Stanmi

Proradný generál Rancor (Andy Griffith) chystá odpálení své smrtonosné rakety a tento zlověstný plán může překazit jen jediný člověk, a to penzionovaný agent Dick Steele (Leslie Nielsen)… V dnešní době jsou čistokrevné filmové parodie spíše na okraji diváckého zájmu, ale na přelomu 80. a 90. let bodovaly v kinech jak Bláznivé střely, tak Žhavé výstřely a jedním z jejich následovníků je také Agent WC 40. Tento snímek má na svědomí debutující dvojka scénáristů Jason Friedberg a Aaron Seltzer (jo to jsou ti, co stojí za většinou „movie“ filmů) a protože hoši byli tehdy mladí a draví (nebo měli hodně rádi filmy tria ZAZ a Pata Profta), tak jejich první spolupráce je možná až překvapivě povedená. Film si bere na paškál především bondovské fimy (což hned jasné při úvodních titulcích v podání geniálního Ala Yankovice), takže zde není nouze o neohrožené agenty, krásné ženy či megalomanského záporáka, iluzi světa agenta 007 navíc dotváří také hudba Billa Contiho (komponoval pro snímek Jen pro tvé oči) a v malé roli se objeví i jedna z bondgirls, a to Talisa Soto (Lupe Lamora z Povolení zabíjet). Tvůrci si zde pochopitelně utahují také z celé řady dalších filmů (např. Pravdivé lži, Pulp Ficition, Sám doma, Sestra v akci, S nasazením života nebo Butch Cassidy a Sundance Kid). Všechny ty fórky a narážky by se daly rozdělit do tří kategorií, u prvních se člověk upřímně zasměje, u dalších se spíš jen pousměje a najdou se i takové, kdy si člověk říká, že to si mohli scénáristé odpustit, ale celkově vzato film umí pobavit (nebo mě aspoň bavil). Velký podíl na tom také herecké obsazení v čele s Lesliem Nielsenem, který sice pořád hraje víceméně stejně, ale i zde dokazuje, že je prostě Král parodií. Zajímavé bylo obsazení „Matlocka“ Andyho Griffitha do role hlavního padoucha, nutno dodat, že ji zvládl se ctí a Nicollette Sheridan umí rovněž zaujmout, a když ne herectvím, tak aspoň proklatě krátkými šaty. Také mě velmi pobavila všemožná camea (namátkou třeba Hulk Hogan, Mr. T., Ray Charles nebo Fabio), která stylově doplnila děj. Agent WC 40 tak sice nedosahuje kvalit těch nejlepších kousků ve svém žánru, ale já mně osobně se libí, protože nabízí regulérní příběh (a ne jen slepenec scének parodující jiné filmy), sympatické obsazení a slušnou porci humoru, hlášek a odkazů na slavné snímky, což je přesně to, co od správné filmové parodie očekávám.

V blízké budoucnosti jsou hlavními pořádkovými silami Soudci. Jeden z nich, Dredd (Karl Urban) jede společně se začínající Soudkyní Cassandrou Anderson (Olivia Thirlby) vyšetřit trojnásobnou vraždu do mrakodrapu Peach Trees. Krátce po příjezdu však zjišťují, že vstoupili do pasti… Soudce Dredd, nelítostný komiksový vykonavatel práva už za sebou jednu filmovou adaptaci má, v roce 1995 si Dredda zahrál samotný Sylvester Stallone, ale žádný velký hit to pravda nebyl (i když já film považuji za vcelku zábavné hollywoodské sci-fi béčko) a příliš nezabodoval ani u fanoušků komiksové předlohy. Nicméně po sedmnácti letech je Soudce zpátky, tentokrát v realističtějším podání a s Karlem Urbanem v hlavní roli. V praxi to znamená, že tvůrci měli omezený rozpočet, takže je zde minimum klasických sci-fi prvků (vyjma futuristické zbroje a výzbroje Soudců) a převážná část příběhu se odehrává v interiéru obřího mrakodrapu, takže žádná hypermoderní megapole, žádná post-nukleární krajina, prostě realistické prostředí, které neohromí, ale plní svoji funkci. To Karl Urban udělal určitě radost všem fanouškům předlohy, protože za celou dobu nesundá z hlavy svoji ikonickou helmu, přesto to nijak neubírá jeho hereckému výkonu a jako Dredd je pragmaticky chladný a nemilosrdně hláskující Pan Právo a Pořádek. On ten nízký rozpočet lze poznat i na obsazení, kde sice nejsou žádné superhvězdy, ale pár zajímavých jmen se najde. Třeba taková Olivia Thirlby, která si zahrála Dreddovu parťačku (a jako jediná ze Soudců nenosí helmu) vnáší do celého příběhu trochu lidskosti a na opačné straně máme Lenu Headey jako ústřední záporačku Mama, která se sice asi nezařadí do ranku památných filmových padouchů, ale i tak Dreddovi pořádně zatopí. Jinak samotný příběh není extra složitý, Dredd se svou kolegyní postupují z patra na patro a likvidují Máminy gangstery. Činí tak sice stylově, ale po čase to začne být přece jen trochu únavné (navíc někdy jsou dějové zvraty či reakce postav krapet nepřesvědčivé, např. záporáci při náhodné střelbě přesně odhadnou, kde se skrývají Soudci). Dredd je tak snímkem, který nabízí pořádnou porci brutální a špinavé akce, kterou si užijí především fanoušci předlohy, pro nás ostatní je to „jenom“ solidní akčňák s jednoduchým dějem, pár zajímavými nápady a nekompromisním Karlem Urbanem v hlavní roli.

Krásná a sečtělá Belle (Emma Watson) to v městečku plném prostých lidí nemá příliš snadné. Jednoho dne zjistí, že její otec Maurice (Kevin Kline) byl na nedalekém zámku uvězněn za krádež růže, vydá se tam a s tajemným věznitelem se domluví, že na zámku zůstane místo svého otce. Belle totiž netuší, že oním zvířecím věznitelem je zakletý princ, který čeká na pravou lásku, která by ho a jeho poddané vysvobodila z prokletí… Studio Disney pár let zpátky zjistilo, že si může vydělat pár set milionů přetočením svých animovaných klasik do hrané verze, takže po Alence v říši divů, Popelce a Knize džunglí přišla řada na Krásku a zvíře. Na úvod se přiznám, že jsem dosud žádnou z hned několika verzí tohoto klasického příběhu neviděl (minimálně ne celý), především tedy animovanou verzi z roku 1991, takže mně trochu zaskočilo, že hned po úvodním prologu se Emma Watosn dala do zpěvu a s ní hned celá vesnice. Tak jsem si říkal, inu proč ne, zpívá se i v mé nejmilovanější disneyovce Lví král, tak proč ne tady? No a pak mi došlo, to co už jsem tušil, Kráska a zvíře je pohádkový muzikál (což je žánr, který moc nemusím), samozřejmě plísnit muzikál za to, že se v něm moc zpívá, má asi stejnou logiku, jako nadávat na to, že se v akčním filmu moc střílelo, ale přesto mně některá hudební čísla přišla až moc dlouhá, a to na úkor hlavního děje. Samotný příběh o zakletém princi, který čeká, až ho vysvobodí pravá láska, není nijak objevný, prostě pohádková klasika, stejně jako poselství celého filmu, že pravá krása se skrývá uvnitř. Děj tak prakticky po celou dobu šlape, jak má, není příliš složitý, akorát místy byl na můj vkus až moc často přerušován hudebními čísly, ale v závěru (tedy spíš ve scénách těsně před závěrem filmu) jsem byl i já trochu dojatý. U hereckých výkonů nemůžu začít u nikoho jiného než u Emmy Watson, která sice Belle hraje v zásadě stejně jako Hermionu (ony ty postavy jsou si celkem podobné), ale i tak táhne celý film a to především ve scénách, kde je prakticky jedinou postavou, která není složena z jedniček a nul. Tím se dostávám k jejímu partnerovi „Zvířeti“ Danu Stevensovi a také k jeho služebnictvu především k Ewanu McGregorovi, Ianu McKellenovi a Emmě Thompson, kteří přispěli především svým hlasovým projevem a zrovna u nich je škoda, že nedostali větší prostor ve svých nezakletých podobách. Nejzajímavější a nejzábavnější je, ale bezesporu chvástavý krasavec Gaston, kterého si s chutí zahrál Luke Evans, který vytvořil skvělou dvojici s Joshem Gadem, který je v roli LeFoua… inu gastonsexuál (což po uvedení filmu vzbudilo menší poprask, ale mně osobně to vůbec nevadilo). Ono různých menších či větších zvláštností je ve filmu více (např. příběh se odehrává ve Francii, ale Belle učí děvčátko číst pomocí knížky v angličtině), ale co se výpravnosti filmu týče, tak v tom disneyovci odvedli kus dobré práce, sice místy je to až moc vyumělkováné (místy doslova umělé), ale ta pohádkovost z toho číší v každé scéně. Kráska a zvíře je tak staromilskou pohádkou, která do svého žánru sice nepřináší nic moc převratného, ale osobně stokrát raději zajdu na takový typ filmu, než na animák, kde tím nejzábavnějším fórem má být upšouknutí jedné z postav (viz trailer na Velkou oříškovou loupež 2).

V blízké budoucnosti jsou lidské schopnosti vylepšovány kybernetickými implantáty. To však není nic s porovnání s Major (Scarlett Johansson), která je dokonalou kombinací člověka a robota. Jejím úkolem je najít tajemného kyberteroristu, který zabíjí představitele jejího stvořitele – společnosti Hanka Robotics… Ghost in the Shell je filmovou adaptací slavné mangy stejného jména, kterou jsem nečetl, takže k samotného filmu jsem tak přistupoval zcela nezaujatě. A už první scény futuristického Tokya se všemi těmi holografickými reklamami, kybernetickými vylepšeními a robotickým gejšami mě jakožto fandu sci-fi nenechali úplně chladným, a když se k tomu přidala solidní detektivní zápletka a oděná/neoděná Scarlett Johansson, byla má pozornost na maximu. Ale jak postupně plynula stopáž snímku, tak jsem už nebyl tolik ohromen světem Ghost in the Shell (holt člověk si zvykne), ale především příběh postupným odhalováním, jako by přišel o své počáteční kouzlo a stalo se z něj v zásadě standardní akční sci-fi, což na jednu stranu není vyloženě špatně, ale k dokonalému diváckému zážitku už to má přece jen dál. Nicméně Scarlett Johansson a především její parťák Pilou Asbæk jsou v pohodě, ostatní představitelé podstatných rolí jako Juliette Binoche, Michael Pitt nebo domácí Takeši Kitano, také nehrají špatně, ale nejsou to žádné výkony, na které by se i po letech vzpomínalo. Vizuální efekty, ať už postav nebo prostředí mají svoji úroveň (inu Weta) a povedl se také hudební podkres, který má na svědomí dvojka Clint Mansell a Lorne Balfe. Takže abych to nenatahoval, Ghost in the Shell měl určitě potenciál (a možná i ambice) být významným příspěvkem do cyberpunkových sci-fi filmů, to se sice (díky průměrnému příběhu) úplně nepovedlo, ale i tak je to dobrý film s poutavým vizuálem, slušnou akcí a několika zajímavými a myšlenkami, což v konečném součtu není zase tak málo.

Dominic Toretto (Vin Diesel) a jeho žena Letty (Michelle Rodriguez) si užívají pobyt v Havaně. Idylka skončí v okamžiku, kdy Dom potká tajemnou Cipher (Charlize Theron), následně zradí a opustí svou rodinu se Cipher. Jeho přátelé nechtějí uvěřit jeho zradě a tak se ho rozhodnou najít, s čímž jim kromě agenta Hobbse (Dwayne Johnson) pomůže také jejich nepřítel Deckard Shaw (Jason Statham)… Zdánlivě nekonečná série Rychlých a zběsilých filmů to dotáhla už na číslo osm, a zatímco jiné série už po tolika dílech jenom dohasínají ve videoprodukci, tak Vin Diesel a spol. do toho šlapají stále na plný plyn (ono taky proč ne, když sedmička vydělala přes miliardu a půl). Tvůrci se tentokrát příběhově tak trochu inspirovali u loňských komiksových filmů a udělali takovou malou občanskou válku, kde Dom jde proti své rodině. Příběh je díky tomu docela neotřelý a především funkční a je zajímavé ho sledovat (i když pravda, ne vždy dává úplně smysl). Samozřejmě stále jsme ve světě F&F, který má své vlastní zákony, takže opět se dočkáme hned několika kousků, které patří spíš do světa komiksových superhrdinů (např. Domova ohnivzdornost nebo Hobbsovo laškování s torpédem), ačkoliv právě těmi vlastně ústřední postavy jsou. Většina navrátivších se herců a hereček včetně Vina Diesela podává standardní výkony, jde poznat, že své postavy znají a tedy ví, co se od nich očekává. Vyšší rychlost však zařazuje dvojka Dwayne Johnson a Jason Statham, protože právě jejich spolupráce (či spíš nespolupráce) spojená s neustálým popichováním přidává do tohoto dílu (a vlastně celé série) vydatné oživení. Co se hereckých nováčků týče, tak po právu dostává nejvíce prostoru Charlize Theron, která se určitě dá zařadit mezi ty lepší záporáky v rámci celé série, potěší také krátká účast Helen Mirren, akorát dvojka Kristofer Hivju a Scott Eastwood tu tak spíš hraje jen druhé housle. Jinak zde opět nalezneme prakticky všechny trademarky této série, ať už to jsou atraktivní lokace (Havana jasně vede), rychlá auta, pěkný holky, technický udělátka a samozřejmě kupa akce (především skvělý útěk z vězení) i humoru (Statham opět válí), to vše v rytmu tradičního hip hopu. Celkově vzato můžu o nových Rychlých a zběsilých napsat to samé, co u předchozích dílů, takže není problém i toto pokračování ohodnotit jako přepálenou akční blbinu (kterou v zásadě je), ale pokud člověk přistoupí na pravidla tohoto rychlého a zběsilého světa, tak si užije pořádnou porci zábavy a o tu jde v této sérii především, takže za mě jednoznačná spokojenost.

Čtveřice kamarádů ze Cincinnati: Woody (John Travolta), Doug (Tim Allen), Bobby (Martin Lawrence) a Dudley (William H. Macy) se rozhodnou zatočit s krizí středního věku a nudou všedního dne tím, že si udělají výlet na svých milovaných motorkách až k vlnám Pacifiku. Všichni se těší na nové zážitky, ale ani jeden z nich netuší, že je čeká opravdu divoká jízda… Osobně nejsem zase tak velký fanda jednostopých vozidel, ale vidina bezstarostné jízdy po zdánlivě nekonečných dálnicích je i pro mne dostatečná lákavá, ale protože nemám ani řídičák, ani motorku, tak mně aspoň můžou takový zážitek zprostředkovat filmy, jako jsou třeba Divočáci. Samotný příběh o partičce víkendových motorkářů sice neaspiruje na komedii roku, ale je vcelku funkční a film díky němu pěkně odsýpá. Humor sice není příliš inteligentní (často někdo někam prostě spadne nebo sebou třískne a pár fórů je vyloženě no… o hovně), ale i tak jsem se hned několikrát upřímně zasmál. Což samozřejmě není jen zásluha scénáristova, ale také herců především ústřední čtveřice ve složení John Travolta, Tim Allen, Martin Lawrence a William H. Macy a právě posledně jmenovaný byl pro mne největším překvapením, protože ač je Wiliam spíše charakterní herec, tak komediálního talentu zdá se má na rozdávání (a ty jeho rozpínací brýle jsou prostě super). Ale i ve vedlejších rolích se najde pár známých tváří, ať už jsou to drsní motorkáři Ray Liotta a Kevin Durand (malé cameo se našlo i pro Petera Fondu), nebo krásné ženy Jill Hennessy a Marisa Tomei, tohle obsazení se prostě povedlo. Takže příběh je dobrý, vtipy ucházející, postavy a osazenstvo sympatické, to co, ale zvedá tuto komedii z vod průměrnosti je ona pohodová atmosféra, která v kombinaci s libovým soundtrackem prostupuje celým dějem, takže se díky tomu na celý film příjemně kouká. Pokud zase budu někdy mít chuť na nenáročnou oddechovku, Divočáci budou jasná volba.

Rok 1944, nacisté se pokouší pomocí okultních věd zvrátit světovou válku, ačkoliv je jejich plán je překažen, výsledkem jejich snah je Hellboy (Ron Perlman). Tohoto malého, rohatého chlapce se ujímá profesor Broom (John Hurt), zakladatel Úřadu pro výzkum paranormálních jevů a Hellboy se stane jeho nejlepším bojovníkem proti silám temna… Zatímco dnes komiksoví giganti budují svá ohromná filmová univerza, tak pár let zpátky se dařilo adaptovat také jiné komiksy než ty od DC a Marvelu a jedním z těch nejpovedenějších je právě Hellboy. Původní komiks Mikea Mignoly si vzal do parády mexický šikula Guillermo del Toro, který neváhal, napsal si scénář a vydal se do Prahy, natáčet snímek, kde nechybí biblické motivy, nacisti (zatím je to jako Indina Jones viďte), vzdálené dimenze, podivní tvorové, věda, magie nebo Rasputin, zkrátka nic jednoduchého na provedení, ale Guillermo naštěstí ví, jak natočit správnou fantasy. On taky samotný Hellboy není úplně standardní superhrdina, vlastně je to docela svéráz, který kromě toho, že je čert s obří rukou, co si piluje rohy, tak má rád pivko, doutníky, sladké a kočky, prostě je to sympaťák k pohledání. Velký podíl na tom má samozřejmě také jeho představitel Ron Perlman, který i pod kily červeného latexu umí podat skvělý herecký výkon a tenhle Pekelný synek je tak bez debat jednou z jeho životních rolí. Kromě Hellboye tady ještě máme obojživelného humanoida Abea (Doug Jones) a krásnou, leč poněkud vznětlivou (a to doslova) LIz, v podání Selmy Blair a nad touto trojicí drží otcovskou ruku zkušený John Hurt v roli profesora Brooma. Kromě téhle čtyřky tady ještě máme partu tajných agentů, z nichž nejvíce prostoru dostává Rupert Evans jako řádně zelený (rozuměj nezkušený) agent Myers, ale ten tu funguje prakticky jen jako divákův průvodce Hellboyovým světěm, za zmínku určitě stojí ještě vtipný Jeffrey Tambor. Záporáky Guillermo svěřil domácím hercům, takže Rasputina ztvárnila česká hollywoodská jednička Karel Roden a jeho přisluhovače nacistu Kroenena si zahrál Ladislav Beran. Zatímco prvně jmenovaný se drží v roli Rasputina spíše v pozadí (ale i tak je to jedna z Karlových nejvýznamnějších hollywoodských rolí), tak Ladislav Beran zde vzhledem k masce, kterou nosí, ukazuje především herectví celého těla, díky kterému je Karl Ruprecht Kroenen vskutku ikonický zabiják. Takže obsazení kvalitní, postavy zajímavé a co takhle příběh? No za mě dobrý, Guillermo byl naštěstí dostatečně prozíravý, takže celý film není klasický origin o tom jak Hellboy objevuje své schopnosti, naopak je už zkušeným (i když nevypočitatelným) agentem, místo toho nám podal příběh, ve kterém nechybí poutavá mytologie, napětí, romantika i pořádná dávka akce a když je třeba to odlehčit, tak Hellboy nejde pro hlášku daleko, prostě správný film, jak má být. Hellboye jsem si zkrátka oblíbil, jasně existují dražší i bombastičtější komiksové filmy, ale film Hellboy je stejný jako jeho představitel, je to prostě sympaťák.

Mladí vědci Reed Richards (Miles Teller) a Victor Von Doom (Toby Kebbell) pod vedením Dr. Storma (Reg E. Cathey) vytvoří stroj, který umožňuje cestování do jiných dimenzí. Oba mladíci se společně s Johnnym Stormem (Michal B. Jordan) a Benem Grimmem (Jamie Bell) rozhodnou stroj jako první vyzkoušet a jejich životy se touto cestou navždy změní… To, že v Hollywoodu mají rádi všechny ty remaky/restarty/rebooty není nic nového, takže svého brzkého restartu se po Batmanovi a Spider-Manovi dočkala i Fantastická čtyřka. Ta měla na kontě dva filmy od Tima Storyho, které byly natočeny ještě před velkým komiksovým třeskem, který začal Marvel se svým Iron Manem a oba filmy, i když vydělaly pár set milionů, vyložené trháky to nebyly, takže restart se prostě nabízel. Takže na otázku proč byla natočena další verze Fantastické čtyřky, už máme odpověď a teď jak dopadl samotný film. No bezpochyby je jiný, než předchozí díly, tentokrát se příliš nehraje na kostýmy, přezdívky, létání do vesmíru a komiksové odkazy. Režisér (a jeden ze scénáristů) Josh Trank to vzal celkem z gruntu, obsadil mladé, nadějné herce, nasadil temnější vizuál a dodal vážnější a realističtější příběh (aspoň tedy zdánlivě), akorát mu někdo z filmu sebral dobrou půlhodinu (o problémech vzniku snímku se toho napsalo víc než dost). Díky tomu po většinu snímku sledujeme stavbu jakéhosi mezidimenzionálního teleportéru, takže se sice seznámíme s postavami a dostaneme se patřičně do příběhu, ale poté co konečně ústřední hrdinové (a jeden záporák) získají své schopnosti, už film uhání zběsilým tempem a naráz je konec, takže si oné Fantastické čtyřky (jakožto superhrdinského týmu) ani moc neužijeme. Přesto film nemohu úplně zatratit, protože i přes své zjevné slabiny (už zmíněná utnutá druhá půlka filmu, akce je pomálu, některé zvraty i motivy postav nejsou příliš přesvědčivé, no a příběh jako celek taky není žádná bomba), tak jsem se vlastně ani moc nenudil, což je pro mne jakožto filmového konzumenta základní kritérium. Svůj podíl na tom má pochopitelně herecké osazenstvo, především Miles Teller, který je jako Reed Richards takový sympatický outsider, Kate Mara jako Sue Storm je sice trochu upozazděna, ale i tak svoji roli zvládá se ctí, stejně jako Michael B. Jordan, jehož obsazení vzbudilo svého času docela rozruch (znalci předlohy asi tuší). Akorát u Tobyho, Kebella a Jamieho Bella si nejsem úplně jistý, jestli byli do svých rolí tou nejlepší volbou z hlediska typologie obou postav (ale to je nejspíš o zvyku). Pro mě osobně tak zrestartovaná Fantastická čtyřka není ani trhákem ani propadákem (ale blíží se spíš k tomu druhému), je to prostě film, který má své lepší i horší chvilky, ale díky hereckému obsazení a několika zajímavým nápadům je to nakonec docela koukatelná záležitost. Kdybych si však mohl vybrat, tak dám raději přednost původní verzi z roku 2004 (ten odlehčený styl je pro tento tým přece jen o něco vhodnější).

Vojenská jednotka pod vedením Sarge (Dwayne Johnson) je vyslána na průzkumnou misi do výzkumných laboratoří na Marsu. Situace se však po jejich příchodu začíná značně komplikovat a všem je jasně, že tohle nebude jen další rutinní záchranná mise… Počítačové (ale samozřejmě i konzolové) hry jsou stále pro mnoho filmových tvůrců (a především producentů) velkým lákadlem, ale většina filmových adaptací nedosáhne takového uznání a kvalit jako jejich herní předchůdci, což platí také pro film Doom. Jeho herní předloha je legendární hororová střílečka, kde se na příběh zase tak moc nehraje a s příběhem si moc nelámali hlavu ani tvůrci tohoto filmu, akorát tak nějak zapomněli na to, že by nám měli aspoň ukázat pořádnou akci. Zamrzí to o to víc, že snímek režíroval Andrzej Bartkowiak, který solidní akční scény natočit umí (viz třeba povedená seagalovka Lovec policajtů), ale s licencí slavné hry si asi nevěděl moc rady. Většinu tak sledujeme partu tvrďáckých vojáků pobíhat po chabě osvětlených chodbách a laboratořích, kde jednou za čas je jejich počet mírně zredukován a tak to pokračuje skoro až do konce filmu. No úplná tragédie to sice není, ale pořádná zábava taky ne. Jednou z výjimek je tak zhruba pětiminutová scéna, kdy sledujeme děj z pohledu první osoby (tak jako v samotných hrách), což je vítané oživení celého filmu a je škoda, že podobných vychytávek zde není víc. Z herců pochopitelně největší prostor dostává trio Karl Urban, Dwayne Johnson a Rosamund Pike a byť nehrají vyloženě špatně, tak všichni už podali lepší herecké výkony a ztvárnili zajímavější postavy. Doom zkrátka měl potenciál být minimálně nenáročnou akčně-hororovou sci-fi, ale i přes pár zajímavých scén se jedná o nepříliš nápadité béčko, které je tak jen dalším z řady nepovedených filmových adaptací počítačových her.

Poté co je špičkový tajný agent Bradley Fine (Jude Law) zabit v akci a jména ostatních špionů jsou prozrazena, musí jejich práci převzít analytička Susan (Melissa McCarthy), která však s prací v utajení nemá žádné zkušenosti… No musím se přiznat, že filmy s Melissou McCarthy příliš nesleduji, často mě totiž odradí už jenom samotný plakát (např. k Tammy), ale v tomto případě jsem jakožto fanda špionských filmů udělal výjimku a nelitoval jsem. Špión je v zásadě taková ženská variace Dostaňte agenta Smarta, kde se člověk z kanceláře, v tomto případě Susan, dostane do terénu a poněkud osobitě plní zadaný úkol. Dlužno dodat, že Melissa v roli Susan podala sympatický výkon, stejně jako Jude Law, který by si klidně mohl stříhnout agenta 007, volba Rose Byrne do role hlavní záporačky byl taky dobrý nápad, ale jinak všechny trumfnul Jason Statham, který si v roli velkohubého agenta Ricka Forda zcela zaslouženě krade pro sebe každou scénu, ve které se objeví, prostě tohle obsazení se opravdu povedlo. Pochválit je třeba také zpracování, protože jako v každém správném akčním filmu nechybí přestřelky, honičky, výbuchy nebo kuchyňský souboj na nože (nu dobře ten nebývá v každém filmu, ale tady je), na úrovni je také výprava, protože se podíváme do klasických špiónských měst jako jsou Paříž a Řím a jako bonus dostaneme Budapešť (v Maďarsku se zkrátka točilo ve velkém). Takže vše výše zmíněné jsou přednosti Špióna, což o to snímek je to slušný, ale ne dokonalý. Problém je pro mne hned v základní ingredienci každé komedie (ano správně, je to humor). Ten je tady značně proměnlivý, některé hlášky a fórky se prostě povedly (prakticky vše co řekne, nebo udělá Jason Statham), jiné jsou jen nevtipné (typickým příkladem budiž postava Nancy (Miranda Hart)) a bohužel se najde i pár těch vyloženě odpudivých (nějaké ty exkrementy, prdění, zvrácení, no však to znáte a jestli ne, buďte rádi), které děj nijak neobohacují a jenom kazí dojem z celého filmu. Navíc na komedii je film možná až moc dlouhý (ale je fakt, že jsem viděl prodlouženou verzi, takže tuto poznámku je třeba brát s rezervou), takže někdy tempo snímku trochu poleví a některé pasáže by se daly klidně střihnout. Zkrátka Špión je komedie, která má své lepší i horší chvilky, ale jako akčně-dobrodružná podívaná funguje docela dobře, takže nakonec jsem si film docela užil.