hroubek

Viděl jsem dost filmu od Tima Burtona, abych věděl co se mi na nich líbí a co se mi na nich nelíbí. A Big Eyes mě zklamali, protože jsem z toho krom pár záběrů necítil pravého Tima Burtona. Chápu, že se Burton chce posunout a zkusit něco jiného, s jinými lidmi a natočit obyčejný film. Ale nechápu, proč to udělal, jako každý jiný. Předchozí Burtonovi filmy, byly hravé, nápadité, měly skvělé soundtracky proložené dobovými písněmi a já tohle všechno vidím v Big Eyes jen v náznacích. Spoustě lidem tenhle úkrok stranou sedne, ale mě nesedl. Nejvíce mě mrzí, že je to skoro bez nápadu a je to doslova obyčejný film. Amy Adams je dobrá herečka, ale tady to pro ní nebyla žádná výzva. Christoph Waltz se snaží co mu síly stačí, ale na některé věci nestačí ani on. Zbytek herců není nějak extra výrazný. Několik scén se mi dost líbilo, retro atmosféra není vůbec špatná a samotný příběh utíká dost rychle a nenudí. Od Tima Burtona jsem čekal něco lepšího.

Clint Eastwood je prostě frajer. Americký sniper si mě získal svým příběh, ale největší moji pozornost si získal trailer, po kterém jsem tento film chtěl vidět co nejdříve. Film prošel rukama několika tvůrců, než skončil u Eastwooda, který podle mě odvedl hodně dobrou práci. Moc se mi líbilo jakým způsobem Eastwood natočil příběh, který mě přišel jako kombinace Smrt čeká všude a Na život a na smrt. V Eastwoodově podání je celý film hodně realistický, zamyšlený a nepřehnaný. Je točen klidnou a pevnou rukou, která přesně ví co daný příběh potřebuje a taky jak to natočit zajímavě, ale nikdy ne na efekt. Dost se mi líbilo, že se film neodvrací od velmi nepěkných věcí, ale nevyžívá se v nich jako to dělají mnohé válečné filmy. Sniper krásně balancuje na hraně válečného dramatu a psychologického filmu a v každé rovině to dokáže náležité prodat. Začátek je trochu pomalejší, ale s každým dalším úspěšným zásahem a návratem domů, atmosféra a napětí houstne, které graduje v druhé půli, kde Eastwood dokáže, že nepatří do starého železa a natočí velmi působivé akční scény, kterým nechybí psychologický přesah. Bradley Cooper táhne film na svých bedrech a on je taky polovina úspěchu.Když, ho vidíte na scéně, tak ho vnímáte jako obyčejný chlapíka od rodiny, který chce chránit svoji zemi, rodinu a bratry vedle sebe a ne jako člověka, který dokáže na dva kilometry trefit chlápka do hlavy. Cooper hraje hodně fyzicky a občas si vystačí s prázdným výrazem, který toho řekne mnohem více. Navíc krásně zvládá emočně vypjaté scény, takže to jeho postavě věříte. Sienna Miller není špatná, ale není tolik výrazná jak bych čekal, na druhou stranu je to na úkor děje. Děje, který je dosti nahuštěný a v první půlce je dosti pomalý. Druhá půle mě sedla mnohem více, jelikož mnohem agresivnější a nekompromisnější. Hodně moc se mi líbily scény jako první zabití, scéna s vrtačkou, odstřelování za zdí, scéna se psem, finální přestřelka a závěrečná koláž fotek, ze kterých mě opravdu mrazilo v zádech. Jak už jsem psal, Eastwood nikam nespěchá a nechává nás v tom pořádně vykoupat, ale pak se do toho obuje a předvede nám scény, ze kterých by si mladší kolegové měly brát příklad. Americký sniper je poctivě řemeslně natočené drama, které má spoustu silných momentů a hodně krásně natočených scén.

Laggies je obyčejný film o obyčejném tématu, ale má hodně sympatické herce, kteří dokážou prodat své postavy a moc pěkně se na něj dívá. Navíc to příjemně utíká, nenudí, dialogy nejsou o ničem a nechybí tomu vtip a částečný nadhled. Lynn Shelton odvedla slušnou práci, která neurazí, ale je vidět že má navíc, ale prostě se jí nechce, přestože náznaky ve filmu jsou. Keira Knightley je zde velmi fajn a je radost na ní koukat a bavit se na tom jak si neumí dát život do kupy. Chloë Grace Moretz se mě moc líbí, a také se mě líbí v jakých filmech hraje a jak se herecky posouvá, i když tady to asi nebyla nějaká extra výzva. Sam Rockwell je prostě fajn chlapík, který je všude za sympaťáka a tady tomu není jinak. V menších rolích mě potěšila Ellie Kemper a Kaitlyn Dever. Laggies pobaví, neurazí a je to sympatický film, který herci táhnou hodně nahoru.

Už dlouho mě žádný film nedostal, tak jako Whiplash. O to více mě těší, že jde o debut a taky to, že si to všimli kritici. Damien Chazelle napsal obyčejný příběh, ale natočil ho neskutečně působivě a napínavě, že si naše uznání zaslouží. Hodně se mi líbilo jak Chazella stupně napětí a doslova si libuje psychickém a fyzickém teroru, kde kamera neuhne stranou a nechá nás si prohlédnou obličej samotného ďábla v podání brilantního J.K. Simmonse. Simmons předvádí skvělý výkon, ze kterého mrazí v zádech a už z jeho přítomnosti na scéně je cítit obrovský respekt, pokora a hlavně strach. Ale není to jednorozměrná figurka, která jenom křičí, ve svých očí sebe vnímá jako dobrého člověka, kterých chce oddělit zrno od plevelu. Poprvé jsem uvěřil, že Miles Teller má na to aby zahrál Reeda Richardse v nové Fantastic Four. Do té doby, než jsem viděl Whiplash jsem to mu nevěřil, že to zvládne, ale po tomto filmu, už mám mnohem menší pochyby. Teller je tady opravdu moc dobrý a jeho zápal je obdivuhodný a srovnání s Rockym a Černou labutí nejsou od cesty, nýbrž je to pravda ve své nejkrystaličtější podobě. Film je hodně napínavý a záběry na bubnování dokážou, že budete film sledovat s otevřenou pusou dokořán a přát si ať už je konec a ten vždycky přijde o několik momentů déle. Nejvíce to platí o scénách tréninku a samozřejmě o skvostném konci, který působivý jako málo co. Whiplash je prostě pecka, kterou chcete vidět a až jí uvidíte pochopíte proč.

DC animáky jsou prostě někde jinde, než konkurence. A to platí i pro Trůn Atlantidy, který je mnohem slabší, než jsme zvyklí. Úvod je luxusní a krásně otevírá příběh. Celkově je animák hodně komorní a pomalejší a hodně se pracuje s postavami. Nejlépe je to vidět na Cyborgovi a pak na vztahu Supermana s Wonder Woman a Lois. Ale hlavně je to příběh o Arturovi/Aquamanovi, který je zde prodán velmi dobře a tak nějak se v něm dozvíte všechno důležité. Dost zklame závěrečná rubačka, která není, tak efektivní jak by se mohlo zdát. Trošku zamrzí, že zbytek členu ligy je tady za hláškaře a posouvače příběhu. Hodně moc se mě líbila prezentace Atlantidy a hlavně postava královny a Mera. Trůn Atlantidy není nejakčnější podívanou, ale je to komornější a v některých ohledech se jde více do hloubky a za to palec nahoru a zvláště, když pod titulková scéna ukazuje velmi zajímavé rozvíjení příběhu.

Velká spokojenost. Životopisné filmy mě nějak extra nevadí, ale nemám rád, když jsou točený, aby zaujali kritiky a mluvilo se o nich v souvislosti s Oscary, Globy atd. Naštěstí Kód Enigma, má do typického životopisného filmu daleko. Morten Tyldum pojal film jako něco mezi komedií a dramatem, který moc dobře zná svoje místo a taky svůj cíl. Film se nesnaží šokovat a ani zbytečně netlačí na city a emoce. A toho bude oddělovat od konkurence, jelikož není prvoplánově dělaný jako sentimentální zpověď na jednu důležitou osobu moderních dějin. Hodně moc se mi líbilo jakým stylem je pojat Alan Turing. Je to arogantní,egoistický a narcistický člověk, který má tu výhodu, že vždycky bude tím nejchytřejším člověk v místnosti. Tohle vidíme na povrchu. O to více je zajímavější co vidíme pod povrchem. Obyčejného chlapíka, který je prostě někde jinde a svým způsobem ho jde litovat, jelikož on vnímá věci jinak, než zbytek jeho okolí. A tohle Benedict Cumberbatch zahrál skoro dokonale. V jeho podání věříte, že Turing je génius a za pár okamžiku vidíte jak moc je zranitelný a plný obav, že by mohl selhat nebo ztratit smysl svého života. Keira Knightley je prostě v retro šatech neuvěřitelně sexy a navíc hraje velmi dobře. Její výkon není, tak výrazný, ale krásně zapadá do celkové soukolí snímku. Matthew Goode mě mile překvapil a hraje dobře. Charles Dance je zde naprosto perfektní a já doufám, že bude dostávat více rolí. Totéž platí o mém oblíbenci Marku Strongovi, který je zde skvělý a na menším prostoru doslova září. Hodně moc se mi líbilo jakým stylem je film vyprávěn, a že se nikdy netlačí moc na pilu, a že všechno má své tempo a čas. Navíc kombinace dramatu a humoru mě sedla. Jediný nedostatek, který vnímám je, že film doslova chybí pořádné finále, které by mě zasáhlo mnohem více, ale asi je to dáno, že jsem věděl jak to dopadne. Kód Enigma je hodně povedený snímek, který ukazuje typickým životopisům záda a baví a dojímá zároveň.

Theon Greyjoy naštval Nea a vzniklo z toho akční inferno, ze kterého by chlapci z Expendables měli radost, jako malé děti z Vánoc. Hlášky, úmyslná béčkovost, akční scény, nádherná a chytrá akce, to všechno dělají z Johna Wicka parádní podívanou. Režisér moc dobře ví co točí, scénárista to taky odkoukal dobře(skvělý nápad s hotelem), kaskadéři jedou na maximum a Keanu Reeves s Willemem Dafoem si užívají každou scénu. John Wick je parádní akční film, který si na nic nehraje, ale to více baví svojí přímočarostí.

Filmy Bennetta Millera jsou pomalé a vyžadují od diváka spolupráci a tady je také. Foxcatcher je pomalejší snímek, který poctivě buduje atmosféru, aby mohl na svém konci krásně vygradovat. Miller nikam nespěchá a ani nedává potřebné informace. Prostě si musíte některé momenty spojit sami, jelikož tvůrci Vám ukážou jen cestičku. Foxcatcher není typickým filmem podle skutečných událostí, které jsou většinou zahrnuty spousty informací a velkého tahu na bránu. U Bennettových filmů se mi líbí jeho práce s herci. Hoffman jako Capote byl skvělý, Pitt a Hill dokázali prodat Moneyball a totéž se povedlo i zde. Steve Carell je neuvěřitelně přesný a jeho postava těžko uchopitelná, jelikož je cítit, že není úplně normální. Navíc je skvěle namaskovaný a dialogy jsou trefné. Moje velké uznání si zaslouží Channing Tatum, který hraje hodně fyzicky. Tatum prodává svoji postavu jako jednoduššího jedince, který toho moc nemluví a udělá všechno co se po něm chce a taky se tak i hýbe, jako opičák s vycpanými tvářemi. Mark Ruffalo není, tak výrazný jako předchozí dva kolegové, ale i on má spoustu zajímavých momentu a podobný pohyb jako Tatum. U spoustu filmu se dají vybrat konkrétní okamžiky, které jsou skvělé, ale tady mě příjde, že dané scény fungují jako celek a vyzvednutí několika momentu se nic nedokáže. Foxcatcher má chybu v tom, že na celkovou délku by v něm mohlo být víc informací a určitě by se mohlo jít víc do hloubky, jinak je to prvotřídní drama.

Jsem hodně spokojený. Jason Reitman mě opět nezklamal, i když se s každým dalším filmem vydává někam a někteří jeho fanoušci by spíše chtěli věci z ranku jako byla Juno či Lítám v tom. Mě to naopak vyhovuje a zvláště tady jsem to ocenil, jelikož jsem viděl opravdu zajímavou podívanou. Muži, ženy a děti by se dali nejsnadněji přirovnat Disconnect, které má podobné téma, je taky udělaný do mozaiky příběhů, jen s tím rozdílem, že Reitman jde o víc, než jen o efekt co dokáže život na síti. Reitman se snaží vyprávět příběhy o lásce a vzájemném odcizení. O tom jak je důležité splňovat všechny škatulky dané společností a popkůlturou a jak je těžké být jedinečný. A tady Reitman selhává díky scénáři. Má spoustu zajímavý postav, se kterými celý film pohybuje, ale jen s několika se mu podaří dosáhnout toho kýženého efektu a krásně a smysluplně je zakončit. Rozhodně si to neulehčuje, protože film má vypravěče, který nás ze začátku seznamuje s postavy a to celé se odehrává na pozadí letu družice Voyager, kde je krásně připomenuto jak moc jsme jako Země maličký a "nevýznamný" pro celý Vesmír. Opravdu musím uznat, že Reitman nenatočil podívanou pro všechny. Samotná kapitola je střih a zaběrování, kdy má několik po sobě opakovaných záběrů, které se liší jen textem, který postavy píší. Nebo rozdělování záběru, kdy vidím co si hrdinové píši, či čtou nebo, kdy jsou spojený s tím co je na monitoru. Hodně se mi líbila práce s postavy, kde Reitman opět ukázal svoji silnou stránku, která má jen jeden nedostatek a to, že je tady moc postav. Adam Sandler opět dokazuje, že umí hrát zajímavé postavy. Judy Greer a Jennifer Garner hrají postavy milujících matek, které přes svojí mateřskou lásku nevidí, že dělají chyby. Hodně moc se mi líbil Dean Norris a v malé roličce J.K. Simmons. Nejvíce se mě však líbili příběhy dvojice Kaitlyn Dever a Ansela Elgorta, který z mého pohledu byly to nejlepší z celého filmu. Film má spoustu myšlenek, spoustu úvah a hodně nádherných a zajímavých scén, přesto záleží každém jestli mu to sedne. Muži, ženy a děti jsou krásný snímek o tom jak se s moderní technologií odlučujeme od sebe a jak velkou váhu může mít obyčejný rozhovor z očí do očí.

Opět jsem spokojený, jelikož jsem dostal, to co jsem chtěl. Gibson a Glover opět hláškují, a jejich dialogové výměny nemají chybu. Richard Donner jede na maximum, což dokazují dvě opravdu dobré a velké honičky, které jsou bezchybné. Hned úvod nakopne film, tak jak jsem ani nedoufal a než se stačíme pořádně rozhlédnout je tu konec. Záporák je trochu méně uvěřitelný, než minule a některé scény jsou zbytečně dlouhé nebo nudné. Třetí díl, třetí zábavný film, hodně dobrá bilance.