Amarcord_1

85% - Nejdříve je třeba vědět, že se zde jedná o zatraceně starý film... A při sledování takto starého animáku si člověk mnohé uvědomí. Vzpomene si na celou řadu různých filmů, nebo jejich motivů, které Takahata jednoduše předběhl. Od všech Excaliburských variací, přes Barbary Conany, až po Beastmastery, a především mnoho animovaných filmů pozdějšího Studia Ghibli. Taiyo no oji: Horusu no daiboken je doslova praotcem všech Ghibliovek. Hayao Miyazaki animace a produkce, Isao Takahata režie -tady se začala psát jedna ohromná kapitola dějin animovaného filmu. Dějově mě sice Horus nezaujal (od začátku mi bylo jasné, kudy se příběh bude ubírat), ale asi to bude tím, že jsem před ním viděl mnoho jiných, mladších filmů se stejnou tematikou. Autor hudby Yoshio Mamiya zasouží poklonu za dokonalou muziku přesně pro takový druh filmu, a kdybych chtěl být jízlivý, tak bych vyslovil pár řečnických otázek na téma originality Poledourise v Conanovi :o) Horus: Princ slunce (můj voný překlad) má rozhodně právo nazývat se klasikou. Příjemnou zábavu!

99% - La Dolce Vita... Film, který toho řekne tolik, až je pro mnohé naprosto nesrozumitelný. Již začátek předznamenává, jakým směrem se Fellini hodlá ubírat. Za zvuku řvoucí helikoptéry, jež stěhuje sochu Ježíše se bulvární novinář a playboy Marcello neslyší s pohlednými slečnami na střeše, a z „konverzace“ zůstane jen mimika s gesty. Následuje Marcellova odysea s dcerou boháče, a se všemi obdivovanou švédskou herečkou. Doma na něj přitom čeká jeho snoubenka, která je do něj nešťastně zamilovaná, a trápí se. Intermezzo se zjevením Panny Marie... Pohádkový večírek u osvíceného přítele Steinera s úvahami o životním štěstí... Letmé seznámení s dětskou nevinností... Návštěva otce... Každá epizoda má myšlenku, funguje samostatně, a přitom jedna s druhou dokonale souvisí. Název Sladký život získává stále nové rozměry. Vše propojuje neuvěřitelná hudba kouzelníka Nina Roty. Při večírku na hradě divák pomalu začíná spolu s Marcellem cítit frustraci typu „Kam to všechno vede? K čemu to všechno je?“ Hádka se snoubenkou a Steinerův osud pak sice přinese náznak katarze, ta se ale nekoná, protože Marcello svému sladkému životu není schopen uniknout, a v jeho setrvačnosti nalézá své jediné zázemí, svou jistotu, své útočiště Proto Marcello stále neslyší, a i poslední „konverzace“ filmu (ironicky zrovna se symbolem dětské nezkaženosti) končí pouze mimikou a gesty. Tento film u mě roste s každým shlédnutím. Mistrně natočené poselství o sladkém životě! Neumím napsat víc, než Grazie a Maestro Fellini!

10% - Každý má o zábavě pro nejmenší jiné představy. Představa tohoto seriálu je mi natolik cizí, že musím hodnotit tak, jak hodnotím. Tento seriál je Damoklovým mečem pro všechny rodiče, kteří plánují dělit se o výchovu svých ratolestí s televizní skříňkou. "Je čas udělat dětem pá pá..."

75% - Jako každý seriál tohoto druhu, i Jake a Tlusťoch má velké výkyvy v úrovni jednotlivých dílů. S odstupem času vidím i ten ohromný řemeslný kalkul, tak typický pro zámořský detektivní seriál. No jo... Ale kdysi se mi to prostě dost líbilo, a dodnes obsahovou i hudební stránku považuji za slušnou. Jako oddechová zábava pro celou rodinu to rozhodně nic nezdravého není :o) Scénu, jak stojí Derek na pláži se surfem nikdy nezapomenu...

75% - Je vidět, že Burton měl od začátku jasno v tom, jak chce točit. Vincent je skvělý, ale když si odmyslím jméno velkého režiséra (což jde těžko, ale předstírejme na chvilku...), vychází mi pěkný krátký animák, kterému nemohu dát plný počet z toho důvodu, že jsem viděl příliš mnoho večerníčků, které mě oslovily víc.

75% - Bondovky nejsou mým šálkem kávy. Díky šablonovým a naivitou sršícím scénářům je málokdy vydržím sledovat až do konce. Tento film si u mě ale na poměry vede celkem dobře. Táhne ho Sean Connery, pár představitelek na pohled velmi příjemných vedlejších rolí, a hlavně božská hudba Johna Barryho. You Only Live Twice je po hudební stránce z toho nejlepšího, co celý 007-business nabízí. Ze slabosti pro soundtrack, zejména pro úvodní song a vesmírné téma, dávám vyšší hodnocení. Jinak bych se musel omezit jen na kritiku scénáře, či choreografie akčních scén, a to by nebylo k vydržení ;o)

40% - Sledování Hvězdné brány bych přirovnal k návštěvě luxusní restaurace, kde dostanete jako předkrm vývar z vody (o kterém vám tvrdí, že je košer), a jako hlavní chod dietní chlebový sandwich (recept: mezi dva krajíce chleba strčíte... krajíc chleba). Nakonec obdržíte barevnou vizitku s obrázkem sexy šéfkuchařky, a nápisem "Děkujeme, přijďte zas!" Zajímavé, úsměvné, ale že bych to musel mít víckrát...

50% - Primitivní zábava... Naprosto odsouzeníhodné... Ale... Já jsem to málokdy přepnul. Úchylky Knoxvilla a spol. se ubírají několika směry. Ten směr vedoucí od fekálních hrátek k bolestivým ranám do slabin mi nikdy neseděl (záhada, co?). Ale některé příšerné kaskadérské kousky, stejně, jako překvapování kolemjdoucích nic netušících lidí různými blbinami mě dost bavil. Nemám rád MTV, a ačkoli dávám této show jen průměrné hodnocení, považuji ji za jednu z nejlepších z těch, co tam běží.

90% - Měl jsem to štěstí, shlédnout tento film v kině. Za mnou sice seděla banda spratků, která svými hlasitými kecy o chuti popcornu a jiných neodkladných věcech všechny rušila... mě ale jen asi deset minut. Přibližně tak dlouho mi trvalo, než jsem se dostal do onoho již známého transu, který u mě Ghibliovky čím dál tím častěji vyvolávají, při kterém přestávám vnímat okolí, a v němž zloba nemá v mém srdci místo. Laputa je po všech stránkách fascinující podívaná, létající scény jsou překrásné, postavy jsou skvěle propracované -jak animací, tak svým jednáním (pirátska mamča Dola vede ligu...), a Hisaishiho hudba z člověka opět vyždíme slzu dojetí navíc.

90% - Film, který vznikl čtyři roky po Felliniho Městě žen s nápadně podobnou zápletkou... Machulského naprosto odlišné pojetí mě nadchlo již od prvních minut. Překvapila mě především nápaditost designu (občas, s jistou dávkou fantazie, alla Kubrickova 2001) , pohyby kamery, úhly záběrů, skvělá dynamika vyprávění, a s hlavními hrdiny jsem od začátku sympatizoval (jak jinak taky...). Sexmise se mi napoprvé tolik nelíbila, protože jsem ji tehdy viděl coby puberťák. Herci se mi zdáli toporní, ženy málo akční, a vůbec jsem očekával více toho, o čem vypovídá první slabika názvu filmu. Dnes, kdy erotika bez jakékoli fantazie kouká z kdejaké teenagerské komedie, či vedeoklipu slavných rapperů, tento druh humoru strašně oceňuji, a budu se za něj rvát do roztrhání těla!