Stanmi

Michael Bay zdá se chtěl, aby druzí Transformers byli větší, výbušnější a slunečnější, což se mu sice povedlo, ale zároveň se jedná oproti jedničce o kvalitativní sešup. Sam Witwicky (Shia LaBeouf) jde na vysokou a opouští tak svou novou holku Mikaelu (Megan Fox) i svůj auťák Bumblebeeho. Jenže jeho vysokoškolský život nemá dlouhého trvání, protože po něm začnou jít Decepticoni a to proto, že Sam má ve své hlavě informace, které jim můžou pomoci splnit další temný plán...První Transformeři byli příjemným spielbergovským blockbusterem, druzí Transformeři jsou již čistě bayovským blockubsterem. Takže nás čeká dvojnásobek (či trojnásobek) akce, bitek a honiček, ale také infantílních či v lepších případě pubetálních vtípků a také slabší příběh, který se rozeběhne až v druhé půlce. A samozřejmě příjdou i noví transformeři z obou táborů v čele s hlavním záporákem Fallenem, který však stejně jako ostatní dostal poměrně málo prostoru. Oni vůbec mi transformeři přišli poněkud upozazdění, dozvíme se sice povinné minimum o jejich minulosti, ale o samotných jednotlivcích skoro nic, škoda. Lidskému obsazení kraluje Shia, který je fajn a Megan, která je sexy, ale nejvtipnější je bezpochyby Simmons v podání Johna Turturra, vojáci (Josh Duhamel, Tyrese Gibson) moc prostoru nedostanou, ale naopak zbytečně moc ho má Samův spolužák Leo (Ramon Rodriguez), který vyjma jednoho okamžiku není pro příběh vůbec důležitý, asi to měl být ten hláškující parťák. Nicméně transformerský sequel má svoje epické chvilky, akční stránka je naprosto v pohodě (snad až na úplný závěr, který byl nějaký rychlý) a celkově to není zase tak špatná zábava (a také skvělá reklama na figurky a auta), holt klasický Michael Bay style.

To si takhle jednou James Cameron řekl, že natočí film o superšpiónovi, a tak se inspiroval u francouzského filmu Podtrženo, sečteno! a také u série o agentu 007, do hlavní role obsadil svého takřka dvorního herce Arnolda Schwarzeneggera a ejhle zrodily se Pravdivé lži. Harry Tasker (Arnold) je špičkový tajný agent, který se umí obratně pohybovat jak na bojišti, tak na tanečním sále, ale vše má jeden háček. Má rodinu, která si myslí, že je jenom obyčejným prodavačem počítačů. Navíc jeho žena Helen (Jamie Lee Curtis) je znuděná manželstvím a chce trochu vzrušení ze života. Harry se z ní rozhodne udělat také tajnou agentku. Hra se však velmi brzy změní v realitu...To co je na Pravdivých lžích nejlepší je to, jak film dokáže umně balancovat mezi regulérním akčním filmem a komedií. Díky tomu to, co by v normálním akčňáku působilo přehnaně až neuvěřitelně, zde člověk bere jako součást hry (třeba Arnoldovu jízdu na koni čí létání ve stíhačce Harrier). Navíc taky má film velký plus v obsazení, manželská dvojice Arnold - Jamie Lee především v druhé polovině snímku šlape jako hodinky, nemluvě o hláškujícím Tomu Arnoldovi, geniálním podvodníkovi Billu Paxtonovi a taky sošné Tie Carrere. James Cameron tak dokázal, že ani komedie mu není cizí a stvořil další povedený kousek do své filmografie.

Ve Středozemním moři poblíž Malty byla sestřelena nová americká stíhačka, která jako na potvoru v sobě měla zabudovaný zcela nový laserový naváděcí systém. Ten chtějí Američané pochopitelně zpátky a vysílají svého nejlepšího agenta Kena Taniho (Šó Kosugi) známého jako Černý orel, aby cenný systém, získal zpět, ale ten chtějí získat také Sověti, závod s časem začíná...No co si budeme povídat, Černý orel je klasický béčkový akčňák z konce 80. let, který je dnes znám především jako jeden z prvních filmů Jean-Claude Van Dammea, který si tady zahrál sovětského agenta Andreje. Zajímavostí je také účast Jana Třísky, který si tady zahrál námořního kapitána a v úvodu dostává aspoň trochu prostoru. Příběh je samozřejmě propleten množstvím žánrových klišé (např. únos Taniho synů) a místy nám logika utekla do jiného filmu, což by nemuselo vadit, protože logiku člověk v akčním béčku nemusí nutně čekat, ale to musí minimálně akční stránka být na úrovni, což se tady moc neděje, Šó Kosugi každého nepřítele vyřidí tak na dvě rány, akorát tady máme dva obstojné souboje Kosugiho s Van Dammem, ale to je tak všechno. Černý orel tak v rámci svého žánru patří k podrůměru, ale vyložený průser se především díky dvojici Kosugi-Van Damme taky nekoná.

Pokračování slavného opičího sci-fi filmu začíná přesně tam, kde originální snímek končil. Kosmonaut Taylor (Charlton Heston) pokračuje spolu s Novou (Linda Harrison) poutí po Zakázaném území, když v tu ránu Taylor prostě zmizí. Mezitím se na planetě objeví další raketoplán ze kterého přežije pouze Brent (James Franciscus), který se vydává hledat Taylora, ale potká pouze Novu, která ho dovede do Opičího města, kde jsou oba zajati, ale podaří se jim uniknout do Zakázaného území, do kterého se vydává také opičí armáda, aby zničila formy života, které se tam nacházejí, Brent zjiští, že ony fomy života jsou lidé s telepatickými schopnostmi, kteří ve svém kostele mají místo oltáře atomovou bombu schopnou zničit veškerý život na Zemi...Do nitra Planety opic je snímek dvou částí, v první pasáži, kdy se Brent seznamuje s prostředím a je zajat, prakticky vidíme to, co už jsme viděli v původní Planetě opic, akorát ve slabším provedení. Druhá část, kdy se Brent dostane do Zákazaného území už má lepší parametry, které jsou korunovány zajímavým závěrem, který je jedním nejvíce pesimistických konců filmů, jaký jsem zatím měl možnost vidět. Film je tak nakonec poněkud rozporuplným, na jedné straně tady máme ono původní prostředí a postavy (byť Charlton Heston tu má v zásadě pouze takové větší cameo) rozšířené o nového hrdinu (akorát mi James Franciscus typově hodně připomínal pravě Charltona Hestona) a také novou hrozbu, na druhou stranu zde takřka polovinu film sledujeme již viděné a film obsahuje hned několik především logických chyb, kdy se člověk pozastaví nad chováním určitých postav. Když si tedy srovnám plusy a mínusy tohoto snímku, tak mi to vychází na poctivé tři hvězdy.

Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic. V tomto případě je název poměrně přesným vystižením celého příběhu, protože sledujeme dospělé sourozence Jenička chcete-li Hansela (Jeremy Renner) a Mařenku nebo též Gretel (Gemma Arterton), kteří se stali lovci čarodějnic a právě o jednom takovém velelovu je tento snímek. Samozřejmě se dočkáme i několika dějových odboček, takže se sourozenci dozví také něco o své minulosti a dojde taky na lásku. Tvůrci a především režisér a scénárista Tommy Wirkola si s historickými reáliemi moc hlavu nelámali, takže není problém, aby Jeníček měl gatling a Mařenka rychlopalnou kuši. Přesto nebo možná právě proto má snímek patřičnou atmosféru, svižné akční scény a řízný soundtrack a je takovým mixem mezi dobrodružnou fantasy, akčním filmem, hororem, ale místy také komedií. Ačkoliv nepatřím mezi fanoušky Jeremyho a ani Gemmy, tak si myslím, že tady oba dva odvedli vcelku sympatický výkon, stejně jako třeba Peter Stormare nebo Famke Janssen. No a celé to netrvá ani 80 minut, takže film uteče jako voda. Snímek samozřejmě nemá oscarové ambice, což asi ani nebylo cílem filmu, tím bylo diváka především pobavit, což se myslím povedlo.

Ve velmi, velmi velmi vzdálené galaxii, obyvatelé planety Kosmíč už zničili všechen svůj kyslík a ten chtějí získat na sousední planetě Druidii, která je však chráněna štítem a tak se prezident Kosmíče Skroob (Mel Brooks) za pomoci svého služebníka lorda Helmy (Rick Moranis) rozhodne unést princeznu Vespu (Daphne Zuniga) a přinutit krále Druidie, aby mu dal heslo ke štítu. Na záchranu Vespy se však vydává hrdina Lone Starr (Bill Pullman) se svým parťákem Blítem (John Candy)...Tak nám začíná patrně nejkomplexnější parodie na Hvězdné války, která kdy byla natočena, přesto mám pocit, že film nevyužil veškerý svůj potenciál, který mu nabízejí jak Star Wars, tak třeba i Star Trek. I když ne, že by tvůrci se nesnažili, mnohé nápady jsou velmi dobré (samotný Lord Helma, Yogurtův obchod s filmovými suvenýry, parodie na Vetřelce se skutečným Johnem Hurtem), ale celé je to přebité pasážemi, kde se více méně nic neděje, nebo ty vtipy jdou zkrátka vedle. Spaceballs, Vesmírná tělese či Války hvězd naruby tak rozhodně nejsou špatnou parodi, protože nápady Mel Brooks měl a měl taky kvalitní hereckou sestavu, ale konkurence především v podobě filmů bratří Zuckerů a JIma Abrahamse je prostě lepší.

Nemůžu si pomoci, ale Konečná se mi s každým dalším shlédnutím líbí víc a víc. Tedy ne, že by příběh o šerifovi Rayi Owensovi (Arnold Schwarzenegger), který s hrstkou svých zástupců chce zastavit drogového bosse na jeho útěku zpátky do Mexika, byl špatný, naopak se mi líbil hned napoprvé, ale přece jenom to byl především film, kde se Arnold opravdu vrátil na filmová plátna. Když však ono nadšení opadlo, tak se ukázalo, že Konečná je naprosto plnohodnotný moderní western, který pravda má nějakou tu chybku, ale jinak se může pochlubit kvalitním obsazením (Forest Whitaker, Jaimie Alexander, Luis Guzmán, Peter Stormare, Eduardo Noriega, Rodrigo Santoro, Harry Dean Stanton, byť v malé roličce a i ten Johnny Knoxville nakonec celkem pobavil), zajímavými nápady (Corvette ZR1 vs. Chevrolet Camaro v kukuřičném poli), stylovou hudbou a především Arnoldem, který si vyloženě vychutnává každou minutu na plátně a i když jsou na něm roky znát, tak stejně je tím samým frajerem jako před letyi. Konečná tak splnila hned dva cíle, důstojně vrátila Arnolda do kinosálů (byť tržby nebyly moc vysoké) a nabídnout poutavý westernový příběh o jednom starnoucím šerifovi z malého města, který ještě jednou vytasí svůj kolt.

V nacisty obsazené Francii, v jednom malém městečku jménem Nouvion žil jeden kavárník jménem René Artois (Gorden Kaye), který chtěl jenom obírat Němce o žold a užívat si se svými dvěmi servírkami Yvette (Vicki MIchelle) a Marií (Francesca Gonshaw) za zády své manželky Edith (Carmen Silvera). Jednoho večera se však v jeho kavárně objeví partyzánka MIchelle Dubois (Kirsten Cooke) a využije jeho kavárnu jako bezpečný dům pro transport sestřelených britských pilotů. A k tomu všemu si ještě u Reného schová velitel města plukovník Von Strohm (Richard Marner) zkonfiskovaný obraz Padlé Madony s velkými balónky, který chce po válce prodat, poté začně kolotoč záměň (nejen) obrazů, převleků, smělých plánů a partyzánských akcí...Legendární seriál z produkce BBC vsadil především na originální prostředí a zajímavé a vitpné postavy, ať už je to poručík Gruber (Guy Siner), který po Reném pálí, mistr převleků Roger Leclerc (Jack Haig), britský agent a lingvista Crabtree (Arthur Bostrom), který umí hovořit plynatou francouzštinou nebo obávaný Herr Flick (Richard Gibson) z Gestapa atd. Navíc prakticky každá postava má svoji repliku, kterou používá skoro v každém díle, přesto takřka vždy dokáže pobavit. Co jej navíc odlišuje od klasického sitcomu je skutečnost, že na sebe jednotlivé díly více či méně navazuji (takže doporučuji pravidelné sledování). Přesto všechno tento seriál (stejně jako prakticky každý jiný) ke konci trochu začne vykrádat sám sebe a někdy až zbytečně natahuje danou dějovou linku, přesto Haló, haló patří mezi mé nejoblíbenější seriály.

Stvoření světa je poněkud osobité převyprávění klasického biblického příběhu, které umně balancuje mezi křesťanským a budovatelským filmem (koneckonců psal rok 1957). Snímek se navíc může opřít o velmi povedenou výtvarnou stránku a animaci, o kterou se postaral Francouz Jean Effel, vypravěčem se stal Jan Werich a hudební složky se zhostili známí Settleři. Režisér Eduard Hofman přidal do snímku množství vtípků, prupovídek a odkazů na (tehdejší) současnost, ale ke konci přece jenom snímek začně lehce ztrácet dech a tempo. Přesto se jedná o zajímavý snímek, který i dnes dokáže pobavit svým humorem a také zaujmout svým výtvarným zpracováním.

TMNT, Želvy Ninja, Ninja korytnačky, ať už jejich jméno bylo jakékoliv, kvarteto želvních hrdinů Leonardo, Donatello, Raphael a Michelangelo mělo na přelomu 80. a 90. let spoustu fanoušků po celém světě. Nyní se známý oživovatel osmdesátkových značek Michael Bay rozhodl je vrátit do kinosálů. Usedl však pouze na producentskou židli a režii svěřil režiséru Jonathanu Liebesmanovi, jehož filmy sice nejsou geniální skvosty, ale umí vydělat. Ten s pomocí tria scénáristů vytvořil želví restart se vším všudy. Sledujeme tak mladou reportérku April O´Neillovou (Megan Fox), která čeká na svou prvni opravdovou reportáž, při pátrání po klanu Foot, který terorizuje město potká tajemné hrdiny, kteří se později ukážou, že jsou zmutované želvy, které žijí ve stokách a pod vedením mistra Třísky (Tony Shalboub) se věnují umění nindžů. Nicméně jich brzy bude potřeba na povrchu, protože vůdce klanu Foot Trhač (Tohoru Masamune) chystá plán na ovládnutí New Yorku a dalších měst... Kupodivu je příběh koncipován, tak že hlavní postavou nejsou ani tak samotné želvy, jako právě April, na druhou stranu na Megan Fox se dá bez problémů dívat, přece jenom v tomto filmu nejde zas tak o herectví. O něco lépe, co se hereckých výkonů týče, působí dvojice herců William Fichtner a Will Arnet, první ztvárnil vědce a boháče, druhý starého známého Vernona, který je tady celkem sympaťák. Samotný příběh má celkem spád, nicméně jede podle přesně zajetých pravidel. Želvy i mistr Tříska a v zásadě také Trhač jsou samozřejmě plně digitální což známěná, že dobře vypadají a taky se dobře pohybují. Samotní Želváci jsou poněkud inovování, což v případě "hip-hopového Mikeyho" mi nepřišly zrovna ku prospěchu věci, holt jsem vyrůstal na něčem jiném.Možná právě proto jsem zde nenalezl onen humor a nadsázku, které byly typické pro animovaný seriál z roku 1987. Při sledování tohoto filmu jsem tak měl pořád pocit, že sleduji takový skromný letní blockbuster, který sice má zajímavé scény (sjezd hory, závěrečný souboj) a nechýbí mu akčnost, spád nebo solidní triky, ale na úplný top to přece jenom nemá.