Stíba

Na rozdíl od jedničky se už hned na začátku alespoň dozvíme něco o pozadí tohohle zvláštního postapokalyptického světa, film má byť minimální, tak alespoň nějaký děj a logiku ale jinak je to u mě furt bída bídoucí. Upřímně řečeno nevím, co na téhle série kdo vidí, vedle těch skvělých béček 80. let, které spousta lidí haní je tahle série naprosté peklo.

Prvních dvacet minut má spád a jde o slušnou béčkovou akci, zbytek je ale absolutně bez atmosféry, děje a hlavně minimální logiky i čehokoliv jiného, co bych si pod pojmem film představoval. Mám rád béčkovou akci ale tohle pro mě byl déčkovej blevajz.

Ať lovím v paměti jakkoliv hluboko, takhle úžasně jednoduchou a výstižnou satiru na válku všeho druhu nenacházím. Postava potrhlého německého doktora vycházející na světlo především až v závěru neměla chybu.

Skvělá zábava pro celou rodinu, pro mě možná místy až moc rodinná ale jinak asi těžko co vytknout. Postava oslíka je jednou z nejkomičtějších ze všech animovaných filmů.

Poslední Kubrickově oddysee dávám čtyři hvězdy za povedený jemně eroticky laděný úvod s maximálně svůdnou Nicol a za dost napínavou atmosféru v druhé polovině. Tu pátou bych mohl přidat pokud bych neměl pocit, že Kubrick s námi hraje opět podivnou hru o hloubce filozofie tohoto filmu aby nakonec provedl filozofické plivnutí do prázdna než jakýkoliv náznak úvahu vyvozující myšlenky.

Psychologická výprava do křehké hlubiny lidské duše s emotivně silným vyvrcholením.

Na skromném prostoru ponorky U-96 vytvořil Wolfgang Petersen naprosto strhující válečné drama. Všichni známe ty patriotistické americké filmy a ty typické často okoukané scénáře. Zcela opačný přístup ale zvolili na přelomu 70. a 80. let jejich váleční protivníci. Dva pro mě možná vůbec nejoblíbenější válečné filmy (Železný kříž a Ponorku) zkonstruovali především na nenucených až trochu syrových emocích a skvělém dialogovém a osobnostním podání. Z obou těhle filmů je cítit opravdová lidskost, síla lidských vztahů, bojovnost, zkrátka celkový odraz a vliv války a vše další co bych vůbc mohl od válečného filmu očekávat. Vychutnat si tři a půl hodinovou Director´s Cut verzi byl pro mě opravdový pamlsek.

Je to jen pár dní co jsem viděl Scorseseho Taxikáře a nemůžu se ubránit srovnání. Co do vývoje atmosféry, průběhu děje filmu nebo hudby se mi zdají jako bratrské filmy. Chinatown je poklidné pomalu se rozjíždějící krimi drama, které však svojí hutností a nabíráním obrátek v závěru dosahuje neuvěřitelných rozměrů. Skvělé obsazení, propracovaný scénář, ladná hudba, která jen jemně podkresluje pozadí filmu ale nepříbíjí ho... těch superlativ je tu dost a rozhodně oprávněně.

Přiznám se, že ňáký ten ztracený víkend už sem taky zažil. Člověk si pak většinou pěkně vynadá co že to udělal se svým volným časem, penězmi a svým tělem, vzpamatuje se a jede dál. Je ale rozdíl ztratit víkend a začít se ztrácet úplně "Najednou sem víc než obyčejný. Sem schopný, neuvěřitelně schopný! Sem Michelangelo, Van Gogh..." to je pocit, který zažívá asi většina lidí po požití alkoholu, do hlavy se nažene pozitivní energie a kažédmu najednou narostou křídla. Když ale Don začne říkat svému barmanovi. "Tehdy to potřebuješ nejvíc. Ráno. To jsi se ještě nenaučil?! "Večer je to drink, ráno je to lék." poznáte, že takový člověk není obyčejný občasný piják, ale člověk pro nějž je sklenička tvrdého alkoholu nejlepším společníkem a přitelem. Tenhle film je cestou do hlubiny alkoholikovy duše, neukazuje jen jeho opilecké móresy ale hlavně právě ty střízlivé momenty, absťáky, to jak trpí když nemá po ruce kapku alkoholu a v devět hodin ráno už nemůže vydržet do desáté, kdy otevřou obchod s alkoholem. Ray Milland předvedl pod režijní dokonalostí Billyho Wildera enormně přesvědčivý výkon a jediné co mi na tohmle filmu trochu vadí, je ten rychlonápravný závěr. Ona asi tendence udělat dobrý konec na Wildera tlačila více než dost a potřeba mravnosti té doby by k drtivému dopadu alkoholika v závěru filmu asi příliš schovívavá nebyla. Vždyť takhle už to film měl údajně dost těžké.

Král komedie není ani tak komedie jak klame název ale spíše hořké životní drama. Je to příběh člověka, který si žeje svůj svět a mů svůj cíl. Cíl kterému je ochoten leccos obětovat leccos pro něj podstoupit. Přitom ale není zatrpklý a zahořklý a na svět se dívá stále svým veselým úsměvem. Věří v sebe a ve svůj úděl. Chce zkrátka jen bavit lidi a žít svůj sen ale je tohle ten pravý důvod? Nebo co vůbec chce? To byste se asi museli zeptat přímo Pupkina ale já to vidím takhle: "Lepší žít jedinou noc jako král, než dlouhá léta jako nýmand."