Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Drama
  • Horor

Recenze (316)

plakát

Andělé a démoni (2009) 

Překvapivě téměr 70%. Andělé a démoni mají od nudného filmu ještě o něco dál, než Šifra mistra Leonarda. Může za to především vyváženější scénář s menším množstvím slabých míst a zase o poznání větším těch nezapomenutelných. Howard ubral hereckých hvězd, ale ty zase dostaly tím pádem větší šanci vyniknout. Zkrátka a dobře, já se bavil dobře a nebýt příliš natahovaného a taky maličko překombinovaného finále, byl bych v rámci vážnější popcornové zábavy naprosto spokojen.

plakát

Avatar (2009) 

Hrozně moc jsem se těšil. O to větším rozčarováním pro mě byla první půlhodinka, ve které se kromě seznámení s 3D efekty, nudných, oposlouchaných keců a ještě k tomu s přiblblých dabingem (viděl jsem nadabovanou 3D verzi) neděje vlastně vůbec nic. To natažení na 160 minut bylo zkrátka úplná zbytečnost a zároveň asi jediná vada na celém filmu, protože v celém zbytku je Cameronova úchylná touha po absolutní dokonalosti dotažena až... k absolutní dokonalosti. Nechci se tu nijak dlouze rozepisovat o technické stránce filmu, protože ať si říká kdo chce co chce, tohle zkrátka JE úplně nový level filmové tvorby a tou nejúžasnější pastvou pro oči. Musím jít ještě jednou s tím, že už vím co jak bude, abych se mohl daleko koncentrovaněji soustředit na to precizní vizuální zpracování, na ty stovky a stovky dosud neviděných vymožeností a hračiček a ještě o něco více si to užil. Nevím, jak se tohle takřka už úplně počítačové zpracování projeví v budoucnu a vlastně ani nemám důvod si to domýšlet, protože jsem si to prostě vychutnal. S těmi předvídatelnostmi a s těmi jistým způsobem okoukanými dějovými prvky i převraty se prostě počítat musí, jelikož je to zároveň nezbytná součást výpravy. Fantastické finále si navíc s nimi se všemi jen zkušeně pohrává a dokonale jimi dotvořuje originální svět Avataru. Jsem rád, že James natáčení tohohle klenotu tak natahoval, oddaloval, dal si záležet na každičkém nejmenším detailu a připravil tuto, konečnou verzi. Shrnutím - už dlouho tu nebyl snímek, který by se tak nádherným a veskrze zcela nevtíravým způsobem dokázal zavděčit profesionálním filmovým divákům a kritikům, laikům, dětem toužící po oslnivém světě fantazie, fanatickým počítačovým hráčům a třeba i zarputilým filmovým odpůrcům. Film roku - a nejen toho letošního.

plakát

Až tak moc tě nežere (2009) 

Ale jo, neurazí, nenadchne, klasika. Neubráním se ale nabízejícímu se srovnání s Láskou nebeskou. Neubráním se proto, že ji tohle, ambicemi přeplněné dílko, předběhlo asi ve dvou scénách. V těch ostatních bohužel těžce zaostává. No jo, takové vykrádačky dnes vycházejí málokdy...

plakát

Bruno (2009) 

Sacha je bezesporu machr, ani ten nápad by k zahození nebyl, což o to, ale tady jsem se u spousty scen nemohl zbavit pocitu, že se na to prostě nemůžu dívat. Díkybohu, že přišlo těch posledních cca 25 minut a tenhle jinak neskutečně nudný paskvil vyzvedlo z trapné hollywoodské šedi několika geniálně invenčními vtípky až na 3*. Srovnávat Brüna s Boratem, nebo dokonce tvrdit, že je Brüno lepší, je holý blábol, protože už máloco tady tak přesvědčivě překvapí. Ale jsem zase rád, že i přes to všechno se dokáže Charles v rámci žánru k něčemu vybičovat. 50% se spoustou nenaplněných ambicí, ve kterých skončil tentokráte souboj Sacha vs. přiblblost remízou.

plakát

Děsnej dupák (2009) 

Úhrnem - Od toho "vtipného" začátku, plynule až k překvapivě málo trapčícího závěru. Krok dopředu, palec nahoru :-)

plakát

Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů (2009) 

Ice Age je série, která si diváky získává tím, že v každém díle najde někomu z hlavních hrdinů někoho do páru, potažmo nového člena celé smečky a scény se předhánějí v tom, kdo v nich koho efektněji zachrání před pohromou. Mrzí mě, že ve trojce nejvíce utrplěly ty veverčí kreace. Děti to napumpuje pozitivní energií do života, poučí je o tom, že ve dvou se to lépe táhne, dospělák by možná chtěl ještě více odkazů a vyspělých hlášek, ale čert to vem. Konekonců příjemná, neškodná oddychovka pro stmelení kolektivu se dneska taky cení.

plakát

Dvojí hra (2009) 

Ano - kdyby byl celý film takový, jako úvodní titulky, rozhodně bych teď nebyl v takových rozpacích. Vůbec mi nevadí ta odlehčenější pojetí, časté, záměrně humorné vsuvky, ani na první pohled divný a přemotaný, ač rozhodně ne předem ztracený děj. Zato mi vadí to celkové zpracování, díky kterému jsem se prakticky celou dobu nudil. A pokud se mi u dvouhodinového špionážního thrilleru, ve kterém se děj mění každých pár minut ani jednou nestane, že bych byl výrazněji zaujat, nebo vcucnut, je něco v nepořádku. Největším kladem snímku je vynikající a jako vždy přirozený Clive Owen, který film drží i ve chvílích, kdy je nejhůře a pohodlně to táhne i za Julii Roberts, která ne že by nebyla hezká, ale její herectví nemá dle mého ani na "2, 2-". Chtěl jsem dát 2*, ale ten konec byl přeci jen slušný, nakonec dávám tedy 3*.

plakát

G. I. Joe (2009) 

Série těhle povrchově omamných, leč uvnitř zcela nesmyslných a veskrze zbytečných komerčních pokusů asi těžko jen tak vezme konce. Už jen proto, že u téhle jsem překvapivě už v prvních minutách spokojeně přikyvoval a bylo mi jasné, že tohle je přesně ta nenáročná a klišovitě hollywoodská hovadina, o jaké jsem snil. A všechny ty výbuchy mi nedaly ani jednou si vzpomenout na to, že vlastně ani nepochytávám, o čem to je. Pro blockbusteráky tohohle ražení mluví fakt, že přesně takhle to vnímá většina lidí (ta většina, která se jde k filmu pobavit a ne do něj rejpat).

plakát

Hanebný pancharti (2009) 

To, že Hanebný parchanti jsou opět úplně jiní, než všechny předchozí Tarantinovy filmy, to asi nikoho nepřekvapí. Právě u nich jsem ale já zatím asi v největších rozpacích. Tarantino tentokrát zatím nejvíce natahuje dialogy a dá se říci, že na nich stojí v podstatě celý film, jak mnozí píší - užvaněnější už to být zřejmě nemohlo. To by ovšem vůbec nemuselo být na škodu - Tarantino umí a přes úctyhodných 150 minut diváka téměř nenudí. ALE - poslouchat takovou dobu, s vyjímkou tří kraťoučkých přestřelek a vyšperkovaného finále jenom řeči, může už chvílemi působit únavně a divák začne mít pocit jakési nedodělanosti. Hudební (a vůbec zvukový) doprovod vynikající, unikátní a jako vždy pestré (a skvělé) obsazení v čele s famózním Christophem Waltzem je něco, co se Tarantinovi upřít nedá. Určitě jedinečný filmový zážitek a co je hlavní - skvěle jsem se bavil, ale přeci jen tak trochu moc "jiný" a příliš extravagantní... 85%.

plakát

Koralína a svět za tajnými dveřmi (2009) 

Koralína je animák ve stylu V tom domě straší - jen ještě o něco originálnější. Alespoň na první pohled. Protože tady jsem už zhruba po první čtvrthodince odpadal nudou. První a největší hovadina je, že film prakticky nemá ujasněné, pro koho je. Pro dítě být nemůže, nejen kvůli úplně podivné atmosféře, ale v první řadě kvůli tomu, že postup děje je tak naprosto nelogický a spojitosti tak nesmyslné, že část z toho nezachytí prakticky nikdo. Tudíž to nemůže být ani pro dospěláka, který, pokud má rozum v hlavě, brzy pochopí, že na tomhle filmu není něco v pořádku. Scénárista musel být buď naprostej tupec a nebo byl náměsíčnej a scénář psal ve spánku, protože nevím, jak je jinak možný, že navzdory všem těm divnejm řečem nedokáže diváka nějakým způsobem zaujmout, či snad dokonce rozesmát. Nádherně se na to kouká, animace na vysoké úrovni, ale už mam naprosto plný zuby toho, dávat do nekonečna plný hodnocení jen za to - už to prostě nejde. V tomhle ohledu mi Koralína dost připomněla nedávný český experiment s názvem Kozí příběh - nápad, který by radši vůbec neměl být zpracován. Sorry, ale mě se to prostě nelíbilo - ne, že bych neměl rád animáky, ale nemám rád nudu. A i když jsou ty animáky tak neškodňoučký a kouzelňoučký, tak než si tohle dát znova, to si dam radši místo očí knoflíky.