Haniczka

Tři za formu/obsah a jednu navíc za to, že Jákl zvolil Žižku.Možná by filmu prospěla delší stopáž a hlubší ponor do motivací a rozvoje postav, nevím. Statečné srdce má tři hodiny, Žižka by  půlhodinu navíc snesl, kdyby to bylo ku prospěchu a zlepšení zejména orientace v postavách, jejich motivacích a celkové dynamice děje a finální gradaci.

Koláž z protektorátu, ať už nacistického, nebo jakéhokoli, ukazuje bídu mezilidských vztahů. Vynikající Macháček poponáší pochodeň filmu, který je bohužel o trochu horší než kniha. Ale Machajda je zase lepší než jeho literární předloha. Zejména jeho fenomenální na první dobrou jetou scénu v bytě, kde se rozhoduje o tom, zda pomoci s morfiem.

Na můj vkus až příliš soft pop bublebum (promiň Miloši) verze legendy. I tak si 3,5 zaslouží.

Na Statečné srdce to nemá, ale dýchá mu na záda zdatně. Nechápu, co se lidem na tomto filmu může nelíbit, vše dává smysl, vývoj postav i jejich ztvárnění je výtečné, zdařilá režie a vůbec vše drží pohromadě jako toulec plný vynikajících šípů. Viděna verze 156 min.

Povídka o přetvářce a podvodu za účelem dosažení cíle. A to je pojem "víc". Snad víc poznání, víc peněz, víc vlivu, víc všeho. Těžko říct. Boží bázeň je v konstrastu s tím, že člověk (rozuměj Žid, na ostatní se pravidla nevztahují) je vůči Bohu sice v podřízeném postavení, avšak po něm neustále něco chce a žádá od něho pozornost a dárky v podobě odpuštění, znamení, vlivu a vůbec činů prospěchu. To je klíčem k pochopení židovské mystiky, která je zaměřena na získávání. Studuj Toru a Bůh tě odmění. Yentl tak studuje a dál se převlíká za hocha v jiné škole, aby dosáhla svého, navzdory židovským konvencím, které však přes zákaz studuje. Studium je tedy z logiky věci jen zástupné pro něco jiného, protože by to jinak nedávalo smysl. Tato okolnost je však ve filmu poněkud zlidštěna a zlyričtěna Barbřiným přístupem ke scénáři a režii, což činí dílo snesitelným.

Kvalita filmu předčí kvalitu doprovodného textu distributora, který se snažil z jeho pohledu propagandistický film poškodit. A to i přesto, že jsem celou dobu přemýšlela, proč Brzobohatý použil záchrannou brzdu, když se mohl těch Němců zbavit v tichosti a postupně je vyházet z vlaku a vklidu dojet do cílové stanice a ztratit se v davu. Ale asi jednal zkratovitě.

Musím dát "eminenter" za to, co předvedl Sváťa Skopal.

Završení trilogie z lesa má tesklivě skleslou náladu. Pokud však chápeme trilogii jako metaforickou klenbu života, kdy první díl je mládí, druhé dospělost a třetí stáří, pak se to Vorlovi v tempu, vyznění a náladě povedlo.

Smích a slzy v geniální kompozici. Vzpomínám na Miroslava Horníčka, který miloval Chaplina a který o něm v dokumentu "Na návštěvě u Horníčků" tak krásně a moudře promluvil a navíc vystihl skutečnou sílu tohoto tvůrce.

Napsat židovské postavě do scénáře, že košer zabíjení zvířat je nejhumánější na světě? Nezlobte se na mě, ale viděl někdo z vás autorů skutečně košer zabíjení třeba krávy? Je to hnus, ta chudinka má napůl odřízlou hlavu a ještě půl hodiny žije. Zbytečné trápení zvířat a naprostý opak řečeného.