Larky

Nazo no kanojo X je i přes absenci jediného povedeného vtipu, velmi komický seriál. Tvůrci se jakože snaží zaujmout diváka dialogy ve stylu - o sexu bez obalu, v rámci příběhu se snaží zaujmout rádoby promakaným scénářem - kterak hošík k vysněné slečně přišel, do jejího srdéčka se dostat chtěl a kdyby náhodou i pod sukýnku by nahlédl a old-school vizuálem, který měl za cíl odlišit se od současných seriálů a být také něčím, co případné chyby nějakým způsobem zaplátuje, či se nad tím jen mávne rukou...Nakonec ale o nic z toho vůbec nejde...Tady se naprosto jednoznačně útočí na první signální těch, kteří jsou blázni do ecchi, tedy do kalhotek, do prsů, do prdelek.... a bohužel i retardovaných a pořád dokola se opakujících scénářů....Nemám Yoshitanimu a jeho týmu „hvězd“ za zlé, že udělal další ecchi...vadí mi, jak všechno to, čím se snaží zakrýt to, že je to jen další stupidní ecchi blábol dělá hrozně špatně. Neexistuje zde vtip a pokud ano je velmi nepovedený...Dvě hlavní postavy jsou napsané ještě hůř než ty v Ulici, přičemž Urabe Mikoto si hodně nahlas říká o nějakou anti Anime cenu...takhle nezajímavá a naprosto odfláklá ženská hrdinka tu dlouho nebyla, nemilostně milostný vztah mezi nimi psal lehce retardovaný 10-ti letý syn někoho z tvůrců (v tomto případě také autor otřesně amatérské mangy)...Vrcholem nejhoršího scénáře roku je neskutečně dementní premisa o prstech v puse...Tohle napsat do jednoho dílu...proč ne...ale aby to byl jeden z nosných pilířů úplně celého scénáře? WTF? Nazo no kanojo X je jeden z nejhorších seriálů, který jsem kdy viděl...hlavně je to díky naprosté demenci hlavních postav, nulových vtipů, toporných a velmi odfláknutých animací a hlavně...hlavně kvůli tomu, že tady snaha ozvláštnit tupý ecchi žánr sexuální otevřeností, rádoby zajímavými postavami a scénářem, který má dobře popisovat vztah dvou mladých lidí příchízí totálně vniveč díky lajdáctví a amatérismu tvůrců. (Dodatek: O rabukome rozhodně nejde, jde o ecchi, které se snaží vypadat, jaký velký přesah má, leč to dělá nejhůře jak může)

Med a čtyřlístek je nejen nádherný příběh o partě lidí, o přátelství, o lásce, o snaze dosáhnout svých cílů i přes nepřízeň osudu, ale hlavně je to učebnicový příklad toho, jak pracovat s postavami po celou dobu jeho stopáže a ne, jak to bývá v Anime zvykem po pár dílech dobře napsané charaktery naprosto odfláknout (Zdravím tvůrce Ichigo Mashimaro). Hachimitsu to Clover zcela právem a díky mnoha věcem patří k nejlepším seriálům vůbec...Bravo - naprosto čisťounkých 5*.

Kdyby byl Sakamichi no Apollon jen a pouze o hudbě, pravděpodobně bych v rámci hodnocení neměl co řešit. Při absenci romantické linky bychom jako diváci mohli více vstoupit do tajů jazzu. Byť jsou postavy vesměs dobře napsané, nemohl jsem se celých 12 dílů zbavit dojmu, že právě ona romantická linie je na tu hudební naroubována trochu násilně a občas spíš plní roli jakési formy výplně. Nepřišel mi totiž zase tak zajímavý vývoj kolem milostného x-úhelníku a spíš bych ocenil vývoj kolem kapely. Nutno je také podotknout, že narozdíl od téměř všech letošních seriálů má Sakamichi no Apollon svůj vlastní xicht. Ten mu ale nedělá nějaká romance či široko daleko nejlíp napsaný scénář, ale právě jazz, který je pro Anime velmi netypickým hudebním stylem a na každý pád jde o typ hudby, který může na první poslech zaujmout i člověka dosud jazzem nepolíbeného. Právě v tomhle ohledu je škoda, že tvůrci s hudební linie nevytěžili víc, než jen pár (vynikajících) skladeb a nějaké ty starosti kolem kapely. Co se týče postav, tak jsou velmi civilní a tudíž příjemně napsané, čili tady nějaké zásadnější výhrady rozhodně nemám...Animace je velmi povedená, hudba v seriálu je jak už jsem napsal boží, oproti tomu nelogicky nejazzový opening je hodně špatný...Celkově zhodnotit Sakamichi no Apollon je poměrně složité...Zatímco je totiž hudební linie naprosto bezchybná, tak v té romantické to občas docela hapruje, s racionálním uvažovaním si postavy také občas příliš netykají a vůbec celkově působí, tak nějak zbytečně. Nedá se jí sice občas upřít nějaký ten silný moment, ale tak jako tak bych se bez ní prostě obešel...Tím víc mě trochu zklamala druhá polovina seriálu, kdy se scénář téměř nevětví a motá se jen kolem vztahů hlavních i vedlejších hrdinů. Nicméně...za hudbu, za jazzovou část scénáře, za občas nějaký ten povedený moment části romantické, za civilnost a také za vynikající konec „po 8 letech“ Sakamichi no Apollon ty slabší 4* dám.

50-ti dílný seriál jsem neviděl a po téhle dvoudílné hrůze to rozhodně nemám zapotřebí nějak měnit. Neshledávám totiž zábavným sledovat partu nabušených a „krutopřísně“ hláškujících retardů, kteří se v hodně špatně animovaných bitkách a rádoby dramatických scénách snaží bojovat za své lepší zítřky bez špetky jakékoliv invence a navíc s podobně stupidními dialogy jako najdeme v Nováckých seriálech. Téměř odpad.

Vynikající seriál plný spousty věcí právě pro hentai serie tolik typických: Incest, znásilnění, lolitky a spousty skvělých hlášek, které jsou skoro takovou japonskou obdobou kultovní Woodmanovi Pyramidy...Ruce pryč všichni bez fantazie, asexuálové, ti co neumí anglicky a také ti, kteří nekopou za tým heteráků a pochopitelně i lidé, které hentai už v jeho základu uráží...Tak jako ostatně pro veškeré takovéto serie platí i pro Oni Chichi 2 základní pravidlo: Tohle doma nezkoušejte ! -------- 1.řada je ještě lepší a stejně jako k této i k té první doteď vychází další díly. AIRI FTW!

Jako videohra by Brave 10 nebyl nic jiného, než jen mlátička ve stylu Mortal Kombat či Street Fighter čili není zase tak moc o co stát. Navíc by ve videohře tohoto typu sotva vynikl dobře napsaný hlavní hrdina, tak jak je tomu v tomto seriálu (to k Daggosově komentu). Saizou je správný a hlavně sympatický tahoun Brave 10. Rozhodně se nedá mluvit o nějakém anti-hero charakteru, ale ani není vyloženě klaďas a když je potřeba dokáže být taky docela parchant, navíc je to machr z mečem. Postava kněžky Isanami sice neplní v rámci své role víc, než jen jako občas docela vtipný a nepříliš inteligentní Saizův přicmrdávač, ale rozhodně potěší už to, že v seriálu krásná holčina je, protože pak by se mohl se spousty chlapů (či žen, co vypadají, jak chlapy) dostavovat dávicí efekt. Ostatní postavy není příliš potřeba vypisovat, protože jsou v seriálu hlavně k jednomu jedinému účelu - k boji. Spousta bojů na stromech, bojů na zemi, bojů s podivými bytostmi, boje mezi statečnou desítkou. Fighty zaberou v rámci celého seriálu určitě víc, než polovinu stopáže a potěší, že jsou výtečně zpracované. Skvělé efekty, přehlednost jednotlivých bojů, spousta správně přihlouplích rádoby drsných hlášek jejich aktérů. Vizuál je vynikající. Hudba je perfektní. Vším tím bojem, řvaním, brečením Isanami, drsnými hláškami a skvělou animací se ale tvůrci snaží maskovat svou totální impotenci v rámci struktury samotného děje. Ten je zcela triviální a v posledním díle také naprosto dementní. Hlavně dojeli na to, že ke spoustě postav, které divákovi předkládají nedokážou nabídnout uspokojivý důvod jejích konání. V praxi to pak znamená, že je vám úplně fuk, proč tenhle bojuje s tímhle a proč tahle podtrhla tyhle. Je to velká škoda, protože Brave 10 mohl být velkým eposem s vynikajícím dějem a skvělými souboji. To druhé se povedlo hodně, to první ani omylem.

Před začátkem zimní sezóny mě sotva mohlo napadnout, že za nejlepší seriál budu považovat některý z už poměrně početné rodiny slice of life serií. Jeho prvenství pak lze vnímat ze dvou odlišních rovin. Jednak se dá definovat jedinou větou a to: „Prostě nic lepšího nebylo“. Z druhého pohledu ho ale osobně beru jako docela kvalitní a řemeslně slušně udělaný seriál. Je fakt, že zimní sezóna stojí, co se kvality seriálů týče za starou bačkoru a tak mohl být tím TOP kdejaký blábol, který aspoň nějaký svůj aspekt dotahuje do konce, či nenáročně pobaví. To ale neznamená, že Papa no iukoto o kikinasai! je právě oním případem. Napřed ale k příběhu: Vysokoškolák Segawa Yuuta jako malý přišel o rodiče a tak se o něj musela starat jeho starší sestra Juri. Když se pak po X letech vdala, zůstal Yuuta sám. Nějakou dobu poté ho požádá jestli by nepohlídal její děti - 3 holky, protože se s manželem chytají na dovolenou. Yuuta ikdyž nerad nakonec souhlasí. Letadlo, kterým jeho sestra a její manžel na dovolenou letí, ale během letu zmizí. Holky najednou nemají rodiče a tak musí ostatní rozhodnout, kdo se jich ujme. Po rodinné radě nakonec právě Yuuta vezme holčiny do svého malého bytu, aby nemusely žít rozděleně u různých členů rodiny. To asi k příběhu stačí. Dál už se hlavní hrdina a zmíněné holčiny potýkájí se strastmi každodenního život + s tím, jak vůbec na malém prostoru ve čtyřech lidech přežít. Trojice holčin jmenovitě: Sora Takanashi (14 let), Miu Takanashi (10 let), Hina Takanashi (3 roky) sice dodržuje žánrovou tradici šablonovitosti postav (tsundere, volnomyšlenkářka, kawai holčička), ale vzhledem k tomu, že žádný z charakterů není vůbec nahnán do extrému, působí tyhle tři velmi civilním a uvěřitelným dojmem. Hlavní hrdina Yuuta sice není kdovíjak zajímavě napsaný charakter, ale díky tomu, že občas dokáže i vcelku inteligentně vyřešit nějaký ten problém a navíc to není úchyl, nepůsobí vedle holčin nijak rušivým dojmem. Velmi pozitivní dojem ze seriálu pak dotváří kvalitní audiovizuál a povedená animace. Je určitě pravdou, že se najdou tací, kteří obsah jednotlivých dílů označí jednoduše za banální a těžko jim nedat aspoň částečně za pravdu...zase tak moc se toho skutečně neděje, ale zejména díky civilnosti, příjemnosti postav a slušně napsaným dialogům není problém u seriálu zůstat a nenudit se. Moe obsahuje víc než dost, ale překvapivě není tak otravné a vlezlé, aby začalo diváka štvát už po deseti minutách prvního dílu, jak to některé seriály dělají. Papa no...není ale ani omylem bezchybná anime serie. Poslední díl dva už trochu nudí a zamrzí i absence romantické dějové linie, přitom k ní je vlastně docela našlápnuto (a teď nemyslím Soru a Yuutu). Škoda taky pár slabších míst a v pár momentech trochu haprujících dialogů (většinu času jsou ale na vysoké úrovni). Na závěr snad jen podotknu toto: Papa no iukoto o kikinasai! je velmi dobrý seriál a ty čtyři si myslím zaslouží. Co mě ale trochu vadí, je fakt, že bych čekal nejlepší seriál nějakou pětihvězdičkovku a s tím spojený příběh, souboje, dialogy...prostě něco, čo by mě dokázalo uchvátit. Tenhle seriál je jak jsem již zmínil hlavně řemeslně dobře udělaný, nicméně nic nového nepřináší. Hlavně ale trochu značí scénaristickou impotenci dnešních dnů, ale tu nutno přičítat zejména ostatním a ne ani tak tvůrcům tohoto dilka, protože ti dokázali natočit aspoň seriál, který není dementní a nudný, jako většina zimních serii. Dokáže pobavit, dojmout a to se cení.

Mám rád slice of life. Mám rád i romantické seriály. Pokud se to ještě smíchá dohromady, může z toho vylézt velmi hezký a příjemný celek. To ale neznamená, že přijmu vše co mi v některých seriálech autoři naservírují. Ano natsu de matteru nedokáže vůbec ničím zaujmout. Nabízí nám postavy, které díky podprůměrné animaci nepůsobí zrovna realisticky a co hůř jejích chování je občas iracionální a téměř ve všech případech velmi nudné. Není zde jediný charakter, která by byl něčím zajímavý, který by dokázal vybočit a něčím příjemně překvapit. Nemastné neslané postavy jdoucí ruku v ruce se špatným vizuálem pak ještě s nepovedeně napsanou sci-fi rovinou tvoří mozaiku na kterou se nedivá dobře, neposlouchá se dobře a díky postavám a špatným dialogům působí realisticky jen minimálně. I na žánr slice of life, kde člověk nemá a ani nemůže mít nějak přehnané požadavky v rámci obsahu se jedná o těžce podprůměrnou serii. Slabé 2*

Synopse, která popisovala děj Anotheru mě ještě před začátkem jeho vysílání hodně zaujala. Když nějakou dobu poté začal seriál vycházet jeho první díly potvrdily, že vcelku velká očekávání splnil. Zajímavý příběh o třídě, která není úplně normální, brutální (sebe)vraždy, pochmurná a hlavně temná atmosféra s lehkou emo příchutí. Postavy nešablonovité, nevyzpytatelné a také tajemné. Již zmíněná atmosféra dělala díky vynikajícímu a propracovanému vizuálu silný dojem. Právě na ní a na příběhu, potažmo dialozích se snažil Another vystavět celou svou strukturu. A ze začátku se mu to dařilo na jedničku. Každý záběr byl přímo prosycen tajemnem, temnotou a také brutalitou. Nevěděli jste co se stane dál a jen tiše jste čekali co na vás tvůrci dalšího vymyslí. Začátek Anotheru sebou také nesl jakousi jistotu nejlepšího seriálu zimy.......Bohužel se jím nestal. Takřka famoźní rozjezd se tvůrcům od čtvrtého dílu vůbec nedaří dál rozvíjet. Koichiho pátrání po tom co se před lety ve škole stalo je pořád dokola stejné a vůbec nikam se neposunuje (to i díky dosti sterilním dialogům). Stejně na tom jsou i zprvu zajímavé postavy. Upadnou do průměrné šedi, kvůli tomu, že nejsou příběhově nijak živeny. Vyjímku tvoří Misaki. Nejen, že je přitažlivá vzhledově, ale v ní samotné to tajemno pořád trochu zůstalo a je vlastně takovým jediným relativně právoplatným pozůstatkem skvělého začátku. Její charakter není ale zas tak dobře napsán, aby dokázal zakrýt celou řadu nedostatků, které tenhle seriál mimo zmiňovaného začátku sužují. Atmosféra, ta atmosféra, která Another velmi výrazně kvalitativně definovala je pryč. A bohužel je pryč nenávratně. Another prostě spadne do rutiny ze které nejen, že se nedokáže nijak dostat, ale sám sobě ještě hází klacky pod nohy zcela zbytečným plavkovým dílem a serií vražd (někdy nehod či sebevražd), které sice jsou vcelku originální, ale vzhledem k tomu, že hlavně v druhé polovině příběh brutálně stagnuje, postrádají pořádné logické opodstatnění. Silně promarněný potenciál pak už jen dotváří postupem času nudný hlavní hrdina. Co se týče kresby, ta je na velmi dobré úrovni celý seriál. Hudba v jednotlivých dílech není špatná, ale o žádný zázrak nejde. Opening se nepovedl, ending už je na tom líp. Celkové resumé tedy zní: Another skýtá ze začátku vynikající temný zážitek okořeněný brutalitou a hezkou Misaki. Od určitého dílu ale začne přešlapovat na jednom místě, padá do naprosté průměrné šedi a pro tento seriál velmi důležitá atmosféra si udělá dovolenou někam hodně daleko. Another pro mě zůstane symbolem promarněného potenciálu a také scénaristického zaleknutí věcí příštích. Jde o největší zklamání zimy a dost možná i roku.

High School DxD má naprosto všechny předpoklady být jedním z mnoha podprůměrných ecchi. Obsahuje velkou porci standartních přísad každého takového seriálu. Proto nechybí spousta koz bez podprsenek (díky bohu bez cenzury), spousta koz v podprsenkách, spousta kun**ček vyrýsovaných přes kalhotky, spousta kalhotek...Nechybí ani pořádně úchylný hlavní hrdina, jenž výše zmíněné části ženského těla osahává rukou či jazykem. Občas dostane přes držku, ale nevzdává se a příště...příště je úchylný ještě víc. Na tohle všechno je pak naroubován patřičně retardovaný příběh o démonech vs. padlých andělích, otrocích vs jejích pánech. Ikdyž je to tisíckrát viděné a blbé je to až na půdu, nějakým podivným způsobem se tomu daří docela bavit. Snad poprvé pořádně nevím, čím je nějaký seriál zábavný. Tady si prostě nejsem jist. Snad tomu částečně (ale opravdu jen částečně) přispívá nádherná a silně charismatická červenovlasá bohyně s velkými kozami Riase. Hlavně mám ale pocit, že High School DxD je tak blbý až je vlastně dobrý, nikoli skvělý či úžasný, ale prostě dobrý, což i v rámci ecchi je sakra hodně. Vynikající animace (nejen koz, ale hlavně jich) podporuje kvalitu tohohle seriálu. Pro fanoušky zde nabízím, ještě dojmy a poznatky, které jsem si ze seriálu odnesl: Spousta koz lemuje spoustou koz a přidává kozy. Možná si kozy dělám já celou dobu z vás. Možná, že jsem se mezi těmi kozami už ztratil, topím se jimi a nejsem schopen normálního komentáře a tak zde jen tak blábolím. Konečné kozohodnocení? 3 kozy z 5 koz........CO? Říkal tu někdo slovo - KOZY?!!!???