Raziel_cz

Mohl to být uspokojivý metahoror a uspokojivá dekonstrukce žánru, ale na to to podle potřeby moc pohodlně ohýbá pravidla. Což sice dělají i ty záležitosti, na něž se tu odkazuje, ale jelikož si toho film není vědom, tak to nefunguje. Což ale není jeho největší problém. Tím je PG-13. Jakože fakt. Ve snímku, co přímo vychází z osmdesátkových slasherů a ve kterém postavy celou dobu mluví o brutálních vraždách a nahých ženských, nejsou ani brutální vraždy, ani nahé ženské. Vtipný je, to zase jo, a taky vypadá zatraceně draze, přestože měl jenom čtyřapůlmilionový rozpočet. Kamera se často utrhne a hodí pár raimiovských otoček, jsou tu působivé přelety bez střihu, efektní CGI a především ke konci skvěle nasvícené a stylizované scény a herci se snaží všechno prodat s patřičnou vervou, ale něco tomu chybí. Především tedy asi ty kozy a krev, co by vás odvedly od myšlenky, že to prostě není moc chytré a drží to pohromadě spíš silou vůle, než dobrým scénářem. Má to tempo a je to zábavné, ale ve světě, kde existuje Behind the Mask, mají prostě hororoví diváci lepší alternativy. Nebo aspoň tu jednu. Co se žánru navíc nevysmívá, ale na fanoušky uličnicky pomrkává. Takže tak. Být to odvážnější a lépe napsané, bil bych se za to do krve. Takhle si to nejspíš zítra nebudu pamatovat. Škoda, potenciál tu byl.

Krutopřísnej akční thriller se skutečně hrajícím Owenem Wilsonem a Piercem Brosnanem jako ultimátní britskou deus ex machinou. John Erick Dowdle je prostě masér. S pětimilionovým budgetem natočil nejen nejnapínavější, ale také jednu z nejzábavnějších věcí minulého roku. Škoda, že asi zapadne.

Nejhorší nejlépe natočený horor, co jsem viděl. Del Toro zatoužil po snímku ve stylu Hammeru, což znamená, že jsou tu krásné kulisy, jistá kamera a praktické efekty, celé je to nádherně stylizované a sídlo Sharpů je asi nejhezčí lokace, která se kdy v žánru objevila. Nutno ovšem podotknout, že teď už chápu, proč se produkce Hammeru často držela stopáže pod devadesát minut. Scénář Crimson Peaku není o moc obsáhlejší (a rozhodně ne důmyslnější) než třeba The Curse of Frankenstein, takže se můžete absolutně pozitivně spolehnout, že po většinu filmu se tu neděje vůbec nic. Závěrečná půlhodinka je hodně fajn, ale vlastně jenom podtrhuje, že se z téhle záležitosti dalo vyrazit něco podstatně lepšího, zvrhlejšího, krvavějšího a především zábavnějšího. Do té doby tuctová duchařina se špatně obsazenou protagonistkou (navíc tupou na úrovni Twilightu) a příliš mnoha narážkami, abyste ji mohli brát vážně, ačkoliv se tváří jako chodící pohřeb. Del Toro se očividně nemohl rozhodnout, jestli chce natočit gotickou duchařinu, nebo brutální twisted romance, tak si vzal od každého něco a vyšla mu hororová komedie. Ale stejně ne moc dobrá.

Mít to hodinu a půl, dám hodnocení podstatně vyšší. Ale má to dvě a půl a ta závěrečná už je fakt utahaná. Jo, má to úžasnou kameru, je super, že většinu těch důležitých pasáží to jede v tracking shotech, DiCaprio je boží a překvapivě se mi od začátku líbil i Tom Hardy, je to drsné a poetické a všechno. Dokonce i to zdramatizování skutečných událostí bych přežil, i když si myslím, že zdramatizovat vůbec nepotřebovaly. Naopak – vydaly by na mnohem méně nihilistický příběh s mnohem méně hollywoodským finále. Ale ono to prostě v poslední třetině už není zajímavé. Celá ta linie se ztracenou indiánskou dcerou je furt dokola (a dopadne přesně tak, jak čekáte), všechny aspoň trochu kladné postavy umírají a DiCaprio padá ze skal a schovává se před zimou ve skywalkerovském stylu v naprosto samoúčelných pasážích. A pak přijde to hollywoodské finále. A samozřejmě největší zklamání: Gangrénu Glassovi vyléčí kouzelný indián, místo aby si do ran nasadil červy. Ty Oscary, co to vyhrálo, si to zaslouží a z první půlky jsem byl fakt urvaný. Škoda, že to ve druhé vyšumělo.

Stellan Skarsgård je vždycky boží, ale myslím, že můžu s klidem v srdci říct, že s Riverem to dotáhl ještě o úroveň výš. Těžko si na jeho místě představit někoho jiného, tohle byla trefa do černého a právě díky jeho minimalismu, letmým úsměvům, srdečným i devastujícím dialogům s mrtvou parťačkou a ve vrcholech potom zuřivým výbuchům vzteku je tenhle seriál tak emočně strhující. Přesně ta melancholie a depka a originální nápady, které bych tolik čekal od severských kriminálek, a které mi často upřou. Nejlepší, co nám nordic noir dal, jsou jeho britské mutace. Broadchurch, Luther, The Driver... A nejlepší z nich je právě River. Seriálový majstrštyk.

Jak by dopadl BoJack Horseman, kdyby měl rodinu. No dobře, není to tak chytré, ani tak emotivní, ale rozhodně si to s ním nezadá co do kadence vtipů. A mladším lidem to dá pár podnětů k zamyšlení.

Po prvních asi dvaceti minutách jsem film sice musel stopnout a dohledat si všechny pojmy a doučit se ekonomii, ale sakra – chytrý, vtipný, naprosto jistě zahraný a zrežírovaný a totálně zdrcující zážitek. Chtěl bych být dostatečně inteligentní, abych taky dokázal napsat takhle komplexní scénář. Úžasná věc.

To mi ho teda vyndej, ono je to fakt dobrý. Samozřejmě tu není ikonický Ghostface, takže se to klidně mohlo jmenovat Hush, i když pak by to asi nenabralo extra sledovanost, ale formule Vřískotu zůstala a funguje. Filmová série (nebo aspoň její první a čtvrtý díl) je tak skvělá kvůli sebereflexi, která z ní dělá Deadpoola hororového žánru, a televizní zpracování ji adaptuje výborně, takže nakonec ani nevadí, že si to – mimochodem zcela přiznaně – přivlastňuje prvky Pátku třináctého. Za příklad si stačí vzít dialog, ve kterém hrdinové řeší, že slasher prostě nejde natočit jako seriál. Má to tempo, působí to akčně a mladě a svěže, je tu víc postav než v Under the Dome a všechny mají tajemství. A hlavně, nebere se to příliš vážně. Snad jenom ty herečky kdyby se mi trochu víc trefily do vkusu. | Druhá řada je chaos. A to je asi tak všechno, co se o ní dá říct. Naproti tomu osmdesátiminutový filmový dodatek, přestože navzdory názvu postrádá jakoukoliv halloweenskou atmosféru, je možná to nejlepší, co nám televizní Vřískot dal. Jasně, není ani zdaleka tak chytrý, jak by mohl být, ale přináší poutavý, kondenzovaný zážitek a přes znechucení z letošní sezóny dokáže nakopnout k vyhlížení té další. Velmi příjemné vykoupení.

Já jsem rád, když se buduje napětí. Ale ne, když se buduje hodinu. Nebo dvě. A pak se stejně nic nestane. Sicario (proč se ten film tak jmenuje?) tak pro mě je mimořádně frustrujícím zážitkem. Scénář je sice příjemně přízemní (ačkoliv pointa musí dojít každému, kdo se trochu orientuje v tajných službách, během čtvrt hodiny), ale z principu nemůže vystačit na takovou stopáž. Připravte se tedy na věci jako deset minut záběrů na jedoucí auta, patnáct minut seznamování s postavou irelevantní pro děj či až ridleyscottovskou kamerovou onanii (asi trénink na Blade Runnera 2). Výsledek vypadá pěkně, ale za to utrpení fakt nestojí. A za akční ho může označit jenom idiot.

Takhle měli vypadat Cooties. Pubertální splatterpunková bejkárna, co se nebojí ukazovat utržené penisy a obličeje rozmrdané improvizovanou sekačkou. Všechny ty zbytečné sequely k filmu, který na několik let zkurvil horory, má Landon odpuštěny.