Rattlehead

Příliš nevěřím filmům, které natočili dva různí režiséři. Ale tenhle se docela povedl. Je to solidní zábava, hlavně Jindra Plachta se činí. A Hana Vítová je tu ještě taková rozpustile mlaďounká. Jenom ta stará bolest těchto pamětnických filmů - studentíky tu hrají třicátníci, Plachtovi dokonce už táhlo na čtyřicítku (však si také o pouhé dva roky později ve "Študákově duši" střihnul postavu starého profesora)... ale budiž, nad tím přivřu oči.

Film nevznikal zrovna v dobré atmosféře. Už od "Moderní doby" byl Chaplin tiskem napadán jako komunista, "Diktátorem" naštval bankéře a obchodníky (kteří s Německem a Itálií čile obchodovali) a po "Monsier Verdoux" to byl už vyloženě muž na odstřel. Přátelé se od něho odvraceli, tisk na něm nenechal nit suchou. Možná proto je ve filmu tolik hořkosti a nihilismu. Krátce po premiéře prohlásil : "Vypověděl jsem jednou provždy válku Hollywoodu a jeho obyvatelům.(...) Hollywood je v agónii. Nemá již nic společného s filmem - o němž se předpokládá, že je uměním - ale pouze s natáčením kilometrů celuloidového pásu. Hollywood nastupuje v této chvíli ke své poslední bitvě, kterou prohraje, nerozhodne-li se skončit jednou provždy se standardizací filmové výroby." Jak nadčasová slova od člověka, který natáčel nadčasová díla.

V této grotesce vystupuje sociální motiv, když v sobě chudý tulák z hladu překoná strach a vstoupí do ringu, kde mu při jeho postavě hrozí těžké ublížení na zdraví... ale to by nebyl Charlie, aby i z této šlamastyky nevyvázl se ctí. Třetí snímeček pro Essanay, uveden 11. března 1915. Skvělý herecký výkon tu předvádí také pes :-).

Moc se mi líbí pocta, kterou tomuto filmu vzdávají Bertolucciho "Snílci". Studenti se přou, zda je lepší Chaplin nebo Keaton, a jeden z nich vytahuje triumf - v samotném závěru "Světel velkoměsta", kdy kdysi slepá květinářka poprvé spatří svého dobrodince, je jeho obličej natočen tak, že máme pocit, jako bychom ho jejíma očima poprvé spatřili i my. Nejslavnějšího člověka na světě, Charlieho Chaplina. Svým způsobem to tak skutečně je, a dlouho jsem přemýšlel, jak to ten Charlie udělal. Dost možná je to prostě proto, že jeho obličej zde vidíme v detailu, který moc často nepoužíval. Jinak "Světla velkoměsta" jsou dalším skvělým Chaplinovým filmem. Hned v úvodu se vysmívá zvukovému filmu, když žvanění honorace u pomníku nahrazuje podivnými zvuky. Jakoby tím dával najevo, že mluvené slovo považuje za zbytečné (i když i on nakonec rezignoval a příští film byl již částečně mluvený). Opět musím Charlieho pochválit za jeho čich na herečky, Virginia Cherrillová působí v roli slepé dívky velmi přesvědčivě. Konec se mi na jednu stranu zdá trochu ustřižený, ale na druhou je to tak možná opravdu nejlepší. Nevíme, zda se ti dva dají dohromady, nebo zda zůstanou jenom kamarádi. Záleží na naší představivosti...

Tristana je zřejmě nejdepresivnějším Buňuelovým snímkem. Postavy zde vzbuzují spíše než sympatie lítost nebo odpor. Scény se zmrzačenou Tristanou působí bezvýchodněji a ponuřeji než většina hororů. Vlastně to není úplně typický Buňuel, tentokrát si s divákem tolik nepohrává, i když zde máme snovou scénu a také poněkud nejasný závěr, kdy opět vidíme několik obrazů z tohoto filmu, seřazených od konce děje až na samý začátek (má to nějaký skrytý význam?). Sám Buňuel do filmu včlenil mnoho věcí, které mu byly po celý život drahé, jako toledskou zvonici a náhrobek kardinála Tavery, nad kterým se naklání Tristana.

Jeden z těch lepších filmů třicátých let. Je celkem vtipný, dobře zahraný a nepůsobí naivně. Knihu jsem sice nečetl, ale četl jsem "Vdavky Nanynky Kulichovy", které se rovněž točí okolo seznamování mladých lidí a následné svatby. Dneska je to srandovní, že mladík si napřed musel vybudovat vztah s rodiči dívky, která se mu líbila, pak mohl požádat o její ruku a teprve po svatbě spolu začali sami žít. Inu jiná doba.

Jeden z nejlepších Carpenterových filmů. Disponuje naprosto skvěle vystavěnou atmosférou.

"Schopnost vidět nejúděsnější, nejžalostnější, nejtragičtější jevy očima dětského smíška", charakterizoval Ejzenštejn kdysi Chaplinův umělecký styl. "Moderní doba" už ovšem - stejně jako další Chaplinovy celovečerní filmy - není obyčejné dětské vysmívání se na úrovni grotesek. Je to pošklebek naopak velice dospělý. Charlie si tu utahuje z industrializace společnosti, za což ho hlavně američtí kritici ztrhali. Najednou přestal být na stránkách amerického tisku velkým umělcem, jeho nový film byl odmítán jako umělecký omyl a on sám byl prohlášen za nebezpečného buřiče, za bolševika, který se snaží propašovat do prostředí hollywoodské sociální pohody jed komunismu. Mně je upřímně jedno, jestli byl Charlie komunista nebo ne. Já ho každopádně obdivuji, že si vždy stál za svým a šel svou vlastní cestou. Čas mu dal za pravdu. Dnes ho můžeme právem považovat za jednoho z prvních autorských režisérů. "Moderní doba" je velice vypilované dílo, je znát, že mu Charlie věnoval tři roky svého života. Jedná se o skvělý mix humoru němých grotesek a vážného sociálního dramatu. Oceňuji též výkon Pauletty Goddardové, zde Chaplina jeho nos na herečky opět nezklamal.

Popravdě ten čtený Chaplinův komentář mi přišel spíše rušivý, raději bych viděl klasicky němou verzi s mezititulky. Závěr na lodi je až příliš nepravděpodobný, ale jinak jsem naprosto spokojen. Je to další z Chaplinových velkých filmů, který poprávu vstoupil do dějin, a lze na něj najít odkazy v tak rozdílných snímcích, jako "Svět patří nám" či "Hnus". Jinak pro hlavní ženskou roli Chaplin původně počítal s Litou Grey, andílkovi z Kida, která se ale mezitím stala jeho druhou manželkou, a on prý nechtěl, aby jeho žena vystupovala jako herečka. Tím si to u ní dost zavařil, manželství dlouho nevydrželo (ale alespoň z něj Charlie měl dva syny).

Ten úvodní záběr, kdy vidíme z ptačí perspektivy, jak déšť padá do spárů dlažby a lidé procházejí s deštníky, tak ten mě hezky navnadil. Bohužel jsem pak s hrůzou zjistil, že ve filmu se vůbec nemluví, nýbrž jen a pouze zpívá. Na to jsem nebyl připraven a přiznávám, že mi to docela lezlo na nervy. Hudba zní totiž dost tuctově a zpěvy ještě tuctověji. Závěr je hezký a dojemný, přiznávám, ale většinu filmu jsem se spíše nudil. Natočit to klasicky s mluvenými dialogy, bylo by to o hodně lepší !