurýra. Tahle akční trilogie z dílny Luca Bessona, která nakopla kariéru Jasonu Stathamovi, sice nikdy neplatila za bůhvíjak kvalitní dílo, ale pokud člověk hledal nepříliš náročnou zábavu, tak byl na správném místě. A jak tedy dopadl poslední díl s výmluvným podtitulem Restart? No možná je to překvapivé, ale nikterak tragicky. Jasně tentokrát už se jede bez Jasona, takže Frank Martin získal nový facelift v podobě Eda Skreina, který to vzhledem k faktu, že celá série stála často především na Jasonových výkonech, neměl vůbec snadné, ale přesto si myslím, že Ed nakonec docela obstál, ovšem také díky tomu, že má schopného pomocníka v osobě Raye Stevensona, který si zahrál jeho filmového otce. Ano ve filmu tak máme hned dva Franky Martiny, což bylo od tvůrců docela prozíravé, protože zatímco poněkud suchý Ed dostává prostor především v akčních scénách, tak Ray pro změnu dodává filmu onen potřebný nadhled, vtip a šarm. Jinak samotný příběh o čtyřech prostitutkách, které se rozhodnou pomstít svým „chlebodárcům“ a přitom jim ukrást všechny jejich peníze, je v rámci filmu celkem funkční, ale nesmí se nad nim příliš přemýšlet, protože pak by už tak poutavě nepůsobil. Na druhou stranu ony čtyři "mušketýrky" Loan Chabanol, Gabriella Wright Tatiana Pajkovic a Wenxia Yu jsou velmi pohledné dámy, takže člověk tak nějak přehledne děravý scénář i to, že vlastně moc neumí hrát. I v tomto díle se potvrdilo, že záporáci jsou jen povinnou položkou ve scénáří, a tak i Radivoje Bukvic je díky tomu poněkud nevýrazný. Co se však musí nechat je, že je to celé moc pěkně natočeno, ozvučeno i sestříháno (žádný epileptický střih alá Olivier Megaton se tentokrát nekoná) a také akce má svoji úroveň, tohle si režísér Camille Delamarre zkušeně pohlídal. Jak už jsem zmínil na začátku, Kurýr: Restart je stejně jako předchůdci naprosto nenáročnou oddychovkou a ačkoliv má pár větších i menších nedostatků, tak přesto to byl docela zábavný výlet do sluncem zalitého Nice.

    • 14.8.2018  19:49

    Expert na zabezpečení věznic a profesionální „útěkář“ Ray Breslin (Sylvester Stallone) se po svém útěku z tajného vězení známé jako Kobka věnuje rozvoji své bezpečnostní společnosti. Poté co záhadně zmizí jeden z jeho svěřenců Shu (Xiaoming Huang), Ray a jeho tým zjistí, že někdo vybudoval nové supermoderní vězení… První Plán útěku sice nebyl úplně dokonalý, ale i tak se jednalo o zábavnou podívanou, která těžila především ze spolupráce dvou nejslavnějších akčních borců - Slye a Arnieho. Proto, když jsem se dozvěděl, že se natáčí dvojka (a dokonce hned i trojka), tak radostí jsem sice neskákal (protože bylo oznámeno, že to bude již bez Arnolda), ale jako Slyův dlouholetý fanda jsem byl poměrně zvědavý. O to větší překvapení pro mě bylo, že se nakonec film prodral i do našich kin. Ačkoliv ohlasy moc nadějí nevzbuzovaly, rozhodl jsem se zajít do kina a udělat si vlastní názor a po zhlédnutí mohu s klidem konstatovat, že druhý Plán útěku je kravina, jaká se jen tak nevidí. Začnu třeba samotným příběhem, který je už od prvních minut nezáživný, hloupý a zmatený, čemuž ještě dopomáhá ryze béčkový vizuál (no spíš céčkový), který na velkém plátně ještě o to víc vynikne (hlavně samotná věznice je oproti jedničce strašně odfláklá). Co však ještě víc naštve je typický marketingový trik, dle kterého to sice na plakátech, fotkách a trailerech vypadá, že hlavními hrdiny jsou Sly a jeho nový parťák Dave Bautista, ale ve skutečnosti je to čtveřice hereckých dřeváků ve složení Xiaoming Huang, Chen Tang, Jesse Metcalfe a Wes Chatham. Samotný Sly (stejně jako další navrátilec Curtis "50 Cent" Jackson nebo Jaime King, která nahradila Amy Ryan z jedničky) se tak ve většině filmu víceméně jen tak mihne v několika scénách a větší prostor dostane až zhruba v závěrečné třetině filmu, ale i zde působí značně unaveným dojmem (ale holt prachy jsou prachy), no a účast Davea Bautisty je regulérní cameo, ten své scény musel mít natočené za pár hodin. Ale abych jenom nekritizoval, třeba hudba od The Newton Brothers nebyla zase tak špatná, ale to je opravdu jedno z mála pozitiv, které na tomto filmu nalézám. Plán útěku 2 je tak vyloženě zbytečným a špatným filmem, který dělá Slyově povedené filmové kariéře akorát ostudu.

    • 14.8.2018  12:06
    Cobra (1986)
    ***

    Městem Los Angeles obchází skupina nebezpečných vrahů, kteří už mají na svědomí několik obětí. Jejich poslední útok přežije modelka Ingrid (Brigitte Nielsen) a její ochrany se ujímá ostřílený poručík Cobretti (Sylvester Stallone), známý jako Kobra… Někdy se stane, že dostanu chuť na nějaký nějaký ten nenáročný akčňák ze starých dobrých osmdesátek a tentokrát se dostalo na Slyovu Kobru. A nebyla to vyloženě špatná volba. Tvůrci se zřejmě pokoušeli o novou verzi Drsného Harryho (koneckonců si zde zahráli i dva herci z tohoto filmu), takže Sly je tady opravdový ultradrsoň a "lék na zločin" a dlužno dodat, že jeho stylizace je na jedničku (brýle, parátko, kabát, rukavice, pistole s motivem kobry nebo parádní bourák Mercury Monterey). A ono vůbec z celého filmu dýchají osmedesátá léta, což ještě podtrhuje soundtrack plný sice nepříliš známých popových skladeb, které ale do filmu naprosto přesně pasují. Ale jak známo stylová atmosféra dobrý film ještě nedělá a samotný příběh Kobry už tak povedený není. Scénář si psal samotný Sly a vypadá to, že se až příliš soustředil na sebe a celé to příběhové pozadí filmu včetně kriminální zápletky tak trochu odflákl, typickou ukázkou jsou samotní záporáci, kteří jsou jakousi sektou, která chce nastolit nový světový řád, ale víc se o nich člověk nedozví (takže vlastně pořádně nevím, proč dělají zrovna to, co dělají). I akce se tady člověk v průběhu filmu zase tak moc nedočká, ale musím dodat, že závěrečná třetina snímku je prakticky jenom akce. Vzhledem k tomu, že je to Slyův snímek, tak tu pochopitelně nesmí chybět jeho tehdejší manželka Brigitte Nielsen, která (stejně jako samotný Sly) nepředvádí žádný herecký koncert, ale i ona do těch osmdesátek zkrátka patří. Co se naopak zase moc nepovedlo je obsazení záporáků, Brian Thompson sice má ten správný šílený výraz, ale na roli hlavního antagonisty zkrátka nemá, ale jako pravá ruka nějakého schopnějšícho představitele padouchů (Vernon Wells, Steven Berkoff nebo třeba Lance Henriksen) by nebyl špatný, no a Lee Garlington se tady dostala snad omylem. Kobra je tak opravdu ryzím akčním béčkem z osmdesatých let se vším dobrým i špatným, co k tomu patří. Já osobně jsem se docela pobavil, ale je fakt, že Sly má ve své filmografii i povedenější kousky.

    • 9.8.2018  11:54
    Sedmý syn (2014)
    **

    Mistr Gregory (Jeff Bridges) je proslulý lovec duchů, který už po mnoho desetiletí bojuje proti silám temnoty. Když se však královna čarodějnic Matka Malkin (Julianne Moore) osvobodí ze svého vězení a zabije Gregoryho učedníka, musí Gregory nalézt nového žáka, a to legendárního „sedmého syna“, aby s jeho pomocí dokázal královnu a její přisluhovače porazit… Už jsem to napsal několikrát a napíšu to znovu, poctivých fantasy ve stylu „meče a magie“ se dneska už moc netočí (čest tohoto žánru z posledních let zachraňoval snad jenom Warcraft). Takže pokud jsem chtěl vidět něco nového, musel jsem zapátrat ve starších snímcích a nalezl jsem Sedmého syna. Jako každá správná filmová fantasy i Sedmý syn je natočena podle knihy (mimochodem je to série Lovec duchů od Josepha Delaneyho) a na první pohled má všechno, co má správná fantasy mít: mladíka ze zapadlého koutu světa, který je předurčen k velkým věcem, mrzoutského mentora, krásné čarodějnice, roztodivná stvoření a pochopitelně také nějaké ty meče a magii k tomu. Jenomže je tu ono pověstné „ale“. Hlavním „ale“ je asi to, že film v zásadě neumí moc čím zaujmout nebo překvapit. Během sledování se mi několikrát stalo, že jsem si říkal "Něco podobného jsem už viděl" (např. Van Helsing, Čarodějův učeň nebo Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic). On už samotný příběh je klasika, která sice neomrzí, ale ani nenadchne, pokud se správně neokoření. A přitom je tu velice chutné kořenidlo v podání hereckého obsazení, které čítá hned tři držitele Oscara (dobrá trochu kecám, v době natáčení měl zlatého plešouna jenom Jeff) a mnoho dalších známých herců a hereček, ale holt asi všichni věděli, že nenatáčejí další oscarovku a od toho se asi odvíjely jejich výkony. Ústřední hrdina Ben Barnes je sice docela sympaťák, ale jinak je jeho postava „pasáčka vepřů“ Toma vcelku nezajímavá, Alicia Vikander v roli mladé čarodějky je fajn, jenom má tu smůlu, že má za svou filmovou matku Antje Traue, která je prostě víc sexy (ale to vím už od Muže z oceli) a krade si tak každou scénu pro sebe, Julianne Moore jakožto královna čarodějnic rozhodně není špatná volba, ale nějaké výraznější herectví ji nedovoluje pro změnu scénář, Kit Harington si skoro ani neškrtne, Djimon Hounsou je tu upozazděn až hanba a Jeff Bridges se sice místy tváří, jako kdyby totu měl za trest, ale i tak je jeho postava Mistra Gregoryho tou nejzábavnější postavou z celého filmu. Dalším důležitým kořenidlem by ve snímku takové žánru měly být vizuální efekty, které tady jsou ne, že ne, ale nemůžu si pomoct, ale až na pár na výjimek, působí prostě příliš lacině. Možná by nebylo od věci přidat ještě třetí kořenidlo, a to akci. I ta se tady najde, ale tyto bojové pasáže netrvají příliš dlouho a přišlo mi, že s postupujícím časem se akční scény snad ještě zrychlovaly a finále pak bylo vyloženě odbyté. Sedmý syn tak bohužel na plátně působí jako ryze průměrné fantasy bez větších ambicí, u kterého člověk už druhý den vlastně ani neví, o čem pořádně bylo, což je škoda, protože potenciál na solidní filmový příspěvek do mého oblíbeného žánru tu určitě byl.

    • 8.8.2018  10:38

    Pobřežní městečko South Bay se připravuje na oslavu sta let od svého založení a součástí oslav má být také závod windsurfingů. Jednoho rána však jeden ze surfařů záhadně zmizí a spisovatel Peter Benton (James Franciscus) a lovec žraloků Ron Hammer (Vic Morrow) mají jasno, v okolních vodách začal řádit velký bílý žralok… Spielbergovy Čelisti se v půlce 70. let staly obrovským hitem, takže proto není nijak překvapující, že se v následujících letech objevilo hned několik filmů se zabijáckým žralokem v hlavní roli. Jedním z nich je také Poslední žralok italského režiséra Enza G. Castellariho. Jeho příběh je takový kompilát příběhu prvních a druhých Čelistí, máme tady blížící se oslavu, bandu teenagerů, pochybovačného starostu, odvážného "občana", ostříleného lovce žraloků a pochopitelně i samotného žraloka (který je tady pořádný koumák, až se tomu nedá věřit). Asi netřeba dodávat, že vše je v horším podání než v případě slavné série. Po vzoru mnoha jiných italských filmů té doby se i zde podařilo zlákat několik amerických herců, z nichž bezesporu tím nejznámějším (a také nejlépe hrajícím) je James Franciscus, který díky svému charismatu jako ústřední hrdina působí docela dobře. Samozřejmě Enzo G. v duchu italské tradice neváhal přidat do filmu pár brutálnějších záběrů, ale jinak jde poznat, že peněz bylo spíš méně než více, což jde krásně vidět hlavně u scén se samotným žralokem, kde se mění nejenom kvalita použitého filmu, ale dokonce jeho velikost a tvar (nehledě na to, že ho tvůrci vylepšili také o řev, což působí snad ještě hloupěji než jeho měnící se velikost). Co si budeme povídat Poslední žralok je sice okatou vykrádačkou Čelistí, která trpí nejedním nedostatkem, ale i přesto to je nakonec docela koukatelný béčkový horor se stylovým hudebním doprovodem bratří De Angelis, který místy dokáže i obstojně pobavit.

    • 8.8.2018  10:04

    Ellen Brody (Lorraine Gary) žije i po smrti svého manžela Martina na ostrově Amity, kde její syn Sean (Mitchell Anderson) pracuje jako zástupce šerifa. Jedné noci je však zabit obrovským žralokem. Po této tragické události odjíždí Ellen se svým druhým synem Michaelem (Lance Guest) a jeho rodinou na Bahamy, ale zabijácký žralok se zanedlouho objeví i tam… Dlouhá léta jsem měl za to, že Čelisti jsou pouze trilogie, ale ejhle jednoho dne jsem zjistil, že existuje i čtvrtý díl, kde dokonce hraje nejen Loraine Gary (manželka šerifa Brodyho Ellen z prvních dvou dílů), ale dokonce i samotný Michael Caine (ten nepředvádí žádné extra herectví, ale jeho pilot Hoagie je snad jediný sympaťák z celého filmu). Na film jsem se tak svým způsobem i docela těšil, jenže brzy jsem zjistil, proč onen čtvrtý díl není příliš známý, je to totiž pořádná slabota. A hlavní problém je především ve scénáři, ačkoliv i u výpravy, hereckých výkonů (Lorraine je v roli bohužel díky panu scénáristovi neskutečně otravná) nebo režie by bylo co vylepšovat. On už samotný koncept boje člověka proti žralokovi byl předchozími díly docela vysosán, ale v tomto případě se tvůrci vytasili s naprosto směšnou zápletkou o tom, kterak si jeden žralok zasedl na rodinu Brodyových a neváhá kvůli nim cestovat i stovky ne-li tisíce mil, aby je prostě dostal všechny. Taky mě opět dostala odbornost tvůrců, kteří neváhají poslat Žraloka bílého do evidentně studené vody, skrze hrdiny snímku tvrdit, že v okolí Bahamských ostrovů nejsou žádní žraloci, nebo opatřit samotného žraloka sice stylovým, ale zcela scestným řevem. Ne nadarmo se říká třikrát a dost, také série Čelisti měla skončit třetím dílem (jasně, taky žádný zázrak, ale aspoň jsem se u něj dokázal bavit), protože Čelisti: Pomsta je ničím nezajímavý film, který svému slavnému jmenovci svou banálností dělá akorát ostudu, nehledě na to, že zábava a napětí se z tohoto snímku prostě vytratily (nejspíš do kvalitnějších filmů).

    • 7.8.2018  13:21
    Inhumans (TV seriál) (2017)
    **

    Král Black Bolt (Anson Mount) spolu se svou manželkou Medusou (Serinda Swan) vládnou malému národu známém jako Nelidé ve městě Attilan na Měsíci. Králův bratr Maximus (Iwan Rheon) se však rozhodne získat trůn pro sebe, což se mu záhy podaří a Black Bolt a jeho rodina jsou nuceni uprchnout na Zemi… Pokud nejste zrovna fanoušci Marvelu, tak vám Nelidé nebo spíše Inhumans (to zní přece jenom lépe) asi mnoho neřeknou, takže nejdříve troška historie (nikoho nezabije). Tihle superhrdinové totiž nejsou žádní nováčci, protože je stvořilo v 60. letech legendární tvůrčí duo Marvelu Stan Lee a Jack Kirby a původně se jednalo o protivníky Fantastické čtyřky, ale záhy se z Inhumans stali regulérní hrdinové a dočkali se i vlastní komiksové série. Možná si říkáte, co jsou vlastně zač? Jednoduše řečeno, jsou to takoví X-Meni, akorát se se svými schopnostmi nerodí, ale získávají je během procesu tzv. terogoneze. A nyní už k samotnému seriálu. Na úvod zmíním jednu zajímavost (já vím, jsem hrozný), a to že s Inhumans se původně počítalo jako s regulérním celovečerním filmem (koneckonců dostal své vlastní logo i termín), ale někomu se to zkrátka nepozdávalo a tak se páni producenti rozhodli natočit „jenom“ televizní seriál. Což by zase tak nemuselo vadit, protože žijeme v době, kdy televizní seriály mají štědrý rozpočet i hvězdné herecké obsazení, bohužel v tomto případě se producenti rozhodli pro tu levnější variantu. A když píšu levnou tak opravdu levnou, takže žádné bombastické scény, vymazlené efekty ani spektakulární herecké obsazení, zkrátka je tu seriál, který po všech stránkách vypadá jako chudý příbuzný filmových marvelovek. A nezachrání to ani úvodní dvojdíl, který byl s velkou pompou uveden do kin, ale kromě pár efektních záběrů a pár slušných cover verzí slavných skladeb tady člověk nenajde nic co by ho odlišovalo od ostatních šesti dílů. Obsazení je vyloženě seriálové, hlavní hvězdou je tak trochu paradoxně záporák Maximus v podání Iwana Rheona, který je zároveň nejzajímavější postavou celého seriálu, na straně těch „hodných“ tak najdeme Ansona Mounta (němý král Blackbolt), Serindu Swan (královna Medusa), Kena Leunga (rádce Karnak) nebo Eme Ikwuakora ("bodyguard" Gorgon), kteří aspoň vizuálně nevypadají vůbec špatně a v zásadě ani špatně nehrají, ale nohy jim podkopává především chabý scénář, což lze krásně doložit u samotného královského páru, kdy Blackbolt se v prvních epizodách chová jako slabomyslný a Medusa poté co přijde o své vlasy, už prostě nemá jakožto postava moc čím zaujmout. A to bohužel platí o celém seriálu, kde za něco stojí prakticky jenom začátek a konec a vše mezi tím je jenom vata, ve které se postavy hledají po celém havajském ostrově a "šílený" Maximus skrze své přisluhovače je opakovaně zkouší sprovodit ze světa, sem tam se sice objeví nějaká solidní scéna, povedený zvrat, odkaz nebo vedlejší postava (překvapením pro mě bylo, že se zde objevil Lockjaw a zajímavý byl také záporák Mordis, který paradoxně nepochází z komiksové předlohy). Celkově vzato jsou tak seriáloví Inhumans prostě zklamáním, což mě celkem mrzí, protože potenciál tady rozhodně byl, ale chtělo by to více času, peněz a především lepší scénáristy, kteří by z postav a příběhu dokázali vytěžit maximum, takhle jsou Inhumans jen průměrným seriálem, který sice vyloženě neurazí, ale ani nijak nenadchne, snad kromě pravověrných fanoušků královské rodiny z Attilanu, ale i ti určitě naleznou lepší zábavu na stránkách komiksů.

    • 1.4.2018  13:22

    Luxusní vlak známý jako Orient Express právě vyjíždí z Istanbulu a jedním z cestujících je i slavný belgický detektiv Hercule Poirot (Kenneth Branagh). Během cesty Poirota osloví pochybný obchodník s uměním Ratchett (Johnny Depp), který se detektivovi svěří, že mu někdo usiluje o život a nabídne mu velký obnos peněz za ochranu, Poirot rezolutně odmítne. Druhý den je Ratchett nalezen mrtvý ve svém kupé a vše nasvědčuje tomu, že vrahem je jeden z cestujících… Puntičkářský detektiv Hercule Poirot, kterého vymyslela královna detektivek Agatha Christie, je sice známý především díky úspěšnému seriálu (a následujícím televizním filmům), kde jej mistrně ztvárnil David Suchet, ale ani na filmovém plátně není žádným nováčkem. Koneckonců právě Vražda v Orient Expresu se dočkala výborné adaptace v roce 1974, kde se objevilo hvězdné obsazení v čele s Albertem Finneym v roli Poirota. Ale od té doby už uplynulo hodně vody, takže tady máme zbrusu novou verzi. Tu si vzal na starost sám Kenneth Branagh, který si své dítko chtěl ohlídat, proto se rovnou obsadil i do role samotného Poirota a kolem sebe sestavil zajímavou hereckou sestavu, kde nechybí tradiční britší herci jako Derek Jacobi a Judi Dench, osvědčená jména jako Johnny Depp, Penélope Cruz či Michelle Pfeiffer nebo nastupující herecká generace v podání Daisy Ridley nebo Joshe Gada. Jasně obsazení původní verze bylo asi ještě hvězdnější, ale i tak je to velice kvalitní a lákavé herecké obsazení. Kenneth pochopitelně k tomuto majstrštyku paní Christie přistoupil s úctou, takže samotný příběh je až na pár kosmetických úprav prakticky nezměněn. To samotný Poirot, kterého si dnes už asi všichni představujeme jako Davida Sucheta, doznal také několika změn, jeho knír je vpravdě monumentální, ale především je více akční a možná trochu překvapivě i vtipnější a zábavnější, takže Kenneth rozhodně nezklamal, navíc opět ukázal svůj cit pro jazyky. Na začátku filmu sice až paroduje Poirotův pověstný smysl pro symetrii, ale závěrečné odhalení pachatele je zcela v Kennethově režii (a to před i za kamerou). Ale prakticky všichni herci své party zvládli (z méně hvězdných jmen příjemně překvapil Josh Gad a Leslie Odom Jr.), snad jenom Johnny Depp to s tím gaunerským akcentem své postavy trochu přeháněl, ale také nezklamal. Vražda v Orient Expresu je tak přesně tím typem filmu (podobně jako třeba nová verze Sedmi statečných), který v zásadě nemusel vzniknout, protože existuje velice povedený předchůdce, no ale když už ho tu máme, tak proč si ho neužít, obzvlášť když tady máme skvělý příběh, schopné herce, precizní provedení a jistou režii Sira Kennetha, tato jízda legendárním Orient Expresem se prostě povedla.

    • 25.3.2018  13:20

    Mladý nadějný chirurg Ben Jones (Michael J. Fox) se vydává do Los Angeles, kde má na nastoupit na prestižní kliniku plastické chirurgie. Po cestě však dojde k nehodě, když svým autem poškodí plot soudce Evanse (Roberts Blossom), ten Benovi vyměří jasný trest, v městečku Gravy si má odpracovat 32 hodin veřejně prospěšných prací jako lékař v místní nemocnici… Michael J. Fox už asi navždy bude především ikonickým Martym McFlyem, ale tenhle kanadský sympaťák má na kontě mnohem více zajímavých rolí a filmů, jedním z nich je právě Doktor Hollywood. Ve zkratce je příběh filmu o tom, kterak mladý arogantní a sebevědomý doktor si v prostých podmínkách malého městečka plného svérázných obyvatel uvědomí, že jsou i důležitější hodnoty než prestiž a peníze. Už samotný začátek filmu, kdy si Michael J. za zvuku písně One and Only (což na jeho postavu celkem sedí) od Chesney Hawkese užívá jízdu za volantem svého krásného starého Porsche 356 Speedster působí velmi pohodově, a i když tato idylka nemá dlouhého trvání (tedy pro Michaela, ne pro nás diváky). Následuje nehoda, trest a seznámení se s prostředím městečka a jeho obyvateli, je to svížné, vtipné, prostě paráda. V tomto ohledu naprosto válí především David Ogden Stiers v roli bodrého starosty Nicholsona (která je v naprostém protipólu od role majora Winchestera z MASH), ale povedené hlášky a vtípky mají i další obyvatelé a je jedno, jestli je to opravář aut Mel nebo zdravotní sestra Packerová, ovšem zapomenout nesmím na Julii Warner, která nám pánům v roli Lou nachystala velice příjemnou chvilku. Takže všechno je tady rozjeté na velice příjemnou komedii, kde Michael J. dostává jednu životní lekci za druhou, ať už z oblasti medicíny nebo mezilidských vztahů, ale jak už to bývá, přijde čas i na lásku a tady na film začne krapet haprovat. Protože jak se začne rozjíždět ona romantická linka mezi Benem a Lou, tak tím začne klesat vtipnost a nápaditost celého snímku, takže ke konci je už jen standardní a předvítatelnou romanťárnou. To ovšem nic nemění na tom, že je Doktor Hollywood docela fajn filmeček, který kromě občasného moralizování nabízí vcelku slušný příběh, sympaťáka Michaela J. Foxe a také pár opravdu povedených fórů, takže tento malý výlet do městečka Grady se nakonec docela povedl jak pro dokotra Bena, tak i pro nás diváky.

    • 27.12.2017  10:24
    Čelisti 3 (1983)
    **

    Mike Brody (Dennis Quaid) pracuje v mořském zábavním parku SeaWorld, který již brzy čeká slavnostní otevření. Na tuto slavnost přijíždí i jeho bratr Sean (John Putch). Do laguny, která tvoří samotný zábavní park, se však dostane velký a nebezpečný žralok… No sice to trvalo pár let, ale nakonec se i Čelisti dočkali svého třetího dílu, ovšem nabízí se otázka, jestli je to dobře nebo špatně. Tvůrci se tentokrát oprostili od městečka Amity, stejně jako od šerifa Brodyho a zvolili nové místo, a to mořský zábavní park, což si myslím nebyl vůbec špatný nápad, protože se jedná o nové, neokoukané a atraktivní prostředí. Aby zachovali aspoň určitou kontinuitu i mytologii celé série, tak se mezi hlavními hrdiny příběhu objeví alespoň Brodyho synové. Tím se částečně dostávám i k hereckému obsazení, kde si Michaela Brodyho zahrál (tehdy v zásadě začínající) Dennis Quiad a mladšího Seana ztvárnil (budoucí režisér) John Putch. Kromě této dvojky se zde objeví i Louis Gossett Jr., Simon MacCorkindale, Bess Armstrong nebo Lea Thomson. No úplně hvězdná sestava to není, ale přesto herecké obsazení má aspoň nějakou tu kvalitu (minimálně tedy na papíře). Se samotným příběhem je to už o poznání horší. Zatímco první polovina snímku, kdy se seznamujeme s prostředím, postavami a vůbec zápletkou sice není nijak převratná, ale svůj účel plní a osobně jsem se nijak nenudil. Nicméně poté, co hlavní hrdinové konečně zjistí, že se jim do parku dostal krapet větší žralok, tak se začne kupit série nepřesvědčivých a především nepravděpodobných zvratů (scénáristé si zdá se toho o žralocích moc nenastudovali), ale pokud se přes to člověk přenese (i když v některých případech to není úplně snadné), tak je to pořád ještě aspoň trochu zábavný film (viz třeba vtipné 3D efekty). Čelisti 3 jsou tak jasně nejslabším dílem celé trilogie, ale protože ještě existuje i čtvrtý díl, proti kterému je na tom trojka ještě docela dobře, tak se nejedná o nejhorší díl této žraločí série. Trojka Čelistí zkrátka není žádný filmový zázrak, ale jednou za čas se na ni kouknout dá.

    • 26.12.2017  12:31

    Thor (Chris Hemsworth) je sužován nepříjemnými sny, ve kterých vidí zkázu svého domova Asgardu. Když se na scéně objeví bohyně smrti Hela (Cate Blanchett), vše nasvědčuje tomu, že se sen stane realitou. Thor příjde o své kladivo a na útěku se dostane až na planetu Sakkar, kde je zajat a donucen zúčastnit se gladiátorského klání v tamní aréně, kde zjistí, že jeho protivníkem a místním šampiónem není nikdo jiný než samotný Hulk (Mark Ruffalo)… No sice to trochu trvalo, ale nakonec se i Thor po Železňákovi a Capovi dočkal svého třetího dílu, ale na rovinu je třeba říct, že se to čekání vyplatilo. Zatímco předchozí Temný svět řadím k těm nejslabším studiovým marvelovkám, které byly zatím natočeny, tak Ragnarok lze bez problémů zařadit k těm lepším filmům z tohoto čím dal více se rozrůstajícího filmového univerza. Podtitul poměrně jasně odkazuje na severskou mytologii (a pochopitelně také na stejnojmenný komiks), kde Ragnarök představuje konec světa a zánik bohů, ovšem kdo by čekal, že třetí Thor bude temnou existenciální fantasy, tak musel být řádně zklamán, protože Ragnarok je barevná sci-fi komedie ne nepodobnou Strážcům Galaxie. A právě humor je asi to největší plus, ale zároveň i největší mínus celého filmu. Ve snímku je totiž plno scén, které si o nějaké to odlehčení vyloženě říkají (a také se ho dočkají), ale zároveň se tu najde i několik opravdu vážných chvil, které znamenají velké změny pro Thorovo univezum (potažmo i celý marvelovský vesmír), ale vzhledem ke komediálnosti celého filmu tak prostě nemají takovou sílu a osudovost, jakou by si zasloužili. Nehledě na tom, že někdy je těch vtípků už prostě moc a jejich kvalita tak místy poněkud kolísá. Jinak ale tým kolem režiséra Taika Waititi odvedl velmi dobrou práci. Příběh je zábavný, napínavý i dostatečně opulentní, a to prakticky po celou dobu (akorát snad prostřední část na Sakkaru má několik slabších chvilek), triky jsou na tradičně vysoké úrovni a velmi zajímavá byla také retro syntetická hudba Marka Mothersbaugha. No a herci si své role vyloženě užívají. Chris Hemsworth prokazuje, že mu komediální poloha naprosto sedí a jeho Thor tak sice je hlavní hvězdou této show, ale rozhodně není jedinou. K ruce má totiž svého proradného bratra Lokiho (tradičně výborný Tom Hiddlestone) a především "kolegu z práce“ Hulka (až nečekaně zábavný Mark Ruffalo). Nechybí ovšem také několik nováčků, Cate Blanchett jako smrtonosná bohyně Hela budí patřičný respekt, zaujme také asgardská bojovnice Valkýra (Tessa Thompson) a zapomenout nemůžu ani sakkarského vládce Velmistra (rozkošně mimózní Jeff Godlblum). Osobně mě také potěšila přítomnost Dr. Strange v podání Benedict Cumberbatche, jehož účast sice nebyla nezbytně nutná, ale filmu rozhodně nijak neuškodila. Když to tedy shrnu, tak Thor: Ragnarok pro mne sice není nejlepší marvelovkou (a možná ani nejlepším Thorem), ale v paměti mi zůstane jako značně svérázný snímek, u kterého jsem se až překvapivě dobře bavil.

    • 25.12.2017  15:21
    Čelisti II (1978)
    ***

    Ostrovní městečko Amity se chystá na další letní sezónu. Krátce po otevření nového hotelového komplexu se přihodí několik podivných nehod. Nikdo jim nepřikládá velkou váhu, kromě místního šerifa Martina Brodyho (Roy Scheider), který je přesvědčen, že vše je dílem velkého lidožravého žraloka… Snímek Čelisti režiséra Stevena Spielberga byl neskutečná pecka, která se líbila kritikům (film získal 3 Oscary) i divákům, kteří nechali v pokladnách kin po celém světě kolem 470 milionů dolarů (v roce 1975 to byl opravdu pořádný balík peněz). Je tak naprosto logické, že muselo přijít pokračování. Čelisti 2 tak přišli do kin o tři roky později, ale už bez Stevena Spielberga či herce Richarda Dreyfusse (oba dva čirou náhodou spolu zrovna točili Blízká setkání třetího druhu, takže na žraloky prostě nezbyl čas). Na druhou stranu se v roli šerifa Brodyho vrátil Roy Scheider, o řádně znepokojivou hudbu se znovu postaral John Williams a scénář měl opět na starost Carl Gottlieb, ačkoliv už se nemohl opřít o původní knihu Petera Benchleyho. No co si budeme povídat, dvojka Čelistí kvalit svého předchůdce nedosahuje, ale to neznamená, že by to byl špatný film. Do hereckého obsazení sice žádná hvězda nedorazila (jenom kupa neznámých a místy poněkud otravných teenagerů), ale Roy Scheider i zde dokazuje, že byl pro roli šerifa Brodyho skvělou volbou, z minulého dílu se rovněž vrátila do role jeho věrné manželky Ellen Lorraine Gary, stejně tak si svou roli prohnaného starosty zopakoval Murray Hamilton a nechybí ani Jeffrey Kramer v úloze Brodyho zástupce Hendrickse, takže v tomto ohledu se podařilo s prvním dílem uchovat určitou kontinuitu. Tvůrcům v čele s režisérem Szwarcem se naštěstí podařilo vystihnout onu zdánlivě poklidnou, ale jinak znepokojivou atmosféru ostrovního městečka, které má celkem pech na velké paryby. Ačkoliv tedy po příběhové stránce se nejedná o žádné veledílo, tak je snímek (díky hercům, hudbě a atmosféře) ještě stále dostatečně zajímavý a napínavý. Čelisti 2 tak jsou jedním z těch filmů, který sice nemusel nutně vzniknout (koneckonců jednička je poměrná uzavřená), ale prachy jsou zkrátka prachy. Na druhou stranu to bylo vlastně docela fajn se ještě jednou vrátit na ostrov Amity a zažít onu osobitou atmosféru let sedmdesátých a především znovu potkat jednoho z největších filmových sympaťáků (ne nemyslím toho zubatého žraloka) šerifa Martina Brodyho.

    • 24.12.2017  14:32
    Čelisti (1975)
    *****

    Poklidné ostrovní městečko Amity se pilně chystá na letní sezónu, která je pro mnohé obyvatele hlavním zdrojem příjmů. Jednoho dne moře vyplaví na pláž ostatky mladé dívky a vše nasvědčuje na útok žraloka. Vedení města však nechce o něčem takovém ani slyšet, když se však útoky opakují, rozhodne se místní šerif Martin Brody (Roy Scheider) ukončit řádění tohoto nebezpečného predátora… No asi teď nenapíšu nic světoborného, ale faktem je, že Čelisti jsou prostě legenda. A to jako proč si možná říkáte. No začnu třeba u samotného příběhu. Ten v zásadě vychází ze známého schématu, kdy malé poklidné městečko ohrožuje nebezpečný vrah. Jasně je to klasika, která už zvlášť dnes už nikoho neohromí, ale přesto je nesmírně funkční, obzvlášť pokud jste Steven Spielberg. Ten totiž původní námět dokázal přetavit do nesmírně poutavého a napínavého filmu, který v první polovině působí jako tradiční americký horor, ale to jen proto, aby v té druhé se stal dobrodružným filmem o jednom neobyčejném lovu. Velkou předností Čelistí je rovněž herecké obsazení. Roy Scheider je v roli šerifa Brodyho jednoduše skvělý, stejně jako Richard Dreyfuss v roli oceánografa Matta Hoopera, ovšem mě osobně se nejvíce líbil Robert Shaw v roli ostříleného lovce žraloků Quinta, jehož herecký výkon byl prostě na Oscara (kupodivu ani jeden z této trojky na něj nebyl nominován, což je docela škoda, ale byl to holt rok Přeletu nad kukaččím hnízdem). Zmínit pochopitelně musím také hudbu Johna Williamse (především legendární ústřední motiv), protože právě ta pomáhá budovat onu atmosféru strachu z obrovského žraloka, který se může kdykoliv vynořit a zaútočit. Čelisti tak možná nejsou nejděsivějším hororem, jaký kdy byl natočený, ale přesto se jedná o naprosto špičkový dobrodružný thriller, který ani po více než čtyřiceti letech neztratil nic ze svého kouzla.

    • 10.12.2017  18:46

    Pařížský průmyslník Viktor Pivert (Louis de Funès) nemá dvakrát šťastný den. Nejdříve ve svém autě havaruje, pak propustí svého židovského šoféra Salomona (Henri Guybet) a nakonec se připlete do plánů tajné služby cizí mocnosti, která se chce zbavit revolucionáře Mohameda Larbi Slimana (Claude Giraud). Společně se Slimanem uprchnou a Pivertovi nezbývá nic jiného, než se přestrojit za rabína… V 60. a 70. letech se ve francouzské kinematografii urodilo mnoho nezapomenutelných komedií, a to nejen díky skvělým hercům, ale také šikovným scénáristům a schopným režisérům. A pokud bych měl vyzdvihnout pouze jednoho z nich, tak by to byl Gérard Oury. Jeho filmografie je totiž na komediální majstrštyky opravdu bohatá, ať už režíroval Jeana-Paula Belmonda (Velký šéf, Eso es), Pierra Richarda (Rána deštníkem) nebo samotného Louise de Funès (Smolař, Velký flám, Pošetilost mocných a pochopitelně i Rabín Jákob), vždy z toho vznikly snímky, které patří k ozdobám ve filmografiích těchto velkých herců. A Rabín Jákob (nebo pro mě sympatičtější Dobrodružství rabína Jákoba) je toho krásnou ukázkou. Snímek totiž není jenom zábavnou taškařicí, ale zároveň se věnuje i vážným tematům jako je rasismus, xenofobie nebo antisemitismus, které zábavnou formou pranýřuje. Ztělesněním těchto předsudků je právě Viktor Datel (nebo taky Žluna) v podání nenapodobitelného Luise de Funès, pro něhož to byl poslední film před jeho zdravotními problémy, takže je tady ještě v té správně živelné formě. Sice tentokrát nemá k dispozici své tradiční herecké parťáky typu Michela Galabrua, Claude Gensac nebo Paula Préboista, ale i tak mu více než zdatně sekunduje Claude Giraud v roli arabského revolucionáře (a milovníka zrzek) Slimana a také Henri Guybet v roli židovského řidiče Salomona. Jak je u komedií Gerarda Ouryho zvykem nechybí celá řada skvělých hlášek, gagů a vtipných situací, osobně bych rád vyzdvihl především úvodní scénu z továrny na žvýkačky, která patří k předčasnému vrcholu celého filmu (ale legendární taneční vystoupení také stojí za to). Výborně do filmu sedí také svižná ústřední melodie od Vladimira Cosmy. Čtvrtá a poslední spolupráce Louise de Funès a Gerarda Ouryho tak opět dopadla na výbornou a Dobrodružství rabína Jákoba se tak zcela bez ostychu může řadit k těm nejlepším francouzským komediím všech dob.

    • 3.12.2017  14:31

    Mladý Hiro Hamada je geniální vynálezce a tvůrce mikrobotů, které lze ovládat pomocí myšlenek. Mikroboti jsou však zničeni během požáru, ale záhy se ukáže, že pouze zdánlivě, protože si je přivlastnl tajemný muž skrytý pod maskou. Hiro se společně s robotem Baymaxem a partou přátel rozhodnou přijít celé záhadě na kloub… No moderní animáky opravdu příliš nevyhledávám, ale už z ukázek vypadala Velká šestka celkem zajímavě, takže jsem se rozhodl téhle partě dát šanci. Hlavní hrdina Hiro je takový ten typický floutek, který hledí především sám na sebe a plýtvá tak svým talentem, ale samozřejmě jak už to tak bývá, nakonec i on prozře. To zavalitý medicínský robot Baymax je dobrota sama a už od pohledu je to sympaťák k pohledání a právě slovní přestřelky s Hirem patří k tomu nejlepšímu z celého filmu. Pak tady ještě máme čtveřici Hirových přátel, kteří jsou takové klasické archetypy, i když i tady se najde výjimka jménem Fred (skvěle namluvený Honzou Dolanským), který zde velmi klame svým vágusovským vzhledem (a má opravdu super taťku). Co se musí Velké šestce nechat, je to, že má velmi chytlavý příběh, který nabízí vtipné gagy a hlášky, ale i pár pasáží, kdy do smíchu moc není, ale i ty zde mají svůj smysl a tak je to správné, kreslené filmy nejsou jenom o tom, aby se člověk celou dobu jenom řehtal. Velmi zajímavě působilo také samotné prostředí San Fransokya, které jak už napovídá název je kombinací San Franscisca a Tokya, a i když to zní krapet bláznivě, tak na plátně to funguje na jedničku. Fajn je také hudební podkres, který skvěle podtrhuje skladba Immortals od skupiny Fall Out Boy. Ona vůbec animace i celková stylizace nemá chybu (ačkoliv by to bylo hodně divné, pokud by zrovna tuhle stránku hoši od Disneyho podcenili). Velká šestka tak má špičkovou animaci, solidní příběh a vtipné gagy a celkově působí velmi dobře (rozhodně lépe než tolik proklamované Ledové království), takže dokáže v pohodě zabavit děti všech věkových kategorií včetně těch už krapet odrostlejších, jo říká se jim dospělí.

    • 26.10.2017  23:45

    Královna Elsa v návalu emocí svými ledovými kouzly přivolala na království Arendelle věčnou zimu. Její nebojácná sestra Anna však věří, že její sestra dokáže kouzlo zvrátit a tak se společně s horalem Kristoffem, jeho věrným sobem Svenem a sněhulákem Olafem vydává na dalekou výpravu do hor, kam se Elsa ukryla před světem… Na rovinu se přiznávám, že současné pohádky hrané i animované příliš nesleduji, hlavně proto, že jsem tomuto žánru již krapet odrostl (ale zase se divám na jiné pohádky tj. komiksové filmy, takže možná jsem zase tak úplně neodrostl), ale když už nějaký film vydělá v kinech miliardu, tak to ve mně vzbudí zvědavost. Samotný příběh Ledového království vychází z pohádky Ledová královna od dánského klasika H. Ch. Andersena, ale je otázka, kolik toho z původního příběhu zbylo, protože je zcela evidentní, že prošel disneyovskou úpravou. To mi bylo jasné od chvíle, když ústřední postavy začaly zpívat, což osobně moc rád nemám, protože se mi zdá, že hudební čísla jsou často jenom výplní poněkud řídkého příběhu. A bohužel je to případ i Ledového království. Film sice nabízí sympatické postavy, především ukecanou princeznu Annu, kterou vhodně doplňuje horal Kristoff se sobem Svenem, má špičkovou animaci i chytlavou ústřední píseň, ale samotný příběh je vyložený průměr, který sice neurazí, ale ani nenadchne a z celkového hlediska je Ledové království sice dobrá, ale nijak výjimečná disneyovka (pokud tedy nejste fanoušci princezen, upovídaných sněhuláků a roztomilých trolů). Jasně nejsem cílová divácká skupina Ledového království, nicméně si myslím, že kvalita pohádky se pozná podle toho, jestli se líbí i dospělým divákům. Tvůrci zkrátka zahráli na jistotu, což se jim vlastně docela vyplatilo (miliarda je holt miliarda). Takže děti budou spokojené, ale já osobně si raději pustím nějakou zajímavější disneyovku, jako třeba Zootropolis.

<< předchozí 1 2 3 4 6 11 16 21
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace