Dealer

Bezprostředně po zhlédnutí jsem netušila, co si myslet, s uplynulým časem se ale ukázalo, že Dealer je jeden z těch filmů, které je potřeba nechat usadit - "špatné" scény (t.j. ty, které se mi nelíbily) si mysl omluví a zůstane jen čirá radost z Fliegaufova specifického vypravěčského stylu. Aby bylo jasno, omlouvání není nic alibistického, k celkovému vyznění snímku je totiž dost důležitý background - všechny epizody jsou založeny na osobních zkušenostech režiséra, mají tedy reálný základ a tím pádem edukativní rozměr. (Maďarské umělecké kruhy prej po premiéře uznávaly, že přesně takhle vypadá heroinová závislost. Nevim, zkušenost nemám a po Dealerovi po tom asi ani netoužím.) A s takovou se na Bence zlobte, že je příliš prvoplánově vyděračský třeba dějovou linií s dítětem. Já si budu každopádně nejvíce pamatovat momenty, jako návštěvu hlavního hrdiny u otce nebo otázky vzbuzující několikaminutový záběr na plakát kulturisty. (work in progres) (LFŠ 2012) (10.08.2012)

Což o to, má to hezky ponurou atmosféru, ale je to vvveeellliiiccceee nnnaaatttaaahhhooovvvaaannnééé!!! Samozřejmě je to úmysl, ale ať se pak režisér nediví, že mu to distributoři nechtějí distribuovat. Pokud máte rádi dialogy svištící tempem jedné repliky za minutu a pokud milujete pět minut dlouhé záběry podkreslené pouze ambientním hučením, pak je to film pro vás. Vy ostatní si to sežeňte na videu a pusťte si to rychloposuvem (o nic nepřijdete). (06.07.2004)

Film Dealer mi, bez môjho dovolenia, vpálil jednu dávku.. Moja drogou omámená myseľ v tomto momente iba ťažko hľadá slová a ešte ťažšie formuluje vety.. Z hĺbky drogami zruinovanej komunity sa vynorí díler drog ktorého sledujeme počas jeho "bežného" pracovného dňa. Obchádza svojich zákazníkov a prežíva s nimi ich každodenné problémy ktoré sa často krížia s jeho súkromným životom. Skazené a beznádejné životy v šedej pochmúrnej atmosfére tu vykresľujú v pomalom a ťažkom tempe. Divák ktorý sa vžije s príbehom sa oddá dávke heroínu.. Benedek Fliegauf to do vás proste vpáli a už niet úniku.. (17.09.2014)

Já nevím. Není úplně nejhorší, když je film přesně takový, jako když ho čekáte? A když se řekne "ambientní film Benedeka Fliegaufa o drogovém dealerovi", vybaví se mi naprosto přesně tohle. Já jsem rád překvapován a jsem rád, když mi filmař dokáže, o kolik dál je jeho imaginace před tou mojí. A to mi Fliegauf nedokazuje, naopak mě neustále utvrzuje v tom, že ho mám přečteného a že nemá čím překvapit. Film je to samozřejmě dobře natočený a dosahuje toho, čeho dosáhnout chce. (Stejně jako u Je to jen vítr by se dalo diskutovat, jestli táááklhe táááhlé vyprávění odpovídá realitě popisované situace. A stejně jako v Je to jen vítr by se dalo diskutovat, jestli není Benedikt tak trochu kýčař, když se tam uchyluje k holčičkám, co v bílých šatičkách sbírají na poli květiny a zde k ohranému příběhu "dealera, co je v jádru dobrý a raněný člověk, který jen hledá lásku".) Mnoho hypnotizujících scén mě na okamžik strhlo, proto nemůžu a nechci jít s hodnocením nízko, ale k nějaké orgastické spokojenosti mně to prostě nestačí, protože po zhlédnutí nejsem v ničem dál nebo jinde, než jsem byl před ním. 3 a 1/2 (24.11.2013)

Autentické, ťaživé, vyčerpávajúce. Z každej snímky a minipríbehu s jednotlivými postavami, s ktorými sa postupne díler cez deň stretáva cítiť hnilobu a špinu. Špinu, ktorá po chvíli preniká aj do vás a postupne sa usídli v každej jednej bunke vášho tela. Bezduché rozhovory trosiek s minimálnou šancou na zvrátenie osudu. Zvuky, čo privádzajú do šialenstva. Díler, ktorý len vykonáva svoju prácu a životné príbehy svojich klientov prijíma bez akejkoľvek emócie, sú mu úplne ukradnuté. Pocity sa postupne z tela vytratili spolu s heroínom. Otec, ktorý sa denodenne prihovára odtlačku v betóne. A to všetko podchytené skvelou kamerou. (20.10.2017)