raroh

Bezideová a zdánlivě dobová červená knihovna s výbornou kamerou.

Richard Wagner ležící spící.

Však se u Epsteina učil don Luis.

Adaptace knihy citlivého naturalisty A. Daudeta (Listy z mého mlýna, Drobeček, Sapho), jehož citovost musela J. Epsteinovi konvenovat.

Fellini před (téměř) Fellinim.

Fádní, nenápaditý a nic nového nepřinášející dokument, v němž zase hloupí tvůrci přifařili k terezínským exteriérům hebrejské písně, ačkoliv je Klíma nikdy určitě tam neslyšel (na rozdíl od písniček V+W nebo Prodané nevěsty). Navíc mnozí pamětníci z Terezína by řekli o svých zážitcích více než těch pár klišé (kdyby se někdo šikovně i ptal). O "hlavním" Klímovi (tedy spisovatelském) se nedozvíme už vůbec nic, nehledě na to, že nikdo neproblematizuje jeho veřejnou aktivitu v 50. a 60. letech, stejně jeho tvorbu, která tkví v maistreamovém čapkovském psaní (chápu, že je to je autor, z něhož Klíma vyrostl). Jeho paní, která na chvíli promluvila, Helena měla za války taktéž zajímavý osud - pocházela ze židovsko-evangelického prostředí a byla se sestrou ukrývána v Krabčicích u Roudnice v evangelické dívčí škole. A to nemluvím o její současné práci jako psychoterapeutky.

Japonský neorealismus.

Dobové spotřební zboží.

Jasně protiválečný a protifeudální film, zpracování japonské tradiční formy kaidanu neuvěřitelně rytmizovaně dynamické, v kontrastu k válečnické dynamičnosti stojí jemná milostná lyrika.

Brazilská Balada pro banditu.