hroubek

Asi nikdy nezapomenu, jaké to bylo poprvé, když jsem dokoukal tento film. Na poprvé mě ten film srazil do kolen a jeho rozuzlení mě přišlo opravdu perfektně vystavené a plné emocí, které ve mně gradovaly. Pak jsem film viděl ještě asi dvakrát a k tomu si také dvakrát přečetl předlohu. Joe Wright si zasluhuje jen a jen uznání, jelikož se s předlohou popral až moc dobře. Předloha totiž není žádné lehké čtení a několikrát se dost jakoby táhne, aby mohla ve finále lépe fungovat. A takhle nějak podobně funguje film. Wright moc dobře ví na co se zaměřit a na co ne, jakou hudbu zvolit, jestli máme slyšet ťukání do psacího stroje nebo ne a taky si krásně hraje s vypravováním, které napoprvé a ani poněkolikáté nenudí. Obdivuji Wright s jakou lehkostí natočil celý úvod, jak si pohrál s detaily, scénou v knihovně, u fontány nebo na plážích u Dunkirku, kde se střílejí koně. James McAvoy je tady perfektní a dokáže svoji postavu prodat během pár minut, takový způsobem, že sním budete prožívat jeho útrapy. Keira Knightley je tady skvělá a její výkon se mi moc líbil. Saoirse Ronan hraje skvěle a v každým záběru ukazuje svůj talent. Potěšil i v malé roličce Benedict Cumberbatch. Pokání je precizně zfilmovaná adaptace, která dokáže perfektně dojmout a vyvolat spoustu emocí.

Studio má můj velký obdiv, když bylo ochotné, na takhle riskantní film dát takovýhle obří prachy. Sourozenci Wachowski jsou prostě značka kvality, a i když jejich poslední filmy finančně vyhořely, tak u diváků i kritiků byly opěvované. Speed Racers je pořád našlápnutá adrenalinová jízda a Atlas mraků za pár let budu jeden z nejkultovnějších sci-fi filmu, které vznikly v novém milénium. O to více zamrzí jak je na tom Jupiter vychází. Wachowski vždycky měli šílené nápady, ale to co předvádí tady je v skoro v polovině případů na pováženou. Tady se stírá hranice mezi megalomanstvím a dobrým vkusem a snaha odlišovat se za každou cenu není vždy tím správným krokem. To co tady sourozenci předvádí se těžko popisuje slovy a docela obyčejnou myšlenku prodávají, tak složitě a neohrabaně až to bolí. Tady mě prostě chybí, aby někdo jednoduše popsal jak funguje svět, ve kterém se tohle odehrává. Tohle hlavně platí o začátku, kde se přeskakuje z místa na místo a my jako diváci vůbec netušíme proč co tohle děje a co s tím mají společného některé postavy. Samozřejmě, že po určité době to začne dávat větší smysl, přesto mě překvapilo jak je to ze začátku zbytečně komplikované. A to ani nemluvím a všelijakých potvorách a názvech, které se objeví. Wachwski vždycky byli spíše vizionáři, než vypravěči a tady to platí dvojnásob. Po vizuální a technické stránce je film nádherný. Některé triky jsou místy slabší, ale záběry ve vesmíru, honička v Chicagu, různé planety, akce na konci to je prostě nádhera. A je vidět, že je to vypiplané do nejmenších detailů a to ať jde o design oblečení,staveb nebo různých udělátek. K tomu perfektně sedící hudba od Giacchino, který dělal na nových díle Star Treku, která tady perfektně sedne a vyvolává opravdu dobré pocity při sledování vesmírných záběrů, bojů či jen obyčejných průletů. A pak tu mám druhou stranu mince, kde jsou herecké výkony, dialogy a děj. Channing Tatum tady předvádí velmi slabí výkon a tak nějak to jeho postavě stále nevěřím. Mila Kunis je na tom podobně, ale díky tomu, že jako divák nic netušící, tak si může dopřát nějaké hloupé dialogy. Sean Bean si jede svoje a předvádí svůj standart. Eddie Redmayne je největší castingový omyl filmu a už teď by měl vrace všechny ceny, které získá za Teorii všeho, protože to co tady předvádí je k smíchu a zaslouží si jen tu největší kritiku za to co předvedl. Dialogy nejsou nejhorší, ale občas to hlava nebere. Děj je chaoticky, přeplácaný a je v něm toho tolik, že to nestačíte ani pobrat a ke všemu je občas tak, hloupý že mi bylo opravdu trapně za tvůrce. Když pominu všechny klady a zápory filmu, tak jeho největší problém je, že není pro nikoho. Osobně nevím komu a jak bych tento film doporučil, jelikož to si musí každý vyzkoušet sám na sobě. Buď mu to sedne nebo to vypne po pár minutách.

Obyčejný rodinný film, ze kterého sála pohodová nálada a herci si sem přišli zablbnout. Steve Carell je hodně fajn, ale já si ho pořád pamatuji z Foxchatchera. Jennifer Garner je pořád nádherná a svoje si odehraje s přehledem. Zbytek je taky dost fajn a potěší cameo roličky Jennifer Coolidge a hlavně Donalda Glovera z Community. Film má dobrou stopáž, rychle uteče a pobaví a hlavně neurazí.

Čekal jsem mnohem víc. Nevyužitý potenciál. Málo humoru. Hoffman a Macy zahraňují film ve slabších momentech a dokážou podat výborné výkony, díky kterým stojí za to dokoukat film. Film se docela vleče a chvílemi je dost nudný a pořád je tam vidět ten potenciál, který film mohl ukázat, ale neukázal.

Zklamání. Přišlo mi to takové zbytečné, i když potenciál tam byl a já některé jeho náznaky viděl.

Další životopisné drama. Asi takhle by se dal film zaškatulkovat do jedné kategorie. Faktem, ale zůstává, že při sledování jsem neměl jediný důvod nevěřit, že do té teto kategorie patří. Film sám osobě není špatný, jen mě přišel dost nevýrazný. Přišlo mě to, že nikdy nejde do hloubky a ukazuje jen to co opravdu chce. Řemeslně je to udělaný moc pěkně, ale celé mě to přišlo jakoby "bez emocí". O to více to zamrzí, když vidíte herce jak se naprosto oddávají svým rolím a hrají hodně fyzicky a James Marsh to natočil celý, tak nudně. Celou dobu jsem měl pocit jakoby si odškrtával položky co se musí ve filmu ukázat. Eddie Redmayne hraje velmi dobře, hlavně jeho fyzický projev se mi moc líbil, výrazy v tváři, chůze, vozíček, mluvení atd. Felicity Jones má z mého pohledu mnohem vděčnější roli, kde se může mnohem lépe profilovat a krásně to dokazuje několik scén, kdy má morální dilemata. Zbytek herců hraje dobře a krásně hlavní dvojici doplňují. Teorie všeho není vůbec špatný film, jen mě nesedlo jakým způsobem je film vyprávěn a jak dávkuje emoce.

Od té doby co Disney koupil Marvel, tak se k tomu to okamžiku schylovalo a já jsem rád, že to dopadlo, tak jak to dopadlo. Je fajn, že si tvůrci přizpůsobily okolí a prostor filmu, který díky tomu vypadá více kosmopolitněji a San Francisco v asijském stylu vypadá moc dobře. Taky se mi moc líbilo jak je všechno barevně udělané, hezky syté barvy, neony, prostě to vypadá jako krásná omalovánka. Dalším plusem je příběh, který na to jde zas trochu jinak, ale všechny důležité věci zůstávají při starém, jako parta různorodých postav, záporák, finální zvrat atd. Proč dělat věci jinak, když to funguje?? V určitém okamžiku jsem si říkal, že se film mohl pokusit o trochu jiný směr příběhu, ale pak přišla akce a já skoro slintal blahem, jelikož je perfektně udělaná, má skvělé tempo a napětí a baví. Sice, tak nějak pořád víte jakým směrem se to bude ubírat, ale baví to. A totéž platí i postavách, které jsou sympatické a titulním Baymaxovi, který je hodně fajn. Potěšili mě narážky na asijské filmy, komiksy a roboty. Velká šestka je hodně dobrý animák, který je sice trochu předvídatelný, ale nezklame a pobaví. PS: Kraťas před filmem se mi moc líbil a rozhodně ho chci vidět znovu. PPS: Po titulková scéna se povedla a skrývá jedno velmi příjemné cameo.

Alejandro González Iñárritu se vrací a přináší snímek, na který se snad nezapomene. Jeho předchozí filmy byly skvělé(21 gramů, Babel) a totéž se nebojím říci o Birdmanovi, který dokáže uchvátit nejen po technické a audio-vizuální stránce. Iñárrita se oprostil od kosmopolitního Babelu a dramaticky mozaikového 21 gramů, aby nám představil jak vypadá divadlo. Je to osvěžující zážitek, který se často nevidí, ale o to více je pro mně cennější, jelikož je jiný a v jistém ohledu složitější. Hodně moc se mi líbilo, jak si režisér hraje s audio-vizuální stránkou filmu. Skvěle použitý soundtrack dokáže hodně, a o krásném skládání střihu a bezvadné kameře Emmanuela Lubezkiho nemluvě. Líbilo se mi jak je všechno divadle propojené(chvílemi jsem v tom viděl Annu Kareninu od Joe Wright) a velkou úlohu hraje otevírání a zavíraní dveří. Kamerové nájezdy, krásné oblety nad postavami, nebo sledování jak někam jdou. K tomu perfektně mířené narážky a detaily. Baví se o Jeremy Rennerovi a záběr na televizi a tam Downey Jr. , nebo přítomnost postaviček Iron Mana a Spider-mana či když je v záběru plakát na Muže z oceli a hlavní hrdina má psychedelickou vizi, že letí. A pak jsou tu narážky na Holywood, herce, umění, divadlo, kritiky či něco dělat jen proto, že mě to vydělá spoustu peněz, ale bude to blbost. Film má blízko k satiře a komedii, ale nikdy nezapomene, že je to drama, které když chce tak se umí trefit do černého. Michael Keaton je tady skvělý a já si jeho výkon užíval, jelikož do své postavy dává opravdu hodně a je radost ho sledovat. Edward Norton jede jako za starých časů, a baví jak nás, tak i sám sebe a jeho reakce a hlášky nemají chybu. Naomi Watts, Andrea Riseborough a Amy Ryan nejsou, tak výrazné, každá z nich má několik hodně dobrých momentů, scén a dialogů, ale tak nějak jsem měl pocit, že by si zasloužily trochu více prostoru. Zach Galifianakis mě překvapil svým velmi civilním výkonem. Emma Stone se mě tady hodně líbila, sice v některých scénách trošku přehrává, ale její výkon se mě dost líbil. Ve filmu je spoustu momentů, které jsou nádherné a skvěle vypointované, ale bez kontextu nedávají takový smysl. Mě se hodně líbila scéna v posteli, zkoušení šatů, rozhovor s kritičkou nebo parádní závěrečná pasáž se satirickým podtónem. Birdman je velmi kvalitní film, který se povedl a já jsem rád, že mi sedl.

Je to jako sledovat Once Upon a Time s muzikálovými čísly nataženou na dvě hodiny, ale v nudnějším podáním. Rob Marshall má vizuál v malíku, jsou tam vidět peníze, a taky to nevypadá celé papundeklově. Mile mě potěšilo, že film je mozaikově vyprávěn, a že středobodem celého dění je les a ne konkrétní postavy. Problém nastane, jakmile postavy začnou zpívat a nic jiného skoro nedělají. Into the Woods se nedá brát jako pohádka, jelikož na to je ve finále až moc cynická, ale hlavně proto, že využívá pohádkové postavy, aby si vyzpívali všechny šrámy na duši. Písničky jsou to pěkné, ale při stopáži dvě hodiny začnou pak nudit zvláště pak, když se postavy chovají jako oslové. Všechny zajímavé postavy jsou ve filmu nevyužitý a mě to hodně mrzí, jelikož jsem těšil jak Pine bude stopovat Kendrick, která hraje Popelku. Jediný, kdo dokáže držet krok je Emily Blunt a James Corden, kteří se snaží, ale konec doslova zničí celé jejich snažení. Depp je fajn, Streep je Streep, Pine a Kendrick nevyužitý a jestli si zapamatujete zbytek, tak jste dobrý. Into the Woods mohl být hodně dobrý muzikál, který by pobavil jak děti, tak i dospělí, ale ve výsledku je to zbytečně natahovaný snímek, ze kterého si po pár dnech nebudete nic pamatovat a nespraví to ani hudba od autora Sweeney Todda.

Na čtvrtou řadu jsem se dost těšil, jelikož to byla příjemná změna a navíc tady byl velký potenciál. A ze začátku to taky fungovalo. Spoustu epizod nemělo chybu a například celá linka s klaunem byla velmi dobře vypointovaná. Ale s každým dalším dílem vyběhly další pod zápletky a linky, a začnou seriálu podrážet nohy. Hodně je to vidět na postavách, které se na chvilku objeví a pak zmizí. Murphy sehnal luxusní obsazení, které hraje výborně, ale na spoustě postavám nám nebude záležet nebo se moc dlouho nezdrží. Přesto si troufám tvrdit, že vyloženě slabý výkon zde nepodal nikdo. Matadoři z ostatních sérii jedou svůj standart, z nováčku nejvíce překvapil Finn Wittrock, který je naprosto skvěle zahraný, John Carroll Lynch jehož klaun je nejzajímavější postava celého seriálu nebo Michael Chiklis. trošku zamrzí, že Neila Patricka Harrise moc nevyužily a totéž platí i o Wesovi Bentley. Čtvrtá řada je pořád dobrá podívaná, u které zamrzí že má navíc, ale bojí se to ukazat. PS: Potěšilo mě, že Murphy dost často používá Bowieho písně.