Mi Nü-Chai

Hudba Ericha Zanna se řadí k mým vůbec nejoblíbenějším kouskům z mysli páně Lovecrafta. Využít hudbu jako faktor (kosmicky nekonečného) děsu, toť pravá pokroutka pro milce šílených tónů. K filmovému zpracování nemám větších výhrad, atmosféru povídky se podařilo přenést kvalitně, hudbu skládal ušislyšně někdo, kdo své práci rozuměl...ani tu krátkost bych snad nevytýkala - vzhledem k ne-dějovosti předlohy a pravděpodobně miniaturnímu rozpočtu je kratší formát jen logický.

Trololo akbar! Zdravíme Karla Goldmanna do Aha! Tento film konečně odpovídá na otázky, které si klade každý očkovaný běloch, namátkou V čem jezdí nebeské entity? Jak být mástr? a neposlední řadě i Co jsou hipíci?

Mluviti Shell, mlčeti Ghost. A Kawai Kenji je bůh. Orchestrální bonus.

Já a S. S. si asi nikdy rozumět nebudeme. Byť nemohu Catch Me If You Can upřít vymazlený styl a docela sympatickou odlehčenost, stále je v něm na můj vkus příliš mnoho příliš dojemných scén a lidského tepla. A hlavně - ač je to komedie, není zrovna zábavná, film jsem vlastně ani nebyla schopná dokoukat, jak mne postupem času méně a méně bavil.

Ogre! Jeho jižanský švihák Harper Alexander byl naprosto k sežrání. Chci ho do sklepa i s tím jeho úžasným stolem, večer bychom se vždycky hezky oblékli, šli lovit holky a pak si s nimi hráli. Jinak přes neustálou slovní nálož a místy i správně úchylné nápady se nuda vkrádala více, než by se mi zamlouvalo.

Tuhle zrůdnost se mi podařilo z paměti celkem zdárně vytěsnit, avšak osud je mrzká děvka a nedávno mi do zrakového ústrojí narazila jakási oslavná óda na toto nesvěží dílo, kde se převážně operovalo pojmy jako „boření stereotypů“, „emancipace“, „láska“, „humor“ etc. (a nebylo to poprvé, co jsem něco takového zahlédla, výše zmiňovanými pojmy milci Sexu ve městě operují rádi a často). Vzpomínky se vyvalily jak Kraken z hlubin a mně začalo cukat levé oko. Budiž komentář. Doznávám, že seriál jsem neviděla celý (a ani to nemám v úmyslu) a znám z něj de facto pouze zlomky, zahlédnuté při dávném přepínání z Velké noční hudby na jiné programy – pravda, občas byly ony zlomky tak mocně WTF, že jsem vydržela nevěřícně zírat až do konce. Boření stereotypů? Celkem by mne zajímalo, jak by to měl Sex ve městě dělat, neb jestli např. stereotyp „ženský jsou krávy, řešící věčně věků akorát chlapy, hadry a boty“ vyvrácí tím, že přesně takové krávy ukazuje, je to buď meta-meta humor, který jsem nepochopila, nebo prostá pitomost (přikláním se k druhé variantě). Emancipace? Co ty čtyři příšerné stvůry dělají emancipovaného? Pouze žvaní (o oblečení, obuvi, sexu a divných mužích), nakupují, občas jdou na party, sem tam se s někým vyspí…to je opravdu emancipace jako blázen, všechna čest, sufražetky by blahem omdlévaly. Mimochodem, sice mají všechny zaměstnání, avšak pracovat jsem je neviděla. Vrcholem je novinářka, které nájem luxusního apartmánu na Manhattanu (nebo kde) platí JEDEN sloupek týdně. Scénáristům zjevně unikl důležitý fakt, že práce polidštila opici. Třeba by to se zdejšími čúzami taky vyšlo. Láska? Pchá! Ve světě Sexu ve městě nic takového neexistuje. Pouze chtíč bez vášně a touha vlastnit z rozmaru. Humor nedetekován. Trapnost ano, takřka neustále. Zdejší adorace bezbřehého konsumerismu mne sice nevytáčí doběla – dobrá, mít prostředky jako hrdinky seriálu, tak nakupuji také, sice spíše otroky a obohacený uran než osmapadesáté škorně s podpatkem, leč každému, co jeho jest – ovšem ani mne neustálé opájení se shromažďováním nikterak neoslovuje, ba mě dost otravuje. Když to shrnu, je pro mne Sex ve městě pohled do prostředí, které se mi hnusí takřka v každém aspektu a zdatně mi připomíná strašidelné momenty, kdy jsem jako docela malé Sadako občas nakouklo do kuních magacínů typu Kozopolitan a pak se v duchu upřímně modlilo, ať osoby z lesklých stránek prochapadlo nikdy nepotkám.

Za to, co autoři provedli na pár dílů s C.C. jim budou v pekle démoni drnkat na střeva odrhovačky od Kryštofa a Chinaski. Já měla v tu chvíli dojem, že sleduji artikulovanější Elfen Lied! [jinak platí takřka totéž, co jsem napsala o sérii první, jen se zápory znásobily a klady naopak prořídly]

Vydařená adaptace, až tedy na dvě věci - autoři se předlohy drželi jak srp kladiva v místech, kde bych uvítala spíše opak (závěr; jak orgie tak Grenouillův konec mi přišly poněkud zu viel už při četbě, převedení do obrazu tento dojem ještě zesílilo) a naopak vypustili dle mého asi nejzajímavější pasáž knihy: jeho několikaletý halucinační pobyt v jeskyni. A druhá výtka jde na vrub Grenouillovu polidštění. Jean-Baptiste byl přece dokonale ne-lidský, anetický a jediné, co jej hnalo kupředu, byla touha po dokonalé vůni (v obou významech tohoto slova necítil ani sám sebe). Scéna, kdy při vzpomínce na svou první oběť uroní slzu z něj tak namísto něčeho zcela odtrženého a cizího (a tím pádem děsivého) vytváří jen další ubohé monstrum, toužící po troše lásky a lidského tepla, ergo naprosto převrací celý jeho charakter. Ovšem i přes tyto výhrady mi Parfém přijde jako kvalitní a pozornosti hodný počin.

Hejt čistý jak pravý kolumbijský kokain. Můj ty šoggote, jak já tu věčně vytlemenou Lucinku v plesnivých džínách z hloubi svého černého srcce nenáviděla.

Vzhledem k faktu, že předlohou je comics se svébytným universem a nikolivěk Edda, nebudu prskat nad tím, že Heimdall je černý a jeden z Thorových kamarádů si sem zřejmě odskočil z rýžového pole, Siv si k dohledu nad plodností a sňatky přibrala zřejmě ještě vedlejšák jako bohyně války...ostatně, tyhle jemnosti mne tu iritovaly zdaleka nejméně. Zčásti bych odpustila i neředěnou stupiditu, nejedná se přece o žádnou hlubokomyslnost, nýbrž jen o zábavný popcornový snímek...a tady právě začíná můj problém.Thor je totiž nejvíc ze všeho nudný, rozvleklý a až zoufale nezábavný. Na Asgard se kouká sice hezky, obři a jejich říše taktéž nejsou marní, Loki byl roztomilost sama, ale co z toho, když je po drtivou většinou filmu vážná potíž neusnout. Nadto hlavní hrdina pobral asi tolik charismatu jako kruh zaschlých zvratků před nonstopem v šest hodin ráno, Natalii Portman jsem měla chuť ubít tupým předmětem (nějak mě holka začíná po letech spíše kladného postoje slušně popouzet) a vůbec to celé stálo za starou obuv domácího typu. Branaghu, drž se svého Shakespeara a anglických mlh, pravím ti upřímně.