Mikita

Zajímavý příběh inspirovaný skutečnými osudy je vždy vítaným zpestřením filmového jídelníčku. Příjemné, věrohodné a zajímavě řešené.

Nádherná Audrey a hudba. Toť vše. Nedokážu najít nic, v čem bych se s postavami dvou bohémů mohla sžít. Ničím se mě film nedotkl, neokouzlil. Občas se to stává a když vám není ve filmu nic blízké, sledujete ho z povzdálí a bez větších emocí.

Takové téma mě rozbrečí vždycky, ale tady to není díky scénáristům či snad hlavní hrdince. Vše je tak nereálné a pokroucené, že mě to spíš rozčilovalo. A tak mě víc dojímá otcův pohled a vedlejší role Kay Scodelario. Příběh silný, ale kamenný výraz Dakoty byl až příliš nepřístupný. Jeremy byl ale roztomilý. Nadprůměrné téma podané průměrným způsobem, který se rád ve věcech šťourá, ale nepřináší nic navíc.

První díl je na bezkonkureční plný počet. Sherlock je do současné doby posazen velmi citlivě a trefně. Odkazy na současná témata fungují skvěle a ústřední dvojka si sedne. Vše pokračuje ve stejném duchu a díly jsou špičkově vygradované. Zklamal mě pouze můj oblíbený Pes Baskervillský a pár zaváhání v dalších dílech. Padouch je překvapivě mladý a přesto dostatečně zlovolný. Steven Moffat je scénáristický génius a já se nedočkavě těším na další sérii. EDIT: I přes to dlouhé čekání na nové díly, i přes malou dávku, kterou vždy jako fandové dostaneme, i přes tu všechnu frustraci je to seriál, který se neokouká. Je právem nově v mé topce.

Nechápu komentáře typu: "...žít v té době, vnímal bych film jinak ...." Každá doba má něco a ten pocit národní hrdosti (zpěv Marseillaisy), pocitu marnosti (čekání na "víza") a pocitu, že občas je prostě nutné bojovat (a nejen v prostředí okupace), to by nám přece nemělo být NIKDY cizí. Chci věři, že až bude nejhůře, znovu se objeví velká postava typu Viktora László, který bude symbolem boje a že bude mnoho takových, jako je Rick Blaine, kteří budou tajně podporovat odboj a nejen pro oči krásné dámy. A k osudové lásce a volbě mezi dvěma velkými muži ... "Ricku, teď musíš myslet za nás oba, nedokážu tě znovu opustit." Vždy je tu někdo, kdo ví více a ten musí rozhodnout. Casablanca je nádherný a nadčasový film a jsem ráda, že jsem se k němu konečně dostala. Proč mám pocit, že věta “We’ll always have Paris.” není v našich životech ničím ojedinělým, dosaďte si své místo, místečko s pocitem dokonalého štěstí, pak si musíte Casablancu zamilovat. Láska, drama i humor, lidské osudy propletené v cizím městě, v mezizastávce k novému životu, daleko za vším.

Audrey Hepburn je naprosto dokonalá a skvěle působí jako mladá žába i jako už vyzrálejší mladá dáma. Je tak plná optimismu, mládí i lásky a vůbec se nedivím, že dokázala okouzlit oba bratry. Ze začátku jsem měla problém s panem Bogartem, který působí až příliš vážně a "dospěle", ale ten jeho výraz, když mu Audrey hravě upraví klobouk...aaach. Když o vás projeví zájem takový muž a vy mu navíc dokážete proniknout až k srdci a vykouzlit něžný úsměv, pak na věkovém rozdílu nezáleží. K dokonalosti už mnoho nechybí, jen je vše dost povrchní a city i další věci jsou brány jen jakoby okrajově, vše stojí na kouzlu úžasné mladé herečky, která zpívá, švitoří, ale o myslích ostatních se toho tolik nedozvíme.

Díly jsou tak krátké, že se ani nestačíte nudit. Jsou nabité akcí a zápletky dávkované v opravdu rychlém tempu. Navíc Jackson je věrohodný jako mladá sexy podoba Jamese Bonda a zároveň umí působit, že může být školní looser. Skvělá volba herců, délky seriálu i jednotlivých zápletek. Rozhodně chci vidět víc.

Jiná dílka pána režiséra neznám a tak nemám s čím srovnávat. O podobných filmech nikdy nevím, co si myslet a tak si je prostě užívám. Přes schematizované postavy, artové prostředí a jednoduché dialogy na mě nakonec promlouvaly hluboké city, které jsou zde ukazovány činy. Skutky, které jsou nadřazené mimice či srdceryvným slovním výlevům. A o to je to působivější. Není nutné příliš mluvit, když jde i jinak dokázat lásku, přátelství, oddanost ... V podstatě jednoduchý příběh s přehnanými a stylizovanými prvky nadnáší silná témata a osobně mě přiměl k zamyšlení o rodinných vztazích, o tom, zda si dáváme dost najevo svou lásku, co bychom byli ochotní pro druhé udělat, atd. A závěrečné zdůraznění podoby hlavních hrdinů s matkou a policistou/opatrovníkem je až děsivé a trochu kazí dojem jednoznačně optimistického filmu. Ono to ale nemá být nádherný filmeček o naivní dětské lásce. Je to o životě a zabalené je to moc pěkně. 75%

Ten konec jsem nepobrala. Jinak absenci věrohodnosti vyjadřování u Jana Krause mi vynahradilo to, jak jim to s Ivanou Chýlkovou společně klape.

Hodně příjemná rodinná romantická oddychovka. Jen mi občas překáželo příliš společných rodinných aktivit.