klima777

Dalo by se toho alespoň krátce ukázat a zmínit tolik... Jako vždy kloužeme po povrchu.

Delonův pan Ripley možná není tak talentovaný a hravý jako v podání Damona nebo Malkoviche (též je dosti nevěrný literární předloze, neboť zlo pod sluncem bylo na filmovém plátně roku 1960 potrestáno); nicméně vzhledem k době vzniku filmu se jedná o velmi příjemné pokoukání. Silné tři hvězdy.

Corbijn je dobrý a poctivý. Sam Riley se podobá Ianu Curtisovi. No a co??? Mám moc ráda Joy Division. Ty skutečné, nikoliv pimprlové (btw: ani černo-bílý obraz přece nemůže být automatickou zárukou, že procítíte opravdové, syrové emoce). Škoda vynaloženého času (tvůrců i zkušenějších diváků a hlavně posluchačů). Jdu si pustit Dead Souls. Antone, vrať se k čistokrevnému dokumentu, prosím. Na druhou stranu: Možná, že Control není určeno auditoriu Joy Division (tohle totiž není Unknown a o Pleasures by se dalo sáhodlouze diskutovat), snad jde o takové osvětové představení. Ať si tedy každý odnese, co chce... But we are looking for something else...

Vůbec se nejedná o katastrofu. Ovšem zvyknout si, že Kris Marshall představuje chytrého a nadaného detektiva se smyslem pro exaktní myšlení, to dá zatracenou práci...

Ach, to bylo nějakého pláče...

Dobrý film. Dobrý soundtrack. Revolta? Jak pro koho...

Všichni jsou zde mladí, chytří a úspěšní. Podobný případ jako Mentalist, ale přeci jen se nejedná o tak agresivní nápor na konzumní spády divákovy. I barevné ladění je příjemnější. Celkem bez problémů sledovatelné. 1,5*

Je to parodie? Není to parodie? Pokud se jedná o parodicky zabarvenou satiru strefující se do tenké hranice oddělující svět zločinu a svět ochránců zákona (s příměsí kritiky všudypřítomných a takřka všemocných médií), tak nevím... Rozmazlené děcko prostě nepatří do spolku "natural born killers", ať se snaží sebevíc (ostatně, závěr též lecos napovídá). A pokud zde téměř sebemrskačská a "sebeshazovací" dimenze absentuje (respektive je chybně "vycentrována"), pak to nejspíš značí, že si Keira Knightley chtěla zahrát drsňačku, přičemž jí mělo pomoci velmi obstojné obsazení ostatních rolí. V propagačních materiálech jest uvedeno: "Fiktivní příběh dle skutečné události". Nevyšlo to tedy ani v reálu ani na pohyblivých obrázcích. A film, který zůstal stát v půli cesty, nezachrání ani zajímavý (IMHO atraktivní) a vskutku akčně-halucinogenní vizuál.

Některé filmy ve vás zanechají pozitivní pocit. Bez ohledu na určitou nezaostřenost. Men Who Stare at Goats nejsou nikterak zásadním počinem; nabízejí však inteligentní zábavu [spíš dobromyslné šťouchance sentimentální ironie (která ovšem halí poměrně nemilosrdné pravdy o loserech, válce, květinových dětech a spoustě dalších fenoménů, jimž rozumí pravděpodobně jen Timothy Leary a možná Django) než brutální nebo vykřičené gagy]. Svět potřebuje rytíře Jedi, svět potřebuje hippíky, svět potřebuje chytrou satiru a možná i Granta Heslova. Příjemné, svižné, vtipné. No goats, no glory.

Silné tři hvězdy navzdory patetickému konci. Každý není Spike Lee:). Ale i tak: Respect!