MaedhRos

S The Condemned se David Chiang docela vytáhnul - a to jako herec i jako režisér. Velmi silný vliv mentora Changa Cheh (a to v nejednom směru - ať už se jedná o mužský kamarádšoft, způsob používání flashbacků a prostřihů v bojových scénách, zpomalené záběry i celková atmosféra a vyznění celého filmu) se tu rozhodně nezapře - a není to na škodu. The Condemned sice není prudce originální ani oslnivá záležitost, ale je to solidní kus pěkně odvedené práce - a dobrý film.

Něco takového se věru nevidí každý den. Film, který nemá hlavu, patu, mozek, ani brzdy, od začátku do konce je naprosto zhovadilý a až na pár hluchých míst taky po čertech zábavný. Pokud vás neurazí trocha toho hrubozrnného čínského humoru a potrpíte si na okouzlující pitomosti, Taoism drunkard je film přesně pro vás... ...Banana monster -- *snort, giggle* ;-)

Prequel k Water Margin trilogii (Delightful Forest, Water Margin, All Men Are Brothers) mapuje pohnuté začátky Wu Songovy heroické pouti a soustředí se hlavně na vřelý Wu Songův vztah ke staršímu bratrovi, který ho vychoval. Tiger Killer je silně nadprůměrná záležitost, jíž kupodivu nekraluje ani tak Ti Lung v titulní roli, jako spíš Ku Feng coby jeho bratr.

Většina wuxia variací na téma "cena za slávu" píše. Z premisy "boj pro slávu, meč pro meč" často vycházejí ohromně atmosférické kousky a Soul of the Sword je jedním z nich. Na světě bojovníků odříznutém od okolního světa a reality je něco nesmírně klaustrofobního, depresivního - a prazvláštně lyrického. Tenhle film to dokonale podchytil. Ne že bych neměla výhrady. Ale druhá polovina a zejména pak závěrečná třetina Soul of the Sword většinu mých výhrad odvanula - a zametla po nich stopy.

...způsobuje změněné stavy vědomí. Subjektivně za pět (už dlouho jsem se nesmála tak od srdce a tak nahlas), hvězdičku odečítám za to, že ve skutečnosti je to toho nejtěžšího kalibru odpad...:-)

The Four je evidentně nízkorozpočtová a výrazně studiová záležitost, které jaksi schází ten úžasně poetický a naglančený "look" nákladnějších produkcí z kontinentální Číny. Síla tohohle seriálu nicméně tkví v postavách, příběhu a kvalitním obsazení. Jediné, co The Four poněkud ubralo na kráse, bylo krácení z původně zamýšlených 30 dílů na 25. Nedostalo se tak dost prostoru všem postavám, které by si to zasloužily, některé dějové linie jsou načrtnuté spíš zběžně a závěr je poněkud uspěchaný. Jsem velký fanda "Si Da Ming Bu", takže asi budu mít tendenci nadržovat jakémukoli solidnímu zpracování - nicméně se domnívám, že i přes jisté dílčí nedostatky je tenhle seriál velice pěkným dokladem toho, že fajn wuxia seroš nepotřebuje extra nutně ani dechberoucí čínské scenerie, ani velký rozpočet.

Z myšketýrů mám hluboké trauma a trvalé následky v podobě silných antipatií vůči Jerrymu. Na každý pád je to ale jedna z nejlepších epizod...

Tradičně výborní Ti Lung a David Chiang jsou v Si qi shi doplněni o (rovněž tradičně výborné) příležitostné filmové souputníky - Chen Kuan Taie a Wong Chunga, přičemž protihráče jim dělají Yasuaki Kurata a Andre Marquis... "Four Riders" jsou celkem typická "changovka" z počátku let sedmdesátých. Stěžejním motivem je tu ušlechtilý chlapský kamarádšoft (jeden za všechny, všichni za jednoho, jak jinak) a boj hrstky hrdinů proti zdrcující přesile bezohledných parchantů. I poválečný chaos a deziluze jsou tu podchyceny docela pěkně, třebaže nejsou samy o sobě tématem filmu a tvoří jen efektní setting pro příběh o přátelství a odvaze. Velice působivý kousek. Nelze než doporučit.

Sequel k Duel of Fists navazuje na první film poměrně hladce... Bráchové Fang Ke a Wen Lieh se poté, co v Bangkoku vyřídili zlého bosse Qiangrena, odebrali do Hong Kongu - Wen Lieh vyučuje ve škole bojových umění zděděné po otci, díky čemuž se Fang Ke může víc soustředit na svou práci architekta - a všichni jsou happy. Jenže je nabíledni, že když v jedničce zmrzačíte zlého bosse, aniž byste ho dorazili, ve dvojce vám pěkně zatopí. Qiangren uteče z kriminálu a začne zlobit. Navíc, Qiangren má v Tokiu šéfa, který je ještě nebezpečnější a horší parchant, než on sám - kmotra Yamaguchiho. A Yamaguchi strašně stojí o to, aby Fang Ke a Wen Lieh makali pro něj. Pročež unese Wenovu snoubenku Yu Lan a začne hochy vydírat, což se nakonec ukáže jako o dost blbější nápad, než jak to zpočátku mohlo vypadat. Angry Guest je o něco svižnější a vyrovnanější, než Duel of Fists. Komu v jedničce vadily "vyhlídkové jízdy" po Bangkoku, toho jistě potěší, že Tokiem se Chang Cheh už tak unést nenechal. Film se rozjede velmi záhy, dosti zostra a velice slibně. Bohužel, ve finále už to má trošku trhlinky, závěrečné zúčtování působí lehce antiklimakticky a - to je horší - balancuje na hraně "larger than life" absurdity - která sice ohromně sekne Four Riders nebo Deadly Duu, ale v tomhle *relativně* civilním filmu působí poněkud nepatřičně. No a Yasuaki Kurata (coby pravá ruka bosse Yamaguchiho) je sice frajer, ale tu úžasnou záporáckou auru, jakou vyzařuje Chan Sing (jemuž ústřední duo čelilo v jedničce), u něj postrádám. Přes drobné výtky se mi ale Angry Guest líbil. Má švih a šmrnc, nechybí v něm pěkná akce, David Chiang a Ti Lung válí jako vždycky a velmi světlým bodem je sám boss Yamaguchi - jehož naprostá bossovitost, stylové headquarters a superzlí bouchači by se docela pěkně vyjímaly v nějaké bondovce, a jehož - a teď prosím pozor - hraje sám Chang Cheh. Takže tenhle film si dám kdykoli s chutí líbit. 8/10.

V tvorbě Changa Cheh docela výrazně preferuji počátek 70. let, osudová - říkejme tomu přátelství - a velkolepá krveprolití. The Assassin mě ale přinutil na to na ty dvě hodinky prostě zapomenout. 10/10.