Mngwa

Normálně jednotlivé díly nehodnotím, ale tady udělám výjimku. Ornest totiž v této roli naprosto zaválel a i přesto, že se děj točí kolem poměrně vážné věci, tak mě několikrát naprosto odboural jeho slovní a herecký projev :) Takže první díl s pragmatickým, zpruzeným a anxiózním Charvátem jednoznačně za 100 procent a těším se na další.

Nejsem si jistá, proč má Come True tak nízké hodnocení. Jde o kvalitní mysteriózní zážitek s úžasnou atmosférou a zpracováním. I soundtrack je perfektní, dokonale podtrhuje náladu celého filmu. A tolik kritizovaný konec se mě osobně líbil, vyvolal ve mně nečekané a intenzivní pocity a postavil celé dosavadní dění do úplně jiného světla. Je to prostě jeden z těch filmů, které ve mně zanechaly silné dojmy a přemýšlela jsem o nich ještě dlouho po závěrečných titulcích.

Kdysi jsem se v rámci povinné četby pokoušela číst cosi od Aloise Jiráska. Vždycky jsem byla nadšený čtenář a četla jsem v té době snad úplně všechno, včetně 600stránkových historických románů jako Čachtická paní atd. Nicméně Aloise jsem nedala. Slovo za slovem jsem se prokousávala nekonečně nudným a suše popisným textem, ve kterém nebylo absolutně nic, co by mě zaujalo. Říkala jsem si, jak vůbec někdo dokáže napsat něco tak nečitelného. Prokousávání šlo stále pomaleji a bylo čím dál úmornější, jako když se boříte metrovým sněhem. Začala jsem pomýšlet na to, že s tím prostě seknu .... a to byla teprv první stránka! No a Irčan je to samé, akorát ve filmové podobě. Teda Martine, to už raděj ty "předvídatelné" komiksovky než tohle! A to ani komiksovky nemám ráda ...

Výborný film, po kterém mám chuť už nikdy nevlézt do letadla. Tvůrcům se povedla úžasná věc - dokázali udělat dvouhodinový příběh, ve kterém se nevyskytuje jediná přestřelka, pěstní souboj ani žádný podobný kaskadérský kousek (s jednou malinkatou výjimkou v podobě krátké automobilové honičky), o jednom zapáleném leteckém technikovi a jedné zvukové analýze tak, že jsem se ani sekundu nenudila a film má po celou dobu přesně to správné tempo a gradaci. Naprosto nutně potřebuji více takovýchto vymakaných a chytrých thrillerů a méně těch, které jsou jenom o pistolkách, rvačkách a poskakování po budovách. Tohle bylo naprosté blaho.

Osobně nechápu, co někteří lidé na tom otravném, uřvaném a nesportovním irském skřetovi vidí. Nedejbože, že by to snad měl být něčí vzor. Ale na dokument jsem byla zvědavá, protože se o MMA zajímám. Jenže tento "dokument" je spíše neuspořádaná a chaotická směs záznamů z různých časových období. Nic, co by chytlo i někoho jiného než McGregorovy skalní fandy.

Tak trochu jsem doufala, že mi film zodpoví naprosto zásadní otázku za milion. A tou je, jak může být někdo tak blbý, že na tohle fakt skočí. Jak se stane, že se holka sebere a jede (pochopitelně za vlastní prachy) do nějakého středověkého banánistánu za fousatým princem, který jí přes skype slíbil palác v muslimském slumu, kde je haram prakticky úplně všechno kromě střílení z kalašnikova, chození v burce, třiskání hlavou o koberec a plnění páníčkových přání. No nekup to XD Otázka zůstala nezodpovězena, přesto film hodnotím jednoznačně pozitivně, což je dané i tím, že mě filmový formát rekonstrukce děje pomocí záznamů na počítači nebo mobilu prostě baví. Zde bylo navíc zpracování opravdu dobré a postupná gradace napětí a nejistoty, jak moc je hlavní postava nalomená a co vlastně nakonec udělá, dělá z Profilu nejen informativní, ale i zábavný a napínavý film.

Kdo je nevinný, nemá se čeho bát. Nebo ano? Tato minisérie s chytrým příběhem a geniálními hereckými výkony velice pěkně vykresluje, jak jednoduše se z někoho může stát "vrah" a bez ohledu na vinu nebo nevinu být odsouzen a mediálně, profesně i společensky popraven ještě před samotným skutečným rozhodnutím soudu. Seriál  skvěle zprostředkovává celou řetězovou reakci od prvního podezření přes mediální shitstorming až po soud, stejně jako ničivý vliv toho všeho na život hlavní postavy i její rodiny. Taky jsem ocenila nejistotu a paranoiu kolem podezřelé sestry,  která je všechno jen ne sympatická, ale zároveň i nečitelná a budící pochyby. Ale to samo o sobě ještě není trestné, že ano. Slovy hlavní postavy: "nemám snad právo být taková jaká jsem?". V ideálním (a neexistujícím) světě možná, v tom skutečném je všechno jedno velké divadlo, kde záleží především na dojmu. Kde je tedy pravda? A má vůbec smysl ji hledat, když už mají všichni jasno ze svých dojmů a novinových titulků?

Název filmu je naprosto příhodný, jde o naprosto dokonalý mindfuck, kde až do poslední chvíle má divák pochybnosti. Ty španělské filmy jsou čím dál lepší a lepší.

Film, kde se američtí občané tmavě hnědé pleti perou, rapují, perou, pak se někdy i perou, nebo rapují, a když zrovna nerapují, tak se perou, případně rapují. A celé to trvá neuvěřitelné dvě a půl hodiny.

Jako celek se mi film opravdu líbil, jenže když se začnu zabývat detaily, tak mi začnou bohužel naskakovat všechny ty věci, které absolutně nedávají smysl a kazí dojem. Takže doporučuji při sledování filmu u některých nejmenovaných scén raději moc nepřemýšlet a jen si užívat paranoidní atmosféru a celkem dobře budované napětí gradující až k překvapivému twistu.