Larky

V lecčems je Mashiro-iro Symphony úplně stejný, jako anime Hoshizora e kakaru hashi, které také vyšlo v roce se dvěma jedničkami na konci. Je tu také parodie na Mirka Dušína, je tu také spousta holčin kolem něho a také je to podobně nudné. Ale vezměmě to pěkně popořadě. Středoškolák Shingo a jeho sestra Sakuno (a mnozí další) jsou v rámci sbližovacího programu posláni na do té doby striktně dívčí školu. No a děj je pak o sžívání s novým prostředím a hlavně o sžívání s opačným pohlavím. Dušínovský jeliman Shingo si kolem sebe vytvoří harém místních děv. Chvíli mu to sice trvá, ale dostane každou, dokonce i tu, která byla proti celému programu sžívání...proč ji dostane?...Protože Shingo je přece ,,jiný“ než ostatní kluci. Je hodný, všem pomůže, vyslyší jejich prosby, jejich bolístky a pokud může tak pomůže. Né, že by pomáhal za sex, nebo aspoň za pořádný podstolový blowjob. Ne, Shingo takový není, on je přece ,,jiný“. On přece rád pomáhá, nic za to nechce. Dokonce pomůže i těm, kteří mu dávají po většinu seriálu slušný fuck off. Po pravdě řečeno, tento prototyp správňáčka je mi proti srsti ze všech anime charakterů asi nejvíc. Důvodem je hlavně nerealističnost. V rámci zkušeností ze života vlastního musím konstatovat, že ikdyž pár takových znám mají i oni šrámy na duši a do charakteru jakým je třeba Shingo mají přeci jen docela daleko. Co se týče děje, ten je nezajímavý a povětšinou hodně nudný z důvodu faktického postrádání zajímavého charakteru (jeden by klidně stačil). Ty, co seriál obsahuje jsou sice standartně šablonovitě rozčleněny, takže by si divák asi měl nějaký oblíbit ale žádný z nich nepůsobí zajímavě natožpak přitažlivě. V tomhle duchu se nese celý seriál. Jeho primitivní premisa není rozvedena něčím, co by seriál oživovalo. Technická kvalita je slušná a ke konci seriál romantickou linií a překvapivým faktem, že se tam dá opravdu někdo s někým dohromady sice trošku napraví reputaci, ale pořád je to i na průměr dost málo.

Je až zarážející, jak mimořádně špatný může být sci-fi seriál. Spoustu nedostatků totiž může zakrýt futuristickou stylizací a kvalitními dialogy. Mōretsu uchū kaizoku nějaký ten potenciál jistojistě mělo. A proč taky ne? Začátek rozhodně není nezajímavý a překvapivě není neoriginální. Kdesi v budoucnosti žije Marika, hlavní postava seriálu, normální středoškolský život. Tedy normální vzhledem k futurističnosti světa. Jednoho dne se od své matky dozví, že zemřel její otec, kterého ona nikdy nepoznala. Dozví se ale víc než jen to. Fotřík byl prý kapitánem vesmírné pirátské lodi. A hádejte kdo má být kapitánem po jeho smrti? Yop, Marika...opravdu to nevypadá špatně, tím spíš se začátkem namlsaný otaku čeká epické bitvy, spoustu zajímavých postav, rozhovorů, výbuchů, třesků blesků a prostě všeho co má ve správném sci-fi být. Bohužel, právě po počátečním (relativním) nadšení se dostavuje poměrně tvrdé vystřízlivění. Debilní děj, sestávající se ze špatných dialogů, nesnesitelné, ošklivé a přihlouplé černovlasé tsundere, jen tak naznačují kam až Vesmírní piráti míří. K odpadu. Vrchol ultranudného a velmi, opravdu velmi špatně napsaného scénáře se dostaví poměrně záhy. Když Marika cvičí v lodi, dostavuje se takový pocit nudy, že jsem myslel, že obětuji nějakému bohu nehorázně čumícího jezevčíka, co máme doma, aby mě už netrestal tímhle přívalem nudy. Mōretsu uchū kaizoku ukazuje naprosto přesně, jak sci-fi seriál nemá vypadat, není dělaný s citem, nedělali ho lidé, kteří žánru rozumí. Radši než tohle koukněte na nějaký díl Star Wars, z anime zkuste Seikai no monshō, a co se týče her, zahrajte si třeba serii Mass Effect. Všechny jmenované produkty jsou o triliony zábavnostních bodů výš než shitozní Space Pirates, které nad odpadem drží jen krásná (ale nepříliš zajímavá) hlavní hrdinka, slušný opening a průměrný vizuál. Ruce pryč, všichni, kdo si science fiction aspoň trochu vážíte......................................Edit: Nedá mi to, abych nereagoval na yennův komentář: Dobrodruhy tihle piráti absolutně neuspokojí. Dobrodružství, jak tomuhle paskvilu říkáš je přespříliš špatně vyprávěné a díly jsou amatérsky vypointované. Co se týče tebou zmiňované sympatičnosti postav, tam je to jasně subjektivní pocit, dle mého jsou šablonovité, nezajímavé a v případě černovlasé tsundere až nepříjemně asexuální a nudné. Bitvy nejsou decentní, jen se někomu nechtělo je nijak promýšlet. Není to decentnost, nýbrž odfláklost, co je podle mého správně definuje. Alternativní způsoby pirátského výdělku jsou hodně primitivně naroubovány na rádoby zajímavý děj o vesmírných pirátech a proto nemá cenu se jimi zabývat. Neberu ti, že se ti piráti líbí, ale označovat je za nejlepší anime zimy je poněkud zcestné a svědčí to o tom, že asi nemáš v ramci aktualnich serialů přílis nadíváno.

Zatímco Kontractor by chtěl u nové Amagami víc než jen dva díly na každou slečnu (které jsou po vzoru sportovní terminologie nazývány jako poločasy), já se naopak nemůžu zbavit dojmu, že Plus je jen nastavovanou kaší. Ikdyž je to už relativně dlouhá doba, co jsem předchozí serii viděl a od té doby jsem sjel mnoho Anime seriálů a filmů a jsem tudíž kritičtější, tak jako tak byla první řada velmi příjemným a vcelku kvalitním romantickým dílkem. Řada druhá v tomto duchu pochopitelně pokračuje a ta příjemnost z ní cítit je tak jako minule, jen ty postavy ztratily cosi na své zajímavosti a atraktivitě. A ani dějově není Plus příliš zajímavý. Nejvíc je totiž vidět to, že tahle serie je dělaná tak nějak z povinnosti a ne z cílem pořádně rozvinout vztahy nastolené v řadě první. Je vyloženě na potvoru, že třeba moje milovaná Kaoru už není tak správná, tak charakterově přitažlivá jako minule. Prostě už to není ono. Amagami SS+ je dle mého názoru relativně zbytečná serie, na druhou stranu jsem vlastně docela rád, že vidím staré známé postavy a tak volím střed hodnocení, protože sám uplně nevím na kterou stranu té hodnotící linky se přiklonit.

Prakticky všechny 3-5 minutové Anime seriály mě nikdy nedokázaly přesvědčit o něčem jiném, než, že jsou jen a pouze výplní mezi pořady v TV (když zapomenou nahodit 40 reklam). A Recorder to Randoseru na tom nic nezměnil. Když k tomu přičtu jeho naprosto dementní premisu, tak se pohybujeme někde u odpadu. Fuj!

Největším problém Nisemonogatari je v tom, že se mu už od začátku vůbec nedaří vymanit se ze stínu předchozí serie, která nastavila laťku proklatě vysoko. Ti, co viděli Bakemonogatari se mnou doufám budou souhlasit v tom, že zde jasně vítězila forma nad obsahem. Jenže on ani ten obsah nebyl k zahození a zejména dialogy byli na vynikající úrovni, což je další kámen úrazu Nisemonogatari. V první sezóně upír Araragi skvěle komentoval dění na scéně, vtipně a suše dokázal konstatovat fakta a byl to správný sympaťák (v tomhle lehce připomněl Kjona z Haruhi). Hlavním tahounem série nicméně nebyl on, ale skvěle napsaný charakter Hitagi Senjōgahary. Ta ale v Nisemono hraje až druhé, třetí housle (což se ukazuje jako fatální scénaristická chyba) a na scénu se dostávají Araragiho sestry, které nejen, že jsou nesympatické ale hlavně silně nezajímavé. Dialogy mezi nimi a jejich bratrem jsou sterilní, nevtipné a zejména špatně napsané a je vidět, že si tvůrci s jejich strukturou a vypointovaností příliš práce nedali. Částečně to sice zachraňují některé vedlejší postavy, jenže ty mají prostoru povětšinou zoufale málo a nedokáží tudíž v člověku zanechat komplexnější dojem. Samotný děj bohužel příliš nefunguje z výše zmíněných důvodů. Cení se sice snaha aspoň nějaký udělat a nevsázet jen na odkazy a úspěch serie první, jenže do nějaké dějové propracovanosti má Nisemonogatari hodně daleko. Kresba a celkový audiovizuální dojem je pořád na solidní úrovni a ikdyž to už nefunguje tolik jako v Bakemono, tak je stále na co se dívat. Závěrem, abych zabránil případnému vzniku nějaké flame war napíšu ještě dvě věci. Jednak si myslím, že Nisemono je špatný seriál ať už mu předcházela nějaká serie nebo ne... i jako samostatný počin působí dojmem odfláklého paskvilu. A za druhé: ve výše napsaném jsem se absolutně nesnažil být byť jen půlprocentně objektivní.

Fakt, že Danshi kōkōsei no nichijō má spoustu vztyčných bodů společných s vynikající Azumangou daioh (epizodky v epizodách, skečovitost...) automaticky neznamená, že půjde o podobně povedené animované dílko. Velmi křečovitá snaha tohoto seriálu o to působit za každou cenu vtipně ale na druhou stranu příliš nekoresponduje ani z výše zmíněným seriálem ani se samotnou podstatou tohoto druhu seriálů. I ujetá Azumanga dokázala vtipy vyhrotit, ale nebyla to snaha která by přes koleno lámala celý koncept skečovitých serií, nýbrž dobře dokreslovala silnou příjemnost kvalitních slice of life mini-příběhů. A právě to se Danshi kōkōsei no nichijō absolutně nedaří. Vše je tu jasně podřízeno nablblému schématu - být pořád vtipný a když se náhodou tenhle fór nezadaří, v tom dalším být ještě vtipnější. Pokud k tomu přičtu nepovedenou kresbu (která je místy opravdu odpudivá) a velmi špatně napsané tři hlavní charaktery, nemůžu dát víc než jednu hvězdu. V prvním díle jsem se aspoň jednou zasmál, dál jsem se nudil. Navíc nevidím důvod proč Danshi kōkōsei no nichijō sledovat, když je spousta kvalitnějších skečovitých Anime (téměř kterékoli mimochodem), ve kterých není 99% vtipů buď velmi trapných nebo nedotažených jako tady. Danshi kōkōsei no nichijō patří k tomu nejhoršímu, co zimní sezóna nabízí a to s opravdu mnoha důvodů - spousta levných, nudných (ne)vtipů, hodně odfláklou kresbu (která uznávám, že není tím nejdůležitějším u tohoto druhu seriálu, ale je tak jako tak otřesná) a tři hlavní charaktery, které si s nudností tykají víc než s čimkoli jiným.

Kill me Baby je další z těch seriálů u kterého se kromě vizuálu hodnotí prakticky jenom to, jak moc se u jeho komediálních momentů smějete, či jestli vám seriál přijde aspoň příjemný. Nedá se hodnotit žádný souvislejší děj, protože v jednotlivých epizodách jsou mini-epizodky (skeče) ze života hl. postav. Nedá se hodnotit ani romance, protože tu jednoduše žádná není (ve skečovitých anime platí pravidlo, že se postavy nezaplátají s opačným pohlavím a pokud ano, tak jen v rámci nějakého skeče, ne nějakých romantických momentů). Nedá se hodnotit nic z hlediska magie, protože ta tu také nemá své místo, stejně jako prakticky vše, co Anime seriály často obsahují, počínaje kalhotkami a konče někde u nějakých brutálních, krvavých bojů. Je tu opravdu jen ta komediální rovina. Aby seriály jako právě Kill Me Baby fungovaly, musí fungovat právě onen humor. Ten je právě v případě tohoto seriálu na průměrné úrovni, protože zatímco některé fóry fungují výborně, tak je tu podobný, ne-li o chlup vyšší počet těch, které totálně vyšumí do ztracena a to je přecijen škoda, protože kvalitních komediálních Anime není nikdy dost. Kill Me Baby je ale jen opravdu průměrný skečovitý počin, který když neuvidíte, o nic moc nepřijdete. Pokud máte ale tento typ seriálů rádi rozhodně doporučuji asi nejkvalitnější skečovité Anime - Azumanga daiō.

Další naprosto standartní ecchi a harém s velkou porcí fanservicu...Pokud máte v Anime už něco nadíváno (či v Manze načteno), tak jste se s ecchi už nejspíš setkali (a pokud ne, nalepte si na čelo nálepku Lucky Guy a mějte dál takhle šťastnou ruku při výběru seriálů) a Maken-ki! je jeho obyčejným zástupcem. Není to úplně tak, že bych tenhle žánr nesnášel, jenom mě jeho šablonovist nebaví...zjednodušeně by se dalo říci, že stačí vidět jedno ecchi a můžete si být jistí, že dalších 50 seriálů je prakticky stejných, jenom se jinde odehrávají a mají jiné postavy, ale chování těch postav, děj atd, je povětšinou stejný...vyjímky pochopitelně existují, ale není jich mnoho...bohužel. Základní devízou jak Maken-ki!, tak kvanta dalších podobných seriálů jsou krásné holčiny a spousta záběrů na jejích intimní partie, což uznávám má rozhodně něco do sebe, jenže by to chtělo něco k tomu. Něco, co by seriál posunovalo taky jinam, než jen do sféry úchylných jednohubek a prezentace sexy těl středoškolských děv...ostatně od tohoto všeho tu máme Hentai u kterého na spoustu serií absolutně nedám dopustit. Maken-ki! nikam nic neposunuje, má normálně úchylného hlavního hrdinu, nějakou tu tsundere, spoustu scén, kdy se hlavní hrdina potká z pěstí nebo nohou hlavních hrdinek, protože udělal něco úchylného, nepříjdete ani o ruku na koze či v rozkroku. Pokud vám tohle stačí ke kvalitní zábavě a k tomu, abyste s klidným svědomím mohli těch pár hodin Maken-ki! věnovat radši, než nějakému třeba i kultovnímu nebo skvěle hodnocenému anime, je to jen na vás (a nic proti vám). Osobně mám ale k celému odvětví echi spíše negativní postoj a stejně tak k Maken-ki! - Slabé 2*.

Co vychází z rovnice o třech neznámých, kterou chceme aplikovat v rámci zábavnosti a kvalitě seriálu C³? Neznámá? Zkusme ji tedy vyřešit. Posuňme se o několik dní dopředu, viděli jsme několik epizod zmíněného seriálu. Nyní můžeme dříve nelogickou rovnici aplikovat znova a dosadit do ní poznatky obdržené během sledování. Příběh - Středoškolák (jeho jméno si už nepamatuji, ale to je uplně fuk) dostane jednou prostřednictvím zásilkové služby podivnou krabici z které se vyklube nahá lolitka. Ta není zcela nepřekvapivě úplně normální, má nějaký ten škraloup z minulosti a jisté magické schopnosti, které později používá proti jí podobným. Její charakter - softcore tsundere s hardcore faktorem nudnosti. Do první neznámé dosaďme - slabší 2*. Kresba? Spousta barviček, jako kdyby malé dítě počmáralo temperkama koberec...občas příjemný maglajz pro ty co jim místo krve v žilách koluje THC (škoda, že mě při sledování zrovna nekolovalo), velmi nepříjemný pro epileptiky. Do druhé neznáme dosaďme také slabé 2*. Za třetí neznámou dosaďme 1* za celkový dojem obsahující hudbu, sympatičnost či nesympatičnost postav a některé další aspekty. Když se teď podíváme na celou rovnici vcelku logicky (snad to aspoň logicky trochu vypadá, já v počtech občas vím asi tolik jako Kateřina Jacque o biomase) vychází lepší 1*.

Případ Annelise Michel znám poměrně do podrobna, ať už díky Enigmě, různým dokumentům nebo filmům...čas od času se také rád podívám na nějaký horor...čili ingredince připravené tímto filmem mi připadali jako přesně takové jako jsem chtěl. Jak já blbec se mýlil. Anneliese: The Exorcist Tapes je neskutečná sračka, nudná, extrémně levná - nejenom rozpočtem, naprosto ale naprosto dementním scénářem a s reálným případem Anneliese nemá téměř nic společného, kromě tedy toho, že také šlo o exorcismus. Herci (pokud se jim tak dá vůbec říct) odříkávají nelogické věty, sami evidentně ani neví proč, hlavní postava působí autenticky a realisticky asi tolik jako grafika Pacmana a korunu všemu dává naprosto nulová atmosféra a přiblblá a hlavně nepovedená snaha o to, působit syrově a autenticky. Téměř odpad.