Merkin

Lepší už to nebude! To jsem si říkala po prvním shlédnutí snímku a zhodnocení za dva. Po dalších pokoukání ale konstatuji, že ačkoliv J.Nicholsona nemám nikterak v lásce(já vím, že je to brilantní herec, ale jeho role mně prostě nesedí), tak tenhe zlostný osamocený pán mě nakonec dostal a skočila jsem na stávající čtyři. Ale dokážu si představit, že za nějakých pár let, až zase naberu pár nových zkušeností a prohlédnu pár dalších filmů(a poslední dobou jsou ty filmy dost děsivé, to nejlepší už mám asi za sebou), tak se k Melvinovi ráda vrátím jako ke klasice a možná že půjdu ještě výš. Takže teď můj verdikt zní:Lepší už to nebude?

Scénárista, režisér ani samotní herci nepochopili podstatu věci. Samoúčelná hra na city, která nemá s knihou Ch. Bronte téměř nic společného, všechno neuvěřitelně průhledné a dialogy mezi hlavními hrdiny tak toporné a jen rádoby ,,inteligentní". Četl scénárista vůbec svoji předlohu? Myslím že ne, jinak by pochopil, že o samotný romantický příběh a koncovou zápletku s bláznivou manželkou tady víceméně nejde. Jde tu především o Janu a její vztah ke světu, sobě, mužům... První část snímku je zdlouhavá, nudná, příliš ,,dojemná" a slibuje divákovi něco, co nikdy nepřijde, protože v druhé části se vše udá příliš rychle, nepravděpodobně, vše skončí dříve než začne( hlavně, že dvakrát vidíme ubohou dívku kroutit se na kameni kdesi uprostřed skotské přírody, ale bohužel ze snímku není cítit to ono, proč je tak smutná). Mia hraje sice dobře, ale film to nezachrání. Kniha je svým poselstvím někde jinde a původní zpracování z roku 1986(bez osudového ničení bezduchými Američany) je na mnohem mnohem mnohem vyšší úrovni. PS:Příběh je romantický, typický směr 19.století a Bronteová je jednou z hlavních představitelek. Nelze tvrdit, že jde o story podobnou těm miliónům natáčených dnes(ačkoliv toto zpracvání to z Jany Eyrové dokázalo udělat). Jde totiž o jeden z prvních takových příběhů, navíc od jedné z prvních žen spisovatelek. To ty dnešní příběhy jsou inspirovány Eyrovou, tohle je pramáti dnešních love stories a ne naopak. Tohle není jentak ledajaký příběh. Je pravda, že sestra E.Bronte psala více naturalisticky a otevřeněji, možná že by bylo zpracování Větrné hůrky pro dnešní diváky zajímavější, ale z hlediska romantiky patří k základním Jana Eyrová. Rozdíl od dnešních bezduchých věcí, kde jde zcela jen o závěrečný polibek tkví ve faktu, že tady šlo i o život, důstojnost, důvtipné dialogy, člověka a vůbec vše, co scénárista vynechal.

Zajímavý příběh, ale nedostatečný scénář a mnohdy příliš laciné kulisy...

Na konci bych čekala nějaké rozuzlení, vyvrcholení, rozřešení(vždyť postavy jsou dostatečně bláznivé a charakterní nato, aby je scénáristé někam dovedli, ale nakonec je všechny opustí někde uprostřed, mnohé nechají naprosto bez posledního slova a to mě jako diváka zarazilo a zamrzelo) a navíc jsem se místy nudila, ale rozhodně mě ,,Dude" zaujal svou životní filosofií(a o to snímku nejspíš jde), ačkoliv nejvíc fandím Donniemu:) . Lepší 3*

Jaká jiná neštěstí?

Výstižná hudba, výborné herecké obsazení a co dál? Když čtete Kytici a představujete si jednotlivé příběhy, postavy, zkrátka děj tak, jak je napsaný černý na bílém- vidíte přesně to, co nám představil Brabec. Usekané paže, duchy, holubice, jezera a vodníky. To je rovina takzvaného denotátu. Např. navečer u mého lůžka- visí visí zlatá hruška. A Brabec nám ukáže lůžko a hrušku vedle něj. Kdo by po něm chtěl konotát, to znamená nikoliv hrušku, ale žárovku, tak by to u Kytice těžko dokázal. Vždyť v denotátu je u Kytice pochována matka a zůstanou po ní sirotci-fajn, to se zobrazí a to si mnozí představí. Ale ztěží lze zobrazit jak umírá vlast a národ a zůstávají po něm sirotci ve smyslu obyvatelů bez jazyka a cti. Nad poselstvím (konotátem) jednotlivých básní se člověk může dál zamyslet sám, ale vizuální stránka-převedení textu na plátno- mě fascinovala(Vodník, Polednice, Svatební košile), nebo se mně přinejmenším velice líbila(Holoubek, Zlatý kolovrat, Štědrý večer).

Já vlastně nevím čím si snímek zasloužil 4*, protože nejde ani o nic originálního, scénáristicky také žádnou genialitu nenabízí a záběrů na různě pobíhající kluky(a starce) stopáž věnuje až příliž své délky. Ale stoletá ryba, nepochopitelně se chovající kůň, pojetí lásky(rodičovské, manželské, bratrské, milenecké) a určitá naivita toho všeho člověka nutí jít buď pod, nebo nad průměr. U mě nakonec převládla melancholická nálada a hodnotím kladně. PS:Byla jsem zvědavá, jaký herecký výkon podá Daniel R., jelikož jeho osudová role bradavického čaroděje s jasně danou cestou dobra a poslušnosti příliš prostoru nenabízela, ale úloha prosincového chlapce se tak nějak svými nároky podobala té Potterovské, tudíž na Radcliffeův herecký výkon si ještě budu muset počkat.

V záplavě moderní tvorby pro DĚTI! jsem velice ráda, že konečně po dlouhé době vznikla ryze česká věc, která je květnatá nejen po obrazové, ale i po choreogafické, výtvarné a hudební stránce. Uznávám sice, že starší generaci(včetně mě) připadají některé texty infantilní a příliš jednoduché, ale z hlediska malých diváků to přece vůbec nevadí. Nejzajímavější je nejspíš ústřední melodie a mnohem víc si vychutnáváme písně, kde se překonávají nezpěváci, než kde nás válcují slavíci, a přestože se ve snímku objevili snad všichni známí čeští herci, nemůžeme přehlédnout, jak někteří svým uměním drtí kolegy na plné čáře(Roden,Divíšková). Jinak děj je tak triviální, že naprosto nechápu, jak ho může někdo nepobrat a dokonce bych řekla, že po dlouhé době má česká pohádka nápad(mnohé studiové věci ČT1 vysílané v neděli nesahají světu V peřině ani po paty). Zkrátka a dobře, snímek mě mile překvapil, pobavil, rozesmál a pro děti je rozhodně lepší V peřině než směšné americké komedie nebo odfláklé pohádky natočené z donucení.

Všechno pěkné, ale ten závěr? Který ze smrtelných hříchů představovala Davidova žena? Pýchu-čím? A David zas působil jako hněv, ačkoliv už byl osmý! Vždyť Miles přišel nově, takže vrah(ten, který měl vše dokonale promyšlené a lenocha mučil přes rok) náhle začal improvizovat a dospěl k závěru, že policistova těhotná žena je pyšná a má jí být sťata hlava? Celou dobu tvrdí, jak trestá hříšníky a pak ze sebe udělá závistivce, protože vlastně po jejich životech sám touží? Vrah byl nedefinovaný a příliš zastřený(budiž, to je tajemné), závěr pochopitelnější, než kdyby Pitt nestřílel(ačkoliv příliš strmý), ale jinak byly postavy příliš uzavřené a nepropracované(Proč se přihlásil Brad zrovna na tuhle stanici?) a na šílencovy zapeklité hádanky přicházeli příliš snadno a rychle(scéna s právníkovou ženou-obraz, který nedává smysl ani na jednu stranu a ona v šoku z fotek mrtvého manžela si hned po 5s všimne, že visí obráceně?A vrah navíc věděl, že ona to uhodne během jednoho dne?). Kdyby to celé trvalo 7 měsíců, budiž, v 7 dnech je to příliš nemožné:)

Kdo očekává od filmového zpracování, kde se navíc jedná o jasné B, věc věrnou předloze, ten ať se raději do sledování vůbec nepouští. Komu nevadí snímky pouze se inspirující knihami a vydrží i u celkem snesitelného druhořaďáku, pak se mu na nějaký deštivý zimní večer klidně může oko zastavit i na Dnu Trifidů dle Nicka Copuse. Nejde sice o nic světoborného, ale propadákem bych věc taky nenazvala. Někdy je vtipná, místy si hraje na vážnou, na chvíli propadne v romantiku, pak v boj a končí takovým nepřehnaným ,,happy" endem, takže vlastně jako každý běžný film podobného ražení.