flanker.27

A mně se to před těmi asi třiceti lety líbilo.

To se nedá brát ani jako film. Předváděčka schopnějšího klubu vojenské historie natočená někým kompetentním, kdo umí držet kameru, je lepší zážitek než tohle cosi plné neherců, stále se opakující techniky (míněno evidentně těch samých kousků) a příšerné kamery. Zkusil jsem začátek a po deseti minutách jsem dal zbytek rychloposuvem, jen proto, abych věděl, že zbytek je ještě horší. Teď budu dělat, že to prostě neexistuje.

Akce vyvolává reakci. Libtardi, včetně těch z moviezone, kdoví proč, tenhle film nenáviděli dřív, než ho kdokoli vůbec viděl (snad se báli, že v něm padne poznámka o Epsteinově ostrově, do kterého je jich spousta namočená až po viagrou vytuněné genitálie), a tím z něj nesmyslně udělali modlu pro konzervativní část společnosti. Zbytečný řev a kontroverze, Sound of Freedom je prostě film o jedné z těch hnusných věcí, které se ve světě dějí, ale moc se o nich nemluví a ani rodina Clintonů ani nikdo jiný ze světa, co sám sebe nazývá svobodným, se nemusí cítit jako potrefená husička, protože o nich není. Důležité je, jestli je to dobrý film. Podle mě ano. Jistě by někteří jiní tvůrci podobný příběh natočili jinak, ještě syrověji, ale vzhledem k tématu mi myslím plně stačí toto pojetí, které se snaží vybalancovat to, aby přímo a otevřeně neukázalo ve spojení s dětmi nic vysloveně nechutného a zároveň zůstalo syrové a znepokojivé. Vlastně nevím, jak to udělat jinak, než právě tady. Výsledek je stále působivý víc než dost a asi zasáhne zvláště rodiče. Být jedním z nich, určitě během stopáže zajdu dítě třikrát zkontrolovat a hodně si rozmyslím, kdy ho nechám bez dozoru byť na dětském hřišti. Takže za mě spokojenost.