Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (855)

plakát

Branky, body, kokoti (2018) (pořad) 

Bulvární a transfobní. Jejich feminismus je jen takový prvoplánový - tedy ukázat na kauzy, které jsou okaté. Ale skutečná feministické a genderová témata kriticky uchopit nedokáží a v tomto si dávají vlastního prasáka.

plakát

Ostré předměty (2018) (seriál) 

Mě to nenadchlo. Ale já měl problém i se Sedmilhářkama. Nedělá mi dobře to násilí, napětí... a alespoň ze začátku nekoncepční terapeutka. Tady bylo ještě víc násilí, a tím nemyslím ty mrtvé holky. Co je komu po nich. To, jak lidi druhým ubližují, jak ubližují sobě, i tím, že se na to dívají :D Postavy byly tak nesnesitelné, že bych pobil všechny, a že jsem záhy tušil, kdo zabil ty holky. Akorát ten konec mě na chvíli vyvedl z konceptu, ale dostali jsme se tomu na zoubek. Díval jsem se na to jen proto, že to je feministické. Jinak Get Out je pro mě lepší satira na jižanský rasismus. Ale bylo by fajn, kdyby tohle dávali ke Dni matek. Jinak je fajn ten twist, který, kdyby tam někdo zatraceně chodil na psychoterapii, by snad pochopily*i samy*i. Že kdo je lůzr, může být ve skutečnosti přeživší, že jizvy nemusí být kainovo znamení a důkaz neschopnosti, ale důkaz odolnosti… Ale nechat se tím masochisticky týrat osm dílů, tak jako hlavní hrdinky? Jak by řekla Meryl Streep, některé věci a lidi si už nezaslouží ou trpělivost ;)

plakát

matka! (2017) 

Aronofsky by si s Trierem mohl podat ruku. Nebo nohu :P Podobenství biblických rozměrů...

plakát

Mamma Mia! Here We Go Again (2018) 

Pokud jediným smyslem filmu bylo, že to Cher přimělo nazpívat nové album s písněmi ABBA, tak měl svůj smysl. Nejde o děj – už jste v nějakém videoklipu ABBA viděli děj? Tvář zprava, tvář zleva, zadek, kluk, holka… a to celé natáhnout na dvě hodiny. Benny/Björn tu mají své cameo, Amanda Seyfried jako Sophie Sheridan zpívá o tom, jaké to je líbat učitelku, Christine Baranski jako Tanya Chesham-Leigh hláškuje ve smyslu „O má vagíno utiš svůj tep.“, děvče na vozíku rejduje po parketu v rytmu Waterloo (jo, já diverzitu miluju, protože What a wonderful world) a největší záhadou nového tisíciletí je, jaké má Cher vlastně ve skutečnosti vlasy (nikdo je neviděl tak od 50. let).

plakát

Muž v oranžové košili (2017) (TV film) 

Vlastně se toho moc nezměnilo. Veřejné toalety dříve a mobilní aplikace dnes. Odsouzení za hrubou obscénnost dříve a homofobní komentáře tady na čsfd.

plakát

Ant-Man a Wasp (2018) 

Jednička mě bavila, u dvojky jsem se nudil. Přišlo mi to zbytečné, u vtipů mohli vystřelovat světlice, protože bylo jasné, že to je vtip, akorát nebyly nijak zábavné. Jediné, co se mi líbilo, že konečně dostaly v rámci diverzity svůj zasloužený prostor želvušky, po Cher ten nejodolnější organismus na světě. No a pak happy end a pak před titulková scéna, která to zase celý zabila. Doslova.

plakát

Kedi (2016) 

O kočkách a lidech. Studie života sedmi koček žijících v ulicích Istanbulu. Urbanismus a etnografie z felinografického pohledu. Koyaanisqatsi, Powaqqatsi, Naqoyqatsi… Miciqatsi

plakát

Ghost Stories (2017) 

Jsem zklamaný podobně jako u Tichého místa. Možná by ty tři povídky fungovaly jako samostatné díly nějakého televizního seriálu, na který bych se nedíval, ale závěrečná xtá variace na stejnou „pointu“ je jen příslib, že to brzy skončí, příslib vysvobození. Martin Freeman je pořád víc zažraný v roli dr. Watsona a jeho epizoda s Otesánkem byla výživnější, kdyby ji natočil Švankmajer.

plakát

Eating Out: The Open Weekend (2011) 

These Are the Gays of Our Lives Tak jsem viděl všech pět dílů Eating Out. #lifegoals První dva dokonce v kině. Je to strašně prvoplánově pitomý a nechutně kýčovitý… ale vždycky dojme <3 :D Jak si mi před lety postěžovala jedna paní za mnou ve frontě na Febiofestu na lístky na teplý břeh – kam se poděly všechny ty bláznivé gay komedie? :D Ale upřímně mě překvapilo, že ve 4. a 5. díle je transgender žena a je z nich nejsympatičtější, nejautentičtější a její dějová linka je taková opravdová (no už jen proto, že tam nechodí pořád polo/nahá a nesnaží se mít sex all the time) a ještě tma prostě znatelně a přitom přirozeně vnáší trans témata. Harmony Santana je navíc první transgender ženou, která v USA byla nominována na nějakou významnou hereckou cenu. A opravdové transgender herečky aby člověk ve filmech spočítal na jedné ruce.