Flakotaso

Vizuálně je to otřes, vždyť realistický look přece neznamená, že to musí vypadat jako amatérské domácí video. Ale to Fuit se Smutným asi neví nebo nechtějí vědět. Být za kamerou třeba Martin Štrba, hned je ten film o něco hodnotnější. Na druhou stranu je třeba pochválit zvuk, dialogům je velice dobře rozumět, což u českých filmů opravdu není samozřejmost. Docela zábavní jsou herci, za prvé proto, jaké hrají nesympatické idioty, za druhé proto, že jsou neokoukaní. Zejména David Máj je ve své roli hodně zábavný. Hodně podivný je ale výběr hudby, někdy tam docela sedí, ale když se zničeho nic objeví třeba Langerová nebo Vladimir 518, reakcí nemůže být nic jiného než pozdvižení divákova obočí. Půl hvězdy navíc dávám za vtipnou scénu ze závěru, kdy se Jakub Wagner ožere do němoty.

Co to sakra bylo...opravdu nemám slov. Nejnesympatičtější a nejnudnější herečka pod sluncem a k ní úměrně vybraný noname "herec". Scénář a vůbec všechny dialogy jako by napsal ten vůbec nejhorší český scenárista, jakého si dovedete představit - styděl jsem se ty hovadiny vůbec poslouchat. Kamera s tak tmavým filtrem, že všechno (ne)vidíte jako přes sluneční brýle. Jo a samozřejmě nesmí chybět asiat, že ano, jako v každém druhém americkém filmu! Tentokrát dokonce ve formě ducha. Oh my fucking god...po půl hodině už jsem to nezvládal. Van Sant si hraje na zženštilého hipstera a nejde mu to, nebo co. Zlatý Dolan. Takhle mě už dlouho nějaký film nenasral. Odpad jak vyšitý.

No jo, není se příliš co divit, že kritici Valmonta po absolutním a nepřekonatelném vrcholu jménem Amadeus strhali. Mrzuté ovšem je, že se tento film dodnes obecně považuje za ne až tak dobrý, neřkuli průměrný a tyto názory se automaticky přejímají dál a dál, aniž by se na ten film podíval někdo znovu a nezastřeným okem. Naopak! Ten film i po letech doslova září - Ondříčkova nádherná kamera, vynikající(!) střih, práce s hudbou, ladné prolínání protikladných nálad a ovšemže také herecké obsazení - Colin Firth je výborný, Fairuza Balk taktéž, ale kdo doslova vyčnívá, je fascinující rajcovní koketa Annette Bening. Všechno prostě nádherně šlape a navíc se mi hrozně líbí Formanovo pojetí. Nedělá z onoho známého intrikářského příběhu žádné infarktově vyhrocené drama, ale spíše zdůrazňuje, že je to pořád jenom hra - lehce krutá, ale taky krutě zábavná a radostná! No představte si, jste existenčně absolutně zabezpečený člověk na konci 18.století, co asi budete dělat? No hrát si přeci! Forman na to kápl.

Visconti 4/10, Bolognini 4/10, Pasolini 7/10, Rossi 5/10, De Sica 4/10.

Dobře, skoro tři hodiny sledujeme velmi nefilmový (rozuměj téměř dokumentární) záznam toho, jak jedna nepříjemná zrzka obětuje deset let svého života lovu na pochybný cíl, jehož zabití stejně nic nevyřeší a na konci z ní po deseti letech (!) vypadne první náznak emoce! Je to natočené slušně, v pořádku, ale nic rafinovaného ani výjimečného. Že to není klasická americká oslavná "náborovka"? To by u filmu, zvláště podle "skutečné události" měla být přece samozřejmost, tudíž to nepovažuju za nic zásadního. Když si to shrnu - absolutně chladně natočený hraný dokument o tom, že jeden z mnoha teroristů byl, deset let se po něm pátralo a už není. A dál? Nevím, nerozumím tomu, proč měla Kathryn Bigelow potřebu investovat síly do tak popisného filmu a přitom paradoxně tak nicneříkajícího a nicneřešícího (napadá mě, že kdyby se všechen natočený materiál hodil do nějakého nejnovějšího počítačového programu, tak vypadne úplně stejný film, včetně použití hudby, střihu atd.). ___ btw: hlavní roli měla hrát Mia Wasikowska, aby ta "poetika nezajímavosti" byla dokonalá, protože na Chastain vizuálně přece jenom cosi zajímavého je...ale to už rýpu moc :).

Není to nic, co by vás svou imaginací nebo genialitou roztrhalo na kousky. Fliegaufovo Lůno je "pouze" docela nadprůměrný tichý art s originálním nápadem, krásnou kamerou a výtečným Mattem Smithem. Vytýkat by se určitě dalo to, že zde není žádný zajímavý nebo nečekaný, překvapivý vývoj základní nahozené situace. Mám ovšem pocit, že Fliegauf záměrně žádné takové očekávání ve filmu nevytváří a proto ho nechává jen tak (v duchu režisérovy myšlenky ambientního filmu) spíše doznít, než doplynout.

Na to, jaká je to magořina, tak to není jako celek až tak hrozné. Mám ovšem dojem, že jenom díky sestavě mých oblíbených herců a místům, které znám - Brnu a Krakowu. Jinak by to bylo asi hodně, hodně špatné...ani ta skvělá hudba Midi Lidí nebyla moc využitá, geniální Polski hit nepochopitelně až v závěrečných titulcích. Každopádně bohužel platí, že točením podobných filmů "samých pro sebe" a takového toho typicky českého "undergroundu bez příčiny" (a navíc nedotaženého) se naše kinematografie bude jenom dále zahrabávat. Polski film totiž pobaví velmi malé procento zasvěcených lidí, pro většinu ostatních (tedy ono pověstné "běžné diváctvo", jakkoli ten výraz nemám rád) je to nepřijatelná a nepochopitelná hovadina.

Klasický Hollywood 30. let, natožpak žánr screwball komedie je pro mě dosud téměř neprobádaná vrstva světové kinematografie a tak jsem se rozhodl, že si jeden takový film zkusím dát. Volba padla na Stage Door obsazený třemi velkými hvězdami své doby. Zpočátku mě zběsilé a neustávající tempo dialogů docela šokovalo, ale po pár minutách jsem se na tu vlnu naladil a začal si je užívat. A že je opravdu co, na téměř každou vyřčenou větu jsou odpovědí velice rýpavé sarkastické poznámky zejména z úst vynikající Ginger Rogers, ale nezaostávají ani další z mnoha přítomných postav. Z klasicky velmi hladkého a neviditelného hollywoodského stylu vyčnívá pouze stylizovanější scéna před sebevraždou jedné z hrdinek. Jinak bych z mnoha bryskních dialogových přestřelek vyzdvihl skvělou scénku, kdy se v bytě producenta Powella (Menjou) setkají všechny tři hlavní postavy a Ginger Rogers nalezne Katharine Hepburn v jaksi kompromitující pozici :).

Rozhodně jeden z těch lepších komiksových filmů, i když je restart celé série naprosto nepochopitelný...ale to je vedlejší. Pár hezkých nápadů a detailů (ale opravdu jenom pár, to je potřeba zdůraznit), fungující chemie mezi hlavní dvojkou. Jinak to ničím nevyniká ani výrazně nepropadá, není to ani stupidní a otravné jako Avengers nebo Kapitán Amerika, ani zábavné a chytré jako Kick Ass. Takže jenom dvě poznámky - Andrew Garfield b o h u ž e l není Tobey Maguire a Emma Stone n a š t ě s t í není Kirsten Dunst. Asi tak.

Opět se potvrdilo, že dnes zatracovaný režisér Jaroslav Soukup točil na začátku 80. let filmy na slušné úrovni. Nejedná se o žádný výrazně ambiciózní kousek, ale o velmi jednoduchý film, založený na osvědčené kombinaci sportovního zápolení a psychologicko-vztahového dramatu mezi třemi hlavními postavami. Dostih vyniká především vykreslením samotného prostředí a to jak prostorově, tak pocitově a vzniká tak jakási příjemná kontinuita těchto prvků, která tak často chybí v současných českých filmech, jež se většinou vyznačují značnou roztříštěností - a to mimo jiné i žánrovou. Dostih se nesnaží být něčím víc, než pouze dramatem se sportovní tematikou, ale to co dělá, dělá dobře. Celkovému pozitivnímu dojmu napomáhá také výborný výkon Ladislava Mrkvičky v roli žokeje Sochora, sužovaného zdravotními problémy a docela čistě napsaný scénář bez zbytečných dějových odboček.