halogenka

Něco tak odporně patetického už jsem dlouho neviděla.

Ztráta času, radši běžte na šrotiště nebo demolition derby, výsledný efekt stejný, ale líp se pobavíte.

Tak si to proberme - nepůvodní námět (dobře, akorát těch děcek je oproti Kroku za Krokem myslím 5), podivná aférka mezi nevlastními sourozenci, gradace příběhu nula a dialogy především mladších členů rodiny psal patrně někdo, kdo nikdy mladý nebyl.

Tak tohle bylo hodně slabé. Proč dokument o depresi musí v lidech depresi vzbuzovat? Menší okna na černém pozadí, podivné rozmazané nicneříkající záběry na zábradlí/barák/cokoli podkreslené halucinogenní hudbou... Všichni lidé s depresemi zachycení jako trosky... Proč?

Neuvěřitelně slabý, blbě napsaný a předvídatelný romanťák.

Tak neuvěřitelně nepovedenou a přeplácanou parodii jsem snad v životě neviděla. Tolik promarněných šancí a zbytečností! A začátek (rozumějme asi první dvě minuty) byl tak nadějný. Ovšem potom se to zvrhlo v eskapádu samoúčelných fórků a neuvěřitelně slabých scén. Pak už jsem se skutečně zasmála jen hlášce "musím se jít osprchovat, jsem zpocenej jak Kevin Costner po tanci s vlky". A přitom téma Psycha a Mlčení jehňátek je dost živnou půdou... U této "komedie" mě napadalo, kolika kilama drog bych se musela nacpat, aby mě to pobavilo. A nebo, kolika kilama drog se nacpali tvůrci, že si mysleli, že tohle zábavné je.

Neskutečně trapný počin. Necharizmatická hrdinka, plané plky, vlezlý product placement, příšerné postsynchrony, chabý příběh a motivace postav a ty otravné vnitřní monology, které coby filmový prostředek dost kulhají.

Ne všechny scénky a ne všichni účinkující mě bavili, ale ve výsledku je to rozhodně věc dobrá. Hanák jako by se pro tento formát narodil. Je skvělé, že i u nás se konečně dostalo prostoru stand-up comedy. A po dlouhé době jsem se zase u něčeho nahlas smála.

Mezi ústředním párem je chemie asi jako mezi sourozenci (o obsazení hlavních rolí se patrně staral slepec) a v mnoha případech je vám při jejich sledování vyloženě nepříjemně trapně - z nějakého důvodu pořád divně hekají a pronášejí věty jako: "roznášeli jsme květiny, měla jsem klobouk..." a "nevěděla jsem, jestli budeš doma, jestli třeba nebudeš na procházce". O nějaké motivaci postav a logice jejich jednání už snad radši nebudeme mluvit vůbec... Nicméně pokud jste cynické poťouchlé hovada jako já a mé kamarádky, o zábavu je tím pádem postaráno.

Celý film je vystavěn na dialogu dvou Allenů - Allena staršího, který se snaží zužitkovat většinu bonmotů a mouder, která za život vymyslel a Allena mladšího, hraného Biggsem. Neurotický a vyšinutý mentor a neurotický učeň. Mezi tím poměrně plytká milostná zápletka, cynismus, pesimismus, antisemitismus, psychoanalýza, neurózy, komika a otázky tvorby, to už je pomalu Allenova ochranná známka, ovšem tyto motivy známe z jeho dřívějších filmů mnohem lépe zpracované. Občas mi přijde, že Woody se honí za svým vlastním ocasem.