Goldbeater

Jedna věc se tomuhle snímku musí nechat. Podařilo se mu u mě vyvolat něco, co žádnému jinému filmu předtím - Peter Cushing mi v něm přišel otravný. Zkušený žánrový herec toho času měl za sebou už tolik rolí vědců a vynálezců, že si zde zkrátka asi řekl, jak to celé tentokrát okoření prvotřídním pitvořením. Nikdy bych nevěřil, jakou útěchou mi na plátně bude přítomnost Douga McClura, jehož největší hereckou devízou jinak je, že se zvládne nekoukat do výstřihu Caroline Munro. At the Earth's Core je jinak sci-fi klasického střihu, v němž hrdinové cestují do pestrobarevného světa, kde tamní obyvatelé úpí pod útlakem tyranie, aby jim nakonec od tohoto údělu pomohli. Téma je to viděné nespočetněkrát, zde bohužel nikterak zajímavě podané. Peníze šly do scénografie, nikoliv do scénáře.

Stejně jako malý a přesto hlasitý triangl někde na kraji orchestrálního tělesa se mnou tento snímek postupem času víc a víc rezonuje mezi všemi těmi známějšími a všemožnými oceněními ověnčenými snímky. Jednou za čas je super vidět film, který se sice pouští do soudobých témat, ale nerozebírá je černobíle, na efekt nebo na první dobrou, místo toho je řeší chytře, komplexně a nejednoznačně. Todd Field tohle vše zvládá a navíc to vkládá do reálií fiktivní biografie, napínavého dramatu a téměř duchařské historky, takže má pro trpělivého diváka přichystanou velmi rozmanitou jízdu, která se zpovzdálí může zdát nudná - což ale v žádném případě není.

Napadá mě v tuto chvíli hned několik divadelně laděných dramat o hledání viny, rozřešení a potažmo trestu, založených na dialozích a odehrávajících se převážně v jedné místnosti, které bych klidně přiřadil k jedněm z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Snímek Women Talking však na tuto ligu nemá. Ani v nejmenším. Jeho tíživé téma je jedna věc, ale veškerá diskuze na něm založená je podaná zcela nahodile, doslovně, nedůsledně a když to řeknu lidově, tak taky úmorně a nikterak zajímavě. Přemrštěnou hereckou exhibici v jedné stodole můžete provést ve chvíli, kdy máte v rukou opravdu plodný scénář, což se navzdory ocenění Oscarem pro nejlepší adaptaci zde nestalo. A nyní mě nechte, abych dlouze a opakovaně pohovořil o svých dvou koních... Ne, toho vás na rozdíl od tohoto filmu já ušetřím.

Shazam! Hněv bohů je zcela konvenční komiksový snímek, který nikoho nenadchne, ale zároveň ani neurazí. Aspoň tu tentokrát máme záporáky s lidskými tvářemi a ne nějaký počítačový výtvor bez náznaku mimiky a špetky charismatu. V rámci nedávno ztroskotaného DC univerza je to jedna z těch lepších (čti „alespoň průměrných“) záležitostí, s jejíž hlavní cílovkou se nicméně minimálně tak o 15 let míjím. Více zde.

Snad žádná hororová franšíza to nedotáhla k šestému dílu bez únavy materiálu. Zde je ta únava však natolik minimální a těžko znatelná, že to stále působí svěže, zábavně a napínavě. Dílčí hororové sekvence fungují na jedničku, celek je pro smích, avšak úmyslně. Žádný Vřískot zatím nikdy vyloženě nezklamal, ani tento ne.

Hutný námět a velmi snaživý Adam Driver bohužel nestačí zachraňovat neskutečně tuctovou režii a nenápaditou práci se scénářem, která splňuje jen to holé dramaturgické minimum, aby se tomu dal říkat survival thriller. Snímek je to relativně krátký a některé scény z traileru v něm dokonce chybí, přesto i tak působí vycpaně a pár komediálně laděných scén za doprovodu hudby jako z Looney Tunes je opravdu na pozdvihnutí obočí. Téhle zápletce by slušelo béčkovější, drsnější, eRkové zpracování, klidně s méně dinosaury a více nočními scénami, kterými by se dala schovat nedokonalost efektů, ale tvůrčí ambice ukázat co nejvíc se zde bohužel skloubily se schopnostmi vyprávět co nejmíň a nejméně zajímavě, a nejsem si tím pádem jistý, čím a na koho to má ve finále vlastně udělat nějaký dojem.

Recept na marvelovku fáze whatever: Základ sestavte ze zajetých postav, které před sebou bezdůvodně zatajují kruciální informace a chovají se jako idioti, jen aby se ústřední zápletka filmu mohla vůbec odehrát. Přidejte otravné nové postavy, které jsou ve všem instantně nejlepší a na kterých budete moct stavět budoucí filmy. Zasypejte to tunou digitálních efektů, hrstí otřesných dialogů a špetkou trapného humoru. Celou směs zamíchejte tím, že ačkoliv každá z postav by měla mít své ohrazené charakteristické schopnosti, příhodně na ně neustále buď zapomíná, nebo je zkrátka používá jen ve chvíli, kdy se to scenáristovi hodí do krámu. Nebo pro jistotu nejsou tyto schopnosti vůbec specifikovány, aby se zkrátka mohlo odehrát cokoliv. A nezapomeňte okořenit zbytečnými cameo rolemi. Vyleze vám z toho nechutný blivajz, který vám přesto spotřebitelé sežerou i s navijákem, protože jste přece značka. Marvel Studios.

No to byla ale limonáda. Moc dobře udělaná, zkrátka poctivá práce, ale z toho cukru zuby bolí.

Po dramaticky zdařilé jedničce a oddychově pohodové dvojce přichází třetí (a dle názvu asi poslední) díl, který je už jen starosvětsky naivní a sladkou pohádkou. Možná by se dalo cenit, že je to do třetice zas něco žánrově trochu jiného, ale tentokrát mi ten posun už opravdu moc nesedl. Soderbergh vyměnil sympaticky naduté postavy z předchozích dílů za veskrze protivné nové charaktery, které naplňují ta nejohranější filmová klišé (nepochopená impulzivní panička, přechytračená multitalentovaná teenagerka, odměřený moudrý komorník). A když je řeč o klišé, cameo výstupy přes Zoom už začínají v posledních měsících být velmi ohraným filmovým nástrojem. Kamerově je to opět hezké, choreografie tanců je velmi fajn, má to i pár vtipných soderberghovských „wtf“ momentů, ale nemůžu si pomoct, dějově už to pasuje tak akorát na Hallmark Channel ve 14:30.

Ze sociálního dramatu už je jen výrazně stylizovaná atrakce, která ač má uprostřed pár hluchých míst, poměrně dobře baví zajetými charaktery a mnoha zábavnými momenty. Vizuálně už to není tak zajímavé a vychytané jako jednička - Steven Soderbergh se za kamerou a ve střižně asi tolik nesnaží, když není sám sobě režisérem - nicméně jako popcornovska je to zkrátka a jednoduše OK. Palec nahoru za to, že si tvůrci dali práci s lepším vykreslením vedlejších postav, které je chvílemi výrazně hlubší než v běžné spotřební komedii.