chrispe

Fajn nápad, jak uspokojit diváka s romantickou duší a zároveň se nevzdat záporáka.

Líbí se mi nápad i záporák, i když dnes už jeho maska v detailu rozhodně neobstojí.

Já si u tohoto dílu fakt myslela, že jsem na to přišla. A přitom si mě tvůrci celou dobu vodili a dařilo se jim mi podstrkovat ty jejich falešný návnady.

Přiznávám, že ve chvíli, kdy se Giles vrátil domů, mi nebylo zrovna volno...

Xanderovi se čarování trochu vymkne z rukou. A zdá se, že i když to bylo kvůli Cordelii, tak by Buffy přesto stačilo kývnout.

Tohle je jedna z mála epizod, která mi zůstala v paměti. Protože vlkodlak - tenkrát naprostá fascinace.

Angel řádí, Buffy je smutná. Za závěrečný kopanec do koulí palec hore.

Ještě štěstí, že se stihl v té agónii obléct, než se vrhl vstříc deštivému počasí. :D :D :D Já si na tento díl pamatuju fakt jen matně (ostatně jako na většinu), ale co mi zůstalo v hlavě jasně, je ten hudební podkres. Když jsem to viděla poprvé, tak mi bylo... já nevím kolem 13? 14? a fakt jsem si ten díl prožila, platonicky zamilovaná do Angela. Teď mi to -> ,,chci to potlačit... já taky...." přijde prostě jen úsměvný. Ale i tak je to zkrátka něco, na co celou dobu divák čeká a mě kapku překvapilo, že to přišlo už tak brzo - holt asi je to tím, že kdysi jsme museli na každej novej díl čekat týden. ;)

Buffy se cicmá s Angelem a mezitím po ní jdou dva hloupí upíři (což by nemuselo být špatný,  kdyby byli líp zahraní) a pod kůži se jí snaží dostat vetřelec. A kromě cesty k zarachu to nemá vůbec žádnou pointu.

Joyce zaslepená novou láskou odmítá vidět vše, co by idylku narušilo. Buffy jako správná puberťačka mámě trochu toho pokakanýho štěstíčka nepřeje, zvlášť když se o něm dozví ne zrovna šťastným způsobem. Hodně slabý díl.