TroiMae

Trochu to působí jako školní projekt režiséra. Téma je důležité, ale možná jeden díl pořadu Johna Olivera by ho rozkryl intenzivněji v kratším čase. Většina dokumentu je (skoro časosběrně) o náctileté modelce. Skvělá je Eve Ensler, autorka Monologů vaginy.

Bonus Tracks: 20. ABBA – The History (Documentary) 25:21; 21. Dancing Queen (1992 Version) 3:47

Bych jen chtěl podotknout, že ODO byl vychováván lidskou rasou. Tedy zápletka je věrohodná. A sounáležitost jako taková je pro jeho rasu klíčová. Navíc dějová linka s Ferengi má stejnou zápletku - odmítnout kulturu a hodnoty své rasy.

Přelomová epizoda patřící mezi ty, které odhalují fascinující svět Trillů, tentokrát je odhaleno tajemství, které přesahuje samotnou Dax a může ohrozit rovnováhu celé společnosti. V předposlední epizodě této řady se k Dax a jejím potížím s hostiteli a hostitelkami znovu vrátíme.

John Oliver podruhé věnoval svůj pořad právům trans lidí, dětí a dospívajících. Na HBO s českými (neadekvátními) titulky, na YT s automatickými anglickým.   Oliver poukázal na fakt, že koncept „rapid-onset gender dysphoria“ není vědecky podložený. Přitom i u nás o tomto fenoménu někteří lidé z odborné veřejnosti mluví a vyvolávají morální paniku. Tento fenomén popisuje náhlý nárůst počtu dětí hlásících se k transgenderové identitě a varuje před vlivem vnějších faktorů a událostí, např. sociálních sítí. Tento pojem přitom je podobný, jako „post abortivní syndrom“ využívaný Hnutím pro život, nebo „syndromu zavrženého rodiče“ využívaného Unií otců. ROGD nebylo zkoumáno na dětech, ale na rodičích. A to na rodičích bigotních, kteří odmítali tranzici svých dětí. Loni na 120 amerických institutů vyjádřilo odmítnutí vůči používání tohoto konceptu v diagnostice a terapii. V pediatrickém žurnálu pak vyšel výzkum popírající negativní vliv sociálních médiích na nevěrohodný nárůst trans dětí a dospívajících. Sociální média byla využívána spíš pro potřebnou podporu a informace. Není evidován nárůst lidí, kteří by litovali své tranzici.   Počet dětí a dospívajících hlásících se k trans identitě skutečně stoupá a neproporčně stoupá počet trans chlapců (sic, protože základem je respektovat zvolenou identitu, ne určené pohlaví, ačkoli v českých médiích se mluví o dívkách „myslících si, že jsou chlapci“). Ale ta neproporčnost má mimo jiné rys i optického klamu, protože dosud naopak byl neproporčně vyšší počet trans žen. V každém případě vysoký počet trans dospívajících a dětí nelze interpretovat (bez důkazů) jako zhoubný vliv médií, zmatených dětí apod.   Pokud se podíváte na graf počtu leváků v USA, uvidíte strmý bezprecedentní nárůst v době… kdy se leváci přestali nutit do přeučování. A ohledně trans lidí máme korelaci, že se zvýšil jejich počet vždy době, kdy se dočkali nějaké většího uznání (např. trans osobnost na obálce významného časopisu). A trans děti a dospívající donedávna neměli uznání a nyní se naopak zvyšuje a díky internetu si sami nacházejí vzory a informace. Neznamená to, že všechny jsou trans, ale není to důvod znevažovat jejich sebeurčení. Ano, někteří experimentují a zkoumají svou identitu a sebevyjádření. A na tom není nic špatného. Ze zkušeností víme, že oni většinou dobře vědí rozdíl mezi tím „nechci být žena, protože jsem muž“, a mezi tím „nechci být žena, protože mi vadí menstruace a pohledy mužů v MHD“.   Já moc neumím počítat, ale pořád mě zaráží ta panika a strach o „zmaten děti“, zatímco ohrožení trans dětí je podložené a nesrovnatelně větší. Skoro až 50 % se jich pokusí vzít si život a 58 % alespoň má suicidální myšlenky v případě odmítnutí hormonální léčby. Rozsáhle studie přitom uvádějí max 2 % těch, které se rozhodnou pro retranzici, které přestanou užívat blokátory, hormony, nebo své zvolené jméno. Přitom i tak příčinou bývá třeba to, že se identifikují jako nebinární.   Asi 2 % lidí tranzici lituje. Navíc to v drtivé většině případů není kvůli změně genderové identity. Ale jde o vnější faktory, jako přetrvávající stigma a nedostatek podpory. Řešením tedy pochopitelně nemůže být ještě větší stigmatizace a upírání podpory!   https://www.youtube.com/watch?v=Ns8NvPPHX5Y https://www.pinknews.co.uk/2022/10/18/john-oliver-debunks-anti-trans-arguments

"Novou dokumentární sérií o trans lidech Česká televize pošlapala jejich důstojnost, upřela jim právo na vlastní hlas, vměstnala jejich příběhy do transfobních stereotypů a mírou bulvarizace překročila veškeré hranice vkusu." https://denikreferendum.cz/clanek/34534-v-jinem-tele-nevkus-a-bezohlednost-ceske-televize-vuci-trans-lidem

Série je tradičně završena operacemi a aby nám to nebylo líto, znovu si připomeneme záběry Tobyho na gynekologické prohlídce. Nicméně vrcholnou operací je spodní operace Markéty a záběry, jak jí natírají desinfekci na vnitřní stranu roztažených stehen a ne penis. Oproti operacím prsou aspoň nevidíme detail. Ale přesto režisér konečně došel k uspokojení, že mohl nafilmovat Markétin penis… A Péťa s Weissem probírají, jak úřední změna pohlaví bez kastrace (za což nás kritizuje EU), je nesmysl. Péťa odsuzuje neziskovky, které tuto normativita narušují, protože ona sama nic měnit nechce. A tak, jelikož stále nemá kastraci za sebou, nemůže změnit úřední pohlaví a dál vyhledává prekarizovanou práci, protože plný úvazek chce změnit až po uznání ženského pohlaví. Dočkáme se alespoň rozřešení Markétiny matky, která zjišťuje, že její dítě je stejné, jako dřív a miluje ho. A pak již jen závěrečné misgenderování a deadnaming, protože např. napsat o Markétě do popisku alespoň „rodič“, místo „otec“, by nebylo tak efektní…

Komparzistka Péťa pak svůj postoj, kde nejde odlišit její autentické přání od normativních požadavků společnosti („To co JÁ nechci […] aby pak společnost.“). V předposledním díle vyjadřuje záměr „neprovokovat zbytečnými požadavky“. Poté, co jsme svědky, jak ji na castingu režisér misgenderuje a říká, že je jen na půl a on potřebuje oblékat buď muže, nebo ženu, je to „praktičtější“. A pak ji neustále nutí přijmout mužskou roli. I když už si zkouší dámské kostýmy, tak ji po telefonátu daná pracovnice znovu přemlouvá na mužskou roli… A v pátém díle se opět režie naplno vrátí k operacím prsou a uvidíme znovu záběry operace prsou, tentokrát Adriany, a nakonec znovu Markéty, pro kterou je to již čtvrtá operace prsou. A znovu zde visí otázka, proč je potřeba neustále zabírat autentické záběry operace prsou…

A všichni s daným systémem souhlasí, chtějí sterilizace a další operace, těší se na komisi i operace. Není prostor pro spoustu jiných hlasů o ponižování, strachu, stresu, obtížném rozhodování, tlaku… V tomto „letním speciále“ ve 4. dílu si užijeme detailní záběry na hruď Michaely v plakách. (A kdo se v tomto díle neukáže v plavkách, je filmován alespoň při převlékání v šatně – navíc v úhlu, který připomíná skrytou kameru.) V tomto díle také uvidíme další detailní záběry z její operace, tentokrát nosu. Otázka je proč…

Když se na to dívám potřetí (?), ztrácí to trochu romantiky, hlavně s tou kočkou, která vypadá nemocně na těle i na duchu, se svrabem a vystreslá a ještě ji morduje, když s jejím ocasem maluje sútru pna palubě. Přestože má k dispozici několik štětců. A pak stejně skončí sama v lese. A rybičky zamrzlé, což od mnicha, co chrání každý život, je poněkud nezodpovědné. A ty paralely se zvířaty zatíženými kameny snad každý pochopí, aniž by musely být na konci připomínány. Lekce již byla uštědřena.