chrispe

Já na vlně Ghostbusters nejela nikdy. Ani jako dítě, ani teď o několik (dost) let později. Možná kdybych byla alespoň malinkou fanynkou Billa Murraye a toho JEHO stylu hraní, tak by to bylo lepší. Anebo taky ne, protože tento film nestojí jen na něm, že jo (pardon pane Aykroyd a spol.). Přiznám se, že jsem ten film snad nikdy neviděla od začátku do konce, protože u něj zkrátka nikdy nevydržím. To samé dnes, kdy jsem zařekla, že to dám... stejně jsem u toho začala něco čachtat po bytě. Pro mě zkrátka trochu nuda.

Alibi na klíč je takové moderní pokračování bláznivé francouzské komedie v čele s Philippem Lacheau (za mě měl zůstat radši v režisérském křesle a nechat tu roli na někom sympatičtějším) bojující o srdce krásné, ale v této roli taky nepříliš sympatické Elodie Fontan (její podezřívavý pohled mi lezl na nervy). Musím přiznat, že jsme se docela dost nasmáli, i když spousta vtipů je děsně prvoplánových, tak fungovaly (těžko říct, jak budou fungovat napodruhé). Ale nemyslím si, že tuto komedii zařadím mezi ty, které si s chutí pustím vícekrát. Škoda. Možná tomu trochu s tím nižším hodnocením křivdím, vzhledem k tomu, jak jsme se nasmáli, ale nějak se k těm čtyřem hvězdičkám nemůžu donutit. :-)

Ne že by už jiné předešlé díly ten nádech neměli, ale tady jsem přímo cítila horor na sto honů! :D Jen to trochu podpořit kamerou, hudbou a nechat zhoustnout atmosféru. Závěr chvilku napínavý, nakonec příjemný - tak to musí být, jinak by to prostě nefungovalo.

Dřív by mě ani nenapadlo na to koukat. Teď se těším na každý další díl. Víc mě baví ty, kde už je pan Brzobohatý. Nedívám se na to očima historika, nevím, kolik je tam chyb. A je mi to jedno. :-) Díky tomuto seriálu si chci F. L. Věka i přečíst. Snad to dám!!!! A to černobílé zpracování dává stejně takovým filmům/seriálům NĚCO navíc.

Případy 1. oddělení mě velmi příjemně překvapily. Sledujeme je teď každé pondělí, skoro poctivě! Velmi dobré obsazení s opravdu sympatickým starým bardem Bolkem - za mě čím starší, tím lepší a sympatičtější, (pro mě) krasavcem Petrem Stachem a sympaťákem Vetchým. Inspirace skutečnými událostmi navnadí, na některé případy si i matně vzpomínám. Btw: Má Petra Hřebíčková i nějakou kladnou roli? :D Mám pocit, že hraje pořád samý potvory. :-)

Tento díl byl pro mě, zdá se, zlomový. Jednak jsem si při něm uvědomila, že až tento seriál přestanou vysílat, nebo prostě až skončí, tak se mi po něm bude stýskat :D a druhak jsem konečně zahořela sympatiemi i k Louise a ocenila všechno to úsilí, co vkládala do možného vztahu s Martinem, když jiná by už dávno utekla, až by se jí za patama prášilo. Opravdu jsem se pobavila v té krátké chvíli, kdy i Martin, rozhodnut vztah zachránit, se jal udělat sama sebe "normálním a obyčejným... přetvařujícím se a vychechtaným". První díl, který jsem měla chuť si pustit hned znovu. :-)

Život je i komplikovaný. Tak to bylo, je a bude a my musíme doufat v ty dobré konce a počkat si na ně. Tentokrát není tak trochu hňup jen Xavier. Postavy jsou zase o pořádný kus dál a jejich životy se mění šíleným tempem. Většinou ne jejich vlastním přičiněním. Chyběl mi tam zbytek party, i kdyby to bylo jen to pár minut na obrazovce, třeba jako matka. Ale chápu, že jejich zasazení by bylo těžké, tohle byl už jen komorní příběh čtyř hlavních hrdinů, chaotického milostného čtyřúhelníku. ;) Bylo zajímavé vidět, kam opět došli a trochu v hlouby duše doufám, že třeba... třeba se ještě někdy dozvíme, co s nimi bylo dál. Však Xavier se umí evidentně přizpůsobit jakémukoli městu. Všude je doma. A teď mě namlsal na New York. Jak ráda bych se v krásný slunečný den procházela jeho ulicemi jako on. :-)

Zatímco první díl byl mimo jiné o objevování jiných kultur, tento se zaměřuje na objevování sebe sama a hlavně na téma honby člověka za dokonalostí aneb co když tam za rohem nás čeká NĚCO lepšího?! Je to míň civilnější jak první díl, kouneme se do Paříže, Londýna a Petrohradu a setkáme se se všemi Erasmáky - s některými víc (díky za perfektní Isabelle v podání Cécile De France) a některými méně. Wendy krásně prokoukla a Xavier je pořád tak trochu hňup. Mají už jiné starosti a přesto pořád stejné. Nevím jestli to není tím znovushledáním, páč já na to většinou slyším... ale dávám tentokrát o jednu hvězdu víc.

Tohle mě vážně nebavilo. Koukat přes hodinu na animovaný jídlo pršící z nebe... o co jiného tam jinak šlo? Klišovité vztahy i figurky. Ne, neudrželo to mou pozornost. Rozdíváno dvakrát.

No a teď mi řekněte, kdo z vás nemá chuť jet na Erasmus, být v bytě s dalšíma pěti lidma různých národností a objevovat nové město, nové lidi, novou kulturu. Xavier byl docela hňup, ale o tom ten film vážně nebyl. Líbilo se mi to, skoro bych dala i čtyři hvězdičky. Ale jen skoro. :-)