boshke

Hrozné, příšerné, otřesné. Naprosto nechápu, čím si taková kreatura zasloužila vlastní film. Už ani nevím, o čem to bylo. Počkat, vím... O hovně... 0%

Opravdu nečekaně dobré. Deset let staré jedničce jsem dal tehdá pouhých 40%, pár dnů zpátky v rámci opáčka průměrných 70%, ale je vidět, že Zombieland je výjimka potvrzující pravidlo, že dvojka nemůže být lepší než jednička. Oni také hlavní protagonisté měli v roce 2009 lepší části svých kariér ještě před sebou, takže jednička byla taková nízkorozpočtová jednohubka... Člověk má vždycky respekt z množení postav v dalších dílech, ale zde jsou skvělé vedlejší postavy jako Madison, Flagstaff, Berkeley či Albuquerque scénářem naštěstí dávkovány smysluplně a ranami osudu přiváděny a opět odváděny ze scény v rozumné stopáži, takže se nepřejí a je stále jasné, že tu jde o hlavní trio Tallahassee + Columbus + Wichita (sorry, Little Rock). Standardní schéma z jedničky okořeněno kategorizací zombíků, odkazy v Bílém domě či "nám normálním" jistě milou podpásovkou vůči fair trade udržitelným vegansko éterickým pozérům (velké ha ha)... 100%

Včera opáčko před dvojkou. Rozhodně lepší dojem než v roce 2010 (40%), ale pořád si z toho nějak na zadek nesednu a když to uvidím zase až za deset let, tak se vůbec nic nestane... ač je to poměrně svěží, originální a celkem i vtipné... 70%

Kdyby to vědělo, co to chce být, tak by to nemuselo být špatné. Když to totiž začne, ne nepovedenou, akční honičkou, kde si Willové nafackovávají motorkama, očekává divák oddychový, přepálený akčňák. Takže pak ho poněkud vykolejí Will, jak míří na Willa, slzí, tvář zkřivenou bolestí a deklamuje, jak on je on, jak ho nechce zabít, a druhý Will odpovídá, že on není on a tak dále. Pak si dáme zase akci a pak zase slzíme. Na závěr si ještě trochu zafilozofujeme a zamoralizujeme a máme oponu. Oponu, která nepadá ani za akčňákem, ani za dramatem nastolujícím otázky, ale opona za kočkopsem, kde se buď střílí nebo brečí... 50%

Nu... Je to takové... dieantwoorďácké... Člověk moc neví, co si o tom má myslet. Nemůže se tomu však upřít jistá komičnost. Hlavně když Ninja dělá mrtvého a Yo-Landi je z toho zoufalá a mlátí ho za to... 70%

Na straně jedné perfektní obsazení (hlavně duo Hopkins - Harris plus celá plejáda hlavně seriálových herců), námět, skvěle stvárněné prostředí (jak Westworld samotný, tak jeho zázemí), na straně druhé poměrně značná rozvláčnost vyprávění. To má být v současné době zřejmě něco jako trend, majíce více navozovat jakousi epičnost celého děje. Mne to ale vždy spíše nudí (GoT by mohla vyprávět). Závěr byl nečekaný, škoda konečného řešení jistých postav. Uvidíme, co si na nás Nolan vymyslí ve druhé sérii... 2. série - Rapidní pokles. Jako kdyby už vše předestřené v první sérii nebylo dost komplikované, tak v druhé sérii jdeme ještě více do hloubky, do šířky, dozadu, hledáme game beyond the game and beneath the game, the project behind the project apod. Děj jde často více dozadu než dopředu, zcela nesmyslná (alespoň v kontextu druhé série) odbočka do Japonska a osmý (indiánský) díl, děj se odehrává současné asi v tisíci časových rovinách, ve kterých se nedá orientovat, ze sympatických postav se stávají otravní kreténi,... Třetí sérii s největší pravděpodobností oželím... 60% (1. série - 80%, 2. série - 40%)

Po shlédnutí nejnovějšího Jokera člověku nutně vytanou na mysli slova Arthurovy předpředchozí inkarnace: As you know, madness is like gravity...all it takes is a little push. Ačkoli v případě tohoto filmu těch popostrčení bylo povícero. A člověk se nemůže ubránit pocitu, že takhle to skončit nemuselo, kdyby tohle... a kdyby támhleto... Joker je film hutný, intensivní, těžký. Po skončení jen tak sedíte a přemýšlíte, co jste to vlastně viděli a co si o tom máte myslet. Skvělým Phoenixem ztvárněné šílenství Arthura Flecka je často (až) nepříjemné sledovat a vy se v sedačce ošíváte a doufáte, že tentokrát jeho nekontrolovatelný smích nebude trvat tak dlouho jako posledně... Tleskám závěru, který je na hollywoodské poměry originální a věrný vývoji hlavní postavy... Po druhé projekci pálím plný počet... 100%

Nedosahuje to výše první série stand-upů jako Animals, ale i tak je strašně fajn vidět Rickyho "zpátky ve hře". A vzhledem k tomu, že Rickyho žeru, tak jsem se smál a po druhé projekci dávám plný počet... 100%

U filmů jako je tento se naplno projevuje má schizofrenie, co se kinematografie týče. Na jednu stranu mi lezou na nervy prvoplánové blockbustery á la Transformers, na stranu druhou mne iritují i tyto alternativní, nezávislé, žánrové "křehké, civilní a realistické romance z místa, kde není vidět na nebe". Kdekdo by řekl - a taky někteří říkají -, že "v rozvleklosti či snad absenci děje spočívá síla filmu, který ilustruje bezvýchodnost dělnické třídy (v bývalém východním Německu), kdy každý z hlavních protagonistů svým vlastním způsobem nese své břímě, kterému stejně neuteče"... Za mne to začíná ničím, pokračuje ničím a v rámci dějového zvratu to také ničím končí. A o to to možná víc leze na nervy, že toto "nic" má být oceněno jako něco světoborného a objevného... 50%

Neodcházel jsem z kina zklamaný. Neodcházel jsem z kina nadšený. Prostě jsem tak nějak odcházel. Až při pročítání místních komentářů jsem si asi uvědomil, že to nebylo až tak dobré, jak se mi zdálo (a to jdu často proti proudu, nejsem ovce). Hodně lidmi vyčítaný humor mi nevadil, ale bylo to takové nějaké... nijaké? Ve finále to asi ako tak funguje jen díky spojení s minulostí, s dětstvím, díky všudypřítomným flashbackům, které to však zase poněkud neúnosně natahují... 60%