Stanmi

Bull Webster (Bud Spencer) je obyčejný chlapík, který má své problémy (dcera je svobodná matka a jeho taxikářskou společnost chce zničit bohatá konkurence). V tu chvíli se Nebe i Peklo rozhodnou vyslat své zástupce, aby se pokusili získat Bullovu duši na jednu či druhou stranu. Na jedné straně tak máme roztržitého anděla Victora (Thierry Lhermitte) a na druhé krásnou Veronicu Flame (Čertovou) v podání Carol Alt. Vše se ještě zamotá, když Bull zjistí, že má los, na který vyhrál 150 milionů dolarů... Ďáblovo pokušení je především Budovo rozloučení s jeho "spencer-movies" na plátnech kinosálů a také poslední spolupráce s režisérem Enzem Barbonim (který i zde má své dva "klasiky" - město Miami a Ricarda Pizzutiho), se kterým spolupracoval na dalších šesti filmech. Je zajímávé, že o náměť a scénář se podělili jejich synové tedy Marcotulio Barboni a Giuseppe Pedersoli. Příběh ač se tváří poněkud inovativně na poměry ostatních Budových filmů, tak v zásadě postava Bulla je klasickou hereckou polohou velkého Pedersoliho, protože je prchlivý, milující jídlo a v podstatě dobrák. Na druhou stranu účast dvojice Lhermitte a Alt je rozhodně ku prospěchu věci a vylepšuje celkové vyznění filmu. Horší je to však v případě dalšího Budova trademarku a to bitek. Bitka je tu v zásadě jenom jedna závěrečná (ale na druhou stranu Bud už tady není nejmladší), ale protože je to film o taxikáři, tak závěrečné zúčtování se nese v duchu demoličního derby konkurenčních taxikářských firem. Celkově vzato je Ďáblovo pokušení jen mírně nadprůměrným filmem, který sice nabízí lehce novátorský avšak nikoli třeskutě vtipnyý příběh, ve kterém je, ale Bud pořád stejný, tak jak ho známe, akorát už se nám tolik nemlátí..

Žil, byl jednou jeden bohatý burzovní magnát Arthur Shaw (Alan Alda), který mimo jiné vlastnil jednu rezidenci pro bohaté a mocné a jednoho dne za ním přišel manažer této rezidence Josh Kovacs (Ben Stiller), aby využil svých znalostí a investoval peníze na penze svých zaměstnanců, jenomže jednoho dne hodného pana Shawa zatkli s tím, že zdefraudoval spoustu peněz včetně penzí svých zaměstnanců a tak se Josh naštve a rozhodne se, s pomocí svého švagra (Casey Affleck), bývalého nájemce domu (Matthew Broderick), liftboye (Michael Peňa), pokojské (Gabourey Sidibe) a profesionálního lupiče (Eddie Murphy), získat peníze zpátky... Režisér Křižovatek smrti a třetích X-menů Brett Ratner se rozhodl pro takovou odlehčenou heist movie, kde amatéřští lupiči sice mají plán, který jim, ale moc nevychází a tak musí improvizovat. Přizval si k tomu slušnou hereckou sestavu, kde možná trochu nečekaně je nejvtipnější Michael Peňa, Eddie Murphy zde má po nějaké době zase celkem důstojnou roli a Alan Alda je takový sympaťák, že i já bych byl v pokušení mu dát k investování své úspory. Základním problémem těchto lupičských filmů je to, že člověk podrobně zkoumá akt loupeže a pokud se stane situace, která působí nelogicky, tak je rozladěn, Mistrovský plán si to naštěstí schovává až do samého závěru, ale protože se film netváří úplně vážně, koneckonců má to být komedie (i když je tu tak jeden dobrý fór za deset minut), tak jsem to ještě jakž takž překousnul. Mistrovský plán tak nenaplnil ambice, které vzhledem k hereckému ansámblu a námětu měl, ale vyložený průser se naštěstí také nekonal.

Skupině čtyř iluzionistů (Jesse Eisenberg, Woody Harrelson, Dave Franco a Isla Fisher) se při jednom jejich kouzelnickém vystoupení podaří vykrást banku, která je vzdálena tisíce kilometrů, což samozřejmě upoutá pozornost příslušných vyšetřovacích úřadů, nemá však na jejich zadržení dostatečné důkazy a čtveřice zlodějských kouzelníků si schovává v rukávu ještě další triky...No, co se musí filmu uznat je, že ne každý den se podaří vidět kouzelnickou "heist movie", takže originalita se rozhodně tvůrcům upřít nedá. Pozornost nás diváků se však nevěnuje pouze kouzelníkům, ale také vyšetřovatelům, které ztvárnili Mark Ruffalo a Mélanie Laurent. Ti na mne působili mnohem sympatičtějším dojmem, než oni iluzionisté, kteřé film až příliš zobrazuje jako dokonalé a bezchyné frajírky. Takže abych shrnul hlavní klady filmu, máme tady orginální námět, solidní hereckou základnu a celé to vypadá cool a sexy, tak jak se od moderního filmu očekává. Francouzský režisér Louis Leterrier opět dokázal, že vizuální stránku svých filmů rozhodně umí, zároveň však potvrdil, že z hlediska scénaristického nepatří jeho filmy k těm nejvytříbenějším. Což je případ také Podfukářů, kteří trpí snad až nezdravým počtem příběhových "twistů" či až přílišnou sázkou na náhodu. A především bych viděl problém v tom, že ač se film snaží tvářit jako co možná nejvíce realistický, tak si tvůrci především při kouzelnických kouscích pomáhají až přílišným počtem počítačových triků, což snižuje jejich uvěřitelnost a také uvěřitelnost celého filmu. I přes tyto chyby však soudím, že se jedná o naprosto koukatelnou záležitost, při které se však musíme vtáhnout do onoho magického světa a ne nad ním moc přemýšlet.

Inu také já patřím do generace, která vyrostla na příbězích Čtyřlístku a tak, když se naskytla možnost shlédnout jejich první filmové dobrodružství, tak jsem pochopitelně neváhal, (i když pravda je to už nějaké to desetiletí, kdy jsem naposledy četl nějakou jejich knížku či sešit). Takže naši známí Myšpulín, Fifi(nka), Bobík a Pinďa pomáhají císaři (a králi) Rudolfu II. najít legendární Kámen mudrců. Ano je jasné, že se v tomto příběhu bude cestovat z minulosti do současnosti (a naopak), což sice může působit zvláštně, ale do minulosti cestoval Čtyřlístek i ve svých komiksech, takže nakonec jsem to přijal. Troufám si však říct, že se určitě dal vymyslet lepší příběh, ale nakonec to nebylo tak špatné. Podobně to bylo také s humornou částí, něco se povedlo a něco ne. Co si však od lehce rozpačitého příběhu bezesporu zaslouží pochvalu je výtvarné zpracování, které je přesně duchu originálního komiksu a potěšili mne také různé detaily, které animátoři vložili do jednotlivých scén (především v domě Čtyřlístku). O dabing čtveřice hrdinů se vcelku vkusně postarali Ivan Trojan, Tereza Bebarová, Bohdan Tůma a Ondřej Brzobohatý, snad jen Bohdan Tůma mohl Bobíkovi propůjčit trochu hlubší hlas, pochvalu zaslouží ve vedlejších rolích také dabingoví veterání Václav Postránecký, Vladimír Brabec, Jiří Lábus a Jan Přeučil. Solidní je také hudba Ondřeje Soukupa. Film je ve všech ohledech ryze český, což však platí i o starém dobrém product placementu, který je opět naprosto do očí bijící, ale z něčeho se film holt zaplatit musí. Čtyřlístek ve službách krále je tak sice filmem ve kterém člověk najde chyby, ale na druhou stranu ryze českých animáků moc není a na tento příběh legendární čtveřice se dá v zásadě bez větších problémů v klidu podívat.

No co si budeme povídat třetí Expendables jsou poměrně jasně nejhorším dílem této série, což ale neznamená, že to není nadprůměrný akčňák, který umí pobavit. Expendables půjdou tentokrát po obchodníkovi se zbraněmi Conradu Stonebanksovi (Mel Gibson), který je mimo jiné také býválým členem tohoto týmu. Stonebanks se, ale ukáže jako těžký oříšek a tak to na něj Barney Ross (Sylvester Stallone) zkusí se zbrusu novým týmem (Lutz, Ortiz, Powell, Rousey), ale ani s nima to nebude žádný med, takže také "starý" tým bude mít do toho ještě co říct (nebo spíš vystřílet)...Zatímco v minulém díle nás čekali jenom čtyři nováčci, tak teď už jich je rovných devět. Kromě onoho "new blood" týmu, bez kterého bych se v pohodě obešel, tady máme pana Gibsona, který se ukázal, že je opravdu zdatným záporákem, snad škoda trochu uspěchaného závěrečného souboje se Slyem, ale to už se stalo i JCVD ve dvojce. Konečně se dostalo taky na Wesley Snipese, který ukázal, že mezi Postradatelné určitě patří, ale příště by to chtělo více osobních soubojů, Antonio Banderas především pobavil svou otravností, Kelsey Grammer byl poměrně zbytečný a Harrison Ford neurazil. Staří párdálové (Statham, Lundgren, Crews a Couture) tak jsou odstaveni na druhou kolej, ale Arnold zase potěšil svými hláškami, akorát ten Jet Li tu byl opravdu jenom pro jméno na plakátě. Režisér Patrick Hughes tady předvedl pár zajímavých záběrů a taky závěrečnou akční část zvládl celkem bez problémů, ale místy byl střih opravdu chaotický (i když na to už jsem zvyklý z video akčňáků) a také ona délka byla poměrně přepalená, což by zas tak nevadilo, kdybych se v oné nástavbě nemusel dívat na zakaboněnou Rondu Rousey (jiný pohled zdá se v UFC nepěstují). Přes všechny ty drobné výtky jsem se však v kině bavil, takže rozhodně nemůžu tvrdit, že by pro mne byli třetí Expendables zklamáním, i když prostor pro zlepšení tu určitě je.

Agatha Christie zdá se měla slabost pro vlakové soupravy, protože byly natočeny hned tři příběhy, kde podstatnou roli hraje vlak: nejznámější je samozřejmě Vražda v Orient Expresu, dalším je Plymouthský expres a konečně třetím Záhada modrého vlaku.V něm vyšetřuje Poirot hned dvojitý zločin - vraždu bohaté Ruth Ketteringové a také krádež jejího rubínu. Příběh se mi líbil především v tom, že skutečně na první (a ani na druhý) pohled nelze jednoznačně určit, kdo je vrah (a také zloděj), což udržuje napětí až do samotného závěru. Navíc má film také slušnou podporu co se týče herců, protože tu máme kromě amerického herce Elliotta Goulda, také solidní britské herce jako je James D´Arcy, Lindsay Duncan, Roger Lloyd-Pack, nebo tehdy ještě začínající Alice Eve. Navíc se dočkáme i malého odkazu na Orient Expres. Záhada modrého expresu se tak dle mého názoru povedla, protože se může opřít o dobře napsaný příběh a kvalitní herce, jen to nasnímání skrz rozostřené předměty by si tvůrci mohli pro příště odpustit.

Skvělá až pygmalionská komedie o třech fásadnících od Velhartic, kteří objevují život noční Prahy. Fasádnící Skopec, Prouza a Petrýl (Jiří Sovák, Vlastimil Brodský a Jan Libíček) si jednoho večera vyrází do Diplomat Grillu, kde však ztropí poprask tím, že zápalí ubrus a utečou. Rozhodnou se, že příště už tam vstoupí jako dokonalí gentelmani, nechají si ušít nové obleky a začnou brát lekce u emeritního profesora tance a společenského chování Dvorského (Oldřich Nový). Netuší však, že se na ně chystají také tři dámy lehčích mravů (Iva Janžurová, Jiřina Bohdalová a Jiřina Jirásková), které je chtějí připravit o jejich těžce vydělané peníze. Ačkoli se film natáčel v nelehké době, tvůrci dostali poměrně volnou ruku při natáčení, čehož využil především Jiří Sovák, který upravil původní scénář, navíc herci během natačení notně improvizovali a Oldřich Nový se s elegencí a šarmem sobě vlastním rozloučil se svou filmovou kariérou. Pro režiséra Zdeňka Podskalského, který opět opatřil film také hudebními čísly se bezesporu jednalo o vrchol jeho kariéry. Díky skvělým hercům, hláškám a příběhu jsou Světaci jedním z nejlepších komedií československé historie.

Mexický desperát Juan Miranda (Rod Steiger) ze všeho nejraději spolu se svým otcem a syny okrádá bohaté Američany. Vše se změní, když kolem jeho dostavníku (přirozeně kradeného), projede cizinec na motorce a Juan na něj vystřelí a poškodí jeho stroj, tak se setkává s Johnem Mallorym (James Coburn), irským uprchlíkem a expertem na výbušniny. Juan dostane nápad, že právě tento gringo by mu mohl pomoci vyloupit banku v městě Mesa Verde, Mallory nejdříve odmítá, nakonec však příjme, ale s Mirandou má vlastní plán a to udělat z něj hrdinu Mexické revoluce. Ve srovnání s Dolarovou trilogií a Tenkrát na Západě lehce pozapomenutý spaghetti western Sergia Leoneho, který však za těmito snímky nijak výrazně kvalitativně nezaostává. Snímek je v zásadě rozdělen na dva poločasy. V tom prvním sledujeme Mirandovo přepadení dostavníku, setkání s Mallorym a vyloupení „banky“, v druhém poločase poté sledujeme jejich revoluční boj. Mne osobně více zaujala právě první část, ve které nechybí akce, napětí a především také humor. V té druhé už humor přejde, a i když akce dosahuje vrcholu (scéna na mostě), tak přece jenom snímek začne trochu ztrácet tempo i děj začne lehce pokulhávat, ale to už je holt úděl westernů co trvají bezmála tři hodiny. Nicméně snímek je především parádním hereckým koncertem dvojice Steiger – Coburn, kteří jsou takřka dokonalými protiklady, Steiger je hlučný a živelný, Coburn v duchu klasických hrdinů spaghetti westernů zase mlčenlivý a chladně kalkulující. Hudební stránku filmu tradičně dodal Ennio Morriconne, i když tentokrát hudební podkres není tak výrazný, tak své geniální chvilky také má (např. při první setkání Juana a Johna). Hlavu dolů nebo spíš trefnější Kapsy plné dynamitu je dalším povedeným počinem Sergia Leoneho, tentokráte z prostředí Mexické revoluce, který si myslím plným právem patří k tomu nejlepšímu z žánru spaghetti westernů.

Poirot vzpomíná na svůj jediný nevyřešený případ, kdy byl v restauraci v Buenos Aires svědkem (sebe)vraždy Iris Russellové na večeři pořádané jejím manželem, vraha však neměl šanci dopadnout, protože byl obviněn ze špionáže a vyhoštěn. Nyní po dvou letech pan Russell opět pořádát večeři, kde se sejde stejná společnost jako v Argentině a Poirot tuší, že se schyluje k další vraždě... Pasáž, kdy se Poirot vrácí ve zpomínkách do převratem zmítané Argentiny, je rozhodně slušná a svým dějem převyšuje celý zbytek dílu, škoda, že se tam neodehrával celý příběh. Tak nám po jedné indicii je celkem jasné, kdo vrahem je, ale jinak se jedná, o řekl bych standardní díl, který na ty nejlepší sice nemá, ale pořád je to dobře strávených padesát minut.

Když jsem byl malý capart, tak jsem byl velký fanda všech dinosaurů, takže když jsem před dávnými časy viděl Jurský park na Polsatu, tak jsem jím byl jednoduše fascinován (tedy především vizuální stránkou, neb polsky jsem neuměl a anglicky už vůbec). No a za pár let dávali Jurský park páně Spielberga i v našich televizích a já si konečně mohl vychutnat také samotný příběh. V něm se boháči Hammondovi (Richard Attenborough) podaří s pomocí genetického inženýrství znovuoživit dinosaury a na ostrově vybuduje zábavní park pro celou rodinu, na to však potřebuje několik odborných posudků, osloví proto dva paleontology (Sam Neill a Laura Dern) a společně s jeho vnoučaty (Joseph Mazello, Ariana Richards), právníkem (Martin Ferraro) a také matematikem dr. Malcolmem (Jeff Goldblum) je vyšle na modelovou projížďku parkem, která však vezme za své, když se přiřítí bouře, vypadne elektřina a nebezpeční dinosauři se dostanou ven…Příběh pochází z pera spisovatele Michaela Crichtona a bez problémů se o něm dá říct, že je povedený, problém nastává pouze v okamžicích, kdy v rámci podívané pro celou rodinu se Spielberg zaměří více na dětské hrdiny, některé jejich eskapády mne totiž štvaly, už když jsem byl v jejich věku, ale na druhou stranu o to víc oceňuji povedené hlášky Jeffa Goldbluma. Kromě vizuální stránky filmu, kde poctivý kus práce odvedli jak chlapci za počítači, tak také tým Stana Winstona, je třeba také pochválit hudební stránku, kterou obstaral Stevenův dvorní skladatel John Williams a je to hudba místy opravdu monumentální. Steven Spielberg vytvořil filmovou podívanou, která je opravdu pro celou rodinu, Sam Neill si střihl svou životní roli a dinosauři vypadají skvěle i po více než dvaceti letech od svého zrození.