Mlle

I divákovi, který si o filmu předem nic nezjistí (jako jsem byla já), je hned zkraje jasné, že si paní Olga celý svůj příběh jednoduše vymýšlí. Mezi řádky je čím dál tím patrnější, že byla v gulagu na jiné straně barikády… Divák pak může přemýšlet nad tím, proč to vlastně dělá. Osobně jsem hádala, že snad právě proto, aby odčinila vlastní pocit viny nebo jinak přetavila svůj ne třeba úplně povedený život v něco dobrého: tím, že bude životní příběh předávat dál, s jeho pomocí informovat ty, kdo nic takového na vlastní kůži nemohli poznat, varovat před podobným nebezpečím – a to, ať už to byl, či nebyl její vlastní příběh. Tedy vlastně ze stejného důvodu, ze kterého svůj rozhovor nakonec přece jen dala do tisku novinářka Reflexu. Ale ono to bylo z důvodů osobních a sobeckých – z potřeby splatit dluhy. Sobectví ne vždy střízlivé hlavní hrdinky filmu se dere na povrch v mnoha dalších situacích a nejútrpněji asi zní, když vytýká své dceři, jejíž život fatálně ovlivnila, že ji jako patnáctiletá nechala „v tom“, když utekla před svým násilnickým otcem. Kdož jsou „bez viny“, možná už hází kamenem. Film Jirky Stracha nedává definitivní odpovědi, ačkoli dost podstatných otázek klade hned několik. Aby to mělo smysl, museli bychom si je ale pokládat spíš v našich vlastních životech. Jedna z nich jen jako příklad: „Lepší vyžraná kurva než mrtvý hrdina.“ Kolik diváků by souhlasilo s tím, že to tak je, a proč? Film je to po všech stránkách vydařený. Za tradičně perfektním herectvím Jiřiny Bohdalové (za něž se jako vždy sluší vyseknout poklonu celému týmu, který to s ní zvládl), nezaostává Lenka Vlasáková ani Pavla Beretová. Je otázka, jestli by film nebyl ještě silnější výpovědí, kdyby se víc držel reality mnohem méně kontroverzního charakteru Věry Sosnarové, která, na rozdíl od paní Svaté, složitostem po návratu do Čech čelit nemusela (naopak), násilnického manžela neměla, na rozdíl od paní Svaté v gulagu nikdy nebyla ani jako zaměstnankyně, měla všechno dobře spočítané a prodejní akce její knihy si v ničem nezadaly s nechvalně známým nákupem předražených hrnců, k němuž se na výjezdních akcích nechávaly v devadesátkách stejným stylem přemlouvat tisíce důchodců… https://cechoslovacivgulagu.cz/pdf/clanky/PD-2-19_Neskutecny-pribeh-Very-Sosnarove.pdf

Skvělá práce. Nemám toto období (pochopitelně) stylisticky v lásce, ale nesmírně obdivuji, jakou práci si tu s ním producentský tým dal… A napětí se dá skutečně krájet. Moc povedený miniseriál.

Seriál má zvláštní název, ale všechno v něm funguje perfektně. Kéž by takhle policisté pracovali i v reálu…