Godhaj

,,Can I have two women?“ Simandl se vrhl na akční sci-fi, ale opět je to šílený brak, na zemi chybí ozón a celé se to odehrává na oběžné dráze v nějaké kocábce. Hlavní záporák Douglas Arthurs má jednu hereckou polohu, a to tajemné šeptání, takže mu není vůbec rozumět, a to obzvlášť když hraje pikantní a hlasitý hudební doprovod, který jsem po pár minutách začal nenávidět. Přestřelky a souboje jsou naprosto tristní a zpomalené záběry chůze k nevydržení. Ochotnické hraní a papundelkové kulisy jsou nezbytností. Aspoň že na Elise Muller a dvojici českých hereček se dalo koukat, zbytek je typická Simandlovská nuda. Jen zde zcela chybí svlékání otrokyň, jejich omývání a kupodivu i těžba kamene, která je snad v každém jeho filmu.

,,Podívej se na ten jeho auťák.“ Další socialistická agitka, tentokrát v prostředí cihelny. Příběh se motá kolem cihláře Honzy, který zažívá těžkou životní krizi. Zajímavé je, že tuto rozervanou postavu hraje Bek, kterého si jinak než jako vymaštěného rozesmátého úderníka nedokážu představit. Děj je klasicky šablonovitý: lidé chtějí makat, ale ne pro majitele, ale pro sebe, protože majitel je okrádá a šmelí. Tomu učiní přítrž 48 rok a pak je hned veselo. Dialogy jsou toporné (hlavně nadšené děti jsou nesnesitelné), postavy veskrze černobílé. Zaujalo mě jen prostředí staré cihelny, kde jsem mohl nahlédnout do různých fází výroby cihel.

,,I am talking robot, you can trust me.“ Noví strážci mě příjemně překvapili. Čekal jsem slaboduchou slátaninu, ale dostalo se mi slušného akčňáku pro mladistvé. Příběh je určen především jim a je postaven na jejich pubertálním odcizení od rodičů a dalších autorit. Společně se musí zkamarádit a porazit zlou Ritu. Příběh je tedy poměrně jednoduchý a přímočarý. Hodně času je věnováno tréninku a přerodu pětice individualit v kompaktní tým. Záporačka Banksová má šmrnc a pěkně si svou roli užívá a zordy jsou taky pěkné. Samozřejmě to své mouchy má, není to bůhvíjak zajímavá filmařina, ale na jedno zkouknutí je to dobré.

,,Too good to be true? What do you mean by that?“ Nový vetřelec je ve skutečnosti pouhé pokračování Promethea, který se mi moc nelíbil. Zde se odehrává úplně to samé, postavy jsou stejné, roboti jsou stejní, a k tomu se vrší hromady logických chyb. U Promethea jsem byl vytočen z toho, že si postavy sundávají skafandr v neznámém prostředí. U Coventanta pro jistotu už žádné skafandry nenosí. Jestli mě chtěl Ridley přesvědčit, že tohle je věrohodná skupina vědeckých kolonizátorů, tak se mu to vůbec nepovedlo. Veškeré jednání je hrozně zkratkovité a uspěchané, zřejmě aby se divák nenudil. Výsledkem je instatní sci-fi, které postrádá atmosféru i uvěřitelný děj a jednání postav. Ale abych jen nehanil, tak vizuální stránka je poměrně zajímavá, ač zbytečně megalomaská, a akce je napínavá, ač plná klišé. Ale původ alienů, jak ho Ridley v tomto filmu ukázal stojí za starou bačkoru, stejně jako duo přihřátých vyšinutých robotů.

,,Hitlerovo velkolepé vítězství tak předznamenalo začátek jeho definitivní porážky.“ Nesmírně podrobný dvouhodinový výklad o Hilerově tažení na západ detailně shrnuje celý proces této operace na obou stranách. Dotýká se jak velitelů, tak velikostí armád, jejich složením a zvolenou taktikou. Moc se mi líbí styl výkladu, který se nesnaží šokovat, ale podává informace s klidem. V tomto místě musím rovněž pochválit český dabing, který je u válečných dokumentů absolutní špička. Též kombinace dobových záběrů a počítačem zpracovaných map je pro válečné téma velmi vhodně zvoleno. Tento dokument je doslova našlapaný informacemi a je radost ho sledovat, i když člověk není zrovna fanouškem novodobých dějin.

,,A když spojíme své úsilí, tak náš závod dokáže cokoliv.“ Ačkoliv se v tomto dokumentu mnoho nedozvíme o tom, jak to opravdu v Severní Koreji chodí, je to nesmírně silně a velmi dobře natočeno. Ukazuje to hlavně způsob, jakým jsou tamější lidé manipulováni, jak jsou nuceni odříkávat naučené fráze a jakým způsobem se snaží nalhat okolnímu světu, že se u nich žije nejlépe. Dlouhé záběry do obličejů korejské rodiny i ostatních lidí, např. v metru však jasně dávají najevo, že smích a radost v nich nejsou. Natahované scény s nekonečnými proslovy o hrdinství korejských vůdců mají svoji účinnost, že si divák aspoň na chvíli dokáže představit, čím musí být nebozí korejci masírováni každý den. Tvůrci si zaslouží uznání, že se nebáli a potají natočili i přípavy těch ,,oficiálních“ scén od severokorejských režisérů. Jejich snaha upravit realitu, aby odpovídala vysněnému ideálu působí směšně i tragicky zároveň.

,,Jenže za volantem může taky sedět nepřítel.“ ,,Já jsem z toho pitomej.“ To já též. Steklý je tady v úplně jiné pozici, než v Anně proletářce. Snaží se obhájit normalizaci a invazi z 68 a to ho nutí zcela obrátit typickou komunistickou rétoriku. Najednou jsou pracující (zde taxikáři) líčeni jako verbež, zástupci reforem jako agenti západu a někde mezi tím stojí poctiví komunisté. Naivně hloupý příběh, kterak se taxikáři snaží svrhnout svého šéfa, je rozvleklý a vysloveně nudný. Přechodové pasáže mezi scénami, které tvoří pořád ten samý záběr na střechy pražských domů vypovídají o naprosté tvůrčí krizi. Herectví je typizované, stejně jako socialisticky černobílé vnímání postav, jen Rázlová svoji roli totálně odbila, je bez emocí a jen smutně odříkává věty. Děj nemá žádné logické vyústění, proto je do něj na konci násilně naroubován nesmyslný zvrat. Stejně nesmyslně působí scény s motorkáři, dostihovými závody a striptýzem v doupěti zla.

,,How do you know?“ ,,I don’t. But it’s what I choose to believe.“ Prometheus je tak moc špatný film, že se mi nechce věřit, že je pod ním podepsaný Ridley. Nejstrašnější je scénář doslova nabitý nelogičnostmi a hloupým jednáním postav, které hraničí se sebevraždou. Postavy jsou odbité, na to, že to mají být vědecká esa, že mají být na velmi nákladné misi, že mají co dočinění s největším objevem lidstva, se chovají jako malé děti. Na neznámé planetě sahají na co můžou, nedodržují základní bezpečností pravidla a vůbec sledovat jejich počínání je utrpení. Do toho všeho je děj hrozně zmatený, nevíme proč postavy dělají, co dělají, film na to odpověď nedává, takže to působí, jako by se postavy chovaly zcela náhodně. Film je zcela bez atmosféry. Úvod je hrozně urychlený, hrozně se spěchá a proto to na mě působilo hodně sterilně. Během dvou hodin se sice najdou i pěkné záběry, to Ridley umí, ale nazývat toto dílo sci-fi moc nejde, možná tak stu-fi (stupid fiction), haha!

,,Truth goes both ways.“ První spinoff rozjíždí příběh, jehož konec již fanoušci ságy znají. V tom ale není problém, problém je v tom, že je do děje vloženo příliš mnoho postav. Těm vedlejším se věnuje poměrně dost prostoru (např. zcela zbytečná postava Whitakera), takže na hlavní dějovou linku nezbývá moc času a film tím působí trochu uspěchaně. Motivace postav nelze logicky vyložit, proto se nám uskupí tým klaďasů za asi 5 minut, při čemž divák nechápe, proč taková nesourodá banda najednou zničehonič chce získat plány Hvězdy smrti. Felicity Jones se moc nenadře a celou dobu si vystačí s jedním nasraným výrazem alá Steven Seagal. Jinak je celý děj doslova zamořen odkazy na původní trilogii, ale přišlo mi, že trochu na úkor hlavního děje. Vizuální stránka je hezká, možná až moc, většina lokací vypadá až přespříliš epicky a extrémně. Filmu by prospělo držet se trochu při zemi a netlačit tolik na pilu co se akce týče. Takhle to působí jako obyčejný velkofilm, a to je trochu škoda.

,,Óespé Hradec. V pořádku.“ Poslední Kalašovka mi zlepšila náladu opětovným obsazením Rudolfa Hrušínského, který by utáhl snad i béčko od Asylumu. Je pravda, že narozdíl od předchozích filmů je tento velmi ale velmi ponurý, smutný až depresivní. Příběh se ale odvíjí napínavě a i když je vrah už v druhé půlce jasný, dojde i ke zvratům. Čepek a Jandák jako tehdejší borci byli příjemným osvěžením. Nemocniční prostředí tomu ale uškodilo. Zvuk a obraz typicky postaru parádní, předabování se nádherně poslouchá a divák tak není rušen okolními zvuky z prostředí jako to bývá u současných filmů. Oproti předchozím Kalašovkám s Hrušínským je tento o třídu horší, možná je to způsobeno i tím, že je barevný.