flanker.27

Jen málo dialogů, zato plno nádherných záběrů v barvě i v černobílém. Spolu s hudbou působí spíše na city než na mozek, jinak řečeno, tenhle příběh se musí spíš prožívat než aby se o něm přemýšlelo. Ke konci (setkání na nádraží) dodám, že já ho chápu pro ústřední dvojici jako naději na dobrý konec. Někdy je potřeba se nevzdat.

Nechápu, proč tu pohádku natlačili na necelou půlhodinu, trochu rozvinout postavy a motivy by neškodilo, zvláště zlé duo by zasloužilo trochu více propracovat, takhle se i dítě může leda divit, proč král nechává hned od počátku macechu a nevlastní dceru tak zacházet s jeho vlastní. Jinak celkem příjemné.

V zásadě stále platí, co jsem napsal k pilotu. Nejsem příliš velkým fanouškem klasických detektivek, většinou bývají příliš odtržené od reality a když tak dám příležitost těm, které se co možná přibližují reálu jako naše Případy 1. oddělení. Zde jde o třídu vysoustruženou k dokonalosti po stránce formální. Jediná drobná výtka je, že vlastně samotné případy (nebo jejich rozuzlení) často nejsou tak zajímavé jako to časté nakoukávání do stylu života různých lidí. Hlavním tahounem jsou však pro mě postavy, především tedy ani ne tak Morse, ale detektiv inspektor Thursday. Když si v posledním díle první série nabíjí doma revolver, člověk mu vyloženě přeje, aby se mu dostalo zadostiučinění vyřídit si to s tou mafiánskou chátrou hezky od podlahy. A právě škoda toho, že zápletka pak uhne jinam, protože vedle toho náběhu na řež jsou všechny současné gangsterky jen večerníčky pro děti. Mimochodem třetí epizoda je zcela zjevně inspirovaná Fincherovým Se7en. Update po 2. sérii: Po dokoukání druhé sezóny. Musím zmínit, co mi na tom vadí, a to mnohdy velmi nerealistické motivy jednání nejen pachatelů, ale i jiných postav, snad nejvíc je to poznat ve třetí epizodě, kdy místního gigola nějak vůbec netankuje, že jedna z jeho známostí za druhou se odebírají do hrobu. Je to takový ten případ, kdy se lidi zastaví v čase, dokud je nedožene nějaká scéna z děje. Pokud o tom člověk nepřemýšlí, zůstává mu pořád takřka dokonalé prostředí, ale můj problém je právě to přemýšlení. Na druhou stranu geniální hláška: "Copak jste nikdy nepřemýšlel o tom, co přijde po smrti? - Dle mých zkušeností policie." Update po 3. sérii: Bohužel trend nepravděpodobných motivů a podivného chování pokračuje i nadále. Navíc nevím proč náhle mizí ze scény Morseova milá, když už měli tu potřebu ji tam v předchozí sérii přidat, a stejně tak podivné bylo loučení s Thursdayovou dcerou. Čím dál víc mám pocit, jako by se scénáristovi na začátku rozjely nápady a pak mu došla inspirace, než epizoda resp. celá řada skončí, tak to pak vždycky musí nějak uplichtit. Update po 4. sérii: Případům stále vytýkám ne moc uvěřitelná rozuzlení, není to tu ovšem tak tragické jako v minulé sérii. Osobní rovina je tu ovšem zajímavější, to je konec konců to hlavní, co mne u seriálu drží. Hlavní postavy a prostředí. Jen finále bylo tentokrát trochu podivné a useknuté víc než jindy. Ovšem můj favorit Thursday dal krásně po hubě tomu slizkému šamstrovi své dcery, to bylo zadostiučinění pro každého otce. Update po 5. sérii: Tak tohle ne. S politickou korektností to vždycky hodně koketovalo, ale takovou nálož jsem nečekal. Se seriálem končím.

Podobně jako Jdi a dívej se ani tento film není o válečné slávě, hrdinství a vítězstvích, ale o obětech, jejichž očima může divák sledovat, čeho všeho je také schopen člověk. Obsahově silné s několika scénami drtícími emoce spolehlivě jako kovářské kladivo. Film vlastně nemá jednotící dějovou linii a je složený z útržků zážitků většího množství postav, ale s ohledem na téma a rozsah celého nankingského masakru by vyzdvižení několika postav na úkor zbytku po způsobu západní produkce dle mého neodpovídalo tématu, takže jde o pochopitelný a myslím i správný krok. Zaujalo mne, že se tvůrci nebáli jako jednu z postav ukázat japonského vojáka, a to v dosti lidském světle. Z hlediska způsobu práce s tématem a pojetím masových scén mi film asi nejvíce připomněl Pianistu, což je z mé strany velký kompliment. Celkově musím dát maximum, a to ne kvůli tématu, silných témat je hodně, ale zpracováním si to zaslouží (na rozdíl od korejských přepatetizovaných filmů jako Pouta války).

Aneb jak natočit kriminální příběh o nechutných věcech, aniž by v něm bylo nutné cokoli nechutného ukazovat. Stačí pár slov, aby si tu špínu večírků, na kterých si užívají mocní, divák představil ve vší oplzlosti. A přitom je to celé podáno s elegancí gentlemana, mladého detektiva, který ve spojení se svým nadřízeným nitky případu rozplete a dovede vyšetřování ke zdárnému konci, i když nakonec nitky vedou jinam. Absolutně britské a přestože obvykle klasické detektivky nemám příliš v lásce, v tomto případě si mě podání naprosto získalo.

Když Laertes skočí do Oféliina hrobu, je to odzbrojující scéna plná emocí. Až jsem si skoro říkal zadrž Hamlete svůj vstup a nech Laertovi jeho bol, stejně tím jsi vinen ty sám.

Hlavní hrdinka je asi dobrá hospodářka, ale to je tak asi jediné její pozitivum. Jinak je to stejná husa jako ty, kterými ona sama pohrdá a příliš nechápu dobračisko rovinu chlapa Gabriela či solidního Williama, co na ní takovou dobu vidí. Madam si představuje nezávislost tak, že všem řekne své mínění o nich, ale ať se nikdo neopováží říct jí to svoje o ní (i když je k tomu sama přímo vyzve). Dále disponuje přímo ukázkovou neschopností porozumět lidem a naopak snadno podléhá klamu, důsledkem čehož zničí život (minimálně) jednoho člověka, který se pro ni obětuje, jen aby ona mohla prozřít. Je to výborně natočené, ale k hlavní hrdince nespravedlivě shovívavé. Ta přízeň osudu měla potkat spíš nebohou Fanny, která příliš tvrdě zaplatila jen za takovou hloupou maličkost, že si spletla kostely. Asi za to mohou mé odporné sexistické ochranitelské instinkty, ale volit mezi těmi dvěma by pro mne bylo velmi jednoduché.

Z mládí Bohdana Chmelnického :)

K dnešnímu počasí song jako dělaný. Když už člověk musí tvrdnout většinu veder v práci, může aspoň fantazírovat u týhle pohodovky.

Když si člověk uvědomí, že je to víc jak 20 let starý a provázelo to jeho mládí... Ale co, ať žijou příjemný věci :)