Jester_X

Lean dokazuje, že umí natočit dobrou komedii, byť v tomto žánru není doma. V porovnání s Blithe Spirit zde není tolik břitkého britského humoru, ale příběh je laděn spíše do úsměvné morální poučky. Vzhledem k tomu, že se filmy zakládají na divadelních hrách, není toto zásluhou přímo Leana samotného. Ten ovšem projevil cit k předloze a pochopil, že film stojí na výrazných charakterech, a proto také opřel jeho vyznění o výkony hlavních herců. Postava liberální Meggie je v přímém kontrastu s jejím otcem, od čehož se odvíjí celý děj. Lean děj nenápadně posunuje, ale při tom nevynechává nic podstatného, vhodně vybírá prostředí, aby podtrhl vyznění obou charakterů (chudý sklep plný naděje a talentu proti snobskému přepychu). Z divadelní předlohy se tak podařilo zachovat ústřední myšlenku a navíc ji obohatit o možnosti filmového média.

Výtečný maďarský film založený na velmi zajímavě pojatém vyprávění. Hlavní hrdina je hned na začátků zachycen na louce s kupou papírů, na nichž je jeho chystaná reportáž. Ta popisuje události z nedávných dějin. Sám novinář shlédává za velmi obtížné složit jednotlivé fragmenty dohromady a do této pozice je odsouzen i divák, který se celý děj dozvídá v podobě nepřímo navazujících útržků, které jsou prokládány rozhovory ze současnosti. Zmatenost vyprávění odkazuje k nejasnosti charakteru postav. Nelze se jednoznačně postavit na jednu stranu stejně jako nelze jednoznačně poskládat celou zápletku. Režisér tak mistrně vystihuje složitost a komplexnost dějin, která se přímo brání zjednodušení.

Kaurismaki opět potrvrzuje svoje ukotvení v umělecké bohémě. Hlavní hrdinové jsou umělci, kteří se odmítají sklonit před vládou peněz. Té se, jako tradičně u tohoto režiséra, dostává tvrdého odsudku. Peníze zotročují lidi a svobodu lze najít jen ve věrnosti sama sobě. Kdo se sobě zpronevěří a volí si jednodušší cestu dochází, i přes uznání své chyby a pokusu o návrat, špatnému konci. Peníze lze samozřejmě vnímat jako zástupný symbol pro celou společnost, ale vzhledem k Karismakiho vztahu ke kapitalismu by to bylo až přílišné zjednodušení.

Agneszka Hollandová varuje před úskalími revolučního snažení. Objektem jejího zájmu jsou především charaktery hrdinů, které jejich snažení postupně požírá. Jejich nekritický obdiv k revolučnímu cíly jim zatemňuje rozum, což se nakonec stává hlavní příčinnou zmaru celé věci. Hollandová poctivě zobrazuje dobové reálie pomocí kostýmu i výpravy. Daří se jí vystihnout dobovou náladu, ale zároveň v ní hledá nadčasové prvky, které lze přenést i do současnosti. Těmi je pomíjivost revoluce v rukou většiny, udržení revoluční myšlenky fanatickou menšinou, ale také prospěchářská kolaborace.

David Lean se pustil na telký led vyprávění příběhu, který je mu kulturně vzdálen, který je dějinotvorný a ve kterém se přímo vznáší hrdá, místy až patetická ruská duše. A Lean se s tím vyrovnal, jak umí nejlíp. Začal velkolepě vyprávět. Patosem nešetřil, široké záběry na rozličné exteriéry evokují rozmáchlost celého příběhu a ostatně také velikost Ruska. Nešetřil také s emočně plnými scénami. Díky tomu všemu se mu daří s exotickými reáliemi vyrovnávat. Jediné, co se mu na plátno přenést nepovedlo, je ona dějotvornost. Ale o to se film nakonec ani nesnaží. Vše sleduje z pohledu člověka, básníka prožívající prosté lidské strasti i radosti, které daná situace exponuje, ale přesto doba zůstává především jevištěm a ne hlavním objektem reflexe.

Jízda Foxy Brownovou patří k těm, co nezapomenete. Asi nikdo zde nebude hledat hloubku, druhý a třeti plan, výrazný duchovní přesah. Je to presný opak, fyzické a nasilné vyjádření jedné kultury a jejich potřeb, které se krátkodobě ukájí tímto druhem filmu. Snímek je průměrný, v ničem nevyniká, ale za to v něm najdete vše, co lze v blaxploitation čekat. Právě proto, že obsahuje všechna klišé a dogmata, patří k povinné četbě, která pomůze k pochopení dobového braku.

Fliegauf opět potvrzuje, že je mistrem lyrického naturalismu. Cikánská rodina je sledována v běžném dni bez snahy režiséra divákem manipulovat. Z plátna se pouze line atmoséra strachu vyvolaná rasistickým běsněním. Síla atmosféry je umocněna všedností sledovaného dne. Po celou dobu však neustále vyvstává otázka, kam může až vést xenofobie takzvaných slušných lidí, běžného policisty, či školníka. Nemůžou to být právě oni, kdo za vraždami stojí? Divák se tak musí zamýšlet i nad svým vnitřním rasismem a to bez násilného moralizování, které probíhá v mnoha jiných filmech.

Filmové zobrazení okouzlení běžným životem tak, jak ho prožívá občas každý z nás. Fliegauf toto okouzlení ovšem dokáže přetavit do uměleckého díla. Nahlíží na ruzné situace, růzmých lidí, abstrahuje z nich podstatné vlastnosti a ty zobrazuje zcela obnažené v pomalém tempu, aby si je ho mohl divák dotvořit ve svojí hlavě, poopříadě si uvědomit výjmečnost a právou podstatu okamžiků svého života.

Děsivá výprázdněnost féťákova života vyvedena snad nejsugestivnějším možným způsobem. Pomalý a líný děj toulající se od drogy zase k droze. Hrdinův soukromý život (smrt matky a vyšinutý otec) je pouze další zmar. Lidský život zde nemá bez drogy žádnou cenu, matka ztrácí nejsilnější pouto a prodáva i svoji dceru. Právě dítě je vyzobrazeno jako jediný zdroj naděje a štěstí, které lze ve filmu najít. Fliegauf utnul romantické představy o féťácích. Odhalil šablonovitost jejich života, kterou exponuje pomocí kroužící kamery. Barva zmizela a svét má pouze jeden odstín. Hrdina cestuje jedním dnem, jedním městem až dochází svého konce, jakoby režisér chtěl ukázat, kterak se svět drogy smršťuje na určitý, uzavřený mikrokosmos. Ten nelze opustit (viz. závěr) a v momentě, kdy je člověk chycen zpět do spáru bestie, nezbývá nic jiného než řešení fatální.

Skutečně velkolepé vyprávění z exotické země. Davil Lean rozehrává konflikt dvou kultur, v němž se velmi výrazně odráží vztah otroka a pána. V těchto obtížných podmínkách vyvstává pokus o sblížení muže Inda a ženy Britky. Ten ovšem nesymbolizuje pouze pokus překonat kulturní propast, ale naráží také na problematiku přátelství mezi opačným pohlavím. Kombinace obou problému vyvolává hlavní konflikt díla, z kterého poté plynou další události. Většina z nich jsou ovšem pouze jevy zástupné, na jejichž pozadí zůstavá trágedie přátelství dvou lidí, kterou zastínily abstraktní pojmy politického a civilizačního sporu .