Neodcházej

Znovu se mlátí prázdná sláma a opět se příběh staví na premise, že homosexuální vztah nemůže mít dlouhého trvání, stejně tak, jako je jeho existence podmíněna drogovými excesy a vydlážděná nevěrou a totálním odcizením se jeden od druhého - to všechno už tu v té či oné podobě bylo a Neodcházej nepřichází s ničím novým. Pár silných momentů se zjeví a onen fakt, že se jedná o režisérovu intimní zpověď film sice na chvilku postaví do lepšího světla, ale ve výsledku se jedná o nemastný a neslaný snímek. (01.07.2012)

Nemam rad pornokrotitelov cokohadov, neznasam ovalne a valcovite predmety v blizkosti mojej velactenej prdele konecniku a zbuznela homoromantika ide mimo mna. Ja viem, ja viem, chyba nie je v gejoch ani v lesbach, oni su uplne normalni, nicim sa nelisia, podla nich jestvuje len jedna laska, nejestvuje hetero a homo verzia, dolezite je ze sa dvaja maju radi a podla nich nezalezi na tom ze su rovnakeho pohlavia, ne, ne. Chyba je jednoznacne v skurvenom odpornom heterosexualnom odpade, ktory odmieta uznat seksualny zivot bukvic za plnohodnotny, odmieta vsetky tie novodobe moderne veci ako zmena pohlavia, vyber pohlavia, pohlavie je len socialny konstrukt, odmieta homosexualne manzelstva a adopcie deti bukvicami 5 % (27.06.2017)

Existuje množství snímků, které dostanou čtvrtý rozměr, pokud se vidíte s tvůrcem, mluvíte s tvůrcem, popřípadě se dopředu podrobněji seznámíte se samotným snímkem. Nový film Iry Sachse je přesně ten případ. Ve výsledku (a pokud odhlédneme od faktu, že snímek je zčásti autobiografický - od čehož se odhlíží těžko) jde o nijak objevné téma ničivého a složitého vztahu - ačkoliv, který vztah je jednoduchý. Jak Ira Sachs řekl, v dnešní době už nemá potřebu svým snímkem křičet "jsem gay a nestydím se za to", Neodcházej je proto spíš studií vztahu plného zamlčovaných pravd i nepravd, drogové závislosti a lásky (a je jedno, jestli v hlavní roli máte bi/homo/hetero/ či trans/sexuály). Bohužel, vztahová dramata nejsou ničím výjimečným - zpracovat je objevným způsobem vyžaduje hodně umu. Ira Sachs se s tím popral s neskutečným zápalem, v mých očích se ale deset let slilo v jednu vztahovou sekvenci trvající přibližně dva roky. I přes vynikající herecké výkony jsem často nepostřehla tu proměnu odehrávající se, podle slov Iry Sachse, v očích hlavních postav, a já tak místy nevěděla, kde jsme, či co se dělo po tu dobu, kdy jsme s postavami nebyli. I přesto snímek s odzbrojující jistotou a lehkostí prochází vztahovou hrůzou i nádherou, v mašinerii hollywoodských dramat plných křiku a krabic zmrzliny je jemný a nenásilný, a v neposlední řadě má k dispozici nádherně padnoucí soundtrack Arthura Russella. (30.06.2012)

Tohle bylo pro mě zklamáním, v polovině jsem se už nudila a dívala se, kolik mi ještě chybí do konce. Tohle není o složitém vztahu, to ne. Tohle přeci není láska, ale třeba se pletu. Je to o muži, který se nedokáže odpoutat od druhého muže a mylně si nalhává, že jej miluje. A přitom je to takový pitomec, co jej podvádí, bere drogy a má ho na háku. A když už se to táhlo devět let, mohli je aspoň vzhledově trochu pozměnit. Snad nikdo nevypadá devět let úplně stejně. Za celou dobu trvání filmu jsem si neujasnila, jestli je mi hlavní hrdina sympatický nebo ne. (21.02.2014)

Keep the Lights On musel vyhrát Teddy Award jedině proto, že tuhle cenu dostane i hlavní postava ve filmu. Jinak to nevidím. Nudné, roztahané, nesrozumitelné, splácané. Právník je smažka, co nosí hipster plátěnou tašku, a jeho přítel ukníkaná chudinka, která má filmovou vizi a velké srdce. Příběh rozkladu jednoho vztahu. A dál? Nic. Dialogy žádný zázrak, zpracování nijaké. Tady se ukazuje, jak vyčůraná queer kinematografie může být. Kdyby byl tenhle snímek o muži a ženě, producenta bude hledat těžko, protože nic nového nepřináší, leda vás vyděsí, když zjistíte, že utrpení jednoho vztahu může trvat málem deset let (a stejně se nic moc nevyřeší). Od filmu očekávám originalitu, pokud to není zrovna blockbuster, tady jsem na ni čekal marně. (16.06.2013)