WillBlake

„Promiňte. Nemůžete sledovat tento film. Tento film ještě neexistuje. Já jsem režisér, je to můj film. Právě jsem dokončil scénář. Tento film ještě ani neexistuje! Ještě jsme ho nenatočili.“

Smutek mezi citáty Bruce Leeho.

„Ti, kdo věří v Boha, nevěří ničemu.“ Spolu s Horace and Pete pro mě osobně seriál roku. Taky jste si při závěrečném stoupání k nebi vzpomněli na Solaris?

Jako fanouška reklam na ženské přípravky mě tahle Müllerova obrazová obstrukce trochu mrzela, což ovšem neznamená, že jsem si po celou dobu nemnul ruce. Výborný koncept.

Bez závěrečného poselství bych se s klidem obešel, naštěstí jsem v tu chvíli byl bez dechu. Dejte dohromady Slona, Olgu Hepnarovou a Villeneuvovu geniální režii a dostanete Polytechniku - masovou školní popravu o několika dějstvích, bez opony a bez zdlouhavých psychologických studií.

Den nezávislosti je vždycky snesitelnější, když je s časem a prostorem nakládáno po nolanovsku a když jej režíruje Denis Villeneuve. Nebo ne?

Studie chronické nespokojenosti s geniální Gretou Gerwig. Nechápu, co je na tom filmu k nepochopení (viz komentář emma53), podle mě už okatěji Hannah o pomoc křičet nemohla. Doporučuju i volné pokračování Noci a víkendy.

„Filmy vás naučí žít, naučí vás ustlat.“ Jean-Pierre Léaud jako Eustachovo dokonalé alter ego by se svým vztyčeným ukazováčkem a nekonečným filozofováním utáhl ten film snad i sám, bez matky a kurvy. Přeháním, obě jsou nepostradatelné. Nejlépe strávených 219 minut mého dosavadního života.

Teď, když je natočena nová série, jsem mohl po letech konečně zhlédnout poslední díly, které jsem si původně „šetřil“ a průběžně si je chtěl dávkovat po zbytek svého života. Počítal jsem totiž, že s posledním dílem se dostaví nejen absolutno (ať už to znamená cokoliv), ale zároveň nepříjemný pocit beznaděje a prázdnoty, jíž nezaplní žádný jiný seriál. Ano, poslední díl je nejlepší věc na světě. EDIT po třetí sérii: Návrat ukázal, čím vším může návrat být, přičemž elegantně umocnil dávnou minulost, aby ji následně zanechal v bezčasí a diváka tak uvrhl do zoufalého transu. Oproti starým dílům Twin Peaks je The Return samozřejmě dost „jinde“, ale když se přestaneme koupat v sentimentu a snít o mýdlové opeře, pravděpodobně nám dojde, že původní série solidně rozválcoval. A možná až ve chvíli, kdy se začnete pídit po různých teoriích, naplno si uvědomíte, kolik filozofie a zároveň temnoty třetí série ukrývá, co se asi stalo Audrey a jak bezútěšný je Cooperův osud. Lauřin závěrečný výkřik ve mně pak bude rezonovat dalších pětadvacet let.

Každý díl je jako existencionální srážka s kamionem. Druhá polovina seriálu nemá obdoby, ale možná jsem si jenom znovu ověřil, že v tomhle životě nemůžu vyhrát.