zurivymlok

"Tak dobrá, vy primitivové, tak tohle chcete ... tak tohle je hromová hůl - kalibrovaná dvouhlavňová remingtonka, prvotřídní značkový výrobek - můžete si ho koupit v oddělní sportu." "Tak dobrá, přítelíčku, co takhle trochu horké vody? ÁÁÁÁÁÁÁ...." "Dej ty svý kostnatý pracky dál od mýho těla." "Useknu ti hlavu." "Drahá, jsi vskutku odporná." "KLATŮŮŮŮ, VERATA, N......." :-D

Sam Raimi v celku umí vytvořit dobrou atmosféru. Bruce Campbell hraje výborně a je škoda, že jako herec nikdy moc velkou díru do světa neudělal. Nápad je také zajímavy. Některé scény geniální (viz uříznutí ruky). ALE: Občas velmi zdlouhavé a tudíž strašně nudné. Nic by se nestalo, kdyby stopáž byla o 15 minut kratší.

Tak v deseti letech jsem z toho byl nadšený a jelikož jsem to tehdy shlédnul na načerno nahrané VHS kazetě (kde byla spolu s filmem Sliz - pod názvem Plazma) s jiným názvem a rychlodabingem, dalo mi vážně zabrat tento film na netu najít. Ale narozdíl od Slizu, který mi i po letech připadal dobrý, mě tohle k zbláznění nudilo - a to navzdory faktu, že jako dítěti se mi tyto oživlé mrtvoly líbili více. Hold oči dítěte vidí věci jinak. Nyní už nejsem dítě a tak s čistým svědomím vážně nemohu dát více jak 3 hvězdičky - přitom stačilo málo a mohla to být i 4hvězdičková bomba. Ale bohužel mi přišlo, že nad dobrými nápady převládá nuda a nad humorem trapnost. Zdejší vysoké hodnocení je pravděpodobně způsobeno nikoliv kvalitou snímku, nýbrž nostalgií lidí, kteří tento film stejně jako já viděli v dětství resp. ve "vé-há-es-kové" éře někdy kolem revoluce.

Album Tubular Bells II. je asi nejfamóznějším dílem tohoto vyjimečného skladatele. Koncert v Edinburgu se nese spíše v komornějším duchu a pro milovníky světelných show jako P.U.L.S.E. od Pink Floyd může být koncert poněkud vizuálně nudný. Hudební stránka je naopak naprosto vynikajicí a vůbec materiál složený pro tento projekt je excelentní (asi nejlepší Mikeho práce). Slabinou podle mě je, že na záznamu není žádný průřez jeho předchozí tvorbou. Přesto jednoznačně 100 %.

Dnes je tomu už 13 let, kdy jsem se seznámil s hudbou Mika Oldfielda. Bylo mi tehdy "sladkých" 17 let a celé mládí před sebou. :-( První písní, kterou jsem od něho takto slyšel byla píseň Islands (později jsem zjistil, že písně jako Shadow on the wall, Moonlight shadow a To France již znám z rádia) a to mě přimělo poslechnout si celé album Islands. Byl jsem uchvácen stejně jako když jsem pár měsíců předtím poprvé slyšel hudbu Vangelise. Těmito dvěma autory se začal profilovat můj hudební vkus, který předtím jako by nebyl - nejak jsem tehdy nemohl přijít na chuť písním, které poslouchali mí vrstevnící a které tehdy hrálo Eso (D.J. Bobo, různé chlapecké skupiny a podobné hrůzy, které zavál čas). Album Tubular Bells III. patřilo v době svého vydání mezí mé nejoblíbenější CD. Postupem času se mě však poněkud omrzelo a považuji ho spíše Mikeho průměr (Alba Crises, Islands, Tubular Bells II., Voyager, Guitars považuji přecejen za mnohem silnější). Do dnes si pamatuju, jak jsem si jej z toho mála peněz, co jsem tehdy jako dítě bez kapesného měl, koupil za 300 Kč na šumějící kazetě a hrál jsem to pořád dokola na školním výletě ve walkmanu. Po nějaké době jsem si konečně našetřil na tento koncert a také to hrál stále dokola ve videu. Vždycky jsem se strašně těšil na konečnou skladbu, kdy třískají tím kladivem do těch tyčí - přišlo mi to úžasné. Řekl bych, že do tak dva-a-dvacátehé roku patřilo tohle album mezi nejhranější. Později, kdy už kazety končili, jsem si jej načerno vypálil na CD a ještě později v odbobí již klesajících cen jsem se konečně dostal k tomu, že jsem si jej mohl koupit na CD. Toho jsem si už moc neužil, protože pak přišel formát mp3 a na CD se už po většinu času práší. Přesto nelituju, že mám toto album i na originále. Takový "životní příběh" se psal kolem tohoto alba. Jak bych mohl dát méně než 100 %? :-)

Opravdová kuráž je po mnoha letech film, ze kterého alespoň trochu cítím tu pravou westernovou atmosféru na kterou jsem byl zvyklý z westernů vzniklých před rokem 1980. Jak už je u bratrů Coenových zvykem, vyprávění má jen velmi pomalé tempo, téměř žádnou hudbu, je však jako vždy vystavěn na dobrém scénáři a vynikajících hereckých výkonech. Krom toho to vypadá, že máme další talentovanou "dětskou" hvězdičku. Hailee Steinfeld je po celý čas výborná a skvěle se doplňuje se svými mnohem staršími a zkušenějšími hereckými kolegy. Jeff Bridges opět nabral druhý dech a já doufám, že tento film a Tron: Legacy jsou jen začátkem jeho velkého hereckého comebacku (vůbec by mi nevadilo, kdyby se pro něj našla nějaká role v připravovaném westernu Quentina Tarantina).

Mírně podceňovaný snímek, který však patří mezi špičku svého žánru. Dokonce i silně přepísknutý konec, kdy přes hlavní hrdiny projde tornádo a oni přežijí díky tomu, že se přivážkou k potrubí (jako by v tornádu nebyly kusy z právě rozmetaného domu atd.), se dá docela snést.

jj, tuto nudnou zrůdnost jsme si tehdy půjčili z půjčovny v domnění, že se jedná o pokračování podobné kvality jako původní Twister - jeden z nejhorších filmů, co jsem kdy viděl.

Tak to se snad ani nedá hodnotit? Vůbec nechápu, že tohle na CSFD je. Co tu mám hodnotit? Přiběh? Politický názor? Technické provedení?

Statečné srdce je jeden z nejzásadnějších snímků, které utvářeli můj pohled na film. Vlastně je jedním z nejzásadnějších snímků vůbec. Gibson na vrcholu své slávy dokázal to samé jako pět let před ním Kevin Costner. Postavit se před kameru a zároveň zrežírovat celý film tak, aby vzniklo naprosto vyjimečné dílo. A já pak v patnácti letech s vypleštěnýma očima hledel na asi nejlepší historický snímek (pojmem historický nemyslím historickou přesnost, ale naprostou poutavost a kvalitu z hlediska filmařského). Mel Gibson, hlavním povoláním herec, tak hodil rukavici všem režisérům. O dalších pět let pozdějí jí zvedl Ridley Scott se svým Gladiátorem. Ale nikdo jiný se od té doby (dnes už je tomu patnáct let) ani nepřiblížil. Film má prostě všechno, dobré herce, dobré postavy, výborný příběh, velmi dobrou hudbu, vynikající režii a to vše je podpořené nezbytnou dávkou Gibsonovského naturalizmu, který je však vyvážen citem (láska k ženě, láska ke svobodě). Jednotlivé střípky do sebe tak zapadají, že výsledkem je nádherná mozaika. Ač jsem ten film pár let už neviděl, mohu směle prohlásit, že se jedná o jeden z nejlepších snímků, které kdy vznikly. Jeho odkaz je vidět téměř ve všech historických filmech vzniklých po něm.