Gastovski

Komedie, která tu byla před Kiss Kiss Bang Bang a má úplně stejné ingredience - je správně ulítlá, plná bizarních postaviček, hlášek a vymazleného černočerného humoru.

Rozhodně nejnudnější film o rychlých autech, co jsem viděl. Člověk sleduje dění během závodu v Le Mans, ale je to podané tak neskutečně línou formou... Závod samotný je jakoby člověk sledoval televizní přenos (žádné vymazlené záběry ani nervózní piloti soupeřící mezi sebou) - je to naprosto bez "šťávy" a emocí. A McQueen totéž: zasmušilý výraz, bez emocí, jakoby se ho to dění ani netýkalo a závod ho vyloženě nezajímal. Je smutné, že u filmu o závodění mně nejzajímavější přijde sledovat šrumec návštěvníků u závodního okruhu, kde stanují nebo si dělají gáblík. Hodně slabé 2*.

Příběh jedné rodiny na pozadí nacistických represí. Je rok 1944, Štědrý den a pod střechou této rodiny se rozehrává hutné drama s nervydrásajícím napětím, které se jen stupňuje. Každá postavička s bravurou odehrává svůj part, každý pohled či posunek je až mrazivě uvěřitelný. A Zdeněk Liška s jeho zaranžovanými variacemi koled ještě umocňuje už tak tísnivou atmosférou štědrovečerní idylky. Osobně řadím tento neveselý skvost do mé Top 5 československých filmů.

První film od Dona Siegela, který překročil 3* hranici. Lví podíl na tom má ultracharismatický Richard Widmark, který tahá tuto kriminálku z vod průměrnosti. Henry Fonda zde působí vyloženě jako stafáž. Slabší 4*.

Tři postavy a jedna malá lodička - minimalistické vzezření, které klame tělem. Jedná se totiž o velmi hutnou a vychytralou psychologickou šlehu. Navíc se jedná o debut! Za toto klobouk dolů před Romanem.

První seznámení s osobitou fantazií Jana Švankmajera dopadlo dobře. Alence ve světě harampádí a mrtvých zvířátek dávám na první dobrou 3,5*, ale určitě si udělám opáčko s potenciálem navýšení. Zajímavý zážitek. Edit 22.1.2024: Zaokrouhluji na 4*.

Ve srovnání se štavnatým Varováním před bouřkou vychází Black Legion jako nedochůdče. Průměr skrz na skrz, kde to ani Bogart nezachránil. Slabší 3*.

Další parádní veselohra z pokladnice Ernsta Lubitsche s (jak jinak) vynikajícím hereckým obsazením, decentní romantikou a velmi příjemným humorem.

Muzikál je velmi ošemetný žánr - buď dám za 5* nebo odpad! Pokud u něj nenajedu hned na začátku na tu správnou vlnu, tak s přibývajícími minutami jde hodnocení nemilosrdně dolů. Po Pink Floyd: The Wall (kde jsem trpěl jak zvíře) jsem se pustil do další "rockové opery", tentokrát s hudebními ikonami The Who. A zase jsem neměl šťastnou ruku! Byl to stejný hrůzinec. The Who respektuji, ale neposlouchám, Roger Daltrey mi zde byl extrémně nesympatický a celkové pojetí je jeden veliký bizár, kde jsem se leckdy cítil nekomfortně a dokonce trapně (scéna s Tinou Turner). Navíc z toho není úniku, jelikož se opravdu celou stopáž jen zpívá, takže člověk se nemá ani kde zmátořit a duševně si odpočinout u nějaké normálně pojaté scény. Jediným mikro plusem byla pasáž s Eltonem Johnem, ale ani ten odpad neodvrátí, protože takovéhle filmové peklo jsem dlouho nezažil. S "rockovými operami" končím nadobro, jelikož abych si vychutnal a v plné šíři docenil umělecké vize, musel bych (stejně jako muzikanti samotní) frčet na pestré paletě drog. Příště už snad budu vybírat moudřeji.

O tento film bych ani nezavadil, ale s Florence Pugh bych si pustil i Babovřesky 4. Největším tahounem je samozřejmě ona, příběh je dosti prostinký, pomalý, ale dobře budovaná atmosféra špinavého a náboženstvím zavirovaného Irska přidává plusové body. Slabší 4*.