TroiMae

„Filantropie je jen způsob jak z miliard spláchnout krev.“

Osvěžující změna. Série má (alespoň pro AHS sérii) originální narativ který se ale po dvou dílech zají. Naštěstí ho v polovině znovu změní a je to vlastně zábava. Když přehlídnu nelogické věci. Včetně toho, že když mám záděru, tak si beru v práci sick day a tady někomu je skoro useknuta ruka a za pár momentů dělá, jako by nic a i ruka je bez omezení hybná. A nakonec poslední díl, kde se narativ znovu změní a vše se uzavře. Nakonec jedna ze tří sérií, které mě opravdu bavily. Nechutné, ale poutavé.

Wow. „Dobrý člověk“ vyjde z vězení a vyrovnává se s tím, že svět se změnil a už si nemůže dovolit to, co dřív a lidi ho nevnímají jako dobrého… Cítí se bezmocný a tudíž vzteklý. Nevnímá, že do vězení se dostal svými rozhodnutími. „Dobrý člověk“. A že pokud bude ignorovat to, jak si lidé přejí, aby o nich mluvil (ženy, černí, LGBT+…), tak je to jeh rozhodnutí. Dobré vykreslení fetišizované tolerance a „spravedlivého hněvu“ „utlačované většiny“, jakmile dojde na skutečnou respekt. Ironií je, že pacient v tomhle díle shodou okolností seděl na („kapitánském“) křesle terapeutky. Pro všechna privilegia si myslíme, že o ně přicházíme, když druhá strana chce stejný respekt. Ne jen almužnu tolerance.

Obrovský film, který trvá skoro tři a půl hodiny. Vedle základní otázky, zda můžete mít peníze i charakter, nečekaně a nadčasově adresuje feministická témata jako emancipace (nejen žen) či rasismus. A to v rozpětí minimálně třiceti let. Přitom režisér šel opačným přístupem, než byl obvyklý, kdy starší herci a herečky hrají nejprve své mladší verze. Zde Rock Hudson (28) a Elizabeth Taylor spolu s Jamesem Deanem (oba 23) bravurně stárli se svými postavami. James Dean nebyl se svým výkonem, jak jeho postava stárla, spokojený, a konec natáčení znamenal také tragický konec jeho života. Ale jak Hudson, tak Taylor ve svých starších verzí svých postav excelovali. A to Taylor byla, co se týče herecké zralosti, na začátku kariéry.

Umělecký zážitek, při kterém budete krvácet smíchy. Travesty a parodie nekompromisně odhalí podstatné stránky baletu a to díky vrcholnému tanečnímu provedení.

Mně teda ty heterosexistický vtipy přijdou laciný...

Nabité fakty, ale o fakta nejde. Jak nám Peck připomene, fakta a pravda je to, co říkají vítězové - moderní fetišismus názorů, neobtěžující se argumenty a důkazy, bezostyšné drzosti vydávané za rozum. Nejsou to znalosti, co nám schází. Vedle doplňování faktů jde ve stejné míře o emoce. A tak jde stejně tak o dokument, jako o umění. Mýtus nevymýtíte fakty, ale jen jiným mýtem. „Myslím si, že jeden z důvodů, proč se lidé tak upínají ke své nenávisti, je ten, že někde uvnitř cítí, že jakmile by nenávist odešla, byli by nucení vyrovnávat se s bolestí.“ James Baldwin

Nejpůsobivější je moment, kdy hudební videa z druhé poloviny 60. let najednou přeskočí do let 90. Naopak nejvíc vadí recitál Stalo se na podzim, byť od stejného režiséra jako ostatní. Zatímco 60. léta prošla zkouškou času, „akční“ estetika 90. nedozrála časem.

Mám subjektivní dojem, jako by tenhle díl byl nejkratší ze všech - asi měl být dramatický, ale nějak se v něm nic neděje a velký kus začátku pak tvoří, co jsme viděli v minulých dílech této řady. Nějak to budí dojem, jako by nebylo o čem točit.

Poněkud rušivé byly renoncy, jako když jednou z mentorek je Matka Tereza. V jinak duchaplném filmu bych nečekal takovou plochost využít její kontroverzní mýtus. A když mentorka Marie Antoinetta je zpodobněna jen jako hlava, taky mi to přijde jako dost bezhlavý humor. Nicméně od chvíle, kdy na scénu vstoupí terapeutický kocour, jdou tyto dětské nemoci stranou.   “I heard this story about a fish. He swims up to an older fish and says: “I’m trying to find this thing they call the ocean.” “The ocean?” the older fish says, “that’s what you’re in right now.” “This”, says the young fish, “this is water. What I want is the ocean!”   Don’t give a present, give presence Don’t be an eye candy, be a soul food Don’t have a search party for the future when you can find yourself in all the minutes right before you. To be curious, attentive, and present every day is a life worth living.