Mi Nü-Chai

Velmi milé překvapení. Po všech blyštivých, sterilních a slizkých upířích romancích přichází konečně návrat ke kořenům moderního pojetí upíra ve fikci a to rovnou do míst, kde se zrodil, tedy do viktoriánské Anglie a vampýry tam řádící vskutku nelze zmýlit s bandou neschopných lam, natož s ufňukanými mamlasy s kilem gelu ve vlasech. Jsou věčně hladoví, pořádně ostří a po většinu episod nedávají hlavním hrdinům ve složení odvážný lovec, krásná novinářka a zbabělý neschopný veterinář moc šancí - vlastně tu kladná strana dostává skoro pokaždé, když dojde ke konfliktu, pořádně zabrat a tak to má být. A sice se ani zde v akčních scénách nevyhnuli občasné zpomalovačce, leč činili tak moudře pouze ve chvílích, kdy situace byla jistým způsobem stylisována. Výprava je, vzhledem k faktu, že se jedná o nezávislou produkci, poměrně skromná, kdo by očekával orgie kostýmů a triků bude zklamán, ovšem nemyslím si, že by to bylo ku škodě věci. Za celou dobu se vyskytl pouze jediný moment, kdy jsem nevěřícně kroutila hlavou, zda se autoři nezbláznili, naštěstí netrval dlouho a byl zachráněn povedeným závěrem a zejména rozmilým epilogem.

[OBSAHUJE SPOILERY] Upřímně přiznávám, že se mi nápad smíchat Abrahama Lincolna s upíry, které bude masit sekerou, zamlouval velice velmi, tedy se vynořila jistá očekávání, která toto nesvěží dílo zklamalo na všech frontách. Namísto rozverné béčkovosti rozbředlá nuda, namísto chlístání a řežby sterilní, tu nelogicky zpomalené, tu ještě nelogičtěji zrychlené záběry, namísto zábavných dialogů tři tuny patosu. Tak takhle tedy ne. Timur a jeho partaj doslova a do písmene zprasili, co mohli. WTF momentů je tu až stydno (koně! Ti koně! Jakou vepřovou hlavu mohlo prochapadlo napadnout pomocí úchylného střihu přemístit Lincolna a upíra z města doprostřed stáda splašených koní, jimiž po sobě výše zmínění rychle a pomalu házeli, či po nich hopkali, to by mne opravdu moc zajímalo), upír vycházkovým tempem rozkopávající mostní pilíře je vyloženě olol a bez opakovaného zjištění, že pokud někoho zastřelíte, předvede vám své poslední, zato ovšem brilantní a notně zdlouhavé salto vzad, by se mi asi žilo lépe. K dovršení všeho ZLA ještě milý Lincoln vlastní asi tolik charismatu jako plesnivý chleba a možná, možná bych byla ochotna věřit, že si zavíracím nožíkem oloupe pomeranč, ovšem o uvěření jeho schopnosti ohánět se sekerou nemůže být ani řeči. Upíři mu žel v nepoužitelnosti zdatně sekundují; v souladu s nejnovějšími trendy jsou to věru strašlivé lamy, sice s plnou hubou zubů (značně zmrvený model 30 days of night detected), ovšem zjevně s prázdnými makovicemi a to včetně jejich vůdce, jenž údajných pět tisíc let života nejspíš strávil civěním do zdi, když ho lehce dokázal přechcat presidentský usmrkanec. Feature „upír nemůže zaútočit na jiného upíra“ je prostě debilní, nadto v závěru popřená, asi Henry fakt moc chtěl a vysvětlení krvesajné citlivosti na stříbro a neodrážení se v zrcadle (v zrcadle je totiž stříbro – argument kruhem!) aka třicet jidášských mne vyloženě našňuplo. Uznávám sice, že za mou aversi ke spojování Jidáše a kousavců film nemůže, za zjevnou tupost onoho vysvětlení ve snímku však již ano. A to jsem málem zapomněla na jejich neviditelnost – ano vážení, upíři se umí zneviditelnit, leč stačí po nich hodit nějaký prášek a zas je chvíli vidíte. Napsané to možná nezní zas tak strašně, avšak mohu každého ujistit, že to vypadá nesmírně blbě. Ovšem z Daleka nejhorší byly akční scény. Zmatenými a iracionálními střihy je celý Abraham Lincoln prolezlý jak středověká Evropa morem, ovšem ve chvíli, kdy má dojít k bojovým výstupům, dostávají výše uvedené vlastnosti nový, epochálně strašný rozměr. Když se k němu přidá ještě navýsost pitomé zpomalování a zrychlování v těch nejnemožnějších momentech, nejlépe pořád, asi aby to jako vypadalo kchůl, je z toho jasný epileptikův konec a srcce neepileptika alespoň usedá a trpí. Nemohu si pomoci, toto je zkrátka dojeb v každé minutě. Jedna notně omlácená hvězda za námět a Obamavtip v závěru.

Ďjó, autisti jsou veselí, trochu zmatení chlapíci, nad jejichž osudem se můžeme dojímat...jste se posrali v kině, neasi. Dřenda správných hodnot pochopitelně nesmí chybět. Za tenhle film bych rejžu s chutí přetáhla lopatou.

2* za hyenky a Scara, zbytek žvižátek prosím zabít, pochcat a zahrabat (pořadí je možné prohodit).

Tak jsem se to napodruhé přinutila vidět celé, že by to ovšem něčemu pomohlo...nasrat Nakato, mohl jsi to zvládnout desetkrát líp.

Vzdávám se, příšero mutantní! Ultimátní béčko, které obsahuje všechno, co správné béčko má mít - teplého hlavního hrdinu, který to nechce dělat zezadu a navíc ho komanduje palubní počítač, jeho nevinnou lásku, vilnou valkýru, vesmírného kovboje, padoucha vlastnícího konvertor planet (žel se ovšem nějak nedostal k vysvětlení, zdali jsou obyvatelé konvertovaných planet židé, křesťané, muslimové či uctívači velkého špagetového monstra), spoustu příšerek, vesmírné bitvy šílených lodí, zvuky ve vesmíru a pokusy o imperial march. Celé věci ještě dodává český dabing; zejména ten, kdo namlouval ještírka Kajmana, byl asi na hodně zajímavých drogách.

[OBSAHUJE SPOILERY] Milý Tommy, tak jsem si konečně pustila tvůj opus magnum The Room a musím říci, že poněkud nenaplnil má očekávání. Tedy, ne že by to nebylo strašné, naopak, strašné je to opravdu velice velmi a to všech stránkách, vlastně tu asi nebyla jediná dobrá věc, s čestnou výjimkou tvé smrti; jen ses měl možná raději podřezat, neříkej mi, že byste v rozpočtu nenašli pár dolarů na plechovku červené barvy a z garáže nevyštrachali hadici suplující krkavici, z níž by tvým spoludřevům krásně tryskala do ksichtů ona červená barva, ale nějak jsem doufala, že to bude ještě zábavnější. Ne že bych se u všech těch krásných stupidit nezasmála, leč místy mne film i trochu nudil, což je věc, kterou takovému dílu odpustit nemohu. A Tommy, taková malá, přátelská rada - chceš-li se ve svých filmech předvádět nahý, udělej prochapadlo něco s tím rosolem, který se ti klepe po celém těle, jsi opravdu nechutný. Což mne přivádí ještě k jedné radě - příště si vyber ženskou, která nemá hnusné kozy. A přestaň se, sakra, dementně hihňat, doteď mi to zní v uších! [3,5*] EDIT 21. 12. 2012: The Room je film, který dokáže shodit stropní trám!

[OBSAHUJE SPOILERY] Krystalické! Prvních 45 minut jsme svědky více záběrů na jezdící auta, než je v průměrném díle Kobry 11 a zejména něžného příběhu dvou mladých, krásných, úspěšných a opálených (on je prodejce software, ona modelka) lidí se špinavými chodidly, kteří se pomalu šinou od letmého setkání v restauraci, přes návštěvu dívčiny matky až po první sex a v druhé polovině nastává nefalšovaný ptačí terror. Digitální (Moorhuhn hadr), kvičící orlové nalétávají do věcí a vybuchují (dobrá, sem tam taky někoho pomočí a on chcípne - chemické zbraně v podání ptactva!) - jak se posléze dozvíme, děje se tak kvůlivá globálnímu oteplování, které ohřívá moře a ničí řasy, jež některé živočišné druhy konsumují (jak se mezi tyto živočišné druhy dostali zrovna orlové se však nedozvíme) a tak začali orlové útočit na lidi. Pro boj s nimi je nejlépe zvolit šatní ramínka a zbraně, které se vybijí cca po půlhodině intensivní střelby. Naštěstí se na konci ozve volání domovské planety (c) chajim a naši hrdinové jsou zachráněni a mohou hledět vstříc jasným, bezorloidním zítřkům.

Film, při jehož sledování budete houkat, alespoň já měla chuť to provádět skoro celou hodinu a půl, kdy jsem trčela v SA transportu a přede mnou se odehrával soví protifašistický odboj. A je vaše peří dost čisté a bílé? Tixi, trhej!

Atmosféra, na které Alois Nebel údajně staví, mne obešla velkým obloukem - ano, mlhy, deště a lesy tam mají hezké, s příslibem něčeho zajímavého uvnitř, žel zůstává jen u toho příslibu - a všechno ostatní mě už spíš štvalo. Utahané, na 80 minut neuvěřitelně rozvláčné, přes minimum slov stále plné banalit, bez pořádné kostry i vnitřností. Aloisovi by dle mého zkrátka více slušelo přízvisko Öde.