Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (247)

plakát

Gecumen to heiki Mina (2007) (seriál) 

Mahou Shoujo jde již dlouho mimo mne. Krom geniální Madoky Magiky jsem zatím neviděl jediné alespoň průměrné Anime tohoto žánru. Getsumen to heiki Mina je jen dalším z řady seriálů nepovedených, leč věnovat se mu budu trochu obšírněji. Dá se na něm krásně demonstrovat, proč tenhle žánr tak nemám rád. ------ Velmi dobře mi k tomuto účelu poslouží popis normálního dne hlavní hrdinky, středoškolačky Miny Tsukudy. Mina je obyčejná, tak metr šedesát vysoká brunetka, toho času 16-ti letá a s nikterak výrazným hrudníkem (důvod, proč se o něm zmiňuji, vysvětlím později) ------ Ráno vstane, vyčistí zuby a spěchá do školy, co jí nohy stačí. Jako obvykle i dnes nejde zrovna na čas. Ve škole se pronudí až do odpoledne. Poté opět spěchá, tentokrát do místního televizního studia. Před pár dny tu dostala práci moderátorky. Společně se dvěma dalšími moderátory si tu má každý večer odkroutit relaci, jejíž obsah není důležitý. Řekněme, kvalita oné relace se blíží nováckému Svatému grálu - Televizním novinám. Zpravidla se něco během ní pos*re a Mina je nucena přeměnit se v Mahou Shoujo. Teď nastává ta nejretardovanější část, doteď to byla alespoň jen nuda. ------ Zatímco kdysi Pepek námořník ke své síle potřeboval špenát, tak Mina potřebuje mrkev (!). Ta se náhodou vždy jen tak někde válí a ikdyž ji Mina bytostně nesnáší, tak ji samozřejmě hned zhltne. Taky, co by přece neudělala pro záchranu světa, ne? Mina není příliš chytrá a tak jí musí našeptávat ultimátní Mahou Shoujo podržtažka ve formě létajícího kojence (!!). ------ Konečně dochází k Minině přeměně v magickou šlapku. Dostává zaječí ouška, hezčí zadeček (!), dvě obří mrkve s kterými každý den nakopává ušatým šmejdům z vesmíru prdele a hlavně zbraň, která je tak originální, že, když jsem to viděl, oněmněl jsem. Ptáte se co to je? Tipujete stroj času nebo něco podobného ? Vše mimo. Odpověď je....chvíle napětí.... - větší KOZY !!!! Mině se vždy tak o tři čísla zvětší. Tím pádem se z nezralé školačky stává kozatá fena, která drtí jednoho nepřítele za druhým. Namítáte, že s těma kozama se jí špatně pohybuje? Není tomu tak, vždyť jí ty balóny nadnáší. A to se vyplatí !

plakát

K - Season 1 (2012) (série) 

Jestliže patříte mezi ty, jejichž nároky na Anime jsou spíše skromnější a jestli vám nevadí děravější a nijak výrazně umně napsané scénáře, ale jde vám v prvním plánu o vizuál a feeling, tak u Kčka jste v podstatě za vodou. Zde překládaná verze a vize čisťounkého futurismu, která připomene kromě jiného třeba Mirror's Edge, funguje na každý pád dobře a právě ty skromněji naladěné otaku dokáže spolehlivě zahltit. Ona vize reprezentována hlavně modrou + jejími všemožnými odstíny a také bílou barvou, dodává seriálu pocit jakési vzdušnosti a snad lehce i svobody. Kontrastní s precizností vizuálu je bohužel scénář. ------ Ten v podstatě nemá nějaká výrazná místa. Je neoriginální, předvídatelný, místy až hloupý a hlavně operuje s postavami, které postrádají jakékoliv charisma, jsou zaměnitelné a docela pitomě napsané. Nechybí přechytralý brejloun, ufňukaný hlupáček, ultimátně kawaii holčina Neko (Mimochodem nejdementnější postava celého seriálu, jejíž výskyt nejen, že příliš nedává smysl, ale ani se do daného světa absolutně nehodí. Evidentní snaha zavděčit se každému.) a další více či méně archetypálně obyčejné charaktery. Snad jediný, který mne alespoň trochu zaujal je postava Misakiho Yata, skejťáka s nějakou tou nadpřirozenou schopností k dobru a nepřirozenou neschopností mluvit se ženami. ------ Od futuristického Anime bych osobně čekal buď nějaký zajímavý scénář točící se třeba kolem různých spiknutí v rámci nadnárodních korporací (trochu po vzoru DEUS EXe), nebo třeba nějakou vizi, co se stane z lidstvem. Možností je podle mého mnoho. Docela mě mrzí, že je scénář Káčka tak strašně mělký. Ikdyž tedy chtěli tvůrci vzít spíše realističtější příběh, tak vybrat zrovna hru na - policie vs. ti zlí nebylo podle mého dobrým tahem a seriál svou omezeností hrozně trpí. Desítky postav, které se nemají rádi z určitých důvodů (které mají osvětlit nepovedené flashbacky) proti sobě bojují. Proč ? Prostě proto, že musí, ikdyž to třeba ani nedává smysl. Navíc, invence Kčku opravdu prospěla, kopírovat všude kolem sebe umí každý ------ Co naopak musím pochválit je, vedle v úvodu zmíněného vizuálu, výborná hudba. Právě ona poměrně spolehlivě dokáže Kčku udělat povedenou a specifickou atmosféru. Do příští řady bych snad jen prosil přidat ještě Dubstep. ------ V rámci konečného hodnocení nakonec nemohu Kčku dát víc jak 3 hvězdičky. Uznávám, že jde o vizuálně a hudebně dotaženou podívánou. Ta je ale podporována zcela nezajímavým a špatně napsaným scénářem, nudnými postavami a průměrnými boji. Naprosto průměrné 3*.

plakát

Tonari no Kaibucu-kun (2012) (seriál) 

Nejlepší romantické Anime roku 2012. A to zdaleka. Důvod ? Ten je vlastně dosti prozaický. Vedle poměrně slušného množství pozitiv je tu jedno naprosto zásadní. Tím je napsání charakteru hlavního hrdiny. Konečně tu není romantickým duším dnešních otaku překládán kluk, který se buď chová jako idiot a úchyl anebo naopak jako tupá variace na Mirka Dušína. Jedná se o překvapivě barvitý charakter, který svým rozpolcením, nejednoznačností a sympatičností poměrně spolehlivě táhne celé Tonari no kaibutsu-kun. ------ Ten, jež je ve větách minulých vzpomínán se jmenuje Haru, má problémy ve škole a díky tomu, že pro ránu nejde daleko pak tu samou instituci na vzdělávání dospívajících japonců přestane navštěvovat. Život se s ním navíc skrz problematickou rodinu nemazlí a jen přispívá k tomu, že Haru se uzavře sám do sebe. To se děje až do dne, kdy potká sympatickou a pravda, poměrně přitažlivou, šprtku Shizuku. Do ní se zprvu zakouká a později zamiluje a začíná tak jeho cesta jednak k otevření sebe sama světu, ale hlavně otevření se samotnému divákovi. Haruova cesta obrození je ze začátku lemována různými pokusy hnědovlasou tsundere Shizuku sbalit. Jestli se mu to povede a jestli si poté Shizuku udrží a jaké vůbec problémy mu, teď už vcelku přívětivý, život přichystá, prozrazovat samozřejmě nebudu jen zmíním, že o zábavu nouze ani omylem nebude. ------ Jak jsem již dříve napsal, zdaleka nejlepší postava je Haru. Zprvu věčně naštvaný a do sebe zahleděný rváč se díky lásce mění ve vcelku racionálně uvažujícího mladého člověka. Ikdyž je pravda, že se mu to dík předchozímu životu na okraji společnosti nedaří pořád a občas ani pořádně. Nicméně z toho často klíčí poměrně vtipné situace, takže tohle seriálu přičítám k plusům. U jeho ženského protikladu si musím trošku postesknout, že by si zasloužil o něco barvitější vykreslení. Jasně, charakter tsundere k seriálu logicky sedí, protože Haru se hnědovlasé krásce Shizuku snaží dostat pod kůži a kdyby Shizuku povolila hned napoprvé, tak by scénář neměl docela dlouho o čem vůbec vyprávět. I navzdory logice bych Shizuku uvítal o něco zajímavěji napsanou. Ostatní postavy jsou veskrze fajn a jako rušivý element bych neoznačil žádnou z nich. ------ Animace je silně nadprůměrná, rovněž hudba často více než dobře doplňuje, jak vážné tak odlehčené momenty a zamrzí snad jen slabší ending (OP se povedl). ------ V rámci konečného sumáře budu pozitivní, podobně jako je laděný vlastně celý seriál. Jde o výbornou záležitost, která dokáže zahřát u srdce stejně tak jako pobavit nějakým tím fórem. Rozhodně doporučuji všem, kdo mají romantická Anime jako jeden z hlavních směrů zájmu. Obsahuje sice pár chybek, ale ty jsou v konečném součtu vlastně úplné prkotiny. Čisté 4*.

plakát

CØDE:BREAKER (2012) (seriál) 

Nechápu, proč u jisté části místních otaku se Code: Breaker setkává s až tak vysoce nenávistnou odezvou. Netvrdím, že to je nejlepší Anime roku, ale házet ho odpadem ke sra*kám jako je Accel World, Nazo no kanojo X nebo trochu starší Kanokon si podle mého nezaslouží. Tím spíš, když jde o velice konvenční zážitek z celou řadou chyb, ale také některými pozitivními věcmi. ------ Scénář o lidech s nadpřirozenými schopnostmi, jako je upálování nepřátel jen dotykem, či ovládnutí magnetického pole v podstatě kopíruje obyčejný žánrový standart (což rovněž zcela na stejné úrovní dělá i mnohými glorifikované SAO) a žádné velké překvapení od něj nečekejte. Tedy většinou. Občas, ale jen velmi zřídka dokáží tvůrci dík tomu, že Breakeři pracují pro vládu vymyslet nějakou tu konspiraci, či zavést scénář do poměrně zajímavých směrů. Ale, jak jsem již psal, mnohokráte se to nestane. ------ Code: Breaker je Anime protkané boji, školním životem, špetkou komedie a neustálými pokusy středoškolačky Sakury přemluvit jednoho z jejích spolužáků - Breakera Ogamiho, aby skončil se svou prací. Tu on sám poměrně trefně nazývá „vynášením odpadu“. Později se v seriálu objeví i další Breakeři, přičemž každý má důvod svého konání. Žádný zázrak, vše v rámci scénáře tak nějak osahává průměr a když ne...když je to kvalitní věc, tak je obvykle vykoupena nějakou špatnou. ------ Boje, kterých je v seriálu poměrně solidní množství, jsou díky rozmanitosti schopností jejich akterů, zábavné a také většinou trvají, tak dlouho, jak mají, aby člověku nelezli krkem. ------ Hůř už v tom z mého pohledu Code: Breaker vychází v rámci napsání jeho charakterů. Hlavní hrdina Ogami by skoro mohl vyučovat - jak být nesympatickým charakterem. Sakura je vcelku fajn holka a ikdyž se ani omylem nedá mluvit o nějaké lásce na první pohled, tak cestu jsem si k ní nakonec celkem našel. Ostatní charaktery jsou i navzdory rozdílným schopnostem zcela zaměnitelné. ------ V rámci hudebního doprovodu mi často přišlo, že se k dané situaci příliš nehodí a když už ano, tak nestál za mnoho. Animace celkem ujde a třeba efekty jsou povedné, naproti tomu postavy by ještě nějakou tu animátorskou péči přecijen zasluhovaly. ------ Nakonec mi Code: Breaker jako žádný velký průser nepřijde. A není ani nijak úžasný. Je to prostě obyčejně průměrný seriál, který svého diváka neurazí a díky soubojům ho u sebe dokáže i nenásilně držet. Zároveň, pokud ho neuvidíte, nepřijdete o nic, co už tu mnohokrát nebylo. 3*.

plakát

Juru juri - ♪♪ (2012) (série) 

Minulý rok mě svým vtipem první Yuru Yuri nadchla a prohlašoval jsem ji za nejlepší komediální Anime roku 2011. Druhá řada ovšem jen těží z úspěchu svého předchůdce a není ani zdaleka tak kvalitní. Jasně, jsou tu stejné postavy a ty jsou pořád stejně střelené. Jenže to, jak s nimi v komediálních momentech scénář nakládá se poměrně liší. ------ Často se totiž stává, že vtip jaksi vyšumí do ztracena. Občas postavy prohlásí něco, co celou scénku zabije a některé vtipy si svou tupostí a nudností seriál opravdu snad ani nezasloužil. ------ Celá druhá řada Yuru Yuri mi přijde jen jako ztěžka dýchající a v posledních dílech už poněkud dodýchávající komediální kreatura, jež někdo po svěží první řadě nasílím vypustil do světa, protože by se to, díky jménu, mohlo prodávat. Pár solidních vtipů v každém díle tomu upřít sice nemohu, ale jinak je to zcela zbytečný a zbytečně zdlouhavý přídavek. Lepší 2*.

plakát

Čúnibjó demo koi ga šitai! (2012) (seriál) 

Nemyslím si, že mainstream musí automaticky znamenat výrazné zjednodušování, či snad zcela záměrnou a hloupou snahu zalíbit se za každou cenu každému. Vše určeno řekněme pro masy nemusí nutně býti dementní. Leč v poslední době je mainstreamové Anime často spojeno s pro mě nepříliš šťastným pravidlem - forma vyhrává nad obsahem. ------ Právě Chuunibyou demo Koi ga Shitai! je naprostým exemplárním příkladem výše zmíněného. Platí to tu až do takové míry, že scénář je silně upozaděn a do popředí se dere samotná prezentace. Ta je, pravda, skrz relativně kvalitní animaci a vcelku vkusné ozvučení na nadprůměrné úrovni, ale k čemu to ? K čemu to, že seriál vypadá hezky, ale nemá žádnou duši? K čemu hezké holčiny, když cokoliv, co vypustí ze svých hezkých pusinek je velmi často naprostý blábol? K čemu hezky nakreslený svět, když v něm autoři dík své lajdáckosti absolutně nedokáží vyprávět byť jen průměrný příběh? ------ Už při čtení synopse asi každému dojde, že tohle nebude žádný velký zázrak. O to větší překvapení je, jak až moc špatně jej tvůrci převedli do praxe. Vyprávět, kterak si skoro dospělý lidé hrají na různou imaginární pakáž a stávají se zase zpětně znova dětmi by docela fungovat mohl, dát scénáři řád, zajímavé postavy a vtipné momenty. Řád tu ale žádný nehledejte, postavy vykazují nulovou charakterovou zajímavost (celkem s přehledem všem vede příšerně napsané hlavní duo) a vtipných momentů je díky tomu jak šafránu. ------ Jak asi vyrozumněno bylo případným čtenářem, Chuunibyou demo Koi ga Shitai! je podle mého silně podprůměrné Anime, které je jen hloupě poplatné dementnímu trendu posledních let. Snad se to zase jednou změní :) 1*. //////////////////////////////// Ta 1* měla platit pro celý seriál, byť udělena byla někdy po jeho půlce. Rozhodně jsem nečekal, že se Chuunibyou demo Koi ga Shitai! nějak zlepší a ani jsem neměl náladu to dál zjišťovat. Nicméně jisté okolnosti mě opět donutily minimálně o tomhle Anime přemýšlet. Nakonec to vyústilo v druhou šanci, kterou jsem tomuhle dílku dal a právě se zážitky ze druhé půle bych rád ventiloval nyní. ------ Až do 9. dílu je scénář pořád stejně prázdný jako v první půli. Hloupé postavy v žádném ději jen tak blbnou, hrajou si na retardy a nudí diváka. V 10.díle nicméně přecijen přijde jakési zlepšení. Scénář se totiž snaží tu prázdnotu vyplňovat psychologickou linií, která, bytˇje naprosto mělká, dává konečně jakýsi smysl a vrcholí 11. dílem, který není žádný zázrak a je vlastně celkově velmi průměrný a jednoduchý, nicméně oproti zbytku jde o jakýsi pokrok. Ten je ale jakoby zapomenut zcela hloupým a předvídatelným koncem. ------ Ikdyž si Chuunibyou demo Koi ga Shitai! svou druhou polovinou lehoulince napravila reputaci, ani při nejlepší vůli jí nemůžu v podstatě nikomu doporučit. 2*.

plakát

Oda Nobunaga no jabó (2012) (seriál) 

Rozhodně chápu daGGosovo rozhořčení nad demencí Ody Nobuny, leč souhlasit s ním budu spíš jen z poloviny. ------ Je hodně diskutabilní, jestli přistoupit k japonským dějinám takovým způsobem jakým to tenhle seriál dělá. Nahradit nekompromisní a drsné samuraje (a nejen je) malými, v některých případech šišlajícími, lolitkami může leckterému člověku přivodit, no když ne rovnou infarkt, tak alespoň chybu v rámci zažívacího ústrojí, což může mít z následek vyvrhnutí včerejší večeře. ------ Osobně jsem ale k tomu přistupoval s tím, že nejdu na hodinu historie, ale jen se nenáročně pobavit. To se tedy pravda né vždy seriálu dařilo. Spousta postav, které spadají do těch nejobyčejnějších archetypů (S blonďatou tsundere v čele) příliš nepotěší, rovněž jako fakt, že lolitky po chvíli už docela nudí a některé jejich až skoro nadpřirozené síly působí spíš směšně než respektování-hodně. Samozřejmě vedle loli osazenstva nechybí ani kozy jako vozy, zřejmě proto, aby ty „žehlící prkna“ mohli kvůli tomu brečet a dokola na to poukazovat v rádoby vtipných scénách. Vedle řekněme nějaké té historické, akční a dejme tomu i občas komediální roviny se tímhle dostává Oda Nobuna i do sfér proradného ecchi a to si myslím, že nemá zapotřebí. ------ Scénář o cestě Ody k podrobení si všeho, co jí přijde pod její malinkou hezounkou loli ručičku dává většinu času docela smysl a i motivace a různé reakce jejích nepřátel a přátel nijak extra v demenci neplavou. ------ Dialogy jsou spíše na průměrnější úrovni. Rozhodně tu nebyl moment, při které bych se tetelil blahem, jak si to tam hezky povídají. Zaroveň jsem při jejich čtení/poslouchání do zdi hlavou nemlátil ------ Akční stránka seriálu patří k tomu lepšímu co nabízí a tak si divák užije jednak rozlehlejších bitev a taky některých menších 1 na 1 apod. ------ Animace je nadrůměrná, hudba je fajn a Seiyuu se snaží, takže tady výraznějších výtek nemám. ------ Suma Sumárum mi Oda Nobuna no yabō vychází jako průměrné Anime - čili za mě 3*. PS.: Původně jsem dal seriálu hvězdy 4, ale po přečtení výborného a silně kritického daGGosova příspěvku jsem byl nucen ještě trochu popřemýšlet - výsledkem je * dolů.

plakát

Oní-čan dakedo ai sae areba kankei nai jo ne! (2012) (seriál) 

Tak na tohle řeknu jediné: Áááááchjoo !!!...( po delším rozmýšlení mi dochází, že to asi nestačí) ------ Takže podruhé a líp: Pitomé a v rámci opakování poměrně extrémní japonské klišé - Sestřička miluje svého bratříčka - jednání 158. To, co tu bylo mnohokrát a sice téma incestu, které osobně beru jako již velmi vyčerpané a nudné, nechybí ani tento rok v rámci Anime lineupu. Mno a podle očekávání to dopadlo příšerně. ------ Onii - chan dakedo bla bla bla nám představuje dívku jménem Akiko Himenokōji, která se přistěhuje ke svému bratrovi, kterého miluje. No a tohle Anime je o tom, jak se ho snaží dostat do postele. To, jak se jí to nedaří má být hlavním stavebním a hlavně komediálním kamenem. A tady je potřeba rovnou říct, že právě vtipy jsou v rámci scénáře podobně nepovedené jako pokusy Akiko odpanit svého bratra. ------ Utkvělá představa tvůrců, že má být zábavné dozblbnutí recyklovat incestní téma má za následek, že tento fakticky svůj vlastní žánr přináší spoustu krávovin a minimum zábavných seriálů. Tenhle tedy ještě navíc přináší špatnou animaci a amatérskou hudbu. Náročnější otaku - Ruce pryč !...Téměř odpad.

plakát

Sket Dance (2011) (seriál) 

Upřímně mě docela překvapuje, že je takhle primitivní koncept jakým Sket Dance oplývá, který by stěží vydržel na 20 + dílů, naroubován na dílů 77. Velká chyba. Leč jen jedna z mnoha. ----- Tou pravděpodobně nejzásadnější jsou tři hlavní charaktery, které si ve své škole založí klub ve kterém budou „pomáhat“ lidem. Hned na začátek je potřeba říct, že to není žádná parta geniů. Spíš právě naopak. Demence jím často vévodí a tak je až s podivem, že si s tímhle scénář často vůbec neví rady a nedokáže si z toho udělat srandu. ------ Patroni nudnosti A.K.A. velitelé stereotypu jmenovitě pak Yūsuke Fujisaki, který je trapnou a nevtipnou kopií Sherlocka Holmese, Hime Onizuka, která se snaží být hotovou Hit Girl a každou chvíli utrousit nějakou rádoby vtipnou hlášku a suveréně nejstupidnější z téhle retardované trojice je Kazuyoshi Usui, ultra-geek, jenž se rozloučil s mluveným projevem prostřednictvím úst, aby jej hned vzápětí nahradil slovem elektronickým. Málokdy se vidí, aby hlavní postavy vykazovali až prakticky nulové charisma, přičemž se mlátili s neumětelstvým a amatérismem jejich stvořitelů. ------ O něco líp (ikdyž né o moc) dopadli postavy vedlejší. Tady je ale problém v tom, že Sket Dance je Anime epizodické. Často je vedlejším postavám věnován jen ten jeden díl a tak mají prostoru pro zaujmutí zoufale málo. I tak ale povětšinou hlavní trio zastiňují. ------ Sket Dance je primárně Anime komediální. V druhém plánu se ale snaží býti i často dramatem. Tyhle dvě složky se ale vůbec nedoplňují. Ne ani tak proto, že by spolu nemohli vycházet. Ony vůbec nefungují (ani samy o sobě). Celek pak na mě často působil dojmem kočkopsa, kdy na jedné straně se seriál často (a nefunkčně) snaží býti Anime plný žertů, aby o chvíli později představil srdceryvný příběh ze života lidu, který hlavní hrdiny během seriálu potká. Vtipy jsou povedené tak zhruba 2 na díl (!), drama ve Sket Dance funguje jen v několika málo prvních dílech. Dál už je to jen naprostá tvůrčí křeč. ------ Hostování ve známé Gintamě sice bude Sket Dance k dobru v rámci PR keců, ale jinak mu to nepomáhá nijak. ------- Co se týče pozitiv, tam bych zahrnul solidní hudbu (opening se povedl), fajn kresbu a některé zápletky začátečních dílů. A to je tak dohromady vše. Sket Dance je velmi podprůměrné Anime, které za sebe určitě doporučit nemohu. Je to čirá ztráta času. - Slabé 2*.

plakát

Sola (2007) (seriál) 

Sola je jedním z těch Anime, které není dobré soudit podle začátku...ne ani tak proto, že by on sám byl tak moc špatný, ale spíš pro to, že čím víc scénář postupuje, tím je lepší. Dovolím si tedy nesouhlasit z Five By Five. ------ Právě počáteční díly jsou ze Soly to jednoznačně nejslabší. V nich si odbudeme jednak trochu nudnější seznámemí s postavami a také jejich jakési vyblbnutí, ať už je oným vyblbnutím myšlena zaláskovanost nebo třeba různé rádoby vtipné situace. V začátečních dílech je taky znát, že sám scénář se ještě trochu hledá. Nicméně po nějakých 3-4 dílech se najde. Naštestí, sluší se říct. ------ Do té doby nezajímavý a tuctový scénář najednou dostane pořádný řád a hlavně dobře napsaný dramatický příběh, přičemž právě dramatu se drží jako klíště až do povedeného finále. ------ Postavy jsou napsány vesměs poměrně civilně a žádná z nich nijak nepředčí ty ostatní, což ve výsledku Sole získává plusové body. Chovají se také poměrně racionálně, byť je pravda, že některé né uplně normální věci nelogicky přijímají s ledovým klidem ------- Hudba je v jednotlivých dílech solidní (OP nic moc) a animace ctí vyšší standart dnešních Anime ----- V konečném součtu je Sola určitě příjemným překvapením, nicméně na víc jak obyčejný nadprůměr nemá. Zejména kvůli nemastnému, neslanému začátku a některých menších lapsech v chování postav. Slabé 4*