Frajer42

Další zajímavá epizoda věnována stavbě luxusní a ohromně zajímavé bastionové pevnosti, která se následně ukázala býti značně nepoužitelnou, vzhledem k současnému vývoji palební techniky. Moc se mi rovněž líbila závěrečná věta, která krásně shrnula, kterak se v jednom městě krásně ukázalo to nejlepší co člověk dovede a později se tam odehrála prezentace surovosti a násilí, kterými se můžeme honosit pouze my lidé. [85 %]

Velmi atypický díl točící se především kolem výroby mého nejoblíbenějšího letního nápoje. Historie pěstování chmele byla neskutečně zajímavá. Mirek Táborský se skvěle obléká i skvěle vypráví. Dokáže vás strhnout svým naprosto přirozeným zájmem pro věc. Hodně informativní a krásný díl, který musím zařadit k tomu nejvíc nejlepšímu, co nám tento dokumentární cyklus zatím přinesl. [95 %]

K uctění památky mého vzoru, mé inspirace a hudebního mistra, který nemá ve světě moc obdoby Ennia Morriconeho jsem si vybral naprostou klasiku - spaghetti western z doby, kdy mistrovi nebylo ani 40 let. Znovu mě nezklamal, hudba je opět naprosto boží a má smysl snímek vidět, i kdyby to bylo jen kvůli dokonalé ústřední melodii. Příběh a vše s tím spojené už je taková ta westernová klasika, která nenadchne, ale ani neurazí - výlet do doby, kdy ještě muži bývali muži, do světa, kde měla své místo čest a spravedlnost, kde se nosily zbraně nízko u pasu a kde se klobouky stále ještě smekalo. Vždy se čas od času nesmírně rád do této doby vypravím alespoň prostřednictvím filmu v doprovodu kvalitního vína. Je to neskutečný relax a člověk alespoň na chvíli zapomene na ten retardovaný svět okolo, kde se v rámci všemožných ústupků, aby se někdo náhodou nedotkl citů všemožně zdegenerované menšiny, strhává pozornost řešením píčovin, aby se na pozadí mohla dít nechutná zvěrstva a mohli jsme si ničit půdu pod nohama, ovzduší a kvalitu vlastních životů. Už se těším, až brzy navážu dalším dílem, protože hodlám uctít památku mistra ve velkém stylu, přeci jenom neumřel nějaký obyčejný Karel Gott. [77 %]

Už jsem začínal věřit, že nějaká inkontinence v mém případě nehrozí, ale co mi tvůrci naservírovali - to bylo něco fantastického. Znovu se zopakuji. Žasnu nad tím, jaké tváře se podařilo k účasti ukecat. Zejména jsem byl příjemně zaskočen z "anonymního" infromátora, který neměl nejmenší chybu. Jsem rád, že tvůrci nezkopírovali koncept předchozího výtečného dílu, nýbrž se vydali novou cestou, která byla snad ještě o chlup lepší. Znovu koňská dávka parádního a trefného humoru, který nikdy neomrzí. Moc děkuji za prodloužení života a rozkmitání bránice a budu se moc těšit na další díl. Vhodných sportů je nekonečné množství. [91 %]

Tentokrát jsme se vrátili v čase jen o malý krůček zpět, přesto musím konstatovat, že jsem byl z portálu nebes opravdu velmi nadšený. Skvěle koncipovaný díl, kde si divák užije krásy naprosto božského nápadu zkombinovat vysílací věž s hotelem a naprosto nádherně to zakomponovat do překrásné krajiny. Co vám budu povídat, 25 minut jsem měl erekci. Nádherný díl plný netradičního moderního designu v kombinace s hromadou nesmírně zajímavých informací. [90 %]

Příjemná procházka lázeňským městem se švihákem Táborským jako průvodcem. Tentokrát se snad poprvé celý díl stáčel ke slovanskému stylu a mělo to své kouzlo, i když musím napsat, že jsem jednotlivé hotely rozhodně neslyšel mě volat a vábit a ani bych závratně nestál o to strávit několik dní nic neděláním v lázních a popíjením odporné Vincentky a už vůbec ne plaváním ve vzduchu připomínajícím nový kroužek tamního šaškecu. Škoda, že je polovina rekreačních atrakcí Luhačovic dnes již z všemožných důvodů zrušena. [80 %]

Tak do této části se vešly podstatně výživnější záběry, než tomu bylo v předchozím díle. Přesto se stále neubráním pocitu, že všechno sleduje zbytečně z rychlíku a u žádné památky se na delší dobu nezdržíme, což je škoda. Ke všemu se musím zastydět, že jsem poprvé nepobral heslo tohoto dílu, tedy jednota v rozmanitosti. V Praze to hraje všemi styly, že jednota je v mých očích to poslední, o co bych zde zavadil. [78 %]

K něčemu takovému se toho snad nedá moc napsat. Dlouho si nepamatuji, kdy jsem se takhle nasmál. 40 minut má divák napíchnutou žílu, kam mu proudí koňská dávka humoru. Často tento pseudo dokument poskakuje na samé hraně mezi humorem a trapností, ale tvůrci jsou takoví mistři, že tuhle hranici dokonale odhadli a za celou dobu jsem neviděl jedinou pasáž, kdy by tohle inteligentní veledílo sklouzlo k trapnosti. Žasnu, kolik známých osobností se podařilo ke krátkému výstupu přesvědčit a hlavně mě potěšilo, že se tihle lidé nezdráhali udělat si prdel sami ze sebe. Dokonalé shrnutí tenis během 40 minut. [90 %]

Jeden z nejslabších dílů. Praha toho nabízí opravdu hodně a každá jednotlivá atrakce by se mohla rozmělnit snad do celého dílu. Bohužel, tvůrci nezvolili tento přístup a připravili si pro nás velmi obecný rychlo průlet napříč celým městem, takže se ve výsledku kromě pěkných záběrů člověk takřka nic hodnotného nedoví a moc si toho po zhlédnutí nepamatuje. Škoda, že tvůrci nezvolili podstatně pozvolnější tempo. [70 %]

Hodně dobrá epizoda, tedy nebýt té ohyzdné vily, která společně s brněnským orlojem tvoří vrchol architektonického nevkusu, debility a hru pseudo umělců na umění, které jsem dodnes nepochopil. V tomto "pokrokovém skvostu", když si kupříkladu chcete vyvětrat otevřením okna, tak probudíte rachotem půl Brna. Zastánci tohoto hnusu se často brání tím, že na fotkách vypadá vila hnusně, že se tam musí člověk projít osobně, aby docenil její domnělou krásu, takže možná si tu cestu někdy udělám, abych si to potvrdil. Když dostal architekt zadání, kde nebylo finanční omezení, tak bych si představoval podstatně lepší výsledek. V takovém hnusu bych nebyl ochotný žít ani zadarmo. Jeden prostor v hnusotě poráží ten další. Je to takový mišmaš plný píčovin, nesoulad, chaos a celá stavba na mě působí nechutně neosobním a chladným dojmem, kde i do té doby zdravého člověka do týdne sežerou deprese. Drahé nesmysly typu onyx a makassarský eben plní stejnou funkci, jako by splnil 10 x levnější materiál, jen by si nad ním snobové, pseudo intelektuálové a další zbytečná část populace tak dobře nepohonili svých 10 centimetrů. To, že architekt použil materiál onyx a následně byl překvapen jeho vlastnostmi, je snad tím nezářivějším důkazem, že ten člověk netušil, co dělá a šlo jen o to napěchovat stavbu co největším množstvím drahých a totálně zbytečných píčovin. Na seznamu Unesco tento pseudoskvost nemá co pohledávat a v tomto dokumentu také ne. Zpracování dokumentu ovšem tradičně velmi dobré, a tak tvůrci i z takového hovna upletli obstojný bič. [50 %]